Chillon

Chillon
Základní informace
Sloh	románský, gotika
Architekti	Pierre Mainier Jacques de Saint-Georges
Výstavba	11-13. století, 15.-17. století
Materiál	kámen
Poloha
Adresa	Avenue de Chillon 21, 1820 Veytaux, Veytaux, Švýcarsko Švýcarsko
Souřadnice	46°24′51″ s. š., 6°55′39″ v. d.
Další informace
Web	Oficiální web
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chillon (latinsky Castrum Quilonis) je vodní hrad ve švýcarském kantonu Vaud, asi 5 km jižně od města Montreux v katastru obce Veytaux.

Historie

Skalní ostrov, těsně přiléhající k břehu, na kterém je hrad postaven, má strategickou polohu, z níž je možno kontrolovat cestu severní a jižní Evropou.

Archeologie

Archeologický průzkum hradu a jeho okolí i sběr archeologických nálezů probíhaly od konce 19. století. Nejvíce se o ně zasloužil archeolog Naef Albert (1862–1936). Stratigrafie trénu a nálezy potvrzují, že toto místo bylo obydlené již od doby bronzové.

Hrad byl založen kolem roku 1000 biskupem ze Sittenu a vystavěn postupně od 11. do 13. století, s drobnými dostavbami a přestavbami v 16.-18. století a puristickou obnovou z let 1890-1936. Patří k nejzachovalejším středověkým hradům ve střední Evropě. Poloha hradu v tomto místě byla v historii strategicky významná, protože ten, v jehož držení hrad byl, ovládal cestu okolo Ženevského jezera a mohl vybírat mýtné.

Hrad byl poprvé písemně zmíněn roku 1150, tehdy již existovala archeologicky ověřená kaple, později zasvěcená svatému Jiří, a v ní nalezený relikviář. V té době hrad patřil Thomasovi I. z Zähringenu a dále jeho potomkům až do první poloviny 13. století, kdy je vystřídala savojská hrabata, nichž se jako první připomíná Petr II., který dal k jádru hradu na východní straně přistavět tři půlválcové věže, aby posílil jeho obranyschopnost proti útoku z pevniny. Jeho následovníci hrad dostavěli na reprezentativní rytířské sídlo své doby, vybavené erbovním sálem, v podzemí kryptou a v prvním nadzemním podlaží skladem potravin, vinným sklepem a pevným žalářem. V tomto žaláři pravděpodobně trpěli roku 1348 Židé, chycení při pogromu a křivě obvinění z otrávení vody při morové epidemii v přilehlém Villeneuve. Roku 1530 zde byl uvězněn politik François Bonivard, který se provinil přesvědčováním Ženevanů, aby se spolčili se Švýcary proti Savojským vládcům. Byl přikován řetězy k sloupu věznice. Neúspěšně se ho pokusil osvobodit mladý Ženevan Michel Cotié, který se pod cizím jménem dostal do hradu, byl chycen a rovněž uvězněn. Kolečkem z hodin přepiloval své řetězy i mříže a vyskočil z hradu, ale zabil se pádem na kameny, protože hladina Ženevského jezera tehdy byla nižší než v současnosti^[1]

Na počátku 19. století hrad navštívili básníci George Gordon Byron a Percy Bysshe Shelley. Básníka Byrona návštěva inspirovala k napsání básně "Vězeň chillonský" a dodnes se zachoval básníkův podpis na třetím žalářním pilíři.

Současná podoba hradu Chillon je výsledkem postupné výstavby, úprav, rekonstrukcí a oprav několika staletí. Historii hradu lze rozdělit do tří období:

• Savoyské období: (12. století-1536) Nejstarší písemná zmínka o hradu pochází z roku 1150, ale říká se, že dům Savoy již dříve kontroloval cestu podél břehů Ženevského jezera.
• Bernské období: (1536–1798) Švýcarské, přesněji Bernské období nastalo po dobytí Pays de Vaud bernskými vojsky, která obsadila Chillon v roce 1536. Hrad byl zachován jako pevnost, zbrojnice a vězení a tomuto účelu sloužil po více než 260 let.
• Vaudské období: (1798–současnost) Období Bernského Chillonu bylo ukončeno v roce 1798, v době Vaudoiské revoluce. Hrad se stal majetkem kantonu Vaud, který byl založen v roce 1803. Restaurování historické památky začalo na konci 19. století a pokračuje dodnes.

