Charlotte Salomon
Charlotte Salomon | |
---|---|
Charlotte Salomon maluje v zahradě, asi 1939 | |
Narození | 16. dubna 1917 Berlín |
Úmrtí | 10. října 1943 (ve věku 26 let) koncentrační tábor Auschwitz |
Alma mater | Vereinigte Staatsschulen für freie und angewandte Kunst |
Povolání | malířka |
Rodiče | Albert Salomon Franziska Grunwald |
Manžel(ka) | Alexander Nagler |
Hnutí | expresionismus |
Významná díla | Leben? oder Theater?: Ein Singespiel |
Mecenáš | Ottilie Moore |
Webová stránka | https://charlotte.jck.nl/ |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Charlotte Salomon (16. dubna 1917 Berlín – 10. října 1943 koncentrační tábor Auschwitz) byla německo-židovská umělkyně. Je známa jako autorka autobiografické série obrazů Leben? oder Theater? : Ein Singespiel (Život? nebo divadlo? : Singespiel)[p 1] která sestává z 769 obrazů vytvořených v letech 1941–1943 na jihu Francie, kde se malířka ukrývala před nacisty. V říjnu 1943 byla zatčena a deportována do koncentračního tábora Auschwitz v Osvětimi, kde byla spolu se svým nenarozeným dítětem nacisty brzy po příjezdu zavražděna v plynové komoře.[1][2][3]
V roce 2015 vydalo pařížské vydavatelství Le Tripode malířčin dopis, ve kterém se svému bývalému milenci Alfredu Wolfsohnovi přiznává k tomu, že v roce 1942 otrávila svého dědečka, který ji sexuálně zneužíval. Tato skutečnost byla po celá desetiletí neznámá.[4]
Životopis
Charlotte Salomon pocházela z bohaté berlínské židovské rodiny. Její rodiče se seznámili v průběhu první světové války, kdy její otec Albert Salomon (1883–1976) pracoval jako vojenský chirurg ve válečné nemocnici, její matka Franziska Grunwald (1890–1926) pracovala ve stejné nemocnici jako zdravotní sestra.[5] V roce 1917 se manželům narodila dcera Charlotte. Citlivá a ustaraná matka spáchala sebevraždu v roce 1926, když bylo Charlotte devět let;[6] tuto skutečnost se však dozvěděla až na jaře 1940.[6]
V březnu 1930 se její otec znovu oženil, za manželku si vzal operní zpěvačku Paulu Lindberg (1897–2000).[7] Když přišli v roce 1933 k moci nacisté, bylo Charlottě šestnáct let. Na události reagovala tak, že odmítla dále chodit do školy a zůstala doma.
V době, kdy německé univerzity omezovaly podíl židovských studentů na 1,5 % všech studentů — nutným předpokladem bylo, že jejich otcové sloužili na frontě v první světové válce — byla Charlotte v roce 1936 přijata na Vereinigte Staatsschulen für freie und angewandte Kunst (Spojené státní školy pro svobodná a užitá umění) v Charlottenburgu. Studovala tam dva roky malbu, ale v létě 1938 antisemitská politika Hitlerovy Třetí říše znamenala, že pro Charlotte bylo další studium příliš nebezpečné a to přesto, že za své studentské práce obdržela školní cenu. Do školy už se nevrátila.[8]
Charlottin otec byl v listopadu 1938 po křišťálové noci krátce internován v koncentračním táboře Sachsenhausen a rodina Salomonů se rozhodla opustit Německo a odstěhovala se do Nizozemska. Charlotte byla poslána na jih Francie ke svým prarodičům, kteří našli útočiště ve Villefranche-sur-Mer nedaleko Nice. Bydleli v domku v areálu luxusní vily L'Ermitage (nyní zbořená) ve vlastnictví bohaté Američanky německého původu Ottilie Moore, která zachránila život několika židovských dětí. Charlotte posléze opustila se svými prarodiči vilu L'Ermitage a žila s nimi v bytě v Nice, kde se její babička pokusila o sebevraždu. Děd pak odhalil Charlottě pravdu o sebevraždě její matky a o sebevraždách její tety Charlotty, její prababičky a dalších příbuzných.
