Cherub

Cherub (hebrejsky כְּרוּב keruv; plurál כְּרוּבִים kruvim, odtud řecká zkomolenina a následné nesprávné pojmenování cherubín) je druh nebeské bytosti, andělů, o nichž se zmiňuje Bible především ve své starozákonní části. Slovo „cherub“ zřejmě pochází z babylónského slova karabu (akkadské kuribu, „požehnaný“, „prosperující“), které označuje služebníky bohů, kteří jim slouží jako rádcové a prostředníci. Někteří spojují vznik slova se slovem kirabu, jménem asyrského božstva v podobě okřídleného býka. Je možné, že ze slova vzniklo řecké γρύψ gryps (název bájného ptáka). V nejstarších starozákonních textech, především v některých žalmech, se objevuje archaické označení Boha jako toho, jenž „sedí na cherubech“ (יּושֶׁב הַכְּרוּבִים, jošev ha-kruvim)^[1] nebo jenž „jede na cherubu“ (רוֹכֵב עַל כְּרוּב, rochev al keruv).^[2] V těchto případech cherubové představují Boží trůn či snad i jeho válečný vůz, tzv. merkavu.

Bible obvykle popisuje cheruby jako okřídlené bytosti s lidskými a zvířecími charakteristikami. V knize Genesis chrání cherubové cestu ke stromu života na východ od Edenu s plamenným mečem.^[3]

Podle knihy Exodus byla zpodobení cherubů též na vnitřní plátěné pokrývce stanu setkávání^[4] a oponě oddělující nejsvětější část svatyně.^[5] Ve stanu setkávání a později i v Šalomounově chrámu chránily sochy dvou cherubů, kteří byli vytepáni z jednoho kusu zlata jako součást víka, archu úmluvy.^[6] Ta stála ve velesvatyni, kde přebývala Šechina - Boží přítomnost. Mojžíš na tomto místě hovořil s Bohem^[7] jako by s ním mluvil tváří v tvář,^[8] a i pozdější proroci, jako byl například Samuel,^[9] dosahovali nejvyšších úrovní mystické zkušenosti při „meditaci nad archou, která byla místem cherubů.“^[10]

Prorok Ezechiel popisuje vidění, v němž měli cherubové zvláštní vzhled – každý cherub měl čtyři tváře,^[11] nohy rovné s chodidly býčka ^[12] a na stranách těla měl křídla, pod nimiž bylo něco podobného lidské ruce.^[13][14] Cherubové se podle Ezechielovy vize neotáčeli,^[15] ale stáli přímo jako kola cherubského vozu.^[16]

Maimonides z deseti stupňů andělského stavu, přisuzuje cherubům deváté místo.^[17] I v křesťanské středověké teologii patří cherubové mezi nejvyšší řády v hierarchii andělů, společně se serafy. Křesťané v zobrazení cherubů se čtyřmi tvářemi spatřují čtyři evangelisty. Umění často zobrazuje cheruby jako děti, zvláště v podání renesančních sochařů a malířů, např. Raffaela.

• Cherubínská píseň

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Cherub na Wikimedia Commons