Charles Leclerc d'Ostin

Charles Leclerc d'Ostin
Narození	17. března 1772 Pontoise
Úmrtí	2. listopadu 1802 (ve věku 30 let) Tortuga
Příčina úmrtí	žlutá zimnice
Místo pohřbení	Château de Montgobert
Povolání	důstojník
Ocenění	jména vepsaná pod Vítězným obloukem
Choť	Pavlína Bonapartová (od 1797)[1]
Děti	Dermide Leclerc
Příbuzní	Aimée Davout a Louis Nicolas Marin Leclerc des Essarts (sourozenci)
Funkce	divizní generál (od 1791)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Victoire Emmanuel Leclerc d'Ostin (17. března 1772 v Pontoise — 2. prosince 1802 na ostrově Tortuga) byl francouzský generál.

Životopis

Leclerc d'Ostin, syn bohatého mlynáře, vstoupil ve věku 18 let do francouzské armády a v roce 1792 byl svým praporem dobrovolníků zvolen poručíkem. V roce 1793 se stal již velitelem praporu a účastnil se bitvy u Fleurus (25. června 1794). Rozhodujícím okamžikem jeho kariéry byla účast na prvním italském tažení Napoleona Bonaparta (1796–1797). Roku 1797 se stal brigádním generálem a roku 1798 sloužil během tažení do Říma jako Berthierův náčelník štábu. Po návratu do Francie se stal vojenským guvernérem Lyonu. Významnou roli sehrál při Napoleonově státním převratu dne 18. brumaire (9. listopad 1799), když spolu s Muratem a Lefebvrem násilím vyklidili Radu pěti set a osobně chránili bratry Napoleona a Luciena Bonapartovy. Za to byl povýšen na divizního generála a dostal povolení ke sňatku s Napoleonovou krásnou, ale promiskuitní a naivní sestrou Paulinou. Roku 1800, za druhé koaliční války, velel pod Moreauem 2. divizi. Roku 1802 se stal velitelem expedice do francouzské kolonie Saint-Domingue, kde předběžně potlačil povstání černošského obyvatelstva. Zemřel však na tamějším malém ostrově Tortuga v průběhu epidemie žluté zimnice, která masově zasáhla francouzské vojsko. Jeho sestra Louisa-Aimée-Julie Leclerc se stala druhou ženou maršála Davouta.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Leclerc d'Ostin na Wikimedia Commons