Krátce po vypuknutí války v září 1939 se Charlottině babičce další pokus o sebevraždu zdařil. Charlotte a její dědeček byli jako příslušníci nepřátelského státu internováni francouzskými úřady v internačním táboře Camp de Gurs v Pyrenejích. Charlotte vzpomíná ve svém díle Život? nebo divadlo?, že strávit noc v přeplněném vlaku je lepší než strávit noc se svým dědečkem: „Raději bych strávila deset dalších nocí, jako je tato, než jednu noc s ním“ (list 538[9]).[4] Její dopis zveřejněný v roce 2015 odhaluje, že ji její dědeček sexuálně zneužíval. Pro dědovu churavost byli z tábora po několika týdnech propuštěni a vrátili se do Nice. Charlotte se vzhledem k rodinným informacím a znechucení ze svého dědečka málem nervově zhroutila. Dědu považovala za největšího nepřítele, dokonce ještě před Adolfem Hitlerem.[4]
Místní lékař, Dr. George Moridis, jí poradil, aby malovala své vzpomínky a problémy.[4] Charlotte si pronajala pokoj v penzionu La Belle Aurore v Saint-Jean-Cap-Ferrat, kde realizovala dílo, které přežilo její krátký život. Vytvořila sérii 769 obrazů nazvanou Život? nebo divadlo?. Na jedné z textových stránek díla (list 552) uvádí, že byla vedena otázkou „zda si vzít vlastní život nebo podniknout něco neobvyklého“.[10][11]
Během dvou let namalovala přes tisíc kvašů a pracovala s horečnou intenzitou. Přemalovávala své obrazy, upravovala je a přidávala k nim popisky a průsvitky s textovými komentáři. Během malby měla ve zvyku broukat si písničky.[12] Celé dílo je mírně fantastickou autobiografií, která zachovala hlavní události jejího života – smrt její matky, studium umění ve stínu Třetí říše, její vztah s prarodiči – ale měnila jména a využívala silný prvek fantazie. Charlotte také přidala poznámky o vhodné hudbě ke zvýšení dramatického efektu a nazvala své dílo Leben? oder Theater?: Ein Singespiel (Život? nebo divadlo? hra se zpěvy, nebo lyrické drama).
V roce 1942 dostala povolení k pobytu v Nice, pokud se zde bude starat o svého dědečka. Toho v únoru 1943 otrávila[p 2] (zemřel dne 12. února 1943)[7], nakreslila jeho portrét a napsala 35stránkový dopis svému bývalému milenci Alfredu Wolfsohnovi, který ale tento dopis nikdy nedostal.[4][13][14][15]
V roce 1943, když nacisté zintenzivnili hledání Židů žijících na jihu Francie, svěřila své dílo do úschovy lékaři Moridisovi ve Villefranche a adresovala jej Ottilii Moore – majitelce vily, kde se poslední léta skrývala. Údajně řekla doktorovi: „Ukryjte to v bezpečí, je to celý můj život“. Ottilie Moore předala v roce 1947 balíček Charlottiným příbuzným, kteří přežili válku.[16]
Dne 17. června 1943 se Charlotte Salomon provdala za německého židovského uprchlíka, Alexandra Naglera, který byl správcem vily Ottilie Moore.[7] V červenci 1943 došlo v rámci kampaně „Rafle du Vélodrome d'Hiver“ k přísnějšímu vyhledávání osob židovské národnosti v celé Francii. Dne 23. září 1943 byli Charlotte Salomon i Alexandr Nagler zatčeni,[7] odvlečeni z domu v NIce a dopraveni železničním transportem do nacistického soustřeďovacího střediska v Drancy u Paříže.[15] Charlotte Salomon byla tehdy pět měsíců těhotná. Dne 7. října 1943 byla odeslána transportem do koncentračního tábora Auschwitz v Osvětimi, kde byla pravděpodobně v den svého příjezdu (10. října 1943) zavražděna v plynové komoře.[1][17]
Život? nebo divadlo?
Tato série 769 kvašů[18] je mimořádným a jedinečným dokumentem. Ke 320 kvašům jsou ještě připojeny průsvitky na pauzovacím papíru, na kterých jsou napsány komentáře k zobrazovaným scénám.[18] Podrobně vypráví příběh malířčiny rodiny a přátel, popisuje její vlastní vnitřní život, politické pozadí a její posedlost láskou. Charlotte měla malířské vzdělání a její rodina byla vysoce kultivovaná. Způsob, jakým vypráví svůj příběh, je plný tragédie, ale vyprávění také odhaluje její humor a vtip. Série je rozdělena do tří částí: prologu, hlavní části a epilogu. Začíná velmi podrobnými a vícevrstvými obrazy života a vztahu mezi matkou a otcem. Jak se příběh odvíjí, styl se stává širším a výraznějším. Poslední „kapitoly“ jsou ve svém projevu téměř násilné, jako by si Charlotte uvědomovala svůj hrozící osud a snažila se zaznamenat detaily svého životního příběhu dříve než ji dostihne Gestapo.
