Charlotta z Albretu

Charlotta z Albretu
Narození	1480 nebo 1481 Francie
Úmrtí	11. března 1514 nebo 1514 La Motte-Feuilly
Místo pohřbení	La Motte-Feuilly
Povolání	politička
Choť	Cesare Borgia[1]
Děti	Louise Borgia
Rodiče	Alan I. z Albretu a Františka z Châtillonu
Rod	Albretové
Příbuzní	Jan III. Navarrský, Amanieu z Albretu, Louis d'Albret a Isabella of Albret (sourozenci) Claude de Bourbon-Busset[2] a Marguerite de Bourbon[2] (vnoučata)
Funkce	regent
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charlotta z Albretu (1480 – 11. března 1514), známá i jako paní de Châlus, byla velice bohatá francouzská šlechtična, sestra krále Jana III. Navarrského a žena papežova syna Cesara Borgii.^[3]

Rodina

Charlotta z Albretu se narodila v roce 1480 jako dcera krále Alana I. z Albretu a Frances hraběnky z Périgold. Jejími prarodiči z otcovy strany byli Jean z Albretu, syn Charlese z Albretu, který byl zabit během velení francouzským oddílům v bitvě u Azincourtu roku 1415, a Charlotte de Rohan, z matčiny vikomt William z Limoges a Isabella de la Tour d'Auvergne, dcera Bertranda V. de la Tour a Jacquette du Peschin. Sama měla šest sourozenců, jejím nejznámějším bratrem byl Jan z Albretu, který se stal navarrským králem díky sňatku s Kateřinou Navarrskou.^[3]

Sňatek

Po nástupu na francouzský trůn měl Ludvík XII. v úmyslu navazat silné vztahy s Bretaní. Chtěl ji zařadit do Francouzského království, a proto usiloval o sňatek s Annou Bretaňskou. Ta se nakonec stala manželkou krále Ludvíka, ale až druhou; král se napoprvé oženil s Johannou Francouzskou. Nicméně ještě dlouho před tím, než došlo ke svatebním plánům, se územní choutky Ludvíka XII. roznesly a pán bearnského území, Alan I. z Albretu, Charlottin otec, se obával, že se jeho panství dostane do vlastnictví Francie spolu s celou Bretaní a začal klást králi odpor, čímž si vysloužil titul státního nepřítele. Když se pak Ludvík XII. rozhodl oženit se s bretaňskou princeznou Annou, musel nejprve odstranit jejího manžela. Vyslal posly do Vatikánu a žádal papeže o Annin rozvod. Papež Alexandr VI. souhlasil, že manželství rozvede a svolí se sňatkem Ludvíka XII. s Annou, ale chtěl za to pro svého syna Cesara za manželku urozenou princeznu. Ludvík XII. se rozhodl pro Charlottu z Albretu s tím, že pokud ona svolí, odpustí jejímu otci. Věci se poněkud zkomplikovaly, protože Alan I. z Albretu, který musel dceřin sňatek odsouhlasit, to nechtěl udělat, pokud nezíská vysoce postavenou ženu pro svého syna Jana. Nakonec pro něj byla vybrána Kateřina Navarrská. Pak už svatbě Charlotty a Cesara nic nebránilo a svatební smlouva byla podepsána na jaře roku 1499.^[4][5][6]

Svatba proběhla 10. května 1499 v Blois. Devatenáctiletá Charlotta si s manželem nerozuměla, manželství z politických důvodů nebylo šťastné a Cesare odjel do Itálie krátce po svatbě. Nevrátil se do Francie, ani když přišla na svět jeho dcera Louise (17. května 1500-1553); Charlotta během krátké doby strávené s manželem totiž stihla otěhotnět.^[6]

Cesare měl přinejmenším jedenáct nelegitimních dětí s různými milenkami a manželku nevídal. Nakonec zemřel ve službách svého švagra Jana III. Navarrského při obléhání Viany 12. března 1507.^[6] Charlotta se stala vdovou a spravovala Cesarova panství jako regentka za jejich malou dceru.

Znovu se nevdala a zemřela 11. března 1514 na zámku v La Motte-Feuilly.^[7]

Potomci

Charlotta měla jediné dítě, dceru Louisu. O té však není mnoho záznamů.

Výzkum provedený počátkem 21. století nicméně ukázal, že existuje spousta žijících potomků Charlotty z Albretu a Cesara Borgii, například princ Sixtus Jindřich Bourbonsko-Parmský (22. července 1940).

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charlotte of Albret na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Charlotta z Albretu na Wikimedia Commons