Chelsea FC

Chelsea FC
NázevChelsea Football Club
Přezdívka„The Blues“
ZeměSpojené království Anglie (Spojené království)
MěstoLondýn (Fulham)
Založen10. března 1905
AsociaceAnglie Football Association
Barvy modrá a bílá
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
SoutěžAnglie Premier League
2023/246. místo
StadionStamford Bridge, Londýn
Souřadnice
Kapacita40 834 diváků
Vedení
VlastníkUSA Todd Boehly
PředsedaUSA Todd Boehly
TrenérItálie Enzo Maresca[1]
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly mistr Anglie
Domácí trofeje FA Cup
EFL Cup
Community Shield
Mezinárodní trofeje Liga mistrů UEFA
Evropská liga UEFA
Pohár vítězů pohárů
Superpohár UEFA
MS ve fotbale klubů
Chelsea FC 2024/2025
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Liga mistrů UEFA
Stříbrná medaile2007/2008Chelsea FC
Zlatá medaile2011/2012Chelsea FC
Zlatá medaile2020/2021Chelsea FC
Evropská liga UEFA
Zlatá medaile2012/2013Chelsea FC
Zlatá medaile2018/2019Chelsea FC
Pohár vítězů pohárů
Zlatá medaile1970/1971Chelsea FC
Zlatá medaile1997/1998Chelsea FC
Superpohár UEFA
Zlatá medaile1998Chelsea FC
Stříbrná medaile2012Chelsea FC
Stříbrná medaile2013Chelsea FC
Stříbrná medaile2019Chelsea FC
Zlatá medaile2021Chelsea FC
Mistrovství světa ve fotbale klubů
Stříbrná medaile2012Chelsea FC
Zlatá medaile2021Chelsea FC
First Division / Premier League
Bronzová medaile1919/1920Chelsea FC
Zlatá medaile1954/1955Chelsea FC
Bronzová medaile1964/1965Chelsea FC
Bronzová medaile1969/1970Chelsea FC
Bronzová medaile1998/1999Chelsea FC
Stříbrná medaile2003/2004Chelsea FC
Zlatá medaile2004/2005Chelsea FC
Zlatá medaile2005/2006Chelsea FC
Stříbrná medaile2006/2007Chelsea FC
Stříbrná medaile2007/2008Chelsea FC
Bronzová medaile2008/2009Chelsea FC
Zlatá medaile2009/2010Chelsea FC
Stříbrná medaile2010/2011Chelsea FC
Bronzová medaile2012/2013Chelsea FC
Bronzová medaile2013/2014Chelsea FC
Zlatá medaile2014/2015Chelsea FC
Zlatá medaile2016/2017Chelsea FC
Bronzová medaile2018/2019Chelsea FC
Bronzová medaile2021/2022Chelsea FC

Chelsea FC (celým názvem: Chelsea Football Club) je anglický fotbalový klub, který sídlí v londýnské jihozápadní čtvrti Fulham. Založen byl 10. března roku 1905. Od sezóny 1992/93 působí v Premier League (nejvyšší fotbalová soutěž v Anglii). Klubové barvy jsou modrá a bílá.

Jejími rivaly jsou další kluby z Londýna jako Arsenal a Tottenham Hotspur, vzájemná rivalita těchto klubů je ovšem ještě intenzivnější než je tomu u obou vůči Chelsea.[2] Rivalita s Manchesterem United vznikla na základě ambicí obou klubů, Chelsea se stala vyzývatelem United jako dříve dominantní síly v anglickém fotbale.[2] V minulosti vnímali její příznivci jako rivala též Leeds United, vzestup na evropském poli zase několikrát dostal Chelsea do křížku s Barcelonou.[2][3]

V roce 2008 se Chelsea poprvé dostala do finále Ligy mistrů UEFA, v penaltové rozstřelu ovšem proti Manchesteru United neuspěla. V roce 2012 již uspěla, a to proti Bayernu Mnichov na jeho stadionu a v roce 2021 na tento triumf navázala, když ve finále přehrála Manchester City.[4]

Své domácí zápasy odehrává na stadionu Stamford Bridge s kapacitou 41 853 diváků. Ten své jméno získal po jednom z mostů přes řeku Temži, který stál v londýnské čtvrti Chelsea poblíž dnešního stadionu.[5]

Dějiny klubu

Založení a první roky

Roku 1896 koupil obchodník s nemovitostmi Henry Augustus „Gus“ Mears spolu se svým bratrem Josephem atletické hřiště na Stamford Bridge a poté i sousedící zahradu jako základ pro fotbalový stadión, který zde chtěl postavit. Společnost The Great Western Railway mu ovšem předložila atraktivní nabídku ke koupi plochy za účelem těžby uhlí a následné výstavby tovární vlečky. Mears prodej sice zvažoval, ale nakonec se sešel s architektem fotbalových tribun Archibaldem Leitchem a vyměřili hřiště. Ale dokonce ani v této fázi se neuvažovalo o utvoření nového fotbalového klubu. Hrací plocha totiž byla nabídnuta týmu Fulham FC pro jejich domácí zápasy za nájem 1500 liber ročně. Mužstvo Fulhamu se však na Stamford Bridge nakonec nepřestěhovalo, zmíněná suma prý byla příliš vysoká. Mearsův přítel finančník Fred W. Parker mu navrhl, aby založil svůj vlastní klub. Mearsovi se nápad líbil a souhlasil – oficiálním datem založení klubu se tak stal 10. březen 1905. Protože již bylo jméno Fulham FC zabrané, klub si zvolil název podle přilehlého okrsku Metropolitan Borough of Chelsea. Hráči nosili světlé modré dresy, bílé trenýrky a tmavě modré štulpny.

Chelsea v roce 1905

V roce 1905 byla podána žádost o připojení do Jižní ligy, avšak po protestech Fulhamu, Tottenhamu a jiných klubů, byla zamítnuta. Díky síle angažovaných fotbalistů, novému hřišti a osobnosti Freda Parkera byla Chelsea nakonec přijata do Druhé divize. Historicky první utkání sehrála 2. září 1905 na hřišti Stockportu County, který prohrála 0:1. První vítězství 1:0 přišlo o týden později proti Blackpoolu, trefil se John Tait „Jacky“ Robertson. Premiérový ročník se opravdu povedl a Chelsea dlouho bojovala o postup do nejvyšší soutěže, ale kvůli sérii čtyř utkání bez vítězství v posledních čtyřech zápasech se tak nestalo. O rok později již byla snaha úspěšná. V První divizi se Chelsea významněji neprosadila a do začátku první světové války střídala První a Druhou divizi. Největším úspěchem této éry zůstala účast ve finále FA Cupu 1915, které vyhrál poměrem 3:0 Sheffield United. K výrazným hráčům tohoto období patřili výstřední brankář William Foulke, útočníci George Hilsdon, Bob Whittingham nebo Jimmy Windridge.

Meziválečné období a první úspěšná éra

V meziválečných letech se v modrém dresu objevilo velké množství dobrých hráčů, např. skotský internacionál Hughie Gallagher, George Mills, Harry Wilding, Vic Woodley nebo Ben Baker. Jeden čas byli dokonce všichni fotbalisté útočné vozby (tehdy pětičlenné) reprezentanti, přesto ale moc důvodů k oslavám zaplněné ochozy na Stamford Bridge neměly. Trenéři Calderhead a po něm Knighton nedokázali vytvořit v týmu vítězný duch, a tak největšími úspěchy byly 2× účast v semifinále FA Cupu (1920, 1932) a třetí místo v První divizi v sezóně 1919/1920.

Po válce převzal vedení týmu Willy Birrell a zasadil se o rozvoj mládeže. I tak se Chelsea marně snažila získat nějaký pohár. Přitom dobrých hráčů bylo opět dost – Tommy Laxton, Len Goulden, Billy Hughes, Roy Bentley a jiní. Po příchodu trenéra Teda Drakea se tým začal zlepšovat, až v sezóně 1954/1955 získal poměrně překvapivě titul. Chelsea využila velké vyrovnanosti v horní polovině tabulky sérií deseti utkání bez porážky (včetně sedmi vítězství) a rozhodla o svém prvenství. V následujících letech se díky předvídavosti a dobrému odhadu Dickieho Fosse a výbornému scoutingu Jimmyho Thompsona na Stamford Bridge dostala řada mladých hráčů, kteří si zde během pár let udělali jméno a stali se oporami mužstva, například Jimmy Greaves či Ron Tindall. I když se na titul nepodařilo navázat, zárodky budoucích úspěchů byly zasety.

Příchod Tommyho Dochertyho v roce 1961 odstartoval první zlaté období v historii klubu. Mladí odchovanci přebrali otěže a i když první rok Chelsea sestoupila do Druhé divize, hned v dalším roce vrátila zpět a v následujících devíti ročnících sahala po metách nejvyšších (sled umístění v tabulce: 5., 3., 5., 9., 6., 5., 3., 6. a 7. ). Mezitím se v roce 1965 mohli Blues (jak se týmu v té době začalo přezdívat) radovat ze zisku Anglického ligového poháru, dařilo i v FA Cupu (dvakrát semifinále, stejně tak finále, z nichž to v roce 1970 bylo vítězné) a následně triumf v Poháru Vítězů Pohárů proti Realu Madrid. Základními pilíři tohoto týmu byli Peter Houseman, Bobby Tambling, Ron Harris, Peter Osgood nebo legendární brankář Peter Bonnetti.

Na hraně zániku, reinkarnace a stabilizace

Po skvělých šedesátých letech přišla velmi slabá sedmdesátá. Za odcházející staré opory nebyla kvalitní náhrada, protože výstavba East Stand na Stamford Bridge odčerpala z klubové pokladny všechny peníze. Vedení muselo prodávat hráče, trenéři se střídali jak na běžícím pásu a Chelsea se propadla o soutěž níž. Na začátku osmdesátých let to vypadalo s klubem téměř beznadějně: obrovské dluhy, zastavené pozemky, přestárlý tým. Akcie klubu tehdy koupil za symbolickou 1 libru Ken Bates a začal s důkladnou reorganizací. Angažoval Johna Neila, který musel zachraňovat topící se Chelsea ze dna tabulky Druhé divize a svými chytrými transfery tak položil základy nového týmu (mj. Nevin, McLaughlin, Speedie, Dixon, Spackman, Niedzwiecki), který v roce 1984 vyhrál druhodivizní titul a postoupil opět mezi elitu. Týmu se ujal John Hollins a dvakrát za sebou skončil na velmi lichotivé šesté příčce. Po nevydařeném závěru ročníku 1987/88 Chelsea sestoupila, ale rok na to famózní jízdou vyhrála Druhou divizi a ročník 1989/90 uzavřela nejlépe za posledních dvacet let, když skončila pátá. Na začátku devadesátých let byly konečně vyřešeny spory o Stamford Bridge a byly navržena rozsáhlá rekonstrukce. I přes značnou finanční zátěž se týmu podařilo setrvat v klidných vodách nově vzniklé Premier League. Dokonce se povedlo vybojovat finále FA Cupu 1994, ve kterém byl lepší Manchester United poměrem 4:0.

