Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough
Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough | |
---|---|
Generální polní zbrojmistr | |
Ve funkci: 27. prosince 1755 – 20. října 1758 | |
Předchůdce | John Montagu, 2. vévoda z Montagu |
Nástupce | John Ligonier, 1. vikomt Ligonier |
Lord strážce tajné pečeti | |
Ve funkci: 1754 – 1755 | |
Předchůdce | John Leveson-Gower, 1. hrabě Gower |
Nástupce | Granville Leveson-Gower, 2. hrabě Gower |
Lord nejvyšší hofmistr Velké Británie | |
Ve funkci: 1749 – 1755 | |
Předchůdce | William Cavendish, 3. vévoda z Devonshiru |
Nástupce | John Manners, 3. vévoda z Rutlandu |
Stranická příslušnost | |
Členství | Whigové |
Narození | 22. listopadu 1706 |
Úmrtí | 20. října 1758 (ve věku 51 let) Munster |
Choť | Elizabeth Spencer, Duchess of Marlborough (od 1732) |
Rodiče | Charles Spencer, 3. hrabě ze Sunderlandu a Anne Spencer |
Děti | George Spencer, 4. vévoda z Marlborough Elizabeth Spencer Lord Charles Spencer Lord Robert Spencer Diana Beauclerk |
Příbuzní | Robert Spencer, Robert Spencer, Anne Bateman, Viscountess Bateman, John Spencer[1] a Diana Spencer[1] (sourozenci) George Spencer-Churchill, 5th Duke of Marlborough[1], Henry John Spencer[1], Francis Spencer[1], Lady Charlotte Spencer[2], Caroline Agar-Ellis, Viscountess Clifden[2], Lady Elizabeth Spencer[2], Lady Anne Spencer[2][1] a Lady Amelia Spencer[2] (vnoučata) |
Alma mater | Etonská kolej |
Profese | politik a aristokrat |
Náboženství | presbyterianismus |
Ocenění | člen Královské společnosti Podvazkový řád |
Commons | Charles Spencer, 3rd Duke of Marlborough |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough (Charles Spencer, 3rd Duke of Marlborough, 3rd Marquess of Blandford, 5th Earl of Sunderland, 3rd Earl of Marlborough, 7th Baron Spencer of Wormleighton, 3rd Baron Churchill of Sandridge) (22. listopadu 1706, Althorp, Anglie – 20. října 1758, Münster, Německo) byl britský vojevůdce, dvořan a státník z rodu Spencerů. Jako mladší syn prvního ministra 3. hraběte ze Sunderlandu patřil od dětství k aristokratické elitě Velké Británie, v roce 1733 po spřízněném rodu Churchillů zdědil titul vévody z Marlborough. Dosáhl nejvyšších hodností v armádě, byl též členem vlády a za sedmileté války byl vrchním velitelem britských vojsk v západní Evropě. V následujících generacích užívali potomci jméno Spencer-Churchill, k potomstvu vévodů z Marlborough patří Winston Churchill. Mladší bratr 3. vévody z Marlborough John Spencer (1708-1746) byl poslancem Dolní sněmovny a založil mladší hraběcí větev, k níž patřila princezna Diana. Hlavním sídlem rodu je zámek Blenheim Palace, který má statut památky UNESCO.
Kariéra
Narodil se na rodovém sídle Althorp (Northamptonshire) jako mladší syn prvního ministra 3. hraběte ze Sunderlandu, po matce Anne Churchill (1682-1716) byl vnukem slavného vojevůdce vévody z Marlborough. Studoval v Etonu, v roce 1729 po starším bratru Robertovi zdědil titul hraběte ze Sunderlandu a vstoupil do Sněmovny lordů, zároveň převzal úřad lorda místodržitele v hrabství Oxford (1729-1758). Po tetě Henriettě Churchillové, provdané Godolphinové (1681-1733), zdědil v roce 1733 titul vévody z Marlborough. Od mládí zároveň sloužil v armádě a v roce 1738 dosáhl hodnosti plukovníka, poté byl komořím Jiřího II. (1738-1743) a lordem místodržitelem v hrabství Buckingham (1738-1758). V roce 1741 získal Podvazkový řád[3] a poté se zúčastnil války o rakouské dědictví (brigádní generál 1741, generálmajor 1745), vynikl v bitvě u Dettingenu.
Po skončení války o rakouské dědictví se stal členem vlády ve dvorské funkci nejvyššího hofmistra (1749-1755)[pozn. 1][4], od roku 1749 byl zároveň členem Tajné rady. V letech 1750, 1752 a 1755 byl v době nepřítomnosti Jiřího II. členem místodržitelského sboru. Ve vládě vévody z Newcastle byl krátce lordem strážcem tajné pečeti (1755), v letech 1755-1758 pak zastával funkci generálního polního zbrojmistra[pozn. 2]. Za sedmileté války byl povýšen na generálporučíka (1758) a jako vrchní velitel britských vojsk v Evropě spolupracoval s pruským vrchním velitelem Ferdinandem Brunšvickým. Zemřel v Münsteru na následky zranění z bitvy. Proslul jako čestný a velkorysý aristokrat, neměl ale předpoklady k postům, které zastával. Zvláště za sedmileté války se projevila absence vojenských schopností v kontrastu s jeho pozicí vrchního velitele britských armád v západní Evropě[pozn. 3].