Velká část cyklu Život? nebo divadlo? se zabývá její posedlostí k Amadeuovi Daberlohnovi, učiteli zpěvu své nevlastní matky Pauliny Bimbam (Charlotte dává všem svým postavám vtipné, často vícevýznamové přezdívky, skutečné jméno její nevlastní matky bylo Paula Lindberg). Tyto části jsou upřímné a přesvědčivé popisy jejího vášnivého vztahu s Alfredem Wolfsohnem – jedinou osobou, která vzala její uměleckou práci vážně. Není možné zjistit, zda Charlottin popis jejího vztahu s Wolfsohnem odpovídá skutečnosti, ale bezpochyby byl její první láskou.[20]
V roce 1943, když jí bylo 26 let, Charlotte Salomon svěřila tento soubor obrazů Dr. Moridisovi, důvěryhodnému příteli, který léčil deprese její babičky. Byl rovněž svědkem na svatbě Charlotty Salomon s Alexandrem Naglerem.[17]
Život? nebo divadlo? je zamýšlen jako Gesamtkunstwerk, wagnerovské „totální umělecké dílo“ v rámci tradice ambiciózní německé myšlenky devatenáctého století a chce spojit poezii, hudbu a výtvarné umění. Ale tato práce je obrácením této tradice, která měla být konečným projevem germánské kultury – místo toho je to hluboce prožité a osobní mistrovské dílo, vytvořené „mladou ženou, která patřila k údajně nepřátelské rase a která proto neměla mít dokonce ani právo na existenci, natož na místo ve společnosti".[21]
Některé obrazy (asi dvě stě) jsou doplněny průsvitkami, které nesou doplňující text. Typickým příkladem je závěrečný kvaš Scény 1 v Prologu, který zobrazuje fiktivní Charlotte Kann (představující samotnou autorku) v posteli se svou matkou Franziskou, která popisuje Charlotte, jak nádherně je v nebi a jak tam jednoho dne (Franziska) půjde, a promění se v anděla. Slibuje jí, že jí pak napíše dopis, ve kterém jí popíše život v nebi, a položí jej Charlottě na parapet.[19]
Podpisový obraz
Podpisový obraz je posledním obrazem závěrečné sekce Epilog cyklu Život? nebo divadlo? Michael Steinberg poukazuje na podobnost obrazu se závěrem povídky V kárném táboře spisovatele Franze Kafky, ve které je trest smrti proveden tak, že ostré hroty popravčího stroje napíší rozsudek na záda odsouzeného.[22][23] Současně poukazuje na podobnost postavy na obrazu se sochou mořské panny v Kodani, která je zde ale spojena s násilnými událostmi.[24]
Dílo si pro vyjádření své myšlenky vyžaduje tři obrazy. Levý obraz je poslední strana čtyřstránkového textu, který zakončuje epilog. Prostřední obraz je posledním příkladem průsvitky, které se objevují v průběhu práce. Pravý obraz je kvaš, který je jedním z nejčastěji reprodukovaných obrazů souboru. Zobrazuje Charlottu Salomon klečící na břehu moře se štětcem a papírem v ruce a slovy Život nebo Divadlo na jejích zádech.
Závěrečná slova epilogu, citující myšlenky Alfreda Wolfsohna[8]:
„ | A s očima dokořán viděla veškerou krásu kolem sebe, viděla moře, cítila slunce a věděla, že musí na chvíli zmizet z lidského povrchu a vykonat každou oběť, aby znovu vytvořila svůj svět z hlubin. A z toho vzniklo Život nebo divadlo ??? | “ |
Singespiel
V díle, které je autorkou označeno jako Singespiel (hra se zpěvy) jsou uvedeny odkazy na tato hudební díla.[25]
skladba | pochází z díla | hudba | text | odkazuje k obrazu/obrazům |
---|---|---|---|---|
Wir winden dir den Jungfernkranz | Čarostřelec, (Der Freischütz), III. jednání | Carl Maria von Weber | Johann Friedrich Kind | M004164, M004165, M004167, M004168, M004185, M004189, M004190, M004191, M004192 |
Am Weihnachtsbaum die Lichter brennen | vánoční koleda | M004174 | ||
Stille Nacht, heilige Nacht (Tichá noc, svatá noc) | vánoční koleda | M004174 | ||
Ach ich habe sie verloren | Orfeus a Eurydika (Orpheus und Eurydike), III. jednání | Christoph Willibald von Gluck | M004183, M004186, M004206 | |
Das Wandern ist des Müllers Lust | lidová píseň | M004193, M004194, M004195 | ||
Das hat nicht Ruh bei Tag und Nacht, ist stets auf Wanderschaft bedacht-das Wasser | lidová píseň | M004267 | ||
Ich bin ja heut so glücklich | píseň z filmu Die Privatsekretärin, režiséra Wilhelma Thiele z roku 1931 | Paul Abraham | M004195 | |
Ich weiss nicht, was soll es bedeuten (Lied von der Loreley) | Friedrich Silcher | Heinrich Heine | M004202, M004204 | |
Was vermeid ich denn die Wege, wo die anderen | Zimní cesta | Franz Schubert | Wilhelm Müller | M004202, M004231 |