Premier League a druhá úspěšná éra

Po Euru 1996 se do Anglie začali hrnout hráči z celé Evropy a Chelsea byla jedním z klubů, které na tom vydělaly. Kouč Glenn Hoddle dokázal přivábit skvělé hráče jako byli Dan Petrescu nebo Ruud Gullit, druhý jmenovaný po něm později převzal trenérskou funkci. „Blues“ pak každý rok útočili na ligový titul, jenže nejlépe skončili těsně třetí v sezóně 1998/1999. Co se nedařilo v lize, vycházelo jinde: vítězství v Community Shield 2000, Ligovém poháru 1998, dvojnásobné vítězství v FA Cupu 1997 a 2000 (plus jedno semifinále) a opět v Poháru Vítězů pohárů (1× semifinále) a Superpoháru. To už byl trenérem Gianluca Vialli a oporami týmu Ed De Goey, Franck Leboeuf, Marcel Desailly, Dennis Wise nebo Gianfranco Zola. Nicméně náročný majitel klubu Ken Bates požadoval ligový titul, účast v evropských pohárech a tím pádem vysoký finanční zisk, který potřeboval na nákladnou rekonstrukci stadionu Stamford Bridge. Po neúspěšné sezóně 1999/2000 byl trenér Vialli vyhozen a přišel Claudio Ranieri. Z počátku dostával Ranieri nové hráčské posily za vysoké částky, ale výrazný úspěch nepřicházel. Postupem času finance vysychaly a hovořilo se o vysokých dluzích a rozprodání hráčů základní jedenáctky. V červnu 2003 prodal Ken Bates svůj většinový podíl v klubu překvapivě za 60 milionů liber ruskému (od roku 2018 rusko-izraelskému) miliardářovi Romanu Abramovičovi. Tím nastala zatím nejúspěšnější doba v historii klubu. Abramovič přišel do Chelsea s jasným plánem – udělat z něj jeden z největších klubů historie. Ambice sahaly až k výšinám Manchesteru United nebo Realu Madrid.[6] Do klubu s sebou přivedl i Marinu Granovskaiu, která si později vybudovala reputaci jako jedna z nejvlivnějších žen ve fotbale. Stala se ředitelkou a pravou rukou Abramoviče a někteří ji přezdívají „Železná lady“.[7]

Éra Romana Abramoviče

Maskot Chelsea FC

V sezóně 2004/05 vyhrál klub Premier League a Carling Cup, v následující sezóně obhájil ligový triumf. V sezóně 2006/07 sice potřetí v řadě titul anglického šampiona Chelsea nezískala, ale i tak lze označit tuto sezónu za úspěšnou: v Premier League obsadila 2. místo za vítězným Manchesterem United, vyhrála FA Cup i Carling Cup a dostala se do semifinále Ligy mistrů UEFA, kde ji na penalty vyřadil Liverpool FC. Na začátku sezóny 2007/08 odešel po dlouhodobých neshodách s majitelem klubu Abramovičem portugalský trenér José Mourinho, pod jehož vedením Chelsea během tří let získala dva ligové tituly a tři poháry. Nahradil jej izraelský trenér Avram Grant, dosavadní fotbalový ředitel klubu a Abramovičův osobní přítel. Ten ale klub opustil po prohraném finálovém utkání Champions LeagueManchesterem UnitedMoskvě a kormidlo Chelsea po něm převzal po Euru 2008 Brazilec Luiz Felipe Scolari, který do Chelsea přivedl jednoho ze svých oblíbenců z portugalské reprezentace (kterou předtím trénoval), záložníka DecaBarcelony. I ten však zanedlouho po svém příchodu, po málo úspěšném působení, u klubu skončil. Chelsea FC poté do konce sezóny 2008/09 vedl jako hlavní trenér Nizozemec Guus Hiddink, tehdy také trenér ruské reprezentace, který ještě dokázal vyhrát Anglický pohár. V sezonách 2009/2010 a 2010/2011 vedl tým Chelsea Carlo Ancelotti, který přišel z AC Milán, a hned ve své první sezoně vyhrál Premier League, Anglický pohárCommunity Shield. Po něm byl trenérem Chelsea poměrně krátce André Villas-Boas, který skončil své působení v březnu 2012, kdy se zdálo, že sezóna 2011/2012 skončí neúspěšně.

Za této situace přišel pod vedením nového prozatímního hlavního trenéra, Itala Roberta Di Mattea, velký obrat a postup až do finále Champions League. To skončilo největším úspěchem v historii FC Chelsea – vítězstvím proti FC Bayern Mnichov dne 19. května 2012Mnichově. Utkání sice skončilo nerozhodně 1:1 po prodloužení, avšak penaltový rozstřel vyhrála Chelsea 4:3.[8] Velkou zásluhu na tomto triumfu měli brankář Petr Čech (mj. zneškodnil Arjenu Robbenovi pokutový kop na začátku prodloužení a v závěrečném rozstřelu další dva) a útočník Didier Drogba (vstřelil vyrovnávací gól na 1:1 krátce před koncem řádné hrací doby a proměnil rozhodující pokutový kop v závěrečném penaltovém rozstřelu).

Toto vítězství také znamená, že se Chelsea kvalifikovala do ročníku 2012/2013 Ligy mistrů přímo, i když skončila v Premier League až na šesté příčce. Jako obhájce trofeje tak překazila případnou účast v Lize mistrů svému londýnskému rivalovi Tottenhamu Hotspur, jenž skončil v Premier League na čtvrtém místě (Tottenham by hrál předkolo Ligy mistrů, kvůli triumfu Chelsea v LM byl přeřazen do základní části Evropské ligy, neboť v LM se mohou představit maximálně 4 celky z anglické nejvyšší soutěže). Obdobná situace nastala v sezóně LM 2005/2006, kdy obhájce trofeje Liverpool FC skončil v domácí lize pátý. Liverpool tehdy dostal výjimku od UEFA a byl zařazen do prvního předkola LM, odkud si zajistil postup do skupinové fáze soutěže (tam se představily celkem 4 anglické týmy – Liverpool, Chelsea, Manchester United a Arsenal, pátý anglický tým Everton FC vypadl ve třetím předkole se španělským Villarrealem).

Roberto di Matteo byl jmenován trenérem Chelsea, ale už v listopadu 2012 byl nahrazen Rafaelem Benítezem,[9] ten však jako bývalý trenér Liverpoolu neměl u fanoušků velkou oblibu, někteří stále volali po jeho odvolání.[10] Po konci sezóny 2012/2013 se Chelsea jako staronový kouč ujal José Mourinho.

V sezóně 2013/14 nezískala Chelsea žádnou trofej. V Capital One Cupu překvapivě vypadla ve čtvrtfinále se Sunderlandem (prohra 1:2). V FA Cupu v osmifinále s Manchesterem City. V Lize mistrů skončila v semifinále proti Atléticu Madrid (dvojzápas 0:0 a 1:3). V Premier League skončili The Blues třetí se 4bodovou ztrátou na výherce soutěže Manchester City. Podle slov Josého Mourinha musel tým vyzrát a trofeje by měly přijít v sezóně 2014/15.

V sezóně 2014/15 se jeho slova potvrdila a Chelsea vyhrála jak Premier League, tak Ligový pohár.[11][12] V Premier League vytvořila nový rekord v počtu dnů strávených na první pozici – 274.[13] V Lize mistrů vypadla v osmifinále proti Paris Saint-Germain (1:1, 2:2).[14] Z FA Cupu jí vyřadil ve 4. kole Bradford po prohře 2:4.[15]

V sezóně 2015/16 ovšem Chelsea začala prohrávat, propadla se k sestupovým příčkám a vypadla z Ligového poháru na penalty proti Stoke City.[16] Přesto se Chelsea podařilo postoupit do osmifinále Ligy Mistrů z prvního místa se 13 body.[17]
17. 12. 2015, v době kdy se klub nacházel na 16. místě v ligové tabulce, Chelsea propustila José Mourinha.[18] S tímto rozhodnutím nesouhlasila většina fanoušků, kteří v dalším domácím zápase proti Sunderlandu zpívali Mourinhovo jméno, vyvěšovali transparenty a bučeli na některé hráče.[19] Chelsea poté po zápase převzal do konce sezóny Guus Hiddink.[20] Pod taktovkou Guuse Hiddinka Chelsea stoupla tabulkou a sezónu zakončila na desátém místě s 50 body.[21] Z FA Cupu Chelsea vypadla ve čtvrtfinále po prohře 0:2 s Evertonem[22] a z Ligy mistrů UEFA byla vyřazena taktéž ve čtvrtfinále po domácí i venkovní prohře 1:2 s francouzským Paris Saint-Germain.[23][24] Tento neúspěch v Lize mistrů a v domácí lize znamenal, že Chelsea nehrála v sezóně 2016/17 o evropské poháry.

Již v dubnu Chelsea angažovala italského trenéra Antonia Conteho, se kterým podepsala tříletý kontrakt. Conte, v té době trenér italské reprezentace, se k týmu připojil v červenci po skončení mistrovství Evropy ve Francii.[25] V létě do Chelsea přestoupil z mistrovského Leicesteru City N'Golo Kanté, z Olympique de Marseille byl koupen Michy Batshuayi a z PSG se vrátil David Luiz.[26] Chelsea pod Contem začala ligu vítězně, když porazila West Ham, Watford a Burnley. Po remíze se Swansea ovšem následovaly prohry s Liverpoolem a městským rivalem Arsenalem.[27] Po těchto prohrách Conte změnil sestavu na 3–4–3 a začala vítězná série, která k 31. prosinci činila 13 vyhraných zápasů za sebou. Tím Chelsea vyrovnala rekord počtu výher v řadě, který do té doby držel Arsenal.[28] Tato série byla začátkem ledna utnuta Tottenhamem venkovní prohrou 0:2, Chelsea již ale první místo neopustila. [29] Obranu Blues výrazně doplňoval nový záložník N'Golo Kanté, nakonec zvolený hráčem sezóny.[29] Vyrovnané výkony podával krajní obránce César Azpilicueta.[30] Změna rozestavení prospěla útočné hvězdě Edenu Hazardovi, v průběhu podzimu to však byl hrotový útočník Diego Costa, kdo táhl Blues.[30] Ve 25. sezóně Premier League se tak Chelsea chopila svého pátého mistrovského titulu. Trenér sezóny Antonio Conte triumfoval v soutěži, kde nově působila též další velká trenérská jména jako José Mourinho (Manchester United), Pep Guardiola (Manchester City), Arsène Wenger (Arsenal) nebo Jürgen Klopp (Liverpool).[29]

