Charles Lennox, 3. vévoda z Richmondu

Charles Lennox, 3. vévoda z Richmondu
Narození22. únorajul. / 5. března 1735greg. nebo 22. února 1734
Londýn
Úmrtí29. prosince 1806
Goodwood House
Místo pohřbeníChichesterská katedrála
Alma materWestminster School
Povolánídiplomat a důstojník
Oceněníčlen Královské společnosti
Podvazkový řád
Politická stranaWhigové
ChoťLady Mary Bruce (od 1757)[1][2]
Partner(ka)Mary Blesard
DětiHenrietta Le Clerc[3]
Caroline Bennett[1]
RodičeCharles Lennox, 2. vévoda z Richmondu[3][1] a Sarah Lennox, Duchess of Richmond and Lennox[3][1]
PříbuzníCaroline Fox, 1st Baroness Holland[1], Charles Lennox, Earl of March, Emily FitzGerald, Duchess of Leinster[1], Lord George Lennox[1], Louisa Conolly[1], Sarah Lennox[1] a Lady Cecily Lennox (sourozenci)
FunkceSekretář státu jižního departmentu
velvyslanec
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Lennox, 3. vévoda z Richmondu (Charles Lennox, 3rd Duke of Richmond, 3rd Earl Darnley and March, 3rd Baron Setrington, 3rd Baron Lennox of Torboltoun, duc d'Aubigny) (22. února 1735, Londýn, Anglie29. prosince 1806, Goodwood House, Anglie) byl britský maršál, státník, diplomat a dvořan. Patřil k nemanželskému potomstvu Karla II., od roku 1750 byl vévodou z Richmondu. Proslul jako vzdělaný politik a voják se širokým rozhledem, v několika vládách zastával různé úřady, v armádě dosáhl hodnosti polního maršála, uplatnil se i jako diplomat. Jeho bratrancem byl významný whigistický politik a trojnásobný ministr zahraničí Charles James Fox.

Kariéra

Pocházel z nemanželského potomstva Karla II. a jeho milenky, vévodkyně z Portsmouthu. Byl třetím synem generála a dvořana Charlese Lennoxe, 2. vévody z Richmondu (měl dva starší bratry, kteří ale zemřeli v dětství), po matce Sarah Cadogan (1706–1751) byl vnukem vojevůdce a diplomata Williama, 1. hraběte Cadogana. V dětství jako otcův dědic užíval titul hrabě Darnley, titul vévody z Richmondu zdědil v roce 1750. Studoval ve Westminsteru, od roku 1751 sloužil v armádě a souběžně pokračoval ve vzdělávání na univerzitě v Leidenu. V roce 1755 byl jmenován členem Královské společnosti a téhož roku vstoupil jako vévoda do Sněmovny lordů.

Jako voják se aktivně zúčastnil sedmileté války, v roce 1758 byl povýšen na plukovníka a byl pobočníkem pruského maršála, prince Ferdinanda Brunšvického. V roce 1761 dosáhl hodnosti generálmajora. Zároveň byl od roku 1760 lordem komořím Jiřího III. a od roku 1763 až do smrti lordem místodržitelem v hrabství Sussex. V letech 1765–1766 byl vyslancem v Paříži, kde od Ludvíka XV. dostal darem unikátní kolekci porcelánu z manufaktury v Sèvres. Ludvík XV. mu později v roce 1776 potvrdil nárok na titul vévody d'Aubigny, který užívala jeho prababička Louise de Keroual, milenka Karla II. Od roku 1765 byl zároveň členem Tajné rady a po návratu z Paříže se stal státním sekretářem vnitra (1766) v Rockinghamově vládě.

(c) Colin Smith, CC BY-SA 2.0
Zámek Goodwood House (Sussex), hlavní sídlo vévodů z Richmondu

V letech 1770–1782 byl v dlouholeté opozici proti vládě lorda Fredericka Northa a jako přední řečník whigů ve Sněmovně lordů byl odpůrcem války proti americkým koloniím, v roce 1778 požadoval stažení britské armády z USA. Předložil také návrh reformy volebního systému,[pozn. 1] prosazoval umírněnou politiku vůči Irsku a i svými dalšími názory získal přezdívku radikální vévoda. V druhé Rockinghamově vládě zastával funkci generálního polního zbrojmistra (Master General of the Ordnance) (1782–1783), v roce 1782 obdržel Podvazkový řád a dosáhl hodnosti generála. Mezitím zmírnil své politické postoje a přešel k toryům, takže ve funkci generálního polního zbrojmistra zasedal ještě řadu let v Pittově vládě (1784–1795). V roce 1782 i 1784 střídal v této funkci maršála George Townshenda. Zasloužil se o reformy v armádě, především v dělostřelectvu, po odchodu z vlády byl povýšen na polního maršála (1796).

Rodina

Jeho manželkou byla Mary Bruce (1740–1796), dcera 4. hraběte z Elginu ze starobylé skotské šlechty, po matce vnučka 4. vévody z Argyllu. Jejich manželství zůstalo bez potomstva, vévoda z Richmondu měl jen nelegitimní dceru Henriettu. Titul vévody z Richmondu zdědil synovec Charles Lennox, 4. vévoda z Richmondu (1764–1819), pozdější místokrál v Irsku a generální guvernér Kanady.

Mladší bratr 3. vévody z Richmondu, lord George Henry Lennox (1737–1805) byl dlouholetým členem Dolní sněmovny, souběžně sloužil v armádě, v hodnosti brigádního generála doprovázel staršího bratra v roce 1765 do Paříže, později dosáhl hodnosti generála a byl dlouholetým guvernérem Toweru.

Odkazy

Reference

  1. a b c d e f g h i Kindred Britain.
  2. Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Poznámky

  1. V 70. letech 18. století proslul vévoda z Richmondu předložením reformního návrhu na úpravu volebního systému. Jeho požadavkem bylo rozdělení volebních obvodů podle aktuálního počtu obyvatel. Volební okrsky neprošly od středověku žádnou změnou a whigové kritizovali přetrvávající existenci tzv. pocket borroughs (kapesní obvody), což byla zanikajicí městečka s minimálním počtem oprávněných voličů, jimž ale stále patřilo právo vysílat do parlamentu dva poslance. V intencích Richmondových návrhů došlo ke změně volebního systému s přihlédnutím k růstu průmyslových center až v letech 1832, 1868 a 1885. Volební reforma z roku 1868 se dotkla i města Chichester, kde byl snížen počet poslaneckých mandátů ze dvou na jeden. Volební obvod Chichester poblíž hlavního rodového sídla byl od 18. století tradiční doménou rodu Lennoxů. Posledním zástupcem Lennoxů v Dolní sněmovně byl lord Walter Gordon-Lennox (1865–1922), mladší syn 6. vévody z Richmondu.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Goodwood House.jpg
(c) Colin Smith, CC BY-SA 2.0
Goodwood House
Charles Lennox, 3rd Duke of Richmond.jpg
Charles Lennox, 3rd Duke of Richmond