Ich hab heut nacht geträumt von dir, du süsse kleine Frau | opereta Das Veilchen vom Montmartre (Fialka z Montmartru), | Emmerich Kalman | Alfred Grunwald | M004203 |
Ja, die Liebe hat bunte Flügel (Habanera) | Carmen, I. jednání | Georges Bizet | Henri Meilhac a Ludovic Halévy | M004206, M004227, M004253 |
Niemand liebt dich so wie ich | duet z operety Paganini | Franz Lehár | Paul Knepler | M004207 |
Ich bin die fesche Lola | píseň z filmu Der blaue Engel 1930 | Friedrich Holländer | M004208, M004209, M004210 | |
Kommt all ihr Seraphim | árie z oratoria Samson | Georg Friedrich Händel | John Milton | M004212 |
Sei stille dem Herrn | árie z oratoria Elias | Felix Mendelssohn | M004214, M004414 | |
Bist du bei mir, geh ich mit Freuden zum Sterben und zu meiner Ruh | árie BWV 503 | Johann Sebastian Bach | M004217, M004218, M004250, M004251, M004379, M004380, M004395, M004510 | |
Eine kleine Nachtmusik | KV 525 | Wolfgang Amadeus Mozart | M004224, M004232, M004310, M004311, M004312 | |
Glücklich ist nur der, der da liebt. Freudvoll und leidvoll | předehra Egmont | Ludwig van Beethoven | Johann Wolfgang Goethe | M004229 |
Schlage doch, gewünschte Stunde, brich doch an, gewünschter Tag | později zpracováno Johannem Sebastianem Bachem v kantátě BWV 53 | Georg Melchior Hoffmann | M004238 | |
In einer kleinen Konditorei | Fred Raymond | Ernst Neubach | M004239 | |
Ich hatt’ einen Kameraden, | Friedrich Silcher | Ludwig Uhland | M004267, M004263, M004269 | |
Die Fahne hoch | lidová melodie | Horst Wessel | M004304 | |
Der du von dem Himmel bist | Wandrers Nachtlied, D.224 | Franz Schubert | Johann Wolfgang Goethe | M004308 |
Dopo tante e tante pene | árie z kantáty Dopo tante e tante pene | Benedetto Marcello | M004309, M004317 | |
Ich hört ein Bächlein rauschen | Die schöne Müllerin (Krásná mlynářka) | Franz Schubert | Wilhelm Müller | M004319, M004320 |
Im weissen Röss'l am Wolfgangsee | opereta U bílého koníčka (Im weißen Rößl) | Ralph Benatzky | Robert Gilbert | M004322 |
Allons enfants de la Patrie | Marseillaisa | Claude Joseph Rouget de Lisle | Claude Joseph Rouget de Lisle | M004353 |
Üb immer Treu und Redlichkeit | píseň | Wolfgang Amadeus Mozart | Ludwig Hölty | M004354 |
Du sollst nit gehen mit kein ander Mädel | Židovská lidová píseň | M004367 | ||
Dank sei dir, Herr | Siegfried Ochs | M004368 | ||
Süsser Freund, du blickst mich verwundert an | z cyklu písní Frauenliebe und Leben | Robert Schumann | Adelbert von Chamisso | M004369 |
Auf in den Kampf, Torero | Carmen, II. jednání | Georges Bizet | Henri Meilhac a Ludovic Halévy | M004371 |
Halleluja, Stärk und Macht | Kantáta BWV 29: Wir danken dir, Gott | Johann Sebastian Bach | M004421, M004423 | |
Der Tod und das Mädchen | D 531 | Franz Schubert | Matthias Claudius | M004604 |
Es war, als hätt' der Himmel die Erde still geküsst | Liederkreis op. 39 | Robert Schumann | Joseph Eichendorff | M004726 |
Morgen muss ich fort von hier | lidová píseň | M004821, M004833 | ||
Heute Nacht oder nie | píseň z filmu Das Lied einer Nacht, 1932 | Mischa Spoliansky | Marcellus Schiffer | M004843, M004844 |
Freude, schöner Götterfunken, Tochter aus Elysium | 9. symfonie, 4. věta | Ludwig van Beethoven | Friedrich Schiller | M004855, M004856, M004857 |
Oje, o je wie rührt mir das | Netopýr, I. jednání | Johann Strauss | Karl Haffner, Richard Genée | M004959 |
Přijetí díla
Ve výstavách a dějinách umění
Obrazy ze souboru Život? nebo divadlo? začaly být vystavovány až v šedesátých letech dvacátého století. První kniha s 80 reprodukcemi byla publikována v roce 1963 a přinesla srovnání s příběhem Anny Frankové.[26] V roce 1971 byla sbírka svěřena do péče Joods Historisch Museum (Židovské historické muzeum) v Amsterdamu. V roce 1981 muzeum představilo 250 obrazů v narativním sledu a výstava přinesla první ohlasy kritiky.[26]
Výstava na londýnské Královské akademii v roce 1998 byla nečekanou senzací, která pomohla vydání kompletního katalogu. Dílo Charlotte Salomon je stále poměrně málo známé, zčásti proto, že se její obrazy neobjevují na mezinárodním trhu s uměním, neboť celý archiv patří ochranné nadaci Charlotte Salomon Foundation, která sídlí rovněž v Joods Historisch Museum.
