Charles Wynn-Carrington, 1. markýz z Lincolnshire

Charles Wynn-Carrington, 1. markýz z Lincolnshire
1stMarquessOfLincolnshire.jpg
Lord strážce tajné pečeti
Ve funkci:
23. října 1911 – 13. února 1912
PředchůdceRobert Milnes-Crewe, 1. markýz Crewe
NástupceRobert Milnes-Crewe, 1. markýz Crewe
Prezident úřadu pro zemědělství
Ve funkci:
10. prosince 1905 – 23. října 1911
PředchůdceEdward Fellowes
NástupceWalter Runciman
Lord nejvyšší komoří Spojeného království
Ve funkci:
1892 – 1895
Předchůdce1. hrabě z Lathomu
Nástupce1. hrabě z Lathomu
Guvernér v Novém Jižním Walesu
Ve funkci:
12. prosince 1885 – 3. listopadu 1890
PředchůdceLord Augustus Loftus
NástupceVictor Child Villiers, 7. hrabě z Jersey
Stranická příslušnost
ČlenstvíLiberální strana

Narození16. května 1843
Londýn
Úmrtí13. června 1928 (ve věku 85 let)
Buckinghamshire
ChoťCecilia Harbord (od 1878)
RodičeRobert Carrington, 2nd Baron Carrington a Charlotte Drummond-Willoughby
DětiLady Marjorie Wynn-Carington
Lady Alexandra Augusta Wynn-Carington
Lady Ruperta Wynn-Carington
Lady Judith Wynn-Carington
Lady Victoria Wynn-Carington
Albert Wynn-Carington, Viscount Wendover
PříbuzníRupert Carington, 4th Baron Carrington (sourozenec)
Cecilia Wilson[1], Charles Wilson, 3rd Baron Nunburnholme[1][2] a Robert Wilson[1] (vnoučata)
Alma materTrinity College
Etonská kolej
Profesepolitik
Oceněnírytíř velkokříže Řádu sv. Michala a sv. Jiří
Podvazkový řád
CommonsCharles Wynn-Carington, 1st Marquess of Lincolnshire
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Robert Wynn-Carrington, 1. markýz z Lincolnshire (Charles Robert Wynn-Carrington, 1st Marquess of Lincolnshire, 1st Earl of Carrington, 1st Viscount Wendover, 3rd Baron Carrington) (16. května 1843, Londýn, Anglie13. června 1928, Daws Hill House, hrabství Buckinghamshire, Anglie) byl britský politik. Jako příslušník šlechty byl od mládí členem Sněmovny lordů a díky přátelským vztahům ke královské rodině dosáhl vysokých funkcí u dvora, v koloniální správě a nakonec i ve vládě. Byl guvernérem v Novém Jižním Walesu (1885–1890), lordem nejvyšším komořím (1892–1895) a nakonec ve vládě ministrem zemědělství (1905–1911). Během své dlouholeté kariéry byl povýšen postupně na hraběte (1895) a poté na markýze z Lincolnshire (1912).

Životopis

Pocházel z vlivné bankéřské rodiny Smithů, jeho otec Robert Smith (1796–1868) přijal v roce 1839 jméno Carrington, byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a jako držitel titulu 2. barona Carringtona od roku 1838 členem Sněmovny lordů. Charles Robert studoval v Etonu a na univerzitě v Cambridge[3]. Během studií se v roce 1854 se poprvé setkal s pozdějším králem Eduardem VII. a jejich celoživotní přátelství předurčilo jeho pozdější kariéru. Po studiích krátce sloužil v armádě, v níž dosáhl hodnosti kapitána (1865). V letech 1865–1868 byl poslancem Dolní sněmovny, kde zastupoval Liberální stranu. Po otci v roce 1868 zdědil titul barona a stal se členem Sněmovny lordů.[pozn. 1] Ve funkci pobočníka doprovázel prince waleského v roce 1875 na cestě do Indie. V Gladstonově vládě zastával podružnou funkci kapitána královské gardy (Captain of the Gentlemen-at-Arms, 1881–1885), od roku 1881 byl zároveň členem Tajné rady. V letech 1886–1890 byl guvernérem v australské provincii Nový Jižní Wales[4], po návratu[pozn. 2] byl povolán do funkce lorda nejvyššího komořího (1892–1895). V roce 1895 získal titul hraběte z Carringtonu a díky blízkým vazbám na královskou rodinu si i jako člen liberální opozice udržoval vlivné postavení v době konzervativních vlád. Po návratu liberálů k moci byl prezidentem úřadu pro zemědělství (President of the Board of Agriculture) (ministr zemědělství, 1905–1911) a nakonec lordem strážcem tajné pečeti (1911–1912). Po odchodu z vlády byl povýšen na markýze z Lincolnshire (1912) a poté zastával ještě funkci lorda-místodržitele v hrabství Buckinghamshire (1915–1923). Za zásluhy byl nositelem Řádu sv. Michala a sv. Jiří (1885) a v roce 1906 se stal rytířem Podvazkového řádu.[5]

Úmrtím 1. markýze z Lincolnshire zanikl titul markýze, na jeho nejmladšího bratra Ruperta přešel jen původní titul barona Carringtona.

Rodina

V roce 1878 se oženil s Cecily Harbord (1856–1934), dcerou dvořana a politika 5. barona Suffielda. Z jejich manželství pocházelo šest dětí, pět dcer a jeden syn. Dcery se provdaly do vlivných a starobylých rodin, z nich Ruperta (1883–1963) byla manželkou 7. hraběte z Dartmouthu, který v letech 1928–1936 zastával funkci lorda nejvyššího komořího. Jediný syn Albert Edward, hrabě Wendover (1895–1915), padl jako poručík za první světové války.

Jeho mladší bratr Sir William Carrington (1845–1914) sloužil v armádě a zastával hodnosti u dvora, nejmladší bratr Rupert Carrington (1852–1929) byl též důstojníkem, zúčastnil se búrské války a po nejstarším bratrovi zdědil titul barona Carringtona (1928). Z jeho potomstva vynikl Peter Carrington, 6. baron Carrington (1919–2018), který byl ministrem několika konzervativních vlád a v letech 1984–1988 generálním tajemníkem NATO. Současným představitelem rodu je Rupert Carrington, 7. baron Carrington (* 1948).

Odkazy

Poznámky

  1. Od roku 1880 na základě královského svolení užíval příjmení Carington místo původního Carrington, v roce 1896 pak přijal jméno Wynn-Carrington.
  2. Do Austrálie přijel v době, která byla poznamenána tíživou hospodářskou i politickou situací, Carrington se však jako koloniální administrátor osvědčil a získal značnou popularitu u místního obyvatelstva. Když pak v roce 1890 guvernérský post opouštěl, jeho skromný přístup a odmítání velkorysých darů a oslav se staly natolik příkladnými, že jeho chování zaslalo ministerstvo kolonií písemnou formou jako neoficiální instrukci všem ostatním guvernérům Britského impéria. Carrington po návratu do Anglie překvapivě obhajoval australský nacionalismus a i v dalších úřadech prosazoval moderní liberální principy s často radikálními názory, které sice ne vždy našly pochopení u kolegů z Liberální strany, zůstával ale dlouhodobě uznávanou osobností politiky.

Reference

  1. a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Kindred Britain.
  3. Charles Wynn-Carrington na webu cambridgeské univerzity dostupné online
  4. Přehled představitelů státní správy v australských provinciích na webu worldstatesmen dostupné online
  5. LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter, Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc, 2020; s. 553 ISBN 978-80-244-5621-8

Externí odkazy

Média použitá na této stránce