Childe Haroldova pouť

Childe Haroldova pouť
První vydání prvních dvou zpěvů z roku 1812
První vydání prvních dvou zpěvů z roku 1812
AutorGeorge Gordon Byron
Původní názevChilde Harold's Pilgrimage
PřekladatelEliška Krásnohorská
Jazykangličtina
Žánrromantický, tzv. moderní epos
Datum vydání18121818
Česky vydáno1890
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Childe Haroldova pouť (18121818, Childe Harold's Pilgrimage) je romantický, tzv. moderní epos anglického básníka lorda Georga Gordona Byrona o čtyřech zpěvech, ve kterém lyrický hrdina Childe Harold, mladý anglický šlechtic, který je natolik nespokojený s poměry ve své vlasti (pokrytectví, rozmařilost, nespravedlnost, sociální bída) a tak znechucený svým přepychovým, ale prázdným osobním životem, že se rozhodne pro pouť Evropou, na které vyjadřuje svůj vzdor a protest proti nesvobodě a tyranii.[1] Childe Haroldem vytvořil Byron tzv. byronského hrdinu, který se následně objevoval v mnoha dílech evropského romantismu.[2]

Vznik a charakteristika eposu

Frontispis vydání z roku 1825

Childe Haroldova pouť je volně komponovaná lyricko-epická skladba s typickým romantickým motivem osamělého poutníka.[3] Byron na ní začal pracovat roku 1809, když byl hostem Aliho Paši v Janině, a v práci pokračoval za svého pobytu v Athénách. Roku 1811 po návratu do vlasti dokončil první dva zpěvy eposu a vydal je v březnu roku 1812. Vydání vyvolalo senzaci a Byron se stal rázem proslulým básníkem.[1]

Třetí zpěv ovlivněný básníkovou hlubokou citovou krizí po rozvratu manželství dokončil Byron roku 1816 za svého pobytu ve Švýcarsku, kde byl na návštěvě u básníka Shelleyho a jeho ženy Mary, a vydal jej v témže roce. Lyrický hrdina v něm postupně ztrácí svou funkci a mizí, jak je stále obtížnější rozlišit hlavního hrdinu a autora. Childe Harold vyjadřuje básníkovy vlastní názory a stává se výrazem jeho samého.[4]

Poslední čtvrtý zpěv byl dopsán na počátku roku 1818 v Benátkách a tohoto roku také vydán. Ze zpěvu vane duch zápasu za svobodu národů a hluboký pohled na jejich dějiny.[5] Básník tak ve zpěvu vytvořil nový přístup ke skutečnosti jako konfrontaci historie, mýtu a současností, který je charakteristický pro jeho další tvorbu.[4]

Dílo bylo původně koncipováno jako ironicky laděná parodie na módu rytířské kultury, typickou pro anglický sentimentalismus poloviny 18. století, postupně však získalo rysy subjektivního básnického cestopisu.[1] Především první dva zpěvy mají formu jakéhosi cestovního deníku, plného obdivu ke kráse přírodních scenerií a k památným místům historie. Jejich tématem je únik lyrického hrdiny z prozaické reality do prostředí iluzorní individuální svobody, která je však neustále korigována realitou společenského bezpráví a útlaku. Tento deník však v dalších zpěvech přerůstá ve vášnivý projev svobodomyslného ducha vyjádřený řetězci reflexi spojených tematickým hlediskem.[4]

Celý epos je (kromě písňových vložek) napsán v náročných devítiveršových spenserovských strofách se schématem rýmů „ababbcbcc“, na jejichž základě Byron vytvořil bohatou škálu pateticky důstojných i lehce humorných veršů a každou strofu vypointoval epigramaticky vyhroceným dvojverším.[3]

Obsah eposu

Epos se skládá ze čtyř zpěvů a je uveden mottem převzatým z románu Světoobčan (1750, Le Cosmopolite) od Louise-Charlese Fougeret de Monbrona: „Nenáviděl jsem svou vlast. Avšak strasti, jež jsem zakusil u různých národů, kde jsem žil, mně s ní smířily“.[4] Hlavním hrdinou eposu je mladý anglický šlechtic Childe Harold (Childe je středověké označení pro syna šlechtice, který ještě nedosáhl titulu rytíře, tj. pro panoše[6]), který prchá ze své vlasti, aby v cizině došel poklidu mysli. Na své pouti po Evropě navštíví řadu míst významných pro antickou i moderní kulturu, popisuje navštívené země, jejich obyvatele, přírodní scenérie, města, památná místa, umělecká díla i architektonické památky. Tento popis pak básník doplňuje vlastními úvahami o historii i současnosti těchto zemí a také obsažnými poznámkami zeměpisného, národopisného, historického a politického charakteru.[3]