Historička umění Griselda Pollock věnovala Charlotte Salomon kapitolu ve své knize Virtuální feministické muzeum, v níž analyzuje její práci z hlediska současného umění, židovské historie a kulturní teorie.[27]
V literatuře
V roce 2014 vyšel román Charlotte spisovatele Davida Foenkinose, který mimo jiné získal prestižní francouzskou literární cenu Le prix Théophraste Renaudot.[28]
V divadelním umění
V roce 2002 uvedlo britské divadlo Horse and Bamboo Theatre hru Company of Angels.[29]
V říjnu a listopadu 1998 byla v Divadle Bidewell v Londýně uvedena hra Judi Herman Saving Charlotte.[30]
V říjnu a listopadu 2007 uvedlo divadlo New End Theatre v Hampsteadu hru Candidy Cave Lotte's Journey.[31]
Hudebně-dramatická díla
Francouzský skladatel Marc-André Dalbavie věnoval památce umělkyně operu Charlotte Salomon, která vznikla na objednávku Salcburského festivalu. Libreto Barbary Honigmann vychází z obrazů cyklu Život? nebo divadlo? a integruje je do představení ve formě projekce. Hlavní roli Charlotte hrají dvě umělkyně, herečka a zpěvačka. Většina zpívaných partů je ve francouzštině, zatímco mluvené části jsou v němčině. Světová premiéra se konala dne 28. července 2014 v salcburském Felsenreitschule na 30metrové panoramatické scéně pod taktovkou skladatele a v režii Luc Bondyho. Dvojroli Charlotty Salomon mluvila německá herečka Johanna Wokalek a zpívala francouzská zpěvačka Marianne Crebassa.[32] Opera dostala nadšené ohlasy veřejnosti a tisku.
V únoru 2015 představil Musiktheater im Revier (MiR) v Gelsenkirchenu baletní operu Michelle DiBucci založenou na životě a díle Charlotte Salomon. Název díla byl Charlotte Salomon: Der Tod und die Malerin (Smrt a malířka). Autorkou choreografie a režisérkou byla Bridget Breiner. Dílo bylo opět založeno na cyklu Život? nebo divadlo?.[33] DiBucci byla původně pověřena komponovat operu o životě a práci Charlotte Salomon režisérkou Marií Zimmermann a dílo mělo být uvedeno v roce 2010 v rámci festivalu Ruhrtriennale v Bochumi.[34] Práce nebyla dokončena kvůli smrti režisérky v roce 2007. O několik let později byla DiBucci oslovena choreografkou Bridget Breiner, která ji požádala, aby dílo upravila na celovečerní balet. Představení Charlotte Salomon: Der Tod und die Malerin obdrželo v roce 2015 cenu Der Faust, nejvyšší německé ocenění v oboru divadla. Bridget Breiner získala dále ocenění za nejlepší choreografii.[35]
Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy
V roce 2017 probíhala vzpomínka 100. výročí narození Charlotte Salomon. Při této příležitosti byla uvedena opera Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy (Charlotte: A Tri-Coloured Play with Music) autorů: libreto Alon Nashman, hudba Aleš Březina, scéna a režie Pamela Howard.
Koncertní provedení opery bylo uvedeno v premiéře dne 1. června 2017 v The Isabel Bader Centre for the Performing Arts, Kingston, Ontario, Kanada v nastudování souboru Theaturtle.[36][37] Dále bylo uvedeno na festivalu v Luminato v Torontu[38] a 1. a 2. července 2017 na World Stage Design Festivalu v Taipei, Tchaj-wan.[39] Tento singspiel „dává malířce úžasně autentický a přesvědčivý hlas na pódiu“.[40]
V Čechách bylo dílo uvedeno v Praze na Nové scéně Národního divadla ve dnech 1. a 2. července 2019[41] a poté na festivalu Smetanova Litomyšl dne 5. července 2019.[42]
Filmy
V roce 1981 vytvořil holandský režisér Frans Weisz celovečerní film s názvem Charlotte na téma malířčina života. Hlavní roli hrála rakouská herečka Birgit Doll, Daberlohna hrál Derek Jacobi.[43]
V roce 1992 natočil režisér Richard Dindo film Charlotte, 'vie ou théâtre?', kde hlavní roli hrála Anne Alvaro.[44]
V roce 2011 byl natočen dokument, který odhalil obsah jejího posledního dopisu Wolfsohnovi.
Filmový režisér Bibo Bergeron (který režíroval filmy The Road to El Dorado[45][46] a Shark Tale[47][48] pro DreamWorks) v roce 2017 pracoval na filmu o životě a díle Charlotte Salomon.[28] Film nazvaný Charlotte měl mít rozpočet 10 milionů eur.[49][50] Film měl být dokončen v roce 2018.[51]
Připomínka
V roce 2006 byla na její památku pojmenována ulice v Berlíně-Rummelsburgu (Charlotte-Salomon-Hain Strasse).[52]
Na domě Wielandstraße 15 v Berlíně-Charlottenburgu, kde se Charlotte Salomon narodila a do roku 1939 žila, je umístěna pamětní deska. Dne 21. dubna 2012 byl před domem zasazen kámen zmizelého (Stolperstein).[53]
Dne 9. května 2015 byla umístěna pamětní deska na plotu již neexistující vily v ulici Rue de l’Ermitage ve Villefranche-sur-Mer, kde malířka v letech 1939–1943 žila. Vzpomínkový obřad proběhl za přítomnosti starosty města Villefranche-sur-Mer, pana Christopha Trojani, a německého konzula, pana Gerda O. Ziegenfeutera, a dalších hostů.[54][55]
- Kámen zmizelého před domem, kde se Charlotte Salomon narodila
- Pamětní deska na témže domě
Odkazy
Poznámky
- ↑ Zápis "Singespiel" není překlep, viz titulní stránka souboru.