Cesta za obhajobou započala domácí porážkou 2:3 s Burnley, při které Chelsea dohrávala bez vyloučené dvojice Cahilla a Fàbregase.[31] To Blues odčinili ve Wembley venku proti Tottenhamu výhrou 2:1.[31] Nové posily jako Tiémoué Bakayoko a Álvaro Morata nenabraly formu a nenahradily tak Nemanju Matiće a Diega Costu, kteří z klubu odešli.[31][32] Na přelomu roku Chelsea nestačila na Bournemouth (0:3) a také Watford (1:4).[32] Období mezi koncem ledna a začátkem dubna přineslo pět porážek v sedmi zápasech Premier League. V závěrečném 38. kole se porážkou 0:3 v Newcastlu zpečetilo umístění na pátém místě a Chelsea si tak měla minimálně rok dát od Ligy mistrů pauzu. V Ligovém poháru nestačila na Arsenal, ale vynahradila si to vítězstvím ve finále FA Cupu nad Manchesterem United.[32] I zásluhou výhry na hřišti Atlética ve skupiny Ligy mistrů postoupila Chelsea ze druhého místa za prvním AS Řím. V osmifinále ale nestačila na Barcelonu.[32] Mezi nejlepší hráče Blues patřil Eden Hazard (12 gólů v Premier League) a Willian.[31]

Do sezóny 2018/19 zamířila Chelsea pod vedením italského trenéra Maurizia Sarriho, který si s sebou z Neapole přivedl záložníka Jorginha.[33] Na úvod se tým utkal s Manchesterem City o Community Shield (anglický superpohár), ale 0:2 prohrál.[34] Zdařilý začátek ligy se nesl na 12 zápasech bez porážky, ale tato série našla svůj konec (1:3) na stadionu Tottenhamu. O několik kol později uštědřila Chelsea porážku 2:0 Manchesteru City a oplatila jim vlastní srpnovou porážku. Server 90.min popsal ligovou sezónu jako jízdu na horské dráze.[35] Začátkem nového roku prohrála Chelsea venku s Arsenalem (0:2), Bournemouthem (0:4) a Manchesterem City (0:6) a mezitím vyzrála na Huddersfield (5:0).[35] Sarriho svěřenci se probojovávali Ligovým pohárem (Carabao Cup) a postupně přehráli pozdějšího vítěze Ligy mistrů Liverpool, Derby County vedené Frankem Lampardem, Bournemouth a pozdějšího finalistu Ligy mistrů Tottenham. Ve finále proti Manchesteru City ale v penaltovém rozstřelu neuspěli.[35] V konečné tabulce si Chelsea zajistila třetí místo a po roční pauze se tak měla opět ukázat Lize mistrů. Nakonec získala trofej – ve finále Evropské ligy v Baku porazila 4:1 Arsenal. Mužstvo táhl zejména Eden Hazard, pro něhož to byla poslední sezóna v klubu, odešel totiž do Realu Madrid.[35]

V sezóně 2019/2020 nastal návrat velké legendy Franka Lamparda, který se k týmu připojil po jeho angažmá u týmu Derby County. I přes zákaz nákupů se podařilo přivést Cristiana Pulišiće z Borussie Dortmund a Matea Kovačiče, který v týmu již hostoval z Realu Madrid. Mladý trenér dokončil sezónu i přes nevyrovnané výkony na 4. místě, zaručující účast v dalším ročníku Ligy mistrů a do týmu zapracoval mnoho mladíků z akademie Chelsea. Mezi nimi nejvíce zapůsobili Mason Mount, Reece James, Tammy Abraham a Billy Gilmour.

V roce 2022 začala válka na Ukrajině, Británie zařadila Romana Abramoviče na sankční seznam. Roman Abramovič následně chtěl prodat klub a peníze dát na charitu, ovšem kvůli zařazení na sankčním seznamu nemůže klub prodat. Chelsea musela zavřít fanshopy, má zakázaný prodej vstupenek (na zápasy mohou jen permanentkáři), nesmí prodávat ani kupovat hráče a nemůže ani obnovovat s hráči smlouvy.

Druhá výhra v Lize mistrů

Kai Havertz na podzim 2020 v Lize mistrů UEFA proti Krasnodaru

Velké přestupy před sezónou 2020/21 slibovaly úspěšnější sezonu. K již dříve avizovaným příchodům do útoku (Hakim Zijach, Timo Werner, Kai Havertz) se později přidaly posily do obrany (Ben Chilwell, Thiago Silva, brankář Édouard Mendy).[36] Ročník byl poznamenán proticovidovými opatřeními, fotbalové zápasy se odehrávaly před prázdnými tribunami a nejen díky vyššímu vytížení hráčů podávaly týmy nekonzistentní výkony. Po slibném začátku trvajícím do listopadu, kdy byla Chelsea favorizována k aspirantům na titul, přišla herní krize a propad tabulkou. V lednu roku 2021 byl Frank Lampard odvolán a nahrazen Thomasem Tuchelem, který tým vynesl z devátého místa mezi elitní čtveřici ke konečnému čtvrtému místu.[37] Tuchelovi svěřenci na jaře vyřadili v rámci FA Cupu Barnsley i Sheffield United a v semifinále porazili 1:0 pozdějšího ligového mistra Manchester City. Trofej na úkor Chelsea nakonec vybojoval Leicester, jenž ji ve finále porazil 1:0.[37]

Ve skupině Ligy mistrů pod Lampardem neporažená Chelsea v jarním osmifinále narazila na Atlétiko Madrid a po souhrnném výsledku 3:0 postoupila do čtvrtfinále s Portem. Po postupu přes Porto čelila Realu Madrid a po celkovém výsledku 3:1 dorazila do finále. V tom porazila 1:0 Manchester City díky gólu Kaie Havertze.[37][38]

2022 - současnost: éra Boehlyho Clearlake

7. května 2022 Chelsea potvrdila, že byly dohodnuty podmínky převzetí klubu novou vlastnickou skupinou vedenou Toddem Boehlym, Clearlake Capital, Markem Walterem a Hansjörgem Wyssem.[39] 25. května 2022 vláda schválila převzetí Chelsea konsorciem vedeným Boehlym v hodnotě 4,25 miliardy liber.[40] 30. května 2022 byl prodej dokončen, čímž skončilo Abramovičovo devatenáctileté vlastnictví klubu.[41]

Konsorcium vedené Toddem Boehlym, předsedou představenstva a generálním ředitelem společnosti Eldridge Industries, a společností Clearlake Capital oznámilo dokončení převodu vlastnictví společnosti Chelsea dne 30. května 2022. Součástí konsorcia je také Hansjörg Wyss, zakladatel nadace Wyss Foundation, a Mark Walter, spoluzakladatel a generální ředitel společnosti Guggenheim Partners. Walter a Boehly jsou vlastníky týmů Los Angeles Dodgers, Los Angeles Lakers a Los Angeles Sparks. Klub ve svém prohlášení uvedl, že transakce získala všechna potřebná povolení od vlád Spojeného království a Portugalska, Premier League a dalších úřadů.[42]

20. června pak klub oznámil, že Bruce Buck, který zastával funkci předsedy od roku 2003, k 30. červnu odstoupí ze své funkce, ačkoli bude i nadále podporovat klub jako hlavní poradce. Funkci předsedy by převzal Boehly.[43] 22. června následovala restrukturalizace představenstva klubu a oznámení odchodu dlouholeté ředitelky klubu a de facto sportovní ředitelky Mariny Granovské.[44] O pět dní později odešel z funkce technického a výkonnostního poradce Petr Čech.[45]

Klub přivedl Grahama Pottera z Brightonu, který Tuchela nahradil 8. září 2022. Chelsea vyhrála šest z prvních jedenácti zápasů sezony 2022/23, ale pouze pět ze zbývajících 27. Potter byl 2. dubna 2023 propuštěn a nakonec ho jako dočasný manažer nahradil Frank Lampard.[46] pod Lampardem klub vyhrál pouze jeden z posledních 11 zápasů, což mělo za následek 9% procento výher. Lampardovo procento výher bylo nejhorší ze všech manažerů Chelsea, kteří řídili tři a více zápasů.[47] Chelsea vstřelila za celou sezónu rekordně málo 38 gólů a poprvé od sezóny 1995/96 skončila v dolní polovině tabulky.[48]

Mauricio Pochettino byl 1. července 2023 oznámen jako Lampardův nástupce s dvouletou smlouvou.[49] Po vítězství v posledních pěti zápasech sezony 2023/24 dovedl Chelsea k 6. místu, což klubu vyneslo postup do 4. předkola Konferenční ligy.[50] Po střetu se sportovními řediteli Laurencem Stewartem a Paulem Winstanleym ohledně strategie a vedení mladého týmu se Pochettino dohodl na odchodu z klubu na konci sezony.[51][52][53][54][55][56]

Dne 3. června 2024 byl jako Pochettinův nástupce oznámen italský trenér Enzo Maresca, který svoji činnost zahájil 1. července 2024.[57]

Stadion

Hlavní článek: Stamford Bridge
Stamford Bridge, Západní tribuna

Chelsea má od svého založení pouze jedno domácí hřiště, Stamford Bridge. Stadion byl slavnostně otevřen 28. dubna 1877 a dalších 28 let jej využíval Londýnský atletický klub jako arénu pro atletické mítinky. V roce 1904 koupil stadion podnikatel Gus Mears a jeho bratr Joseph, kteří také zakoupili nedaleký pozemek (dříve velkou tržní zahradu) s cílem pořádat fotbalové zápasy na nyní 12,5 akru (51 000 m2).[58] Stadion Stamford Bridge navrhl pro rodinu Mearsových známý fotbalový architekt Archibald Leitch, který navrhl také stadiony Ibrox, Craven Cottage a Hampden Park.[59] Většina fotbalových klubů byla nejprve založena a poté hledala hřiště, na kterých by mohla hrát, ale Chelsea byla založena kvůli Stamford Bridge.

Stamford Bridge měl původně kapacitu přibližně 100 000 diváků, což z něj činilo druhý největší stadion v Anglii po Crystal Palace.[58] Na začátku 30. let 20. století byla v jižní části stadionu vybudována terasa se střechou, která zakrývala přibližně pětinu tribuny. Protože střecha připomínala střechu kůlny z vlnitého plechu, začala být tribuna nakonec známá jako „Shed End“, i když není známo, kdo tento název vymyslel jako první. Od 60. let 20. století se stal známým jako domov nejvěrnějších a nejhlasitějších příznivců Chelsea.[58] V roce 1939 byla přistavěna další malá tribuna k sezení, severní tribuna, která zůstala až do svého zbourání v roce 1975.[58]

Na začátku 70. let 20. století oznámili majitelé klubu modernizaci Stamford Bridge a plánovali výstavbu moderního stadionu pro 50 000 diváků.[58] Práce začaly v roce 1972, ale projekt provázely problémy a nakonec byla dokončena pouze východní tribuna. Náklady přivedly klub blízko bankrotu. Vlastnictví bylo prodáno developerům a klubu hrozilo vystěhování ze stadionu.[58] Po dlouhém soudním sporu byla budoucnost Chelsea na Stamford Bridge zajištěna až v polovině 90. let a rekonstrukční práce byly obnoveny.[58] Severní, západní a jižní část stadionu byly přestavěny na tribuny sedačkami a přesunuty blíže k hřišti, tento proces byl dokončen v roce 2001. Východní tribuna byla zachována z přestavby v 70. letech. V roce 1996 byla severní tribuna přejmenována na tribunu Matthewa Hardinga, podle ředitele a mecenáše klubu, který na začátku téhož roku zemřel při havárii vrtulníku.[60]

Chelsea 'proti West Bromwich Albion 23. září 1905, Chelsea zvítězila 1:0.