První zpěv

Childe Harold opouští dobrovolně svou vlast, která je podle něho plná šedi, bezpráví a nudy. Tajně odchází z domova a pluje do Portugalska obsazeného anglickým vojskem a vyjadřuje soucit s ubohým stavem tamějšího lidu. Pak navštíví Španělsko zmítané partyzánským bojem proti Napoleonovi a vzpomíná na zbytečné boje Španělska s Anglií. Všímá si rozporů mezi rozmařilostí boháčů a těžkou prací venkovanů a rovněž poukazuje na surovost býčích zápasů.

Druhý zpěv

Akropolis , ilustrace Ludviga S. Ipsenze roku 1886

Childe Harold pokračuje ve své cestě přes tehdy poměrně neznámou Albánii do Řecka, kterým je přímo ohromen. Srovnává jeho slavnou antickou minulost s jeho současným stavem pod nadvládou Turecka. Vyjadřuje svou lítost nad ochuzením Řecka o jeho staré umělecké památky, které byly ze země odneseny především Benátčany a Turky. Vzpomíná na vybájené i skutečné postavy řecké minulosti a popisuje život lidu v nové době. Jeho putování pak končí v Istanbulu.

Třetí zpěv

Childe Harold navštíví Brusel, pak místo konání bitvy u Waterloo, které nazývá „hrobem Francie“, a nakonec Ardenský les známý z Caesarových galských válek. Pak následuje jeho cesta údolím Rýna do Alp, obdivuje přírodní krásy Švýcarska a u Ženevského jezera vzpomíná nadšenými verši na Rousseaua. Rovněž opěvuje svou dceru Adu. Ve zpěvu se objevuje celá řada autorových básnických reflexí.

Čtvrtý zpěv

Vodopád u města Terni, ilustrace Percivala Skeltona z roku 1869

Childe Harold se vydává do Itálie, kde obdivuje její umění. Autor se však od Haroldovy postavy odpoutává a jeho reflexe tvoří spojnici mezi antickou a renesanční minulostí a jeho dobou. Zpěv začíná symbolicky v Benátkách na Mostě vzdechů, kde je na jedné straně Dóžecí palác a na druhé straně vězení. Pak navštíví Petrarcův hrob v Arque, ve Ferraře připomíná Tassa a Ariosta a přes Florencii, Umbrii a Apeniny dorazí do Říma. Svou pouť Childe Harold zakončuje na pustém italském pobřeží, kde zůstává, protože je tu neposkvrněná příroda.

Mně rozkoší jest neproniklý les
a v slastném nadšení se tovaryší
má duše s osamělým břehem kdes,
kde z hloubi moře hudbu věčna slyší!
Mám lásku k lidem, k přírodě však vyšší.

Ohlasy eposu v umění

Literatura

Byron uvedl svým Childe Haroldem do literatury tzv. byronského hrdinu, který se následně objevil nejen v jeho dalších dílech – například Džaur (1813), Korzár (1814), Lara nebo Manfred (1817), ale i v dílech dalších romantických spisovatelů (například Victor Hugo, Alexandre Dumas starší, Emily Brontëová nebo Charlotte Brontëová). Byronský hrdina má také mnoho společných vlastností s tzv. zbytečným člověkem v ruské literatuře, zvláště v jeho osamělém hloubání a odporu k tradičním hodnotám, jako má hlavní hrdina Puškinova románu Evžen Oněgin (1833) nebo Pečorin z Lermontovova románu Hrdina naší doby (1840).[2]