(c) Flanker, CC BY 3.0

Savojské období

Výslovná zmínka o hradu Chillon pochází z roku 1150. V této době byl hrad v držení hrabat ze Savoje. Tato hrabata měla spolu s pány z Blonay právo kontroly a vybírání mýtného na cestě podél jezera. Chillon nesl v této době název Castrum, což označovalo hrad s osadou.

V průběhu 13. století savojská hrabata dobyla většinu území v oblasti Vaud (Waadt), které pak bylo rozděleno do několika malých částí. To znamenalo začátek nadvlády Savojů nad 2/3 území, dnešních francouzsky mluvících kantonů.

Oblast, kterou savoyové dobyli, leží na sever a na jih od Alp a měli pod kontrolou dvě hlavní cesty v západních alpách, konkrétně průsmyky Mont Cenis Pass (Mont Cenis) a Great Saint Bernard Pass (Grossen Sankt Bernhard). Tyto dva průsmyky spojující Itálii a severozápadní Evropu se ukázaly jako velmi důležité zdroje příjmu při vybírání mýtného a tím i získávání materiálních a finančních prostředků. Již tehdy bylo položení hradu významné jak z hospodářského tak i strategického významu.

V roce 1214 nechal Thomas I. Savojský (1189–1233) vystavět dva kilometry východně od Chillonu, v místě Villeneuve, celní stanici, sklady a obchodní přístav.

Důležité rekonstrukce a práce na rozšíření hradu byly provedeny postupně v několika etapách, z podnětu hraběte Thomase I. Savojského a následně jeho čtyř synů, včetně Pierre II Savojského, pána hradu v letech 1255–1268. Prvně dohlížel na stavební práce duchovní Pierre Mainier z Chambery pro Pierre II. V době Philippa I. Savojského. Za dob jeho bratra a nástupce Pierreho, byly práce svěřeny do rukou Jacques de Saint-Georgese, zednického mistra a inženýra, který byl nejen architektem, ale i specialistou na vojenské objekty.

Rodina Savojů používá hrad jako příležitostné sídlo a to z důvodu správy velkého území, nad kterým musela vykonávat dohled. Trvale zde pobýval kastelán a soudní vykonavatel. Stěhovavý život Savojů byl vázán na střídání ročních období, neboť některé rezidence nebyly v zimních měsících obyvatelné, jiné byly svým umístěním spíše určeny pro lov. Savojové cestovali s velkým komfortem. Jejich doprovod byl velmi početný, včetně dělníků a úředníků. Na svých cestách s sebou převáželi i nábytek a zařízení. Důvodem byla nutnost vybavit místa, kde právě pobývali. Nepoužívané místnosti v objektech zůstávaly po jejich odjezdu prázdné a zavřené. V době nepřítomnosti panovníků spravoval hrad kastelán, obvykle šlechtic z Turína. Kastelán velel ozbrojené posádce, prosazoval zákon, vybíral clo, daně a panské poplatky.

Savojské vévodství bylo během druhé poloviny 13. století rozděleno do několika oblastí. V této době výkon funkce kastelána na Chillonu převzal guvernér Chablais. Tímto došlo k tomu, že se tato oblast stala ve 14. století největším správním celkem turínských zemí. Zahrnovala hrady Vevey a Aigle, v Dolním Valaisu, a na jižním břehu Ženevského jezera (Evian a Thonon).

Hrad Chillon se stal důležitým správním a finančním centrem v severních zemí Turína ve správě Savojů. V této době byl i postaven severní trakt hradu. Jednalo se o administrativní část a pokladnici, která také sloužila pro uložení archivu. V pokladnici byly ukládány příjmy pocházející z okolních oblastí a celní stanice Villeneuve. Tyto příjmy nebyly posílány do státní pokladny v Chambery ale byly zde ponechány k financování vojska, stavebních a jiných prací.

