Charles Paulet, 2. vévoda z Boltonu

Charles Paulet, 2. vévoda z Boltonu
LordPaulet.jpg
Narození1661
Úmrtí21. ledna 1722 (ve věku 60–61 let)
Londýn
Alma materWinchesterská kolej
Povolánípolitik
OceněníPodvazkový řád
ChoťMargaret Coventry (od 1679)[1]
Henrietta Paulet, Duchess of Bolton[1]
DětiCharles Paulet, 3. vévoda z Boltonu[2]
Harry Powlett, 4th Duke of Bolton
Lord Nassau Powlett[2]
Lady Mary Powlett[2]
Lady Frances Powlett[2]
RodičeCharles Paulet, 1. vévoda z Boltonu a Mary Paulet, Marchioness of Winchester
PříbuzníLord William Powlett (sourozenec)
Charles Powlett[2], Percy Powlett[2] a Horatio Armand Paulett[2] (vnoučata)
Funkceposlanec anglického parlamentu
Member of the 1685-87 Parliament
Member of the 1681 Parliament
Member of the 1690-95 Parliament
Member of the 1695-98 Parliament
… více na Wikidatech
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Paulet, 2. vévoda z Boltonu (Charles Paulet, 2nd Duke of Bolton, 7th Marquess of Winchester, 7th Earl of Wiltshire, 7th Baron St. John of Basing) (166121. ledna 1722, Londýn, Anglie) byl britský dvořan a státník ze starobylé šlechty. V mládí byl poslancem Dolní sněmovny, od roku 1698 zasedal v Horní sněmovně. Dvakrát byl irským místokrálem, u dvora zastával funkci nejvyššího komořího.

Kariéra

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Pauletů, byl nejstarším synem Charlese Pauleta, 1. vévody z Boltonu. Po studiích ve Winchesteru absolvoval kavalírskou cestu, během níž pobýval převážně ve Francii (1675–1678). Po návratu se stal poslancem Dolní sněmovny (1681, 1685–1687 a 1689–1698), kde v řadách whigů podpořil nástup Viléma Oranžského. Souběžně sloužil v armádě a dosáhl hodnosti plukovníka, v letech 1689–1694 byl nejvyšším komořím královny Marie a od roku 1690 členem Tajné rady. V roce 1698 zdědil titul vévody a vstoupil do Sněmovny lordů (jako otcův dědic předtím užíval titul hraběte z Wiltshire a od roku 1689 vystupoval pod jménem markýze z Winchesteru). Zastával úřad lorda místodržitele v několika hrabstvích (Hampshire 1692–1710, Dorset 1699–1710). V letech 1699–1700 byl jedním ze tří místodržitelů v Irsku. V roce 1706 byl jedním z komisařů pro sloučení Anglie a Skotska a v letech 1707–1710 guvernérem na ostrově Wight.

Po pádu Godolphinovy vlády v roce 1710 byl zbaven všech úřadů a donucen k dočasnému odchodu do ústraní. Po smrti královny Anny se stal členem regentské vlády a podpořil nástup hannoverské dynastie, což předurčilo jeho další kariéru. V roce 1714 získal Podvazkový řád, byly mu také vráceny místodržitelské úřady v Hamsphire a Dorsetu. V letech 1715–1717 byl lordem nejvyšším komořím a nakonec místokrálem v Irsku (1717–1721).[3] V době nepřítomnosti Jiřího I. v Anglii v roce 1720 byl též členem místodržitelského úřadu. V návaznosti na jmenování Walpolovy vlády odstoupil v srpnu 1721 z funkce irského místokrále a zemřel krátce poté na zánět pohrudnice. Přes četné vysoké funkce neměl u dvora vliv odpovídající jeho postavení, což bylo do značné míry způsobeno jeho sklonem k alkoholismu a přezíravému chování, kvůli čemuž neměl mnoho přátel.

Manželství a potomstvo

Henrietta Paulet, rozená Crofts, vévodkyně z Boltonu (Godfrey Kneller, 1715)

Byl celkem třikrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1679 s Margaret Coventry (1657–1683), jejíž strýcové Henry a William patřili k významným osobnostem za vlády Karla II. Jeho druhou manželkou byla Frances Ramsden (1661–1696) a nakonec se oženil v roce 1697 s Henriettou Crofts (1682–1730), dcerou popraveného Jamese Scotta, vévody z Monmouthu. Ta byla v letech 1714–1717 dvorní dámou Karoliny z Ansbachu, princezny waleské, a v roce 1715 se neúspěšně snažila požádat o milost pro účastníky jakobitského povstání.

Potomstvo měl z druhého a třetího manželství:

Mladší bratr 2. vévody z Boltonu, lord William Paulet (1667–1729), sloužil v armádě a byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny (1689–1729).

Odkazy

Reference

  1. a b Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  2. a b c d e f g Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. KOVÁŘ, Martin: Velká Británie v éře Roberta Walpola; Praha, 2004 s. 199 ISBN 80-86642-23-2

Externí odkazy

Média použitá na této stránce