Po přestavbě Stamford Bridge v Batesově éře přibylo v komplexu mnoho dalších prvků včetně dvou hotelů Millennium & Copthorne, apartmánů, barů, restaurací, obchodu Chelsea Megastore a interaktivní návštěvnické atrakce Chelsea World of Sport. Záměrem bylo, aby tato zařízení poskytovala dodatečné příjmy na podporu fotbalové části podniku, ale byla méně úspěšná, než se očekávalo, a před Abramovičovým převzetím v roce 2003 byl dluh, který byl na jejich financování převzat, pro klub velkou zátěží. Brzy po převzetí bylo rozhodnuto opustit značku „Chelsea Village“ a zaměřit se na Chelsea jako fotbalový klub. Stadion je však stále někdy označován jako součást „Chelsea Village“ nebo „The Village“.

Vlastnictví Stamford Bridge, hřiště, turnikety a práva na pojmenování Chelsea nyní vlastní nezisková organizace Chelsea Pitch Owners, jejímiž akcionáři jsou fanoušci. CPO byla založena, aby zajistila, že stadion již nikdy nebude moci být prodán developerům. Podmínkou pro používání názvu Chelsea FC je, že klub musí hrát zápasy svého prvního týmu na Stamford Bridge, což znamená, že pokud se klub přestěhuje na nový stadion, možná bude muset změnit svůj název.[61] Tréninkové hřiště Chelsea se nachází v Cobhamu v hrabství Surrey. Chelsea se do Cobhamu přestěhovala v roce 2004. Její předchozí tréninkové hřiště v Harlingtonu převzalo v roce 2005 QPR.[62] nové tréninkové prostory v Cobhamu byly dokončeny v roce 2007.[63]

Letecký pohled na dnešní Stamford Bridge

Stamford Bridge hostil finále FA Cupu v letech 1920 až 1922,[64] desetkrát se zde konalo semifinále FA Cupu (naposledy v roce 1978), desetkrát FA Charity Shield (naposledy v roce 1970) a tři mezinárodní zápasy Anglie, naposledy v roce 1932. V roce 1946 se zde konal neoficiální Victory International.[65] Na Stamford Bridge se hrálo také finále ženské Ligy mistrů UEFA v roce 2013.[66] Stadion byl využíván i pro řadu dalších sportů. V říjnu 1905 hostil zápas patnáctkového derby mezi týmy All Blacks a Middlesex,[67] v roce 1914 baseballový zápas mezi zájezdovými týmy New York Giants a Chicago White Sox.[68] V roce 1918 se zde konal boxerský zápas mezi mistrem světa v muší váze Jimmym Wildem a Joe Connem.[69] Na běžecké dráze se v letech 1928-1932 konaly závody dirt track,[70] v letech 1933-1968 závody chrtů a v roce 1948 závody automobilů Midget.[71] V roce 1980 se na Stamford Bridge konal první mezinárodní kriketový zápas s osvětlením ve Velké Británii mezi Essexem a West Indies.[72] V sezóně 1997 byl také domovským stadionem týmu amerického fotbalu London Monarchs.[73]

Předchozí majitel pan Abramovič a tehdejší výkonná rada klubů usoudili, že větší stadion je nezbytný, aby si Chelsea udržela konkurenceschopnost s konkurenčními kluby, které mají podstatně větší stadiony, jako mají Arsenal a Manchester United.[74] Vzhledem k umístění stadionu u hlavní silnice a dvou železničních tratí mohou fanoušci na Stamford Bridge vstupovat pouze přes výjezd na Fulham Road, což omezuje jeho rozšíření kvůli zdravotním a bezpečnostním předpisům.[75] Klub neustále potvrzuje své přání udržet Chelsea v jejím současném domově,[76][77] ale přesto je spojován s přestěhováním na různá místa v okolí, včetně výstaviště Earls Court, elektrárny Battersea a kasáren Chelsea.[78] V říjnu 2011 akcionáři Chelsea Pitch Owners odhlasovali návrh klubu na odkoupení vlastnického práva k pozemkům, na nichž stojí Stamford Bridge.[79] V květnu 2012 podal klub oficiální nabídku na koupi elektrárny Battersea s cílem vybudovat na tomto místě nový stadion,[80] ale prohrál s malajským konsorciem.[81] Klub následně oznámil plány na přestavbu Stamford Bridge na stadion s kapacitou 60 000 diváků[82] a v lednu 2017 byly tyto plány schváleny radou Hammersmith and Fulham.[83] 31. května 2018 však klub vydal prohlášení, že projekt nového stadionu byl odložen na neurčito s odkazem na „současné nepříznivé investiční klima“.[84]

V červenci 2022 bylo oznámeno, že nový majitel klubu Todd Boehly pověřil dohledem nad rekonstrukcí stadionu americkou architektku Janet Marie Smithovou.[85]

Identita

Znak

Chelsea měla čtyři hlavní znaky, které prošly drobnými obměnami. Prvním z nich, přijatým při založení klubu, byla podoba Chelsea Pensioner, vojenských veteránů, kteří pobývají v nedaleké Královské nemocnici Chelsea. To přispělo k původní přezdívce klubu „důchodce“ a zůstalo mu to po další půlstoletí, i když se na dresech nikdy neobjevilo. Když se v roce 1952 stal Ted Drake manažerem Chelsea, začal klub modernizovat. Domníval se, že znak "Chelsea pensioner" je staromódní, a trval na jeho nahrazení.[86] Na rok byl přijat provizorní odznak, který tvořily iniciály CFC. V roce 1953 byl klubový znak změněn na vzpřímeného modrého lva, který se dívá dozadu a drží hůl. Vycházel z prvků erbu metropolitní čtvrti Chelsea,[87] přičemž „rozvášněný lev regardant“ byl převzat z erbu tehdejšího prezidenta klubu vikomta Chelsea a hůl z erbu opatů z Westminsteru, bývalých pánů z panství Chelsea. Dále na něm byly tři červené růže, které měly reprezentovat Anglii, a dva fotbalové míče.[86] Tento znak se na dresech Chelsea objevil poprvé na počátku 60. let 20. století. V roce 1975 udělilo College of Arms anglické fotbalové lize heraldický odznak, který mohla Chelsea používat. Znak měl podobu známého lva a hole obklopené modrým kruhem, ale bez nápisů a bez červených růží a červených fotbalových míčů.[88]

Barvy

Chelsea vždy nosila modré dresy, i když původně používala světlejší etonovou modř, která byla převzata ze závodních barev tehdejšího prezidenta klubu Earla Cadogana a nosila se s bílými trenýrkami a tmavě modrými nebo černými ponožkami.[89] Světle modré dresy byly nahrazeny královsky modrou verzí kolem roku 1912.[90] V šedesátých letech 20. století manažer Chelsea Tommy Docherty opět změnil soupravu a přešel na modré trenýrky (které zůstaly dodnes) a bílé ponožky, protože se domníval, že díky tomu budou klubové barvy modernější a výraznější, protože žádná jiná významná strana tuto kombinaci nepoužívala, tato souprava se poprvé nosila v sezóně 1964/65.[91] Od té doby nosila Chelsea ke své domácí soupravě vždy bílé ponožky s výjimkou krátkého období v letech 1985-1992, kdy byly znovu zavedeny modré ponožky.

Písně a chorály fanoušků

Hymnou příznivců Chelsea je píseň „Blue Is The Colour“ (narážka na modré dresy týmu), kterou napsali v roce 1972 Daniel Boone a Rod McQueen. Nazpívali ji tehdejší hráči klubu. Do českých zemí skladbu uvedl František Ringo Čech pod názvem Zelená je tráva, v osmdesátých letech ji používala Československá televize jako znělku fotbalových přenosů.

V roce 1994 vydala Chelsea píseň „No One Can Stop Us Now“ za to, že se v roce 1994 dostala do finále FA Cupu. V britské hitparádě singlů se dostala na 23. místo.[92] V přípravě na finále FA Cupu v roce 1997 se píseň „Blue Day“ v podání Suggse a členů týmu Chelsea dostala na 22. místo britské hitparády.[93] V roce 2000 vydala Chelsea píseň „Blue Tomorrow“. V britské singlové hitparádě se dostala na 22. místo.[92]

Fanoušci Chelsea na zápasech zpívají chorály jako „Carefree“ (na melodii písně „Lord of the Dance“), jejíž text pravděpodobně napsal příznivec Mick Greenaway),[94][95] „Ten Men Went to Mow“, „We All Follow the Chelsea“ (na melodii písně „Land of Hope and Glory“), „Zigga Zagga“ a oslavnou „Celery“. Poslední z nich je často doprovázena tím, že fanoušci po sobě házejí celer, ačkoli tato zelenina byla na Stamford Bridge zakázána po incidentu, do kterého byl při finále Ligového poháru v roce 2007 zapleten záložník Cesc Fàbregas.[96] Mezi oblíbené fanouškovské chorály patří: „Super Chelsea“, „Super Frank“ (věnováno nejlepšímu střelci všech dob Franku Lampardovi), „We love you Chelsea“ a „Come on Chelsea“. Existují také některé situační nebo týmové pokřiky, které mají vyburcovat opční týmy, manažery nebo hráče.[97]

Fanoušci

Fanoušci Chelsea 11. března 2006 v zápase proti Tottenhamu Hotspur

Chelsea patří mezi nejpopulárnější fotbalové kluby na světě,[98][99] má šestou nejvyšší průměrnou návštěvnost v historii anglického fotbalu[100] a pravidelně přitahuje na Stamford Bridge více než 40 000 fanoušků. V sezóně 2013/14 byla sedmým nejlépe podporovaným týmem Premier League s průměrnou návštěvností 41 572 diváků.[101] Tradiční fanouškovská základna Chelsea pochází z celé oblasti Velkého Londýna, včetně dělnických čtvrtí jako Hammersmith a Battersea, bohatších oblastí jako Chelsea a Kensington a z domovského hrabství. Ve Spojeném království i po celém světě existuje také řada oficiálních klubů fanoušků.[102] Oficiální fanklub má Chelsea i v Česku, konkrétně v Brně. Zakladetelem fanklubu s názvem „Brno Official Supportes Club“ je Rostislav Kulich.[103] V letech 2007-2012 byla Chelsea na čtvrtém místě na světě v ročním prodeji replik dresů s průměrným počtem 910 000.[104] V roce 2018 měla Chelsea na sociálních sítích 72,2 milionu příznivců, což je čtvrtý nejvyšší počet mezi fotbalovými kluby.[105]

Zejména v 70. a 80. letech byli příznivci Chelsea spojováni s fotbalovým chuligánstvím. Klubová „fotbalová firma“, původně známá jako Chelsea Shed Boys a následně jako Chelsea Headhunters, byla celostátně proslulá fotbalovým násilím, stejně jako chuligánské skupiny jiných klubů, jako Inter City Firm z West Hamu United a Bushwackers z Millwallu, před, během a po zápasech.[106] Nárůst chuligánských incidentů v 80. letech vedl předsedu Kena Batese k návrhu postavit elektrický plot, který by je odradil od vnikání na hřiště, což Rada Velkého Londýna zamítla.[107]