Na konci 14. století došlo ke změně, administrativní rozhodování a finanční správa byly přesunuty do Chambery a odtud bylo prováděno centrální řízení oblasti. Soudní dvůr zůstal v jiných rezidencích, jako je Le Bourget, Thonon nebo Ripaille. V roce 1436 se Amadeus VIII. (Amédée VIII 1391–1416) před svým zvolením papežem Felixem V., pokusil oživit dění na hradě. Nařídil architektu Aymonet Corniauxovi (tesaři, který byl zodpovědný za údržbu budov Chablais a Vaud) aby provedl rozsáhlé stavební úpravy a změny na vojenských objektech, horních částech hradeb a věží, které měly hradu vrátit jeho význam. Tímto však končí období rozkvětu hradu Chillon a je mu souzeno upadnout v zapomnění až do bernské doby.

Bernské období

29. března 1536 bylo dobyta oblast Vaud a hrad Chillon. Ten byl ušetřen následkům Burgundské války a přešel do rukou Bernských.

Hrad se stal správním centrem Bailiwick Vevey a měl v něm trvalé sídlo soudní vykonavatel, člen Bernského patriciátu a také byl kapitánem Chillonu, protože zastupoval panovníka a vykonával jeho vůli. Původní rozdělení hradu na dvě části ztratilo na významu a prostory hradu byly přestavěny. Zároveň byly provedeny i úpravy obranného charakteru s ohledem na vývoj střelných zbraní.

I přes dobrý stav hradu, byl tento v roce 1773 soudním vykonavatelem opuštěn, z důvodu izolovanosti od okolního dění a nepohodlí, a vykonavatel se přestěhoval do Vevey. Hrad nebyl již dále považován za významný z vojenského hlediska a byl dále používán ke skladování obilí a zboží. V roce 1785 padl návrh aby bylo celé severní křídlo proměněno ve velkou sýpku ale vzhledem k místní vysoké vlhkosti byl tento nápad zavrhnut.

Vaudské období

V lednu 1798, vlastenci z Vevey a Montreux bez odporu obsadili hrad. Hrad se stal národním majetkem v průběhu Vaudské revoluce a byl převeden do nového kantonu Vaud v roce 1803.

Zprvu žádné snahy o rekonstrukci starých hradních budov nebyly a jeho ostrahu zajišťovaly pouze dvě policejní stráže. Využití hradu spočívalo i nadále ke skladování, jako zásobárna prachu, munice, zbraní a vězení.

Nástup romantismu a obdivu středověku vedl ke znovuobjevení Chillonu. V roce 1762 publikoval Rousseau v románu La nouvelle Héloïse místa a informace o hradu, kde byl vězněn François Bonivard (1493–1570). Největší zájem o hrad a jeho proslavení dosáhl básník Lord George Gordon Byron ve slavné básni Vězeň Chillonský (The Prisoner of Chillon) z roku 1816. Jde o příběh vězně, který byl v opozici proti Savoyským a byl osvobozen Bernskými. Historická postava se stává symbolem svobody a jeho dny ve vězení dostávají duchovní rozměr.

Krajina v okolí hradu, nebo obráceně, krajina v níž je hrad zasazen, odpovídá estetickým představám romantismu; malebná silueta, starobylé zdi s temnou minulostí a rámování siluetou hor; to vše omámilo spisovatele, malíře i návštěvníky.

Vaudské úřady však nesdílely nadšení romantismu a v letech 1836–1838 nechaly proměnit vnitřek hradu opět na skladiště zbraní a nakonec na novou věznici. I přes toto pokračoval zájem veřejnosti o návštěvu hradu a tak byly umožněny prohlídky hradu pod dozorem stráží, později s oficiálními průvodci.

Prohlídka hradu

Prohlídka hradu začíná na spojovacím mostě z 18. století mezi břehem jezera a hradem. Objednané skupiny mohou obdržet elektronického průvodce (vybrané jazyky), ke vstupence je k dispozici tištěná forma průvodce i v českém jazyce (!). Pohyb po hradu je volný s doporučením návštěvní trasy a není časově omezen. Vstup pro dospělého je CHF 12,50, pro děti do 15 let CHF 6 (léto 2018).

