Charles Taylor (filozof)
Charles Taylor | |
---|---|
Charles Taylor (5. května 2019) | |
Narození | 5. listopadu 1931 (92 let) Montréal |
Alma mater | McGillova univerzita Balliolova kolej Selwyn House School |
Povolání | spisovatel, filozof, vysokoškolský učitel, sociolog a politolog |
Zaměstnavatelé | Severozápadní univerzita McGillova univerzita Montréalská univerzita |
Ocenění | Rhodes Scholarship (1952) Molsonova cena (1991) Prix Léon-Gérin (1992) Hegelova cena (1997) velkodůstojník Národního řádu Québecu (2000) … více na Wikidatech |
Politická strana | Nová demokratická strana |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Rodiče | Simone Beaubien[1] |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charles Margrave Taylor (5. listopadu 1931, Montreal) je kanadský sociolog, politický vědec a filozof a římský katolík. Zabývá se hlavně politickou filozofií, etikou a dějinami filozofie, několikrát také sám kandidoval v parlamentních volbách. Většinou bývá pokládán za komunitaristu.
Život
Studoval na McGill university v Montrealu a v letech 1953–1961 v Oxfordu, kde se pak stal také učitelem a profesorem. Souběžně byl také profesorem politických věd a filozofie na McGill university až do svého penzionování. Působí jako profesor práva a filozofie na Northwestern university v Evanstonu u Chicaga. V 60. letech 20. století třikrát neúspěšně kandidoval do kanadského parlamentu za sociální demokracii (New democratic party). V Kanadě byl několikrát vyznamenán a v roce 2007 obdržel Templetonovu cenu za příspěvek k humanitním vědám.
Důkladně se zabýval Hegelem a dále byl ovlivněn také Heidegger, Merleau-Pontym a Wittgensteinem. Ve svém nejznámějším díle „Zdroje já“ (Sources of the Self, 1989) polemizuje s představou izolovaného lidského individua a naopak vyzvedá význam druhých při formování lidské osoby. Odmítá také názor, že je člověk jakoby ostře oddělen od okolního světa a proti tomu ukazuje, jak je člověk vždy již do svého světa zasazen, především svou tělesností. V etické oblasti se snaží uplatnit myšlenku autentičnosti a nepodmíněného respektování jinakosti druhého. Odtud také pramení jeho zájem o pluralismus a multikulturalismus.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles Taylor (philosopher) na anglické Wikipedii.
Literatura
- Ch. Taylor, Etika autenticity. Praha: Filosofia 2001
- Ch. Taylor, Multikulturalismus: zkoumání politiky uznání. Praha: Filosofia 2001
- Ch. Taylor, Sekulární věk: Dilemata moderní doby. Praha: Filosofia 2013
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Charles Taylor na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Charles Taylor (filozof)
- (anglicky)
- Taylorova stránka na Northwestern University
- The Immanent Frame, blog s příspěvky od Taylora, Roberta Bellaha a dalších ohledně Taylorovy knihy A Secular Age
- Bibliography of Taylor's works and works on Taylor's philosophy
- Links to secondary sources, reviews of Taylor's works, reading notes
- Lecture notes to Charles Taylor's talk on Religion and Violence (with a link to the audio) Nov 2004
- Study guide to Philosophical Arguments and Philosophical Papers 2 Archivováno 15. 8. 2017 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
Autor: Lëa-Kim Châteauneuf, Licence: CC BY-SA 4.0
Portrait du philosophe Charles Taylor réalisé lors d'un rassemblement devant le Palais de justice de Montréal.