Charles Manners, 4. vévoda z Rutlandu
| Charles Manners, 4. vévoda z Rutlandu | |
|---|---|
 Portrét 4. vévody z Rutlandu od Joshuy Reynoldse, 1775 | |
| Místokrál v Irsku | |
| Ve funkci: 24. února 1784 – 24. října 1787 | |
| Předchůdce | Robert Henley, 2. hrabě z Northingtonu |
| Nástupce | George Grenville, 1. markýz z Buckinghamu |
| Lord strážce tajné pečeti | |
| Ve funkci: 23. prosince 1783 – 27. listopadu 1784 | |
| Předchůdce | Frederick Howard, 5. hrabě z Carlisle |
| Nástupce | Granville Leveson-Gower, 1. markýz ze Staffordu |
| Lord nejvyšší hofmistr | |
| Ve funkci: 14. února 1783 – 11. dubna 1783 | |
| Předchůdce | Frederick Howard, 5. hrabě z Carlisle |
| Nástupce | William Legge, 2. hrabě z Dartmouthu |
| Narození | 15. března 1754 |
| Úmrtí | 24. října 1787 (ve věku 33 let) Dublin |
| Místo pohřbení | Belvoir Castle |
| Choť | Mary Manners, Duchess of Rutland (od 1775) |
| Rodiče | John Manners, markýz z Granby a Lady Frances Seymour |
| Děti | John Manners, 5th Duke of Rutland Lady Elizabeth Manners Katherine Weld-Forester Lord Charles Manners Lord Robert Manners Lord William Robert Albanac Manners |
| Příbuzní | Frances Manners (sourozenec) John Manners, 7. vévoda z Rutlandu[1], Charles Manners, 6th Duke of Rutland, Lady Emmeline Stuart-Wortley, Lord George Manners[2], Lady Adeliza Norman[2], Lady Elizabeth Frederica Manners[2][1], George John Henry Manners, Marquess of Granby[2], Lady Katherine Manners[2] a George John Frederick Manners, Marquess of Granby[2] (vnoučata) |
| Alma mater | Etonská kolej Trinity College |
| Profese | politik |
| Ocenění | Podvazkový řád |
| Commons | Charles Manners, 4th Duke of Rutland |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Charles Manners, 4. vévoda z Rutlandu (Charles Manners, 4th Duke of Rutland, 4th Marquess of Granby, 12th Earl of Rutland, 4th Baron Manners of Haddon) (15. března 1754 – 24. října 1787, Dublin, Irsko) byl britský státník a dvořan ze šlechtického rodu Mannersů. Od mládí se angažoval v politice jako stoupenec whigů, s titulem vévody z Rutlandu byl od roku 1779 členem Sněmovny lordů. Zastával funkce ve vládě a v letech 1784-1787 byl místokrálem v Irsku.
Kariéra
Narodil se jako nejstarší syn generála markýze z Granby, po matce Frances Seymour (1728-1761) byl synovcem 7. vévody ze Somersetu. Studoval v Etonu a Cambridge, v letech 1774-1779 byl členem Dolní sněmovny za stranu whigů[pozn. 1]. V roce 1779 zdědil titul vévody z Rutlandu a vstoupil do Sněmovny lordů, v letech 1779-1787 byl zároveň lordem-místodržitelem v Leicesteru. V obou komorách parlamentu stál v opozici proti Northově vládě, přičemž profitoval na vzájemně prospěšném přátelství s rodinou Pittů. V roce 1782 obdržel Podvazkový řád[3] a od roku 1783 byl členem Tajné rady. Ve funkci nejvyššího hofmistra vstoupil v roce 1783 do vlády hraběte ze Shelburne[4], což se setkalo s nesouhlasem Jiřího III. a vévody z Graftonu. Po pádu Shelburnova kabinetu se připojil k vládě svého přítele W. Pitta mladšího a stal se lordem strážcem tajné pečeti (1783-1784). V letech 1784-1787 byl místokrálem v Irsku. Ve spolupráci s Pittem se mu podařilo realizovat vládní záměry v Irsku a přes odpor opozice získal jako místokrál značnou popularitu, mimo jiné díky své přátelské povaze. Cestou po severním Irsku se v létě 1787 zhoršil jeho zdravotní stav a zemřel následkem tuberkulózy v říjnu téhož roku.
Rodina
V roce 1776 se oženil s Mary Somerset (1756-1831), dcerou 4. vévody z Beaufortu. Měli spolu šest dětí, dědicem titulů byl nejstarší syn John Manners, 5. vévoda z Rutlandu (1778-1857), další synové lord Charles Manners (1780-1855) a lord Robert Manners (1781-1835) dosáhli v armádě hodnosti generála a zasedali v Dolní sněmovně.
Kromě politické kariéry pokračoval v rodinné tradici shromažďování uměleckých sbírek a podílel se také na stavebních úpravách rodového sídla Belvoir Castle (Leicestershire)
Odkazy
Poznámky
- ↑ V parlamentu zastupoval prestižní volební obvod Cambridge University. Když přešel do Sněmovny lordů, v Cambridge podporoval kandidaturu svého přítele W. Pitta mladšího, který tu však neuspěl. Souběžně vévoda z Rutlandu prosadil svého bratra lorda Roberta Mannerse jako poslance za hrabství Cambridgeshire
Reference
- ↑ a b Kindred Britain.
- ↑ a b c d e f Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knighst of the Order of the Garter; Univerzita Palackého, Olomouc, 2020; s. 408 ISBN 978-80-244-5621-8]
- ↑ Personální obsazení funkce lorda nejvyššího hofmistra na webu British History Online dostupné online
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Charles Manners, 4th Duke of Rutland, oil on canvas by Joshua Reynolds, c. 1775