- ↑ Připravila mu omeletu, do které přidala Veronal.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charlotte Salomon na anglické Wikipedii.
- ↑ a b STANLEY, Adam C. Salomon, Charlotte (1917–1943). In: COOK, Bernard A. Women and war: a historical encyclopedia from antiquity to the present, Volume 1. Santa Barbara, California: ABC-CLIO, 2006. ISBN 978-1851097708. S. 513–514. (anglicky)
- ↑ GILBERT, Martin. The Routledge Atlas of the Holocaust. 3. vyd. London and New York: Routledge, 2004. ISBN 978-0-415-28145-4. S. 10. (anglicky)
- ↑ POLLOCK, Griselda. CONCEPTUAL ODYSSEYS : Passages to Cultural Analysis. London and New York: I.B.Tauris & Co Ltd, 2007. 264 s. Dostupné online. ISBN 978-1-84511-522-7. S. 87–88. (anglicky)
- ↑ a b c d e BENTLEY, Toni. The Obsessive Art and Great Confession of Charlotte Salomon. The New Yorker [online]. 2017-07-15 [cit. 2019-07-07]. Dostupné online. ISSN 0028-792X.
- ↑ GOLD, Leonard. Creativity and Its Imprint: Three Jewish Artists and Some Books About Them: Philip Guston, Charlotte Salomon, R. B. Kitaj [online]. Rosaline and Myer Feinstein Lecture Series, 2001 [cit. 2019-07-07]. Gold.pdf Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b LOWENTHAL FELSTINER, Mary. Jewish Women: A Comprehensive Historical Encyclopedia. Brookline: Jewish Women's Archive, 2009. Heslo Charlotte Salomon, 1917 – 1943. (anglicky)
- ↑ a b c d BELINFANTE, Judith C. E. What Is Life? or Theatre? ?. In: BELINFANTE, Judith C. E.; BENESCH, Evelyn. Charlotte Salomon : Life? or Theatre? A Selection of 450 Gouaches. Kolín nad Rýnem: Taschen, 2017. ISBN 978-3-8365-7077-0. Kapitola Who Was Charlotte Salomon 1917-43?, s. 10–24. (anglicky)
- ↑ a b BELINFANTE, Judith C. E. Charlotte, life or theater?. London: Royal Academy of Arts, 1998. Dostupné online. ISBN 0-900946-66-0. S. 15–25.
- ↑ SALOMON, Charlotte. List 538. LEBEN? ODER THEATER? Ein Singespiel [online]. Jood Culturel Kwartier [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
- ↑ SALOMON, Charlotte. strana M004922. LEBEN? ODER THEATER? Ein Singespiel [online]. Jood Culturel Kwartier [cit. 2020-02-18]. Dostupné online.
- ↑ BELIFANTE 2017, s. 20
- ↑ Server nenalezen [online]. jewish-theatre.com [cit. 2019-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-11-18.
- ↑ JOUBERT, Sophie. L’art, la vie, le poison [online]. l’Humanité, 2015-10-30 [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ CASCONE, Sarah. Holocaust Victim Charlotte Salomon’s Intensely Personal Oeuvre Will Be Showcased for the First Time in Amsterdam [online]. Artnet News, 2017-08-23 [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b SOLOMON, Zachary. The Painter Charlotte Salomon Killed Her Grandfather. Then the Nazis Killed Her. [online]. Jewish Telegraphic Agency, 2015-12-13 [cit. 2019-07-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-17. (anglicky)
- ↑ BOLZ, Diane M. An Artist’s Secret, Now Fully Revealed [online]. Moment Magazine, 2018-01-17 [cit. 2019-07-11]. Dostupné v archivu. (anglicky)
- ↑ a b LOWENTHAL FELSTINER, Mary. To Paint Her Life: Charlotte Salomon in the Nazi Era. New York: Harper Collins, 1994. 290 s. Dostupné online. ISBN 978-0060171056. (anglicky)
- ↑ a b BERINFANTE, Judith C. E.; BENESCH, Evelyn. Life? or Theatre? : a selection of 450 gouaches. Köln: Taschen, 2017. 599 s. Dostupné online. ISBN 3836570777, ISBN 9783836570770. OCLC 992579388 S. 8.
- ↑ a b Charlotte Salomon : Leben? oder Theater? : Ein Singespiel. Joods Cultureel Kwartier [online]. [cit. 2019-07-16]. Dostupné online.
- ↑ SALOMON, Charlotte. Charlotte, life or theatre? : an autobiographical play. New York: Viking Press, 1981. Dostupné online. ISBN 0-670-21283-0. (anglicky)
- ↑ Norman Rosenthal str. 9, Charlotte Salomon, Life? or Theater?; Royal Academy of Arts 1998; ISBN 0-900946-66-0
- ↑ In: STEINBERG, Michael P.; BOHM-DUCHEN, Monica. Reading Charlotte Salomon. Ithaca: Cornell University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0801439711. S. 1. (anglicky)
- ↑ KAFKA, Franz. Povídky. Překlad Vladimír Kafka. 1. vyd. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1964. 259 s. Kapitola V kárném táboře, s. 171–201.