Od 90. let 20. století došlo k výraznému poklesu problémů s diváky na zápasech v důsledku přísnějšího policejního dohledu, kamerových systémů v areálech a nástupu stadionů se tribunami pouze na sezení.[108] V roce 2007 klub zahájil kampaň Back to the Shed, jejímž cílem bylo zlepšit atmosféru na domácích zápasech, a to s výrazným úspěchem. Podle statistik ministerstva vnitra bylo v sezóně 2009/10 zatčeno 126 fanoušků Chelsea za přestupky související s fotbalem, což je třetí nejvyšší počet v divizi, a bylo vydáno 27 zákazů vstupu, což je pátý nejvyšší počet v divizi.[109]

Rivalita

Hlavní článek: Rivalita Chelsea a Arsenalu

Chelsea dlouhodobě soupeří se severolondýnskými kluby Arsenalem a Tottenhamem Hotspur.[110][111] Silná rivalita s Leeds United se datuje k několika vyhroceným a kontroverzním zápasům v 60. a 70. letech, zejména k finále FA Cupu v roce 1970.[112] V nedávné době se po opakovaných střetech v pohárových soutěžích rozrostla rivalita s Liverpoolem.[113][114] Další západolondýnské kluby Chelsea Brentford, Fulham a Queens Park Rangers nejsou považovány za hlavní rivaly, protože se zápasy odehrávaly jen občas, protože kluby často působily v různých divizích.[115]

Podle průzkumu portálu Planetfootball.com z roku 2004 považují fanoušci Chelsea za své hlavní rivaly (v sestupném pořadí): Arsenal, Tottenham Hotspur a Manchester United. Ve stejném průzkumu označili Chelsea za jednoho ze svých tří hlavních rivalů fanoušci Arsenalu, Fulhamu, Leedsu United, QPR, Tottenhamu a West Hamu United.[116] V průzkumu provedeném v roce 2008 organizací Football Fans Census označili fanoušci Chelsea za své nejneoblíbenější kluby Liverpool, Arsenal a Manchester United. Ve stejném průzkumu byla „Chelsea“ první odpovědí na otázku „Který další anglický klub nemáte nejraději?“[117] Průzkum z roku 2012, který byl proveden mezi 1 200 příznivci čtyř nejvyšších ligových soutěží v celé zemi, zjistil, že hlavní rivalové mnoha klubů se od roku 2003 změnili, a uvedl, že fanoušci Chelsea považují za své hlavní rivaly Tottenham, který je výše než Arsenal a Manchester United. Kromě toho fanoušci Arsenalu, Brentfordu, Fulhamu, Liverpoolu, Manchesteru United, QPR, Tottenhamu a West Hamu označili Chelsea za jednoho ze svých tří hlavních rivalů.[118]

Úspěchy

Vyhrané domácí soutěže

Vyhrané mezinárodní soutěže

Soupiska

K 4. září 2023[121]

ČísloPoziceHráč
1ŠpanělskoBRobert Sánchez
2FrancieOAxel Disasi
3ŠpanělskoOMarc Cucurella
5FrancieOBenoît Badiashile
6BrazílieOThiago Silva (2. zástupce kapitána)
7AnglieÚRaheem Sterling
8ArgentinaZEnzo Fernández
10UkrajinaÚMychajlo Mudryk
11AnglieÚNoni Madueke
13AnglieBMarcus Bettinelli
14AnglieOTrevoh Chalobah
15SenegalÚNicolas Jackson
16FrancieZLesley Ugochukwu
17AnglieZCarney Chukwuemeka
18FrancieÚChristopher Nkunku
19AlbánieÚArmando Broja
ČísloPoziceHráč
20AnglieZCole Palmer
21AnglieOBen Chilwell (zástupce kapitána)
23AnglieZConor Gallagher
24AnglieOReece James (kapitán)
25EkvádorZMoisés Caicedo
26AnglieOLevi Colwill
27FrancieOMalo Gusto
28SrbskoBDjordje Petrović
29NizozemskoOIan Maatsen
33FrancieOWesley Fofana
36BrazílieÚDeivid Washington
45BelgieZRoméo Lavia
47FinskoBLucas Bergström
50WalesBEddie Beach
FrancieOMalang Sarr


Na hostování

ČísloPoziceHráč
ŠpanělskoBKepa Arrizabalaga (v Španělsko Realu Madrid do konce sezóny 2023/24)
USABGabriel Slonina (v Belgie Eupenu do konce sezóny 2023/24)
BrazílieZAndrey Santos (v Nottinghamu Forest do konce sezóny 2023/24)
ČísloPoziceHráč
Pobřeží slonovinyÚDatro Fofana (v Německo Unionu Berlín do konce sezóny 2023/24)
BelgieÚRomelu Lukaku (v Itálie AS Řím do konce sezóny 2023/24)

Známí hráči

Frank Lampard

Známí hráči, kteří působí nebo působili v Chelsea FC:

Trenéři

Současný realizační tým

Trenérský tým
PoziceJméno
Hlavní trenérArgentina Mauricio Pochettino
Asistent trenéraŠpanělsko Jesus Perez
Trenér A týmuArgentina Miguel D'Agostino
Trenéři brankářůPortugalsko Henrique Hilário
Španělsko Toni Jiménez
Anglie Ben Roberts
Asistent trenérů brankářůAnglie James Russell
Kondiční trenéřiAnglie Matt Birnie
Anglie Will Tullett

Významní trenéři

Zde jsou trenéři, kteří vyhráli alespoň jednu trofej, když vedli tým Chelsea:

JménoRokTrofej
Anglie Ted Drake1952–1961Mistr první ligy, Community Shield
Skotsko Tommy Docherty1962–1967Carling Cup
Anglie Dave Sexton1967–1974FA Cup, Pohár vítězů pohárů
Anglie John Neal1981–1985Mistr druhé ligy
Anglie John Hollins1985–1988Full Members Cup
Anglie Bobby Campbell1988–1991Mistr druhé ligy, Full Members Cup
Nizozemsko Ruud Gullit1996–1998FA Cup
Itálie Gianluca Vialli1998–2000FA Cup, League Cup, Pohár vítězů pohárů, Community Shield, UEFA Super Cup
Portugalsko José Mourinho2004–2007
2013–2015
Premier League, 3× League Cup, FA Cup, Community Shield
Nizozemsko Guus Hiddink2009
2015–2016
FA Cup
Itálie Carlo Ancelotti2009–2011Premier League, FA Cup, Community Shield
Itálie Roberto Di Matteo2012FA Cup, Liga mistrů UEFA
Španělsko Rafael Benítez2012–2013Evropská liga UEFA
Itálie Antonio Conte2016–2018Premier League
Itálie Maurizio Sarri2018–2019Evropská liga UEFA
Německo Thomas Tuchel2020–2021Liga mistrů UEFA[38], UEFA Super Cup

Umístění v jednotlivých sezonách

Stručný přehled

Zdroj:[122]

Jednotlivé ročníky

Zdroj:[122]

Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, +/− – rozdíl skóre, B – body, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže

Anglie Anglie (1905 – )
SezónyLigaÚroveňZVRPVGOG+/−BPozice
1905/06Second Division23822979037+53533.
1906/07Second Division23826578034+46572.
1907/08First Division138148165362−93613.
1908/09First Division138149155661−53711.
1909/10First Division138117204770−232919.
1910/11Second Division23820997135+36493.
1911/12Second Division23824686434+30542.
1912/13First Division138116215173−222818.
1913/14First Division138167154655−9398.
1914/15First Division138813175165−142919.
V letech 1915 až 1918 se nehrála žádná pravidelná soutěž.
1919/20First Division142225155651+5493.
1920/21First Division1421313164858−103918.
1921/22First Division1421712134043−3469.
1922/23First Division142918154553−83619.
1923/24First Division142914193153−223221.
1924/25Second Division2421615115137+14475.
1925/26Second Division242191497649+27523.
1926/27Second Division2422012106252+10524.
1927/28Second Division242238117545+30543.
1928/29Second Division2421710156465−1449.
1929/30Second Division242221197446+28552.
1930/31First Division1421510176467−34012.
1931/32First Division142168186973−44012.
1932/33First Division142147216373−103518.
1933/34First Division142148206769−23619.
1934/35First Division142169177382−94112.
1935/36First Division1421513146572−7438.
1936/37First Division1421413155255−34113.
1937/38First Division142141315656504110.
1938/39First Division142129216480−163320.
V letech 1939 až 1945 se nehrála žádná pravidelná soutěž.
1946/47First Division142167196984−153915.
1947/48First Division142149195371−183718.
1948/49First Division1421214166968+13813.
1949/50First Division1421216145865−74013.
1950/51First Division142128225365−123220.
1951/52First Division142148205272−203619.
1952/53First Division1421211195666−103519.
1953/54First Division1421612147468+6448.
1954/55First Division1422012108157−24521.
1955/56First Division1421411176477−133916.
1956/57First Division142131316737303912.
1957/58First Division1421512158379+44011.
1958/59First Division142184207798−214018.
1959/60First Division142149197691−153718.
1960/61First Division1421572098100−23712.
1961/62First Division142910236394−312822.
1962/63Second Division242244148142+39522.
1963/64First Division1422010127256+16505.
1964/65First Division142248108954+35563.
1965/66First Division142227136553+12515.
1966/67First Division1421514136762+5449.
1967/68First Division1421812126268−6486.
1968/69First Division1422010127353+20505.
1969/70First Division142211387050+20553.
1970/71First Division142181595242+10516.
1971/72First Division1421812125849+9487.
1972/73First Division1421314154951−24012.
1973/74First Division1421213175660−43717.
1974/75First Division142915184272−303321.
1975/76Second Division2421216145354−14011.
1976/77Second Division242211387353+20551.
1977/78First Division1421114174669−233616.
1978/79First Division142510274492−482022.
1979/80Second Division242237126652+14534.
1980/81Second Division2421412164641+54012.
1981/82Second Division242151215606005712.
1982/83Second Division2421114175161−104718.
1983/84Second Division242251349040+50881.
1984/85First Division1421812126348+15666.
1985/86First Division1422011115756+1716.
1986/87First Division1421313165364−115214.
1987/88First Division140915165068−184218.
1988/89Second Division246291259650+46991.
1989/90First Division1381612155850+8605.
1990/91First Division1381310155869−114911.
1991/92First Division1421314155060−105314.
1992/93Premier League1421414145154−35611.
1993/94Premier League1421312174953−45114.
1994/95Premier League1421315145055−55411.
1995/96Premier League1381214124644+25011.
1996/97Premier League1381611115855+3596.
1997/98Premier League138203157143+28634.
1998/99Premier League138201535730+27753.
1999/00Premier League138181195334+19655.
2000/01Premier League1381710116845+23616.
2001/02Premier League138171386638+28646.
2002/03Premier League138191096838+30674.
2003/04Premier League13824776730+37792.
2004/05Premier League13829817215+57951.
2005/06Premier League13829457222+50911.
2006/07Premier League138241136424+40832.
2007/08Premier League138251036526+39852.
2008/09Premier League13825856824+44833.
2009/10Premier League138275610332+71861.
2010/11Premier League13821896933+36712.
2011/12Premier League1381810106546+19646.
2012/13Premier League13822977539+36753.
2013/14Premier League13825767127+44823.
2014/15Premier League13826937332+41871.
2015/16Premier League1381214125953+65010.
2016/17Premier League13830358533+52931.
2017/18Premier League138217106238+24705.
2018/19Premier League13821986339+24723.
2019/20Premier League138206126954+15664.
2020/21Premier League138191095836+22674.
2021/22Premier League138211167633+43743.
2022/23Premier League1381111163847-94412.
2023/24Premier League138189117763+14636.