Titulní list Posledního zpěvu Childe Haroldovy pouti od Alphonsa de Lamartina

Childe Haroldova pouť byla také často napodobována. Námětově na druhém zpěvu eposu závisí například báseň Moderní Řecko (1817, Modern Greece) od básnířky Felicie Hemansové.[7] Roku 1818 vznikla anonymní sbírka Childe Haroldova pouť k Mrtvému moři a jiné básně (Childe Harold’s Pilgrimage to the Dead Sea and other Poems).[8] Haroldovu cestu z Paříže do Švýcarska popsal francouzský básník Jules Lefèvre-Deumier v básni Pelerinages d'un Childe-Harold parisien aux environs de la capitale, en Lorraine, en Alsace, a Lyon et en Suisse vydané pod pseudonymem roku 1825.[9]

Byronova smrt během řecké osvobozenecké války proti Osmanské říši vyvolala další vlnu napodobování eposu. Roku 1825 vydal francouzský básník Alphonse de Lamartine pátý zpěv eposu pod názvem Dernier Chant du Pélerinage d’Harold (Poslední zpěv Childe Haroldovy pouti)[10] Anglický básník William Lisle Bowles napsal roku 1826 elegii Childe Harold's Last Pilgrimage (Poslední pouť Childe Harolda), ve které vzdal poctu Byronovi.[11]

Kolem roku 1841, v době svých vážných duševních problémů, začal anglický básník John Clare, často se považující za Byrona, psát své dílo Child Harold. Psal jej po částech a fragmenty nebyly nikdy sjednoceny a ani publikovány až do poloviny 20. století.[12]

Hudba

Childe Haroldovou poutí se inspiroval francouzský skladatel Hector Berlioz ve své čtyřvěté symfonii pro sólovou violu Harold v Itálii (Harold en Italie, Symphonie en quatre parties avec un alto principal z roku 1834.[13]

Vliv Byronova eposu je rovněž znát v souboru tří suit pro sólový klavír Léta putování (1837–1849, Années de pèlerinage) maďarského skladatele Franze Liszta, zejména v částech týkajících se Švýcarska (skladby byly primárně inspirované Goethovým románem Viléma Meistera léta tovaryšská).[14]

Kromě toho byly také zhudebněny doprovodné písně z eposu, například Ludwigem van Beethovenem[15] nebo Charlesem Gounodem.[16]

Malířství

Velkým obdivovatelem Byronovy poezie byl anglický malíř William Turner, který na námět scén z Childe Haroldovy poutě vytvořil několik obrazů, například The Field of Waterloo (1818). Childe Harold’s Pilgrimage – Italy (1823) nebo View of Ehrenbreitstein (1835).[17]

Byronův epos byl také inspirací pro anglického malíře Thomase Brabazona Aylmera[18] a pro sérii pěti obrazů The Course of Empire (1833–1836) amerického malíře Thomase Coleho.[19]

Česká vydání

  • Childe-Haroldova pouť. 1. vydání. Praha: Jan Otto 1890, přeložila Eliška Krásnohorská.
  • Childe-Haroldova pouť. 2. opravené vydání. Praha: Jan Otto 1918, přeložila Eliška Krásnohorská.

