Charles Stewart, 3. markýz z Londonderry

Charles Stewart, 3. markýz z Londonderry
Narození18. května 1778
Dublin
Úmrtí6. března 1854 (ve věku 75 let)
Londýn
Alma materEtonská kolej
Povolánípolitik a diplomat
ZaměstnavatelForeign Office
Oceněnívelkokříž Řádu lázně
Podvazkový řád
Armádní zlatá medaile
ChoťLady Catherine Bligh (od 1804)[1][2]
Frances Vane (od 1819)[1][2]
DětiGeorge Vane-Tempest[1]
Frances Anne Spencer-Churchill[1]
Frederick Stewart, 4th Marquess of Londonderry[1]
Lady Alexandrina Vane[3][1]
Adolphus Vane-Tempest[3]
Lady Adelaide Vane[3]
… více na Wikidatech
RodičeRobert Stewart[1] a Frances Stewart[1]
PříbuzníRobert Stewart, vikomt z Castlereaghu, Frances Stewart[1], Octavia Stewart[1], Lady Emily Stewart[1] a Lady Georgiana Stewart[1] (sourozenci)
Charles Vane-Tempest-Stewart, 6. markýz z Londonderry[1], Lady Frances Vane-Tempest[3], Lady Avarina Vane-Tempest[3], Lord Henry Vane-Tempest[3], Herbert Lionel Henry Vane-Tempest[3] a Lady Alexandrina Vane-Tempest[3] (vnoučata)
Funkceambassador of the United Kingdom of Great Britain and Ireland to Prussia (1813–1814)
Velvyslanec Spojeného království v Rakousku (1814–1822)
Člen 3. Parlamentu Spojeného království
poslanec Irského parlamentu
Člen 4. Parlamentu Spojeného království
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles William Stewart (Vane), 3. markýz z Londonderry (Charles William Stewart (Vane), 3rd Marquess of Londonderry, 3rd Earl of Londonderry, 1st Earl Vane, 3rd Viscount Castlereagh, 1st Viscount Seaham, 3rd Baron Londonderry, 1st Baron Stewart) (18. května 1778, Dublin, Irsko – 6. března 1854, Londýn, Anglie) byl britský vojevůdce, diplomat a spisovatel, mladší bratr dlouholetého ministra zahraničí vikomta Castlereagha. Vynikl jako voják za napoleonských válek, v nichž dosáhl hodnosti generála, poté byl vyslancem ve Vídni a účastníkem mezinárodních kongresů. Jako vojenský teoretik vydal několik spisů k napoleonským válkám.

Po starším bratrovi zdědil titul markýze z Londonderry a statky v Irsku (1822), mezitím získal sňatkem značný majetek v severovýchodní Anglii, po manželce také přijal jméno Vane. Jméno Vane, respektive Vane–Tempest užívali i jeho potomci, až v roce 1885 se rodina vrátila také ke jménu Stewart (respektive Stewart–Vane–Tempest).

Vojevůdce a diplomat napoleonských válek

3. markýz z Londonderry (1853)

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Stewartů, pravděpodobně vzdáleně příbuzného s královským rodem Stuartovců. V této linii rod v 17. století přesídlil ze Skotska do Irska. Narodil se jako syn 1. markýze z Londonderry z jeho druhého manželství Frances Pratt (1751–1833), dcerou lorda kancléře 1. hraběte z Camdenu. V šestnácti letech vstoupil do armády a zúčastnil se francouzských revolučních válek, v době povstání v Irsku (1798) byl zraněn a dosáhl hodnosti plukovníka. V roce 1800 byl poslancem irského parlamentu, po sloučení Británie s Irskem byl poslancem Dolní sněmovny (1801-1814, zastupoval hrabství Londonderry), v hodnosti plukovníka byl od roku 1803 pobočníkem krále Jiřího III. V letech 1807–1809 byl ve funkci státního podsekretáře zahraničí podřízeným svého bratra Roberta.

Mezitím se aktivně zúčastnil napoleonských válek, pod maršálem Wellingtonem bojoval na Pyrenejském poloostrově, vynikl v bitvách u Talavery a Bussaca, v roce 1809 odmítl nabídku na funkci generálního inspektora portugalské armády. V roce 1810 byl povýšen na generálmajora a obdržel poděkování parlamentu. V letech 1813–1814 byl vyslancem v Berlíně a jako komisař spojeneckých armád byl zraněn v bitvě u Chlumce (1813), poté se zúčastnil mírových jednání a byl jedním ze signatářů Pařížského míru (1814). V letech 1814–1823 byl vyslancem ve Vídni a spolu s bratrem také účastníkem Vídeňského kongresu (1814–1815). Zároveň se stal členem Tajné rady, získal hodnost generálporučíka a jako baron Stewart byl povolán do Sněmovny lordů (1814), mimoto byl jmenován i královským komořím. Jako diplomat zastupoval Británii na kongresech Svaté aliance v Opavě (1820), Lublani (1821) a Veroně (1822). Po bratrovi zdědil titul markýze z Londonderry (1822), poté získal ještě britský titul hraběte Vane (1823) a vrátil se do Anglie.