Účast v evropských pohárech

RočníkSoutěžKoloKlubDomaVenkuCelkem
1958/60Veletržní pohár1. koloDánsko Kodaň XI4:13:17:2
ČtvrtfináleJugoslávie Bělehrad XI1:01:42:4
1965/66Veletržní pohár1. koloItálie AS Roma4:10:04:1
2. koloRakousko Wiener Sport-Club2:00:12:1
3. koloItálie AC Milan2:11:23:3
ČtvrtfináleZápadní Německo TSV 1860 München1:02:23:2
Semifinále FC Barcelona2:00:22:2
1968/69Veletržní pohár1. koloSkotsko Greenock Morton FC5:04:39:3
2. koloNizozemsko AFC Door Wilskracht Sterk0:00:00:0
1970/71Pohár vítězů pohárů1. koloŘecko Aris Soluň5:11:16:2
2. koloBulharsko PFK CSKA Sofia1:01:02:0
ČtvrtfináleBelgie Club Brugge KV4:00:24:2
SemifináleAnglie Manchester City FC1:01:02:0
Finále Real Madrid CF1:12:13:2
1971/72Pohár vítězů pohárů1. koloLucembursko Jeunesse Hautcharage13:08:021:0
2. koloŠvédsko Åtvidabergs FF1:10:01:1
1994/95Pohár vítězů pohárů1. koloČesko FK Viktoria Žižkov4:20:04:2
2. koloRakousko FK Austria Wien0:01:11:1
ČtvrtfináleBelgie Club Brugge KV2:00:12:1
SemifináleŠpanělsko Real Zaragoza3:10:33:4
1997/98Pohár vítězů pohárů1. koloSlovensko ŠK Slovan Bratislava2:02:04:0
2. koloNorsko Tromsø IL7:12:39:4
ČtvrtfináleŠpanělsko Real Betis3:12:15:2
SemifináleItálie Vicenza Calcio3:10:13:2
FináleNěmecko VfB Stuttgart1:0
1998Superpohár UEFAFináleŠpanělsko Real Madrid CF1:0
1998/99Pohár vítězů pohárů1. koloŠvédsko Helsingborgs IF1:00:01:0
2. koloDánsko FC København1:01:12:1
ČtvrtfináleNorsko Vålerenga IF3:03:26:2
SemifináleŠpanělsko RCD Mallorca1:10:11:2
1999/00Liga mistrů UEFA3. předkoloLotyšsko Skonto FC3:00:03:0
Základní skupina HItálie AC Milan0:01:11. místo
Německo Hertha BSC2:01:2
Turecko Galatasaray SK1:05:0
Osmifinálová skupina DNizozemsko Feyenoord3:13:12. místo
Itálie SS Lazio1:20:0
Francie Olympique de Marseille1:00:1
ČtvrtfináleŠpanělsko FC Barcelona3:11:54:6
2000/01Pohár UEFA1. koloŠvýcarsko FC St. Gallen1:00:21:2
2001/02Pohár UEFA1. koloBulharsko PFK Levski Sofia3:02:05:0
2. koloIzrael Hapoel Tel Aviv FC1:10:21:3
2002/03Pohár UEFA1. koloNorsko Viking FK2:12:44:5
2003/04Liga mistrů UEFA3. předkoloSlovensko MŠK Žilina3:02:05:0
Základní skupina GČesko AC Sparta Praha0:01:01. místo
Turecko Beşiktaş JK0:22:0
Itálie SS Lazio2:14:0
OsmifináleNěmecko VfB Stuttgart0:01:01:0
ČtvrtfináleAnglie Arsenal FC1:12:13:2
SemifináleFrancie AS Monaco FC2:21:33:5
2004/05Liga mistrů UEFAZákladní skupina HFrancie Paris Saint-Germain FC0:03:01. místo
Portugalsko FC Porto3:11:2
Rusko PFK CSKA Moskva2:01:0
OsmifináleŠpanělsko FC Barcelona4:21:25:4
ČtvrtfináleNěmecko FC Bayern Mnichov4:22:36:5
SemifináleAnglie Liverpool FC0:00:10:1
2005/06Liga mistrů UEFAZákladní skupina GBelgie RSC Anderlecht1:02:02. místo
Anglie Liverpool FC0:00:0
Španělsko Real Betis4:00:1
OsmifináleŠpanělsko FC Barcelona1:21:12:3
2006/07Liga mistrů UEFAZákladní skupina ANěmecko SV Werder Bremen2:00:11. místo
Bulharsko PFK Levski Sofia2:03:1
Španělsko FC Barcelona1:02:2
OsmifinálePortugalsko FC Porto2:11:13:2
ČtvrtfináleŠpanělsko Valencia CF1:12:13:2
SemifináleAnglie Liverpool FC1:00:11:1
2007/08Liga mistrů UEFAZákladní skupina BNorsko Rosenborg BK1:14:01. místo
Španělsko Valencia CF0:02:1
Německo FC Schalke 040:02:0
OsmifináleŘecko Olympiacos FC0:03:03:0
ČtvrtfináleTurecko Fenerbahçe SK2:01:23:2
SemifináleAnglie Liverpool FC3:21:14:3
FináleAnglie Manchester United FC1:1 (5:6 pen.)
2008/09Liga mistrů UEFAZákladní skupina AFrancie FC Girondins de Bordeaux4:01:12. místo
Rumunsko CFR Cluj2:10:0
Itálie AS Roma1:01:3
OsmifináleItálie Juventus FC1:02:23:2
ČtvrtfináleAnglie Liverpool FC4:43:17:5
SemifináleŠpanělsko FC Barcelona1:10:01:1
2009/10Liga mistrů UEFAZákladní skupina DPortugalsko FC Porto1:01:01. místo
Kypr APOEL FC2:21:0
Španělsko Atlético Madrid4:02:2
OsmifináleItálie FC Internazionale Milano0:11:21:3
2010/11Liga mistrů UEFAZákladní skupina FSlovensko MŠK Žilina2:14:11. místo
Francie Olympique de Marseille2:00:1
Rusko FK Spartak Moskva4:12:0
OsmifináleDánsko FC København0:02:02:0
ČtvrtfináleAnglie Manchester United FC0:11:21:3
2011/12Liga mistrů UEFAZákladní skupina ENěmecko Bayer 04 Leverkusen2:01:21. místo
Španělsko Valencia CF3:01:1
Belgie KRC Genk5:01:1
OsmifináleItálie SSC Napoli4:11:35:4
ČtvrtfinálePortugalsko SL Benfica2:11:03:1
SemifináleŠpanělsko FC Barcelona1:02:23:2
FináleNěmecko FC Bayern Mnichov1:1 (4:3 pen.)
2012Superpohár UEFAFináleŠpanělsko Atlético Madrid1:4
2012/13Liga mistrů UEFAZákladní skupina EItálie Juventus FC2:20:33. místo
Dánsko FC Nordsjælland6:14:0
Ukrajina FK Šachtar Doněck3:21:2
2012/13Evropská liga UEFAŠestnáctifináleČesko AC Sparta Praha1:11:02:1
OsmifináleRumunsko FC Steaua București3:10:13:2
ČtvrtfináleRusko FK Rubin Kazaň3:12:35:4
SemifináleŠvýcarsko FC Basel 18933:12:15:2
FinálePortugalsko SL Benfica2:1
2013Superpohár UEFAFináleNěmecko FC Bayern Mnichov2:2 (4:5 pen.)
2013/14Liga mistrů UEFAZákladní skupina ENěmecko FC Schalke 043:03:01. místo
Švýcarsko FC Basel 18931:20:1
Rumunsko FC Steaua București1:04:0
OsmifináleTurecko Galatasaray SK2:01:13:1
ČtvrtfináleFrancie Paris Saint−Germain FC2:01:33:3
SemifináleŠpanělsko Atlético Madrid1:30:01:3
2014/15Liga mistrů UEFAZákladní skupina GNěmecko FC Schalke 041:15:01. místo
Portugalsko Sporting CP3:11:0
Slovinsko NK Maribor6:01:1
OsmifináleFrancie Paris Saint-Germain FC2:21:13:3
2015/16Liga mistrů UEFAZákladní skupina GIzrael Maccabi Tel Aviv FC4:04:01. místo
Portugalsko FC Porto2:01:2
Ukrajina FK Dynamo Kyjev2:10:0
OsmifináleFrancie Paris Saint-Germain FC1:21:22:4
2017/18Liga mistrů UEFAZákladní skupina CÁzerbájdžán Qarabağ FK6:04:02. místo
Španělsko Atlético Madrid1:12:1
Itálie AS Roma3:30:3
OsmifináleŠpanělsko FC Barcelona1:10:31:4
2018/19Evropská liga UEFAZákladní skupina LŘecko PAOK Soluň4:01:01. místo
Maďarsko MOL Vidi FC1:02:2
Bělorusko FK BATE3:11:0
ŠestnáctifináleŠvédsko Malmö FF3:02:15:1
OsmifináleUkrajina FK Dynamo Kyjev3:05:08:0
ČtvrtfináleČesko SK Slavia Praha4:31:05:3
SemifináleNěmecko Eintracht Frankfurt1:11:12:2 (4:3 pen.)
FináleAnglie Arsenal FC4:1
2019Superpohár UEFAFináleAnglie Liverpool FC2:2 (4:5 pen.)
2019/20Liga mistrů UEFAZákladní skupina HŠpanělsko Valencia CF0:12:22. místo
Francie Lille OSC2:12:1
Nizozemsko AFC Ajax4:41:0
OsmifináleNěmecko FC Bayern Mnichov0:31:41:7
2020/21Liga mistrů UEFAZákladní skupina EŠpanělsko Sevilla FC0:04:01. místo
Rusko FK Krasnodar1:14:0
Francie Stade Rennais FC3:02:1
OsmifináleŠpanělsko Atlético Madrid2:01:03:0
ČtvrtfinálePortugalsko FC Porto0:12:02:1
SemifináleŠpanělsko Real Madrid CF2:01:13:1
FináleAnglie Manchester City FC1:0
2021Superpohár UEFAFináleŠpanělsko Villarreal CF1:1 (6:5 pen.)
2021/22Liga mistrů UEFAZákladní skupinaItálie Juventus FC0:14:02. místo
Rusko Zenit Petrohrad1:03:3
Švédsko Malmö FF4:01:0
OsmifináleFrancie Lille2:02:14:1
ČtvrtfináleŠpanělsko Real Madrid1:33:2 (p.)4:5
2022/23Liga mistrů UEFAZákladní skupinaItálie AC Milán3:02:01. místo
Rakousko Red Bull Salzburg1:12:1
Chorvatsko Dinamo Záhřeb0:12:1
OsmifináleNěmecko Borussia Dortmund2:00:12:1
ČtvrtfináleŠpanělsko Real Madrid0:20:2

