Chetitština

Chetitština (𒉈𒅆𒇷, nešili)
Rozšíření	Anatolie
Počet mluvčích	vymřelý jazyk
Klasifikace	Indoevropské jazyky Anatolské jazyky
Písmo	Chetitský klínopis
Postavení
Regulátor	není stanoven
Úřední jazyk	není úředním
Kódy
ISO 639-1	není
ISO 639-2	hit (B) hit (T)
ISO 639-3	hit
Ethnologue	hit
Wikipedie
není
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chetitština (v chetitštině 𒉈𒅆𒇷, nešili) je vymřelý jazyk z anatolské skupiny indoevropských jazyků, nejstarší zaznamenaný indoevropský jazyk vůbec. Byl používán přibližně v období 2.–1. tisíciletí př. n. l. na území severní a střední Malé Asie (Anatolie). Za vůbec nejstarší dochovaný chetitský text se považuje tzv. Anitta text, datovaný do 16. století př. n. l. K zápisu chetitštiny obyčejně sloužil klínopis, méně často je zachováno též specifické hieroglyfické písmo. Texty byly psány profesionálními písaři na hliněné tabulky (s výjimkou jedné bronzové tabulky), které byly většinou následně vypáleny.

Z historického hlediska je „chetitština“ termín nepřesný. Sami Chetité nazývali „chetitštinou“ neindoevropský jazyk svých předchůdců a chetitštinu samu „nešili“. Termín nicméně je již zaveden.

V letech 1916–1917 byl tento jazyk rozluštěn českým badatelem Bedřichem Hrozným.

Chetitské texty se rozdělují do tří vývojových stupňů:

• stará chetitština (1750–1450 př. n. l.)
• střední chetitština (1450–1380 př. n. l.)
• nová chetitština (1380–1220 př. n. l.)

Chetitština rozlišovala čtyři vokály. Tyto samohlásky mohly být krátké i dlouhé.

Podstatná jména rozlišovala 9 pádů (nominativ, genitiv, dativ-lokál, akuzativ, vokativ, ablativ, ergativ, allativ a instrumentál), dvě čísla (singulár a plurál) a namísto v indoevropských jazycích častějšího rodu mužského a ženského rozlišuje životný (například slovo muž) a neživotný (například slovo stůl).^[1] Stejně se rozlišovala i přídavná jména a zájmena.

Slovesa byla oproti dalším raným indoevropským jazykům méně komplikovaná. Rozlišovala dva rody (činný a medium), dva časy (přítomný a minulý), dva způsoby (oznamovací a rozkazovací). Slovesa měla kromě infinitivu ještě supinum. V tabulce vidíte příklad skloňování slovesa „být“, toto sloveso je samozřejmě jen v činném rodě a medium nemá. Infinitiv tohoto slovesa je „ašanna“ a supinum je „ēšuan“.

Chetitština byla syntetický jazyk. Slovosled byl podle stylu „podmět-předmět-sloveso“.

Telepenusa arha iyānīs, halkīn

immarnīn sālhiantien mānnīttien

ispiyattara pēdās. Gīmri úēllui

marmaras andān Telepenusa

pait, marmarri andān úlīsta.

Sērāsseissān halēnzu huwaīs.

• Dita Frantíková: Chetitská čítanka. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2016. ISBN 978-80-7308-644-2
• Jörg Klinger: Die Hethiter,C.H. Beck oHG, München 2007
• Alwin Kloekhorst: "Etymological Dictionary of the Hittite Inherited Lexicon", Brill, Leiden 2008
• Vojtěch Zamarovský: Za tajemstvím říše Chetitů, Mladá fronta, Praha 1961
• Benjamin W. Fortson: Indo-European Language and Culture: An Introduction, Blackwell, Malden, Massachusetts, 2004, pag. 158–167
• Calvert Watkins: Hittite, V: The ancient languages of Asia Minor, Ed. R. D. Woodard,New York, Cambridge University Press, 2008, pag. 6–31
• Marek Rychtařík: Chetitština, V: Jazyky starého Orientu, Univerzita Karlova v Praze, Praha, 2010. pag. 61—65, 139—142.
• VELHARTICKÁ, Šárka. Písemnictví starého Předního východu. Starověké písemnictví Levanty. Svazek I. Praha: ΟΙΚΟΥΜΕΝΗ, 2011. ISBN 978-80-7298-442-8. XII. kapitola: Chetitské písemnictví, s. 418-480. 

• Anatolské jazyky
• Indoevropské jazyky
• Chetité

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chetitština na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo chetitština ve Wikislovníku