Byl členem Královské společnosti (1743) a získal čestný doktorát v Oxfordu (1746).
Rodina
V roce 1732 se oženil s Elizabeth Trevor (1714-1761), dcerou ministra války 2. barona Trevora. Z jejich manželství se narodilo šest dětí:
- Diana Spencer (1734-1808), manžel 1757 Frederick St. John, 2. vikomt Bolingbroke
- Elizabeth (1737-1831), manžel 1756 Henry Herbert, 10. hrabě z Pembroke (1734-1794), generál
- George Spencer, 4. vévoda z Marlborough (1739-1817), nejvyšší komoří
- lord Charles Spencer (1740-1820), člen Dolní sněmovny, generální poštmistr, nejvyšší mincmistr
- lord Robert Spencer (1747-1831), člen Dolní sněmovny, generální inspektor královských lesů, parků a honebních revírů
Vývod z předků
William Spencer, 2. baron Spencer z Wormleightonu | ||||||||||||
Henry Spencer, 1. hrabě ze Sunderlandu | ||||||||||||
Lady Penelope Wriothesleyová | ||||||||||||
Robert Spencer, 2. hrabě ze Sunderlandu | ||||||||||||
Robert Sidney, 2. hrabě z Leicesteru | ||||||||||||
Dorothy Spencerová, hraběnka ze Sunderlandu | ||||||||||||
Dorothy Sidneyová, hraběnka z Leicester | ||||||||||||
Charles Spencer, 3. hrabě ze Sunderlandu | ||||||||||||
John Digby, 1. hrabě z Bristolu | ||||||||||||
George Digby, 2. hrabě z Bristolu | ||||||||||||
Beatrice Walcottová | ||||||||||||
Anne Spencerová, hraběnka ze Sunderlandu | ||||||||||||
Francis Russell, 4. hrabě z Bedfordu | ||||||||||||
Anna Russellová | ||||||||||||
Catherine Brydgesová | ||||||||||||
Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough | ||||||||||||
John Churchill | ||||||||||||
Winston Churchill | ||||||||||||
Sarah Winstonová | ||||||||||||
John Churchill, vévoda z Marlborough | ||||||||||||
Sir John Drake | ||||||||||||
Elizabeth Drakeová | ||||||||||||
Eleanor Botelerová | ||||||||||||
Anna Spencerová, hraběnka ze Sunderlandu | ||||||||||||
John Jennings | ||||||||||||
Richard Jennings | ||||||||||||
Alice Spencerová | ||||||||||||
Sarah Churchillová, vévodkyně z Marlborough | ||||||||||||
Sir Gifford Thornhurst, 1. baronet | ||||||||||||
Frances Thornhurstová | ||||||||||||
Susanna Templeová | ||||||||||||
Poznámky
- ↑ Úřad nejvyššího hofmistra převzal po svém strýci 3. vévodovi z Devonshire
- ↑ Po úmrtí vévody z Montagu zůstal úřad generálního polního zbrojmistra neobsazen, protože po skončení války o rakouské dědictví nebyla potřeba jej obnovovat. Změněná diplomatická situace v předvečer sedmileté války vedla k nutnosti tuto funkci znovu obsadit. Vévoda z Marlborough jejím převzetím musel rezignovat na úřad lorda strážce tajné pečeti, což vyvolalo řetězovou reakci dalších personálních změn ve vládě. Mimo jiné došlo k rozkolu, když William Pitt a George Grenville odmítli akceptovat přítomnost Henryho Foxe na postu ministra vnitra a odstoupili
- ↑ Vévoda z Marlborough byl v britské historii jediným členem vlády, který zemřel na bitevním poli. Vládní funkci generálního polního zbrojmistra poté provizorně zastával Charles Townshend
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f Kindred Britain.
- ↑ a b c d e Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter; Univerzita Palackého Olomouc, 2020; s. 379ISBN 978-80-244-5621-8
- ↑ Personální obsazení úřadu lorda nejvyššího hofmistra na webu The British History Online dostupné online
Literatura
- STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2007 ISBN 978-80-7277-354-1
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Spencer, 3. vévoda z Marlborough na Wikimedia Commons
- Rodokmen vévodů z Marlborough Archivováno 27. 4. 2019 na Wayback Machine.
- 3. vévoda z Marlborough
Média použitá na této stránce
Mezzotint of Charles Spencer, 3rd Duke of Marlborough, after a portrait by Joshua Reynolds
Autor: Daderot, Licence: CC0
Althorp House - Northamptonshire, England.