Odkazy

Reference

  1. Enzo Maresca to become Chelsea Men’s Head Coach. www.chelseafc.com. Chelsea FC, 3 June 2024. Dostupné online [cit. 3 June 2024]. 
  2. a b c PROBERT, Greg. Chelsea FC: Ranking the Blues' 5 Most Hated Rivals. Bleacher Report [online]. 2012-02-01 [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. MARKOVIĆ, Nebojša. Chelsea v Barcelona: The craziest European rivalry of the 21st century. Medium.com [online]. 2018-02-20 [cit. 2020-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-05. (anglicky) 
  4. Most titles. UEFA [online]. [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Anglická Premier League [online]. 2020-07-17 [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  6. MARKETA. Anglická Premier League [online]. 2020-11-09 [cit. 2020-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-14. 
  7. Anglická Premier League [online]. 2020-11-11 [cit. 2020-11-13]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  8. Shoot-out win ends Chelsea's long wait for glory. www.uefa.com. UEFA.com. Dostupné online [cit. 22. května 2012].  (anglicky)
  9. Rafael Benitez replaces Roberto Di Matteo as Chelsea manager [online]. bbc.co.uk, 2012-11-21 [cit. 2013-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Chelsea: Rafael Benitez boos will continue say fans [online]. bbc.co.uk, 2012-11-26 [cit. 2013-02-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. http://www.tyden.cz/rubriky/sport/fotbal/zahranicni-souteze/cech-ziskal-dalsi-titul-chelsea-vyhrala-premier-league_341661.html
  12. www.capitalonecup.co.uk [online]. [cit. 30-12-2015]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-04-2015. 
  13. http://www.dailymail.co.uk/sport/football/article-3092701/Chelsea-led-Premier-League-table-record-274-days-Sunday.html
  14. http://www.bbc.com/sport/0/football/31816148
  15. http://www.bbc.com/sport/0/football/30860394
  16. http://www.bbc.com/sport/0/football/34577998
  17. Archivovaná kopie. www.liga.cz [online]. [cit. 2015-12-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  18. http://www.bbc.com/sport/0/football/34670192
  19. http://www.mirror.co.uk/sport/row-zed/chelsea-fans-angry-team-playing-7040884
  20. http://www.chelsea-fc.cz/10174-hiddink-novym-manazerem
  21. Premier League table 2015-16 Archivováno 24. 5. 2016 na Wayback Machine., The Daily Telegraph (anglicky)
  22. Match Report Everton 2:0 Chelsea, chelseafc.com
  23. Match Report: PSG 2:1 Chelsea, chelseafc.com
  24. Match Report: Chelsea 1:2 PSG, chelseafc.com
  25. wonderkid. Conte novým manažerem Chelsea [online]. chelsea-fc.cz, 4. dubna 2016 [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  26. PODMOL, Hanis. Antonio Conte: Italský krejčí [online]. chelsea-fc.cz, 29. prosince 2016 [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. 
  27. Chelsea FC. Fixtures & Results 2016-2017 [online]. chelseafc.com [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. KINSELLA, Nizaar. Forget Arsenal's Invincibles and meet Conte's invincible Chelsea as they go 13 in a row [online]. goal.com, 31. prosince 2016 [cit. 2017-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. a b c 2016/17 Season Review. premierleague.com [online]. [cit. 2020-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-06. (anglicky) 
  30. a b Premier League 2016-17 season review: our writers’ best and worst. The Guardian [online]. 2017-05-22 [cit. 2020-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. a b c d MERSON, Paul. Chelsea 2017/18 Premier League season review. Sky Sports [online]. 2018-05-14 [cit. 2020-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. a b c d LAURENCE, Wilfred. End of Season Review: Chelsea's Report Card From the 2017/18 Campaign. 90min [online]. 2018-05-22 [cit. 2020-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-03. (anglicky) 
  33. SIMON, Burnton. Premier League 2018-19 preview No 6: Chelsea. The Guardian [online]. 2018-08-01 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. BEVAN, Chris. Chelsea 0 Man City 2. BBC [online]. 2018-08-05 [cit. 2020-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. a b c d LAURENCE, Wilfred. Chelsea 2018/19 Review: End of Season Report Card for the Blues. 90.min [online]. 2019-05-14 [cit. 2020-05-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-22. (anglicky) 
  36. STEINBERG, Jacob. Premier League 2020-21 preview No 5: Chelsea. The Guardian [online]. 2020-09-02 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. a b c Chelsea 2020/21 review: End of season report card for the Champions League winners. 90min.com [online]. 2021-05-30 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. a b Man. City 0-1 Chelsea: Havertz gives Blues second Champions League triumph. UEFA [online]. 2021-05-29 [cit. 2021-07-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. Club statement Official Site Chelsea Football Club [online]. [cit. 2022-05-07]. Dostupné online. 
  40. Chelsea takeover: Todd Boehly's £4.25bn bid approved by government as Roman Abramovich era set to end [online]. 25 May 2022. Dostupné online. 
  41. ROMANO, Fabrizio. Official. Chelsea confirm Clearlake-Boehly are now in control of the club. [online]. 30 May 2022 [cit. 2022-05-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Consortium led by Todd Boehly and Clearlake Capital completes acquisition of Chelsea Football Club Official Site Chelsea Football Club [online]. [cit. 2022-05-30]. Dostupné online. 
  43. Bruce Buck to step down as Chairman of Chelsea Football Club Official Site Chelsea Football Club [online]. [cit. 2022-06-20]. Dostupné online. 
  44. Chelsea Football Club announces new Board of Directors and leadership changes Official Site Chelsea Football Club [online]. [cit. 2022-06-22]. Dostupné online. 
  45. Petr Cech to leave Technical and Performance Advisor role Official Site Chelsea Football Club [online]. [cit. 2022-06-29]. Dostupné online. 
  46. OLLEY, James. Chelsea appoint Frank Lampard as caretaker manager. ESPN. 2023-04-06. Dostupné online [cit. 2024-05-21]. 
  47. Frank Lampard: Chelsea Manager 2019 to 2021 & April to June 2023 [online]. [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. 
  48. Chelsea hold Newcastle to close tough season. www.bbc.com. BBC Sport. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 31 May 2023. 
  49. Mauricio Pochettino: Chelsea appoint ex-Tottenham boss as new manager. BBC. 2023-05-29. Dostupné online [cit. 2024-05-21]. 
  50. MORGAN, Richard. Chelsea 2-1 Bournemouth: Moises Caicedo scores from halfway line as Blues qualify for Europe next season. Sky Sports. 2024-05-19. Dostupné online [cit. 2024-05-21]. 
  51. TWOMEY, Liam; JOHNSON, Simon; CRAFTON, Adam. Why Pochettino and Chelsea parted ways: ‘Loneliness’, injuries and resistance to club structure. [s.l.]: The Athletic, 22 May 2024. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 May 2024. 
  52. OLLEY, James. Why Pochettino left Chelsea, and what it reveals about the club. [s.l.]: ESPN, 22 May 2024. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 May 2024. 
  53. TWOMEY, Liam. Pochettino's Chelsea exit thrusts spotlight on Stewart and Winstanley. [s.l.]: The Athletic, 24 May 2024. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 May 2024. 
  54. HOWELL, Alex. Chelsea sacking would not be a problem – Pochettino. [s.l.]: BBC, 10 May 2024. Dostupné online. 
  55. Club Statement: Mauricio Pochettino [online]. 2024-05-21 [cit. 2024-05-21]. Dostupné online. 
  56. STEINBERG, Jacob. Chelsea target Ipswich’s McKenna after Pochettino leaves by mutual agreement. [s.l.]: The Guardian, 21 May 2024. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 May 2024. 
  57. Enzo Maresca to become Chelsea Men’s Head Coach [online]. [cit. 2024-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. a b c d e f g Stadium History – Introduction [online]. Chelsea FC [cit. 2012-05-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 May 2012. 
  59. GLANVILL, Rick. Chelsea FC: The Official Biography. [s.l.]: [s.n.], 2006. S. 69–71. 
  60. Matthew Harding Remembered [online]. [cit. 2019-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 July 2019. 
  61. GLANVILL, Rick. Chelsea FC: The Official Biography. [s.l.]: [s.n.], 2006. S. 91–92. 
  62. VEYSEY, Wayne. QPR take over Chelsea training ground. London Evening Standard. 24 May 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 October 2012. 
  63. Chelsea's new training ground for the future. www.bbc.co.uk. BBC London, 5 July 2007. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 February 2009. 
  64. Cup Final Statistics [online]. The Football Association [cit. 2011-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 May 2012. 
  65. England's Matches: Unofficial [online]. [cit. 2011-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 January 2011. 
  66. 2013 final: Stamford Bridge [online]. UEFA [cit. 2014-03-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 October 2013. 
  67. All Blacks [online]. Rugbyfootballhistory.com [cit. 2011-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 February 2009. 
  68. Countdown to SABR Day 2011 [online]. BaseballGB.co.uk [cit. 2011-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 January 2011. 
  69. Jimmy Wilde: The Original Explosive Thin Man [online]. Cyberboxingzone.com [cit. 2011-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 July 2011. 
  70. Stamford Bridge Speedway [online]. guskuhn.net [cit. 2011-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 July 2011. 
  71. U.S. Invades England 1948 [online]. speedcarworld.com [cit. 2011-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 March 2012. 
  72. Twenty20 before Twenty20 [online]. spincricket.com [cit. 2011-02-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11 January 2012. 
  73. London Monarchs [online]. Britballnow.co.uk [cit. 2011-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 January 2012. 
  74. Chelsea chief: We will drop out of Europe's elite without new stadium. www.bbc.co.uk. BBC, 25 April 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 May 2012. 
  75. GLANVILL, Rick. Chelsea FC: The Official Biography. [s.l.]: [s.n.], 2006. S. 76. 
  76. Kenyon confirms Blues will stay at Stamford Bridge. www.rte.ie. RTÉ Sport, 12 April 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 December 2007. 
  77. Observer Stadium Story Denied. chelseafc.com. Chelsea FC, 9 November 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 April 2014. 
  78. Chelsea plan Bridge redevelopment. BBC Sport. 20 January 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2016. 
  79. Chelsea FC lose fan vote on stadium. www.bbc.co.uk. BBC, 27 October 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 March 2012. 
  80. Chelsea bid to buy Battersea power station in £1bn stadium plan. The Guardian. UK: 4 May 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 September 2014. 
  81. Chelsea's Battersea hopes end as Malaysian consortium completes deal. The Guardian. UK: 5 July 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 March 2014. 
  82. Stamford Bridge: 'Slinky' or Bird's Nest? Chelsea unveil new £500m stadium. The Independent. UK: 3 December 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 December 2015. 
  83. 'Chelsea's new £500m stadium will be one of world's best arenas' [online]. 12 January 2017 [cit. 2018-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 July 2018. 
  84. Stadium plans on hold [online]. Chelsea FC [cit. 2018-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 July 2018. 
  85. VICTOR, Tom. Chelsea owner Boehly's grand plan to rebuild Stamford Bridge one stand at a time [online]. 2022-07-22 [cit. 2022-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. a b GLANVILL, Rick. Chelsea FC: The Official Biography. [s.l.]: [s.n.], 2006. S. 42. 
  87. Chelsea Metropolitan Borough Council [online]. [cit. 2007-01-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 August 2017. 
  88. PHILLIPS, David Llewelyn. Badges and 'Crests': The Twentieth-Century Relationship Between Football and Heraldry. The Coat of Arms. Spring 2015, s. 40–42. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-22. 
  89. Chelsea – Historical Football Kits [online]. [cit. 2012-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 August 2017. 
  90. GLANVILL, Rick. Chelsea Football Club: The Official History in Pictures. [s.l.]: [s.n.], 2006. ISBN 978-0-7553-1467-6.  p. 212
  91. MEARS, Brian. Chelsea: Football Under the Blue Flag. [s.l.]: Mainstream Sport, 2002. ISBN 978-1-84018-658-1. S. 42. 
  92. a b ROBERTS, David. Guinness World Records: British Hit Singles and Albums. 18th. vyd. [s.l.]: Guinness World Records Limited, 2005. ISBN 1-904994-00-8. S. 102. 
  93. Blue Day [online]. [cit. 2016-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 April 2016. 
  94. GLANVILL, Rick. Chelsea FC: The Official Biography. [s.l.]: [s.n.], 2006. S. 150. 
  95. "Carefree" audio sample [online]. Fanchants.com [cit. 2011-09-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 July 2011. 
  96. MURRAY, Scott. Fans sent spinning after tossing salad. The Guardian. 17 April 2002. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 June 2002. 
  97. Songs | The Shed | Chelsea FC [online]. 2021-10-11 [cit. 2022-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  98. ANDERSON, Jamie. Chelsea are a more universally loved club! Blues chief lauds 400million fan base. Daily Express. London: Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 December 2014. 
  99. The world's most popular football club revealed: Man United, Liverpool F.C., Arsenal F.C., Barca, Real or Chelsea? [online]. 13 October 2011 [cit. 2014-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 December 2014. 
  100. All Time League Attendance Records [online]. nufc.com, 22 September 2015 [cit. 2016-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 April 2016.  Please note, pre-war figures come from unreliable sources.
  101. Attendances (at home) [online]. Soccerstats.com [cit. 2017-05-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 May 2017. 
  102. Supporters Clubs Map [online]. [cit. 2014-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 March 2014. 
  103. Modrou armádu buduje z Brna. Amatérský brankář vede fanouškovskou stránku Chelsea. idnes.cz [online]. idnes.cz, 2021-02-12 [cit. 2023-02-24]. Dostupné online. 
  104. EXCLUSIVE: Manchester United and Real Madrid top global shirt sale charts. Sporting Intelligence. 8 October 2012. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 10 August 2017. 
  105. The 20 most popular rich-list football teams on social media [online]. [cit. 2019-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 24 September 2020. 
  106. Making a new start. BBC News. 2 May 2002. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2016. 
  107. Bates: Chelsea's driving force. BBC Sport. 2 July 2003. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2016. 
  108. Soccer hooliganism: Made in England, but big abroad. BBC News. 2 June 1998. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2016. 
  109. Statistics on football-related arrests and banning orders [online]. Home Office, November 2010 [cit. 2011-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 March 2011. 
  110. GLANVILL, Rick. Chelsea FC: The Official Biography. [s.l.]: [s.n.], 2006. S. 312–318. 
  111. A brief history of the Arsenal-Chelsea rivalry and why it matters. The Guardian. 22 April 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 October 2015. 
  112. GLANVILL, Rick. Chelsea FC: The Official Biography. [s.l.]: [s.n.], 2006. S. 321–325. 
  113. Six very modern football rivalries [online]. 19 May 2011 [cit. 2011-05-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 May 2013. 
  114. A brief guide to Chelsea's rivalry with Liverpool. The Guardian. 29 October 2015. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 30 November 2015. 
  115. GLANVILL, Rick. Chelsea FC: The Official Biography. [s.l.]: [s.n.], 2006. S. 311. 
  116. Football Rivalries: The Complete Results [online]. Planetfootball.com [cit. 2007-01-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 17 June 2017. 
  117. The London Football Report 2008 [online]. Football Fans Census [cit. 2018-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 March 2014. 
  118. Football Rivalries: The Survey [online]. The Daisy Cutter, 14 September 2012 [cit. 2018-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 18 June 2013. 
  119. "Rozhodnuto. Chelsea je anglickým šampionem, titul stvrdil náhradník" [online]. iDnes.cz, 12.05.2017 [cit. 2017-05-13]. Dostupné online. 
  120. Benfica - Chelsea 1:2. iDNES.cz [online]. 2013-05-15 [cit. 2013-05-15]. Dostupné online. 
  121. Men: Senior [online]. Chelsea F.C. [cit. 2022-08-06]. Dostupné online. 
    Men: On Loan [online]. Chelsea F.C. [cit. 2022-08-06]. Dostupné online. 
  122. a b "CHELSEA" [online]. fchd.info [cit. 2015-05-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Kit left arm.svg
Part of football kit based on Kit body.svg.
Kit body.svg