- ↑ In: STEINBERG, Michael P.; BOHM-DUCHEN, Monica. Reading Charlotte Salomon. Ithaca: Cornell University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0801439711. S. 2. (anglicky)
- ↑ Charlotte Salomon - muziek - Jewish Cultural Quarter. jck.nl [online]. [cit. 2019-07-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-20. (anglicky)
- ↑ a b FELSTINER, Mary Lowenthal. To paint her life : Charlotte Salomon in the Nazi era. 1. vyd. New York, NY: HarperCollins, 1994. xiv, 290 pages s. Dostupné online. ISBN 0060171057. OCLC 29548403
- ↑ Griselda Pollock, Encounters in the Virtual Feminist Museum: Time, Space and the Archive.
- ↑ a b KESLASSY, Elsa. Bibo Bergeron Set to Direct ‘Charlotte Salomon’ Animated Biopic [online]. Variety, 2016-06-13 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TUFNELL, Miranda; CRICKMAY, Chris. A widening field : journeys in body and imagination. Alton: Dance, 2004. xix, 300 pages s. ISBN 185273096X, ISBN 9781852730963. OCLC 53912527
- ↑ CAVENDISH, Dominic. Theatre: On the Fringe. The Independent [online]. Independent, 1998-11-04 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BENNETT, Ray. THEATRE REVIEW: Candida Cave’s ‘Lotte’s Journey’ [online]. London: RAY BENNETT | movies • stage • TV • music, 2007-11-02 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Marc André Dalbavie: "Charlotte Salomon". Ö1 [online]. Der ORF, 2014-07-28 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Charlotte Salomon: Der Tod und die Malerin. musiktheater-im-revier.de [online]. Musiktheater im Revier Gelsenkirchen, 2015-02-14 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. (německy)
- ↑ ‘Charlotte Salomon’ puur gesamtkunstwerk. operanederland.nl [online]. 2015-02-14 [cit. 2019-07-16]. Dostupné online.
- ↑ HÖVING, Elisabeth. Bridget Breiner erhält zum zweiten Mal den „Faust“. Der Westen [online]. FUNKE Digital First GmbH, 2015-11-15 [cit. 2019-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-07-07. (německy)
- ↑ The Isabel Bader Centre for the Performing Arts at Queen’s University Presents Charlotte: a Tri-Coloured Play with Music [online]. Newswire, 2017-05-24 [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Theaturtle - Charlotte. www.theaturtle.com [online]. [cit. 2019-06-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CHARLOTTE: A Tri-Coloured Play with Music. Luminato – Toronto's International Arts Festival [online]. Luminato – Toronto's International Arts Festival [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Charlotte : A Tri-Coloured Play with Music : Asia Premiere in Taipei. World Stage Design 2017 [online]. Taipei National University of the Arts : Taiwan Association of Theatre Technology [cit. 2019-07-16]. Dostupné online. (anglicky, čínsky)
- ↑ HERMAN, Judi. Review: Charlotte - A Tri-Coloured Play with Music - Charlotte Salomon's autobiographical work explodes onto the stage in glorious tri-colour [online]. Jewish Renaissance, 2017-06-29 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DRÁPELOVÁ, Věra. RECENZE: Smrt a dívka. Hra o židovské malířce zapůsobí silou příběhu. iDNES.cz [online]. Mediální skupina Mafra, 2019-07-02 [cit. 2019-07-03]. Dostupné online.
- ↑ Opereta : A. Březina / A. Nashman / P. Howard: Charlotte: Tříbarevná hra se zpěvy [online]. Smetanova Litomyšl [cit. 2019-06-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-29.
- ↑ Charlotte [online]. IMDb.com [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Charlotte, 'vie ou théâtre?' [online]. IMDb.com [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Road to El Dorado [online]. IMDb.com [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Eldorádo [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-06-11]. Dostupné online.
- ↑ Shark Tale [online]. IMDb.com [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Příběh žraloka [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-06-11]. Dostupné online.
- ↑ GRATER, Tom. News 'Shark Tale' director readies $10m animation 'Charlotte' [online]. screendaily.com - Media Business Insight Limited, 2017-07-19 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Charlotte Un film de Bibo Bergeron [online]. Les Productions Balthazar, 2018-05-08 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Charlotte. Cineuropa - the best of european cinema [online]. [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Charlotte-Salomon-Hain. OpenStreetMap [online]. [cit. 2020-02-02]. Dostupné online.