Virtuální prohlídka

Vstup, 1. nádvoří, podzemí a krypta

(1) Vstupní most • 18. století • při vykopávkách na počátku 20. století bylo pod mostem a v hradním příkopu nalezeno mnoho artefaktů z historie hradu (2) Vstupní věž • dnešní podoba je z 15. století • věž sloužila k obraně mostu a hradu samotného (3) První nádvoří • dnešní podoba je z roku 1584 • první nádvoří je obklopeno stavbami, které zajišťovaly provoz hradu (4) Stáje a chlévy • druhá polovina 16. století • hospodářské zázemí hradu, v současnosti je zde umístěna velká maketa (model) hradu (5) Sklep • 11. století, současný stav z 13. století • sklep a skladiště, kamenná dlažba, z níž stejně jako ze stěny vyčnívá neotesaná skála, na které je hrad Chillon postaven (6) Sklad podlahu tvoří kamenná dlažba, z níž stejně jako ze stěny vyčnívá neotesaná skála, prostor je klenutý gotickými křížovými klenbami na sloupech • 13. století, 17. a 18. století • zbrojnice - z podlahy a stěny rovněž vyčnívá neotesaná skála. Mimo funkce sklepení sloužil prostor i jako útočiště pro posádku, v 17. a 18. století byl prostor přeměněn ve zbrojnici pro bernskou flotilu (7) Vězení - dva prostory navazující na sklad. Podlahu tvoří hrubá kamenná dlažba, z níž stejně jako ze stěny vyčnívá neotesaná skála. Menší prostor byl popravníː má na trámu zavěšenou oprátku. Svažitý sklon podlahy z útesu skály byl konstruován tak, aby tělo oběšeného vězně po odříznutí z provazu samo padalo dolů a otevřeným oknem ven do jezera. • 13. století • význam zřejmý (8) Tajná branka • únikový východ též "poterna" sloužila jako výpadová branka vedoucí ven z opevnění • taktéž sloužila k vykládání zboží z lodí nebo k nozovému ústupu, jako v roce 1536 při obsazení hradu bernskými vojsky (9) Vězení • větší prostor, zaklenutý křížovými klenbami, Bonivardovo vězení od roku 1290 • později byly prostory přebudovány na sklad a zbrojnici

• 

  (8) Zajištění tajné branky v hradbách u jezera

• 

  (9) Bonivardovo vězení

• 

  (9) Škrábaný podpis Lorda Byrona

2. nádvoří a výstup do patra

(10) Krypta • 11. století • krypta byla odkryta během vykopávek na konci 19. století • krypta se nachází pod prvním nádvořím a byla součástí kaple, po dostavbě nové kaple v horní části hradu ve 13. století se tato přestala používat (11) Původní hradby • 13. století (12) Druhé nádvoří • průchod na druhé nádvoří byl rozšíření v roce 1836 • ve středověku bydlel v budovách na druhém nádvoří správce hradu a savoyský důstojník s funkcí kastelána (13) Správcova jídelna • 13. století, přestavba v 15. století, rekonstrukce ve 20. století • malby na stěnách byly provedeny technikou tempery podle vzorů z konce 13. století • plátna na stěnách jsou kopiemi středověkých tapiserií • dubové stropy jsou původní ze 13. století, kazetový strop a krb pochází z 15. století (snímky interiéru mají časový rozestup 4 roky) (14) Aula Nova • 15. století, v letech 1925–1926 provedena rekonstrukce • sál sloužil k reprezentativním a obřadním účelům • klenutý strop rekonstruoval v letech 1925–1926 archeolog Albert Naef • výzdoba stěn byla rekonstruována podle nálezů v místnosti Camera Domini (19) • velký štít se savoyským erbem na zadní stěně pochází z 15. století

