Chelsea Manningová

Chelsea Manningová
Chelsea Manningová (9. dubna 2021)
Rodné jméno	Bradley Edward Manning
Narození	17. prosince 1987 (36 let) Oklahoma City
Alma mater	Tasker-Milward V.C. School Montgomery College
Povolání	informatička, aktivistka, intelligence analyst, bývalá vojačka
Ocenění	Cena whistleblowerů (2011) US Peace Prize (2013) MacBrideova mírová cena (2013) Sam Adams Award (2014) Pionýrská cena Electronic Frontier Foundation (2017)
Politická strana	Demokratická strana
Nábož. vyznání	ateismus
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chelsea Elizabeth Manningová^[1] (rozená Bradley Edward Manning, * 17. prosince 1987) je bývalá americká vojačka. Byla v roce 2010 zatčena a v roce 2013 odsouzena k mnohaletému trestu odnětí svobody kvůli špionáži, neoprávněnému nakládání s utajovanými informacemi a jejich zveřejňování, včetně amerických diplomatických kabelogramů, na platformě WikiLeaks. Je trans ženou; v srpnu 2013 oznámila, že se odmalička cítí být ženou, a poté provedla svou tranzici včetně změny jmen (nikoliv příjmení).^[2] Manningová byla 24. února 2012 oficiálně obviněna z „napomáhání nepříteli“^[3] a 21. srpna 2013 odsouzena k 35 letům vězení.^[4] Evropskými pirátskými stranami byla v únoru 2014 spolu s Edwardem Snowdenem nominována na Nobelovu cenu míru.^[5] V květnu 2017 byla z vězení propuštěna na základě zkrácení trestu odnětí svobody na sedm let vysloveným prezidentem Barackem Obamou.^[6]

Manningová byla jako analytik americké rozvědky přidělena k 10. horské divizi Spojených států amerických v Iráku. Byla zadržena agenty United States Army Criminal Investigation Command na základě udání amerického hackera a informátora Adriana Lamo, kterému se údajně Manningová svěřila.^[7][8][9]

Zadržena měla být 25. května 2010^[10] v Iráku, o tři dny později převezena do Kuvajtu na tamní americkou základnu Arifdžán^[10] a později (pravděpodobně na začátku července) do USA na vojenskou základnu námořní pěchoty Spojených států u města Quantico ve Virginii.

Obvinění proti Manningové (celkem v osmi bodech) prezentovala americká armáda až po dvou měsících jejího zadržování, dne 6. července 2010.^[11] Naproti tomu články o zadržení a věznění Manningové poukazovaly na to, že doposud nebyla formálně obviněna ze spáchání trestného činu.^[12][13] Na jaře 2011 bylo k jejímu případu přidáno 22 dodatečných obvinění,^[14] včetně „napomáhání nepříteli“, za což mohl být v USA udělen výjimečný trest, žalobce se však vyjádřil, že jej nebude požadovat. V dubnu 2011 byla Manningová shledána způsobilou ke stanutí před vojenským soudem.^[15]

Manningová byla držena v zařízení s maximální ostrahou a současně v režimu POI (Prevention of Injury – prevence zranění), v jehož rámci lze vězňům nebo chovancům omezit jejich pohyb, kontakt s ostatními lidmi a usměrnit dobu, po kterou budou moci spát a kdy budou vzhůru. Byla na samotce v malé cele (6×12 stop)^[16] po 23 hodin denně,^[17] nebyly jí dovoleny návštěvy^[18] (ani rodinných příslušníků – výjimkou během posledních měsíců bylo několik málo návštěv jejího právníka a jejího kamaráda a důvěrníka Davida House).^[17] V rámci vězeňského režimu měla Manningová budíček v 5 hodin ráno a až do 8 hodin večer měla zakázáno spát,^[17] bylo jí též zakázáno v cele cvičit.^[17] Podle právního zástupce Manningové a psychologa nebyl takový režim nezbytný.^[12][19]

Podmínky, ve kterých byla zadržována, budily pozornost médií, která je označovala za „extrémní“,^[12] „nehumánní“,^[20] „hanebné“^[13] a též za formu mučení.^[21] V souvislosti s Manningovou se objevovalo i spojení „politický vězeň“, spolu se zprávou, že podmínky věznění měl na základě formální stížnosti zkoumat komisař OSN.^[22][23] Ten v březnu 2012 shledal, že se Spojené státy na Manningové dopustily mučení, krutého a ponižujícího zacházení a porušení presumpce neviny.^[24]

V polovině prosince 2010 tiskový mluvčí Pentagonu David LaPonde prohlásil, že s Manningovou je zacházeno jako s jakýmkoli vězněm v zařízení s maximální ostrahou; že může cvičit, číst tisk, přijímat návštěvy a po jednu hodinu denně sledovat televizi.^[25] Přítel a důvěrník Manningové David House, který měl o týden později v rozhovoru pro MSNBC příležitost mluvit o podmínkách jejího zadržování, toto prohlášení ve všech bodech popřel a dodal, že nedostatek cvičení a duševní stimulace se začínal u Manningové projevovat na jejím zdraví i psychice.^[17] V rozhovoru též poznamenal, že jediný zdroj zadržení a dlouhého věznění Manningové je velmi nedůvěryhodný (poukázal na nucený pobyt Adriana Lamo na psychiatrické léčebně, kde byl od 28. dubna do 7. května 2010, krátce před zadržením Manningové) a že nic nenaznačuje tomu, že by spojení mezi Manningovou a zakladatelem WikiLeaks Julianem Assangem vůbec existovalo.^[10]

Dne 25. ledna 2011 vyšetřovatelé americké armády konstatovali, že se jim nepodařilo najít důkazy spojující Manningovou s Assangem (z čehož krom jiného vyplývá, že nemají možnost stíhat Assangeho za prozrazení amerických diplomatických depeší).^[26] Současně s tím byl Manningové zrušen režim Prevention of Injury. Dne 10. dubna podepsalo 250 prominentních amerických právníků^[27] protest proti zacházení s Manningovou.^[28] Mezi nimi i Laurence Tribe, profesor Harvardovy univerzity, považovaný za největší liberální autoritu v USA na ústavní právo (učil mj. i Baracka Obamu), jehož názorem bylo, že toto zacházení je „nejen ostudné, ale též protiústavní“.^[29] Dne 8. dubna 2011 si velitel věznice vyžádal hlášení o vězeňských podmínkých Manningové a zjistil četná pochybení, která se následně snažil skrýt.^[30][31]

Dne 17. ledna 2017 zrušil prezident Obama zbytek trestu pro Manningovou. K propuštění došlo 17. května 2017.^[32]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chelsea Manning na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chelsea Manningová na Wikimedia Commons
• (anglicky) Bradley Manning Support Network
• (anglicky) Časová osa kauzy Bradley Manning/WikiLeaks Archivováno 15. 1. 2011 na Wayback Machine.
• Chelsea Manningová na X (dříve Twitteru)