Complete kit:







Kit socks long.svg
Football kit template socks
Silver medal icon.svg
An icon that represents a silver medal
Gold medal icon.svg
An icon that represents a gold medal
Bronze medal icon.svg
An icon that represents a bronze medal
Flag of Senegal.svg
Flag of Senegal
Flag of Ecuador.svg
Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
Flag of Belgium.svg

Belgická vlajka

This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.

Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.
Flag of Finland.svg
Finská vlajka
Flag of Côte d'Ivoire.svg
Flag of the Ivory Coast, written by Jon Harald Søby, modified by Zscout370. The colors match to what is reported at http://fotw.vexillum.com/flags/ci.html.
Flag of Portugal (alternate).svg
Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).
Flag of Yugoslavia (1946-1992).svg
Flag of the Socialist Federal Republic of Yugoslavia (1946-1992).
The design (blazon) is defined in Article 4 of the Constitution for the Republic of Yugoslavia (1946). [1]
Flag of Germany (state).svg
Bundesdienstflagge (Flag of the federal authorities of Germany). Under German law, federal states, municipalities, institutions or private persons are not allowed to use this flag.
Flag of Spain (1945–1977).svg
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Slovenia Flag.svg
Autor: Professorsolo2015, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Slovenia
Kit body chelsea2324a.png
Autor: Bruno-ban, Licence: CC BY-SA 4.0
Uniforme de futebol do Chelsea FC
Chelsea. Lion. 2008 UEFA Champions League Final.jpg
Autor: Святослав Любимов, Licence: CC BY 3.0
Chelsea. Lion. 2008 UEFA Champions League Final
Kit right arm chelsea2324a.png
Autor: Bruno-ban, Licence: CC BY-SA 4.0
Uniforme de futebol do Chelsea FC
Chelsea-ilkmac.jpg
Autor: Original uploader was Cnbrksnr at tr.wikipedia, Licence: CC BY 2.5
Coppa Campioni.svg
Drawing of the "European Champion Clubs' Cup" trophy
Coppa Del Mondo per Club.png
FIFA Club World Cup
Kit left arm chelsea2324h.png
Autor: JonasBR, Licence: CC BY-SA 4.0
Association football kit sleeves
FA Cup.png
Autor: Original work by Riccardo de conciliis at it.wikipedia., Licence: CC BY-SA 2.5
FA Cup
Stamford Bridge, 30 June 2011 cropped.jpg
Autor: , Licence: CC BY 2.0
Stamford Bridge
Stamford Bridge - West Stand.jpg
(c) Vespa125125CFC na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0
Stamford Bridge (View of West Stand, taken from the East Stand Lower)
Kit body chelsea2324t.png
Autor: JonasBR, Licence: CC BY-SA 4.0
Association football kit body
Kit left arm chelsea2324t.png
Autor: JonasBR, Licence: CC BY-SA 4.0
Association football kit sleeves
Kit right arm chelsea2324t.png
Autor: JonasBR, Licence: CC BY-SA 4.0
Association football kit sleeves
Chelsea defend corner.jpg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.0
Coppa delle Coppe.svg
Coppa delle Coppe
SC UEFA.png
Autor: RM1902, Licence: CC BY-SA 4.0
Суперкубок УЕФА
Kit shorts chelsea2324a.png
Autor: Bruno-ban, Licence: CC BY-SA 4.0
Uniforme de futebol do Chelsea FC
Kit socks chelsea2324hl.png
Autor: JonasBR, Licence: CC BY-SA 4.0
Association football kit socks
Kit right arm chelsea2324h.png
Autor: JonasBR, Licence: CC BY-SA 4.0
Association football kit sleeves
1905squad.jpg
The Chelsea FC's squad in 1905.

(L to R) Back Row: John Tait Robertson (player-manager), Gus Mears (director), Michael Byrne, Fred Parker (director), Bob McRoberts, William 'Fatty' Foulke, David Copeland, Bob Mackie, James Miller, Bob McKewan, Harry Ransom (trainer), James Craigie, William Lewis (club secretary), Jack White (assistant trainer); Middle row: Martin Moran, Charles Donaghy, Tommy Miller, Jimmy Robertson, Francis O' Hara, Jimmy Windridge, George Key, Jack Kirwan;

Sitting: ? Dowland, ? Slater, Frank Wolfe, James Watson.
Europa League.svg
Autor: MacMoreno, Licence: CC BY-SA 4.0
UEFA Cup
Kai Havertz 2020.jpg
Autor: Дмитрий Пукалик, Licence: CC BY-SA 3.0
German association football player Kai Havertz playing for Chelsea FC in a UEFA Champions League match against FC Krasnodar on 28 October 2020.
CommunityShield.png
Autor: Original work by Riccardo de conciliis at it.wikipedia, Licence: CC BY-SA 2.5
The FA Community Shield Trophy
CarlingCup.svg
Autor: MacMoreno, Licence: CC BY-SA 4.0
Carling Cup
Kit left arm chelsea2324a.png
Autor: Bruno-ban, Licence: CC BY-SA 4.0
Uniforme de futebol do Chelsea FC
Kit body chelsea2324h.png
Autor: JonasBR, Licence: CC BY-SA 4.0
Association football kit body
Flag of Spain (1945 - 1977).svg
Autor: SanchoPanzaXXI, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Spain during the Spanish State. It was adopted on 11 October 1945 with Reglamento de Banderas Insignias y Distintivos (Flags, Ensigns and Coats of Arms Bill)
Kit shorts chelsea2324t.png
Autor: JonasBR, Licence: CC BY-SA 4.0
Association football kit shorts