Obytné místnosti

(15) Předpokoj • restaurován 1931 • předpokoj sloužil k ubytování osobního služebnictva (16) Bernská ložnice • výzdoba pochází z počátku 17. století • místnost se používala jako ložnice již ve středověku, tj. před bernským obdobím (17) Pokoj pro hosty • zbytky malby pocházejí z 13. století • stěny jsou ve spodní části vymalovány grisaillovou malbou na bílém podkladu (1587), nad ní jsou rozsáhlé zbytky výzdoby z 13. století příčka byla obnovena v roce 1921 (18) Erbovní sál • interiér pochází z 15. století • sál sloužil ve středověku jako přijímací prostory, protože se nachází nad Aula Magna (26) dostal názen Aula Magna Superior • krb a strop pocházejí z 15. století • polychromovaný vlys je zdoben erby bernských rychtářů a lyonských kastelánů, kteří pobývali na hradě v letech 1536–1733 (19) Camera Dimini • 13.–14. století • Camera Dimini je pánův pokoj a sloužil jako ložnice pro savoyská hrabata, později pro vévody • pokoj byl postaven ve 13. století za Petra II. Savoyského a ve 14. století byl kompletně přebudován • malovaná výzdoba (zvěř ve vegetaci) pochází také z tohoto období, strop je zdoben liliovými květy a kříži, tyto jsou připomínkou savoyského erbu a jsou řezány z cínových plátů (20) Salonek • 13. století, strop 15. století • pravděpodobně se místnost dříve používala jako odpočívárna nebo šatna • okno, rohový krb a nástěnné malby pocházejí ze 13. století, strop je z 15. století (21) Latrína • 13. století • latrína sloužila k odvádění odpadu (jak živočišného tak i ostatního), dvojitý otvor ukazuje, že se latríny používaly hromadně (foto se bohužel nedochovalo) (22) Dřevěný sál • 14. století • dřevěný strop 15. století, restaurováno 1925 • původně tato místnost sloužila ve 14. století k ubytování dam ze savoyského rodu • originální strop a dřevěné obložení bylo do Chillonu přemístěno z Villeneuve, strop byl instalován v roce 1931, obložení v roce 1925 (23) Bývalé Pelium • vnitřní nádvoří 13.–14. století • prostor byl vyhříván jako dílna, vnitřní nádvoří, kterému se ve 13.–14. století říkalo pelium tj. kamna bylo dřív velkým sálem vyhřívaným kamny • ve středověku sloužil prostor pravděpodobně jako dílna při pracích na interiéru hradu (24) Kaple svatého Jiří • kaple byla soukromou kaplí savoyských hrabat a později taktéž vévodů • v době reformace byla odejmuta původnímu účelu a sloužila jako sýpka • v bernském období byla používána jako sklad střelného prachu • vlastní funkce kaple byla obnovena až v 19. století jako místo bohoslužeb pro vězně, po přeměně hradu ve vězení (25) Třetí nádvoří • třetí nádvoří bylo určeno pro šlechtu a nazývalo se „čestné“ • nádvoří bylo obklopeno soukromými místnostmi Savoyanů

Administrativa

(26) Aula Magna • 13. století • Aula Magna se také zvývá Aula Magna Inferior • ve středověku byl tento sál používán jako přijímací, taktéž jako sál pro oslavy a bylo zde vykonáváno právo • během bernského období zde byl instalován mlýn a lis a sál se stal mlýnským sálem • sloupy z černého mramoru a okna na straně k jezeru pocházejí ze 13. století, strop a krb jsou z 15. století (27) Allingeský pokoj • 13. století • místnost byla pojmenována po významné rodině, která na hradě žila pravděpodobně ve 12. století • v této době byla pravděpodobně postavena i věž, ve které se pokoj nachází, určená k obraně hradu • ve 13. století sloužila jako ložnice, v bernském období jako prachárna a lisovna • v 19. století byly prostory využívány jako sklad pro dělostřelectvo (28) Mučírna • 2. pol. 13. století • původně za savoyského období zde byla šatna nebo salonek • v 17. století zde byla zřízena mučírna • malba na tropě a stěnách byla restaurována v roce 1898 • na zdech jsou patrné stopy po jiném, dřívějším, rozdělení pater, velmi zajímavý je sloup v místnosti, protože stopy na patce a hlavici sloupu výjimečné a vzácné, pocházejí z druhé třetiny