Díky účasti v napoleonských válkách obdržel řadu zahraničních záslužných řádů, získal portugalský Řád věže a meče (1813), pruský Řád černé orlice (1813) a Řád červené orlice (1814), švédský Řád meče (1813) a ruský Řád sv. Jiří (1813). V Británii získal Řád lázně (1815) a rok před smrtí se stal i rytířem Podvazkového řádu (1853). V letech 1842–1854 byl lordem-místodržitelem v hrabství Durham, kde měl majetkové aktivity.

Uplatnil se také jako spisovatel a vojenský teoretik, napsal dvě knihy vzpomínek vztahujících se k napoleonským válkám (History of the War in Spain, 1829; Narrative of the late war in Germany and France, 1833), byl autorem dvou cestopisů (Recollections of a tour in the North of Europe, 1838; Steam voyage to Constaninople, 1842). V letech 1849-1853 vydal ve dvanácti svazcích paměti svého staršího bratra vikomta Castlereagha.

Rodina a potomstvo

Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou byla od roku 1804 Catherine Bligh (1774–1812), dcera 3. hraběte Darnleye. Podruhé se oženil v roce 1818 s Frances Vane–Tempest (1800–1865), která byla ve své době jednou z nejbohatších dědiček v Anglii. Na základě převzetí jejího dědictví v severovýchodní Anglii (hrabství Durham) Charles přijal v roce 1821 příjmení Vane. V dalších generacích užívali potomci příjmení Vane, případně Vane–Tempest, až v roce 1885 se vrátili i k příjmení Stewart (respektive Vane–Tempest–Stewart)

Potomstvo:

  • Frederick William Stewart, 4. markýz z Londonderry (1805–1872)
  • George Henry Vane-Tempest, 5. markýz z Londonderry (1821–1884)
  • Frances Vane (1822–1899), manžel 1843 John Winston Spencer-Churchill, 7. vévoda z Marlborough (1822–1883)
  • Alexandrina Vane (1823–1874), manžel 1847 Henry Dawson-Damer, 3. hrabě z Portarlingtonu (1822–1889)
  • lord Adolphus Frederick Vane-Tempest (1825–1864), důstojník, člen Dolní sněmovny
  • Adelaide Vane (1830–1882), manžel 1852 Frederick Henry Law

Rodová sídla

Zámek Wynyard Park v hrabství Durham

Sňatkem s Frances Vane-Tempest získal majetek v hrabství Durham se zámky Wynyard Park a Seaham Hall. Zámek Wynyard Park nechal přestavět nákladem 130 000 liber. Z hospodářského hlediska měla význam těžba uhlí, která se v Durhamu začala v 19. století rozvíjet a markýzům z Londonderry přinášela vysoké zisky. Jako rodové dědictví převzal v roce 1822 statky v Irsku. Zdejší hlavní rodové sídlo Mount Stewart,které nechal přestavět nákladem 150 000 liber. V Londýně zakoupil v roce 1819 palác Londonderry House (dříve Holderness House), který užívali jeho potomci při pobytech v hlavním městě až do 20. století.

Z dalších generací markýzů z Londonderry vynikli irský místokrál a ministr školství Charles Vane–Tempest–Stewart, 6. markýz z Londonderry a ministr letectva Charles Vane–Tempest–Stewart, 7. markýz z Londonderry.

Literatura

  • Ottův slovník naučný, díl 16., Praha, 1900 (reprint 1999), s. 315 ISBN 80-7203-207-0

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m Kindred Britain.
  2. ↑ a b Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
  3. ↑ a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.

Média použitá na této stránce

Charles William Stewart 3rd Marquess of Londonderry.jpg
Charles William Stewart 3rd Marquess of Londonderry
Sir Charles Stewart, 1814, by Sir Thomas Lawrence.jpg

Lieutenant General the Hon. Charles William (Vane-)Stewart (later 3rd Marquess of Londonderry) in hussar uniform, wearing the Army Gold Medal which he was awarded in 1810 for the Battle of Talavera.

There are two versions of this portrait, the "Londonderry version" (this painting) and the "Camden version" (now in the NPG). The Londonderry version shows less of the figure, while the Camden version is inscribed "Thos. Lawrence Pinx. 1812" on the edge of the cloak and has the star and ribbon of the Bath which Stewart received in 1813 (added later, with underpainting now showing through the ribbon). There is some confusion in the literature about which version of the painting is the one being referred to (especially since Stewart sat for Lawrence for different portraits painted in 1811 and 1818). It was probably the Camden version which was exhibited at the RA in 1813, the Londonderry version being painted afterwards.