Odkazy

Reference

  1. a b c PROCHÁZKA, Martin. STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník spisovatelů - anglická literatura, Praha: Libri 2003. druhé opravené a doplněné vydání. S. 177-181.
  2. a b Characteristics of the Byronic Hero. www.umd.umich.edu [online]. Charlotte's Web, University of Michigan [cit. 13-11-2022]. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-01-2008. 
  3. a b c STŘÍBRNÝ, Zdeněk. Dějiny anglické literatury 1. Praha: Academia 1987. S. 381-383.
  4. a b c d MACURA, Vladimír a kol. Slovník světových literárních děl 1., A-L. 1. vydání. Praha: Odeon, 1988. S. 143–145.
  5. KRÁSNOHORSKÁ, Eliška. Předmluva překladatelčina. in Lord Byron: Childe-Haroldova pouť. 2. vydání. Praha: Jan Otto 1918. S. 7-18.
  6. Childe Harold's Pilgrimage in Encyclopædia Britannica. Dostupné online
  7. COMET, Noah. Romantic Hellenism and Women Writers. Palgrave Macmillan 2013. S. 68-69.
  8. Childe Harold’s Pilgrimage to the Dead Sea. Google Books. S. 5-36. Dostupné online
  9. Pelerinages d'un Childe-Harold parisien aux environs de la capitale, en Lorraine, en Alsace, a Lyon et en Suisse. Google Books. Dostupné online
  10. The Monthly Review or Literary Journal, vol.108, 1825. S. 453-460. Dostupné online
  11. The Poetical Works of William Lisle Bowles Vol. 2. The Project Gutenberg. S. 285-286. Dostupné online
  12. The Later Poems of John Clare. Manchester University Press 1964. S. 33-80. Google Books. Dostupné online
  13. LANGFORD, Jeffrey. The Byronic Berlioz: Harold en Italie and Beyond. Journal of Musicological Research, Volume 16, 1997, Issue 3, S. 199-221. Dostupné online
  14. Franz Liszt : Les Années de pèlerinage. La Gazette musicale 2020. Dostupné online
  15. The kiss, dear maid, thy lip has left. The Lieder Net Archive. Dostupné online
  16. Maid of Athens, ere we part. The Lieder Net Archive. Dostupné online
  17. HERMANN, Luke. J. M. W. Turner. Oxford University Press 2007. Google Books. S. 65-66.Dostupné online
  18. Florence from the Arno. ABBOTT and HOLDER. Dostupné online
  19. The Course of Empire. Obelisk. A New History of Art. Dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Thomas Brabazon Aylmer - Florence - 10862.jpg
Offered for sale by Abbott and Holder in May 2022 (ref: 10862), when it was described as " Italy; ‘Florence’ from the Arno. Pencil, watercolour and white heightening. Signed and titled. For Byron’s ‘Childe Harolde’s Pilgrimage’, Finden’s Edition, 1833 (Plate 42). Exhibited: Agnews (DB3173). 4×6.25 inches.".
Title Page of Childe Harold's Pilgrimage, circa 1812.png
This is the title page of Childe Harold's Pilgrimage, circa 1812.
Childe Harold's pilgrimage, a romaunt (1886) (14595779719).jpg
Autor: Internet Archive Book Images, Licence: No restrictions

Identifier: childeharoldspil02byro (find matches)
Title: Childe Harold's pilgrimage, a romaunt
Year: 1886 (1880s)
Authors: Byron, George Gordon Byron, Baron, 1788-1824
Subjects:
Publisher: Boston, Ticknor and company
Contributing Library: The Library of Congress
Digitizing Sponsor: Sloan Foundation

View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.

Text Appearing Before Image:
even can Fancys eyeRestore what Time hath labored to deface.Yet these proud pillars claim no passing sigh.Unmoved the Moslem sits, the light Greek carols by. XI. But who, of all the plunderers of yon faneOn high, where Pallas lingered, loth to fleeThe latest relic of her ancient reign;The last, the worst, dull spoiler, who was he ?Blush, Caledonia! such thy son could be!England! I joy no child he was of thine.Thy free-born men should spare what once was free;Yet they could violate each saddening shrine.And bear these altars oer the long-reluctant brine. XII. But most the modern Picts ignoble boast.To rive what Goth, and Turk, and Time hath spared:Cold as the crags upon his native coast,His mind as barren and his heart as hard.Is he Avhose head conceived, whose hand prepared,Aught to displace Athenas poor remains:Her sons too weak the sacred shrine to guard,Yet felt some portion of their mothers pains,And never knew, till then, the weight of Despots chains. 11 CHILDE HAROLDS CANTO II.
Text Appearing After Image:
XIII. What! shall it eer be said by British tongue,Albion was happy in Athenas tears ?Though in thy name the slaves her bosom wrung,Tell not the deed to blushing Europes ears;The ocean queen, the free Britannia bearsThe last poor plunder from a bleeding land:Yes, she whose generous aid her name endears,Tore down those remnants with a harpys hand.Which envious Eld forbore, and tyrants left to stand. XIV. Where was thine -^gis, Pallas! that appalled Stern Alaric and Havoc on their way ? Where Peleus son ? wliom Hell in vain enthralled, CANTO II. PILGRIMAGE. , 73 His shade from Hades upon that dread day,Bursting to light in terrible array !What! could not Pluto spare the chief once more,To scare a second robber from his prey ?Idly he wandered on the Stygian shore,Nor now preserved the walls he loved to shield before. XV. Cold is the heart, fair Greece! that looks on thee.Nor feels as lovers oer the dust they loved;Dull is the eye that will not weep to seeThy walls defaced, thy mouldering