- ↑ Orte & Biografien der Stolpersteine in Berlin | Charlotte Salomon. www.stolpersteine-berlin.de [online]. Stolpersteine in Berlin [cit. 2020-02-02]. Dostupné online. (německy)
- ↑ Cérémonie en souvenir de Charlotte Salomon. www.cdacose.org [online]. Le Comité de Défense et d’Action de la Corne d’Or [cit. 2020-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-09-03. (francouzsky)
- ↑ David Foenkinos : "Villefranche-sur-Mer était la ville refuge de Charlotte". RTL.fr [online]. [cit. 2020-02-04]. Dostupné online. (francouzsky)
Literatura
- ALPHEN, Ernst van. Salomon's Work. Journal of Narrative and Life History. 1993, roč. 3, čís. 2–3, s. 239–253. Dostupné online. ISSN 1053-6981. (anglicky)
- ALPHEN, Ernst van. Charlotte Salomon: Autobiography as a Resistance to History. In: ZEGHER, Catherine de. Inside the Visible. Cambridge : London: The MIT Press, 1996. ISBN 9780262540810. (anglicky)
- ALPHEN, Ernst van. Autobiography as Resistance to History. In: 1997. Caught by History: Holocaust Effect in Contemporary Art, Literature and History. Redwood City: Stanford University Press, 1996. S. 65–92. (anglicky)
- BELINFANTE, Judith C. E. Charlotte, life or theater?. London: Royal Academy of Arts, 1998. Dostupné online. ISBN 0-900946-66-0. S. 15–25. (anglicky)
- BELINFANTE, Judith C. E. Charlotte Salomon: Life or Theater. Cologne: Taschen GmbH, 2017. 600 s. Dostupné online. ISBN 9783836570770. (anglicky)
- BUERKLE, Darcy C. Nothing Happened: Charlotte Salomon and an Archive of Suicide. Ann Arbor: University of Michigan Press, 2013. 412 s. Dostupné online. ISBN 978-0472118557. (anglicky)
- LOWENTHAL FELSTINER, Mary. To Paint Her Life: Charlotte Salomon in the Nazi Era. New York: Harper Collins, 1994. 290 s. Dostupné online. ISBN 978-0060171056. (anglicky)
- POLLOCK, Griselda. Theater of Memory: Trauma and Cure in Charlotte Salomon's Modernist Fairytale. In: STEINBERG, Michael P.; BOHM-DUCHEN, Monica. Reading Charlotte Salomon. Ithaca: Cornell University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0801439711. S. 34–72. (anglicky)
- POLLOCK, Griselda. Encounters In The Virtual Feminist Museum: Time, Space And The Archive. Abingdon-on-Thames: Routledge, 2007. ISBN 978-0-415-41374-9. (anglicky)
- POLLOCK, Griselda. Life-Mapping. In: POLLOCK, Griselda. Conceptual Odysseys: Passages to Cultural Analysis. London: I.B. Tauris & Co Ltd, 2007. ISBN 978-1-84511-522-7. S. 63–88. (anglicky)
- POLLOCK, Griselda. Charlotte Salomon and the Theatre of Memory. New Haven, Connecticut: Yale University Press, 2018. 542 s. Dostupné online. ISBN 978-0300100723. (anglicky)
- POLLOCK, Griselda. Charlotte Salomon: Autobiography as a Resistance to History. New Haven, Connecticut: Yale University Press, 2018. 542 s. Dostupné online. ISBN 9780300100723. Kapitola Theater of Memory: Trauma and Cure in Charlotte Salomon's Modernist Fairytale, s. 58. (anglicky)
- SALOMON, Charlotte. Charlotte, life or theatre? : an autobiographical play. New York: Viking Press, 1981. Dostupné online. ISBN 0-670-21283-0. (anglicky)
- In: STEINBERG, Michael P.; BOHM-DUCHEN, Monica. Reading Charlotte Salomon. Ithaca: Cornell University Press, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0801439711. S. 34–72. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Charlotte Salomon na Wikimedia Commons
- Charlotte Salomon: Leben? oder Theater? : Ein Singespiel – kompletní dílo dostupné on-line
- Symposium Charlotte Salomon, Life? or Theatre? ant the Victory Over Fear [online]. Joods Cultureel Kwartier, 2017-10-31 [cit. 2019-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-07-07. (nizozemsky a anglicky)
- SHENDAR, Yehudit; MOREH-ROSENBERG, Eliad. The Portrait and the Maiden : New Charlotte Salomon acquisition for the Art collection. Yad Vashem Magazine [online]. Yad Vashem: The World Holocaust Remembrance Center [cit. 2019-07-06]. Dostupné online.
- HERMAN, Judi. Review: Charlotte - A Tri-Coloured Play with Music - Charlotte Salomon's autobiographical work explodes onto the stage in glorious tri-colour [online]. Jewish Renaissance, 2017-06-29 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. (anglicky)
- LOWENTHAL FELSTINER, Mary. Charlotte Salomon, 1917 – 1943 [online]. Jewish Women's Archive, 2009-02-27 [cit. 2019-08-24]. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Charlotte Salomon a její prarodiče,
Charlotte Salomon maluje na zahradě vily L'Ermitage, Villefranche-sur-Mer asi 1939.
Autor: Francisco Peralta Torrejón, Licence: CC BY-SA 4.0
Charlotte Salomon, opera by Marc-André Dalbavie, Salzburg Festival, 2014
Autor: OTFW, Berlin, Licence: CC BY-SA 3.0
"Stolperstein" (stumbling block), Charlotte Salomon, Wielandstraße 15, Berlin-Charlottenburg, Germany
Autor: OTFW, Berlin, Licence: CC BY-SA 3.0
Memorial plaque, Charlotte Salomon, Wielandstraße 15, Berlin-Charlottenburg, Germany