Chartreská škola
Škola v Chartres [šártr] anebo chartreská škola byla jednou z nejvýznamnějších škol středověké filosofie 11. a 12. století. Navázala na katedrální školu, která je v Chartres doložena od 6. století. Na přelomu 10. a 11. století ji však znovu založil Fulbert ze Chartres (960–1028), který se zasloužil o vybudování knihovny pro studium sedmi svobodných umění. Počátkem 12. století se rektorem školy stal Bernard z Chartres, jehož znalost a příklon k platonismu daly škole nový směr. Koncem 12. století malou školu v Chartres zastínila vznikající škola při klášteře sv. Viktora i univerzita v Paříži. V 19. století se k chartreské škole začali počítat i další teologové a učenci, kteří si byli názorově blízcí, míra jejich působení v Chartres je však předmětem sporů.[1]
Charakteristika
Katedrální škola vyučovala tradiční program sedmi svobodných umění (septem artes liberales), ovšem na vysoké úrovni. Věnovala velkou pozornost latinským filosofům i básníkům (Ciceronovi, Horatiovi, Vergiliovi, Ovidiovi). Ve své vrcholné době byla střediskem novoplatonismu a protože z Platóna byl tehdy dostupný pouze dialog Timaios, věnovala se i matematice a otázkám po původu a povaze světa. To odpovídalo druhé, vyšší části svobodných umění (quadrivium), která v Chartres dominovala. Mezi studovanými autory byli například Eukleidés, Pythagoras, Klaudios Ptolemaios, Calcidius nebo Galén.[1]
Osobnosti
- Fulbert ze Chartres
- Berengar z Tours
- Bernard z Chartres
- Thierry z Chartres
- Gilbert de la Porée
- Jan ze Salisbury
- Vilém z Conches
- Bernard Silvestris
Odkazy
Reference
Literatura
- Filosofický slovník. Olomouc 1998, Str. 395
- Kobusch, Theo: Filosofie vrcholného a pozdního středověku. Praha, 2013.
- Heizmann, Richard: Středověká filosofie, Olomouc, 2000.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Sculpture of Pythagoras within the tympanum at the right bay of the royal portal of Chartres Cathedral, situated on top of the middle column of the right jamb.