Note About Images

Please note that these images are extracted from scanned page images that may have been digitally enhanced for readability - coloration and appearance of these illustrations may not perfectly resemble the original work.
Childe Harold's pilgrimage - a romaunt (1869) (14756337386).jpg
Autor: Internet Archive Book Images, Licence: No restrictions

Identifier: haroldspilgram00byro (find matches)
Title: Childe Harold's pilgrimage : a romaunt
Year: 1869 (1860s)
Authors: Byron, George Gordon Byron, Baron, 1788-1824 Skelton, Percival
Subjects:
Publisher: London : John Murray
Contributing Library: Getty Research Institute
Digitizing Sponsor: Getty Research Institute

View Book Page: Book Viewer
About This Book: Catalog Entry
View All Images: All Images From Book
Click here to view book online to see this illustration in context in a browseable online version of this book.

Text Appearing Before Image:
teerGrazes ; the purest god of gentle waters !And most serene of aspect, and most clear;Surely that stream was unprofaned by slaughters,A mirror and a bath for Beautys youngest daughters ! LXV1I. And on thy happy shore a Temple still,Of small and delicate proportion, keeps,Upon a mild declivity of hill,Its memory of thee ; beneath it sweepsThy currents calmness ; oft from out it leapsThe finny darter with the glittering scales,Who dwells and revels in thy glassy deej)s ;While, chance, some scatter d water-lily sailsDown where the shallower wave still tells its bubbling tales. LXVIII, Pass not unblest the Genius of the place !If through the air a zephyr more sereneWin to the brow, tis his ; and if ye traceAlong his margin a more eloquent green,If on the heart the freshness of the sceneSprinkle its coolness, and from the dry dustOf weary life a moment lave it cleanWith Natures baptism,—tis to him ye mustPay orisons for this suspension of disgust. CANTO IV childe harolds pilgrimage 225
Text Appearing After Image:
LXIX. The roar of waters !—from the headlong heightVelino cleaves the wave-worn precipice ;The fall of waters ! rapid as the light 2 L childe hakolds pilgrimage CANTO IV The flashing mass foams shaking the abyss ;The hell of waters ! where they howl and hiss,And boil in endless torture ; while the sweatOf their great agony, wrung out from thisTheir Phlegethon, curls round the rocks of jetThat guard the gulf around, in pitiless horror set, LXX. And mounts in spray the skies, and thence againReturns in an unceasing shower, which round,With its uneniptied cloud of gentle rain,Is an eternal April to the ground,Making it all one emerald :—how profoundThe gulf! and how the giant elementFrom rock to rock leaps with delirious bound,Crushing the cliffs, which, downward worn and rentWith his fierce footsteps, yield in chasms a fearful vent. LXXI. To the broad column which rolls on, and showsMore like the fountain of an infant seaTorn from the womb of mountains by the throesOf a new world, t

Note About Images

Please note that these images are extracted from scanned page images that may have been digitally enhanced for readability - coloration and appearance of these illustrations may not perfectly resemble the original work.
William Turner, View of Ehrenbreitstein (1835).jpg
William Turner, View of Ehrenbreitstein, or The Bright Stone of Honour (Ehrenbreitstein) and the Tomb of Marceau, from Byron's 'Childe Harold' (1835). Private collection.
Lamartine alphonse-de le-dernier-chant-du-pelerinage-de-childe-harold 1825 edition-originale.jpg
Title page of Alphonse de Lamartine's Le dernier chant du pèlerinage d'Harold, written after news of Lord Byron's death and published in Paris in 1825
Lord Byron - Childe Harold's Pilgimage - Dugdale edition.jpg
Frontispiece to the 1825/1826 (see below) edition of Childe Harold's Pilgrimage by Lord Byron, published by W. Dugdale, Russell Court, Drury Lane. The engraving is by I. H. Jones.

The text depicted is Canto I, Stanza 39, which reads:

Lo! where the Giant on the mountain stands,
His blood-red tresses deep'ning in the sun,
With death-shot glowing in his fiery hands,
And eye that scorcheth all it glares upon;
Restless it rolls, now fixed, and now anon
Flashing a far,—and at his iron feet
Destruction cowers to mark what deeds are done.
For on this morn three potent nations meet,
To shed before his shrine the blood he deems most sweet.