Cherub
Cherub (hebrejsky כְּרוּב keruv; plurál כְּרוּבִים kruvim, odtud řecká zkomolenina a následné nesprávné pojmenování cherubín) je druh nebeské bytosti, andělů, o nichž se zmiňuje Bible především ve své starozákonní části. Slovo „cherub“ zřejmě pochází z babylónského slova karabu (akkadské kuribu, „požehnaný“, „prosperující“), které označuje služebníky bohů, kteří jim slouží jako rádcové a prostředníci. Někteří spojují vznik slova se slovem kirabu, jménem asyrského božstva v podobě okřídleného býka. Je možné, že ze slova vzniklo řecké γρύψ gryps (název bájného ptáka). V nejstarších starozákonních textech, především v některých žalmech, se objevuje archaické označení Boha jako toho, jenž „sedí na cherubech“ (יּושֶׁב הַכְּרוּבִים, jošev ha-kruvim)[1] nebo jenž „jede na cherubu“ (רוֹכֵב עַל כְּרוּב, rochev al keruv).[2] V těchto případech cherubové představují Boží trůn či snad i jeho válečný vůz, tzv. merkavu.
Bible obvykle popisuje cheruby jako okřídlené bytosti s lidskými a zvířecími charakteristikami. V knize Genesis chrání cherubové cestu ke stromu života na východ od Edenu s plamenným mečem.[3]
Podle knihy Exodus byla zpodobení cherubů též na vnitřní plátěné pokrývce stanu setkávání[4] a oponě oddělující nejsvětější část svatyně.[5] Ve stanu setkávání a později i v Šalomounově chrámu chránily sochy dvou cherubů, kteří byli vytepáni z jednoho kusu zlata jako součást víka, archu úmluvy.[6] Ta stála ve velesvatyni, kde přebývala Šechina - Boží přítomnost. Mojžíš na tomto místě hovořil s Bohem[7] jako by s ním mluvil tváří v tvář,[8] a i pozdější proroci, jako byl například Samuel,[9] dosahovali nejvyšších úrovní mystické zkušenosti při „meditaci nad archou, která byla místem cherubů.“[10]
Prorok Ezechiel popisuje vidění, v němž měli cherubové zvláštní vzhled – každý cherub měl čtyři tváře,[11] nohy rovné s chodidly býčka [12] a na stranách těla měl křídla, pod nimiž bylo něco podobného lidské ruce.[13][14] Cherubové se podle Ezechielovy vize neotáčeli,[15] ale stáli přímo jako kola cherubského vozu.[16]
Maimonides z deseti stupňů andělského stavu, přisuzuje cherubům deváté místo.[17] I v křesťanské středověké teologii patří cherubové mezi nejvyšší řády v hierarchii andělů, společně se serafy. Křesťané v zobrazení cherubů se čtyřmi tvářemi spatřují čtyři evangelisty. Umění často zobrazuje cheruby jako děti, zvláště v podání renesančních sochařů a malířů, např. Raffaela.
Odkazy
Reference
- ↑ Ž 80, 1–2 (Kral, ČEP)
- ↑ Ž 18, 10–11 (Kral, ČEP)
- ↑ Gn 3, 24 (Kral, ČEP)
- ↑ Ex 26, 1 (Kral, ČEP)
- ↑ Ex 26, 31 (Kral, ČEP)
- ↑ Ex 25, 10–22 (Kral, ČEP)
- ↑ Ex 25, 22 (Kral, ČEP)
- ↑ Ex 33, 11 (Kral, ČEP)
- ↑ 1S 3, 3 (Kral, ČEP)
- ↑ KAPLAN, Aryeh. Meditace a Bible. Praha: Malvern, 2018. ISBN 978-80-7530-114-7. S. 64-66.
- ↑ Ez 10, 14 (Kral, ČEP)
- ↑ Ez 1, 7 (Kral, ČEP)
- ↑ Ez 1, 8 (Kral, ČEP)
- ↑ Ez 10, 8 (Kral, ČEP)
- ↑ Ez 1, 12 (Kral, ČEP)
- ↑ Ez 1, 19 (Kral, ČEP)
- ↑ NEWMAN, Ja‘akov; SIVAN, Gavri’el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1998. ISBN 80-900895-3-4. Heslo KRUVIM, s. 95-96.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Cherub na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Medieval illustration of a Cherub (1156 n.Chr.)
Rosa Celeste: Dante and Beatrice gaze upon the highest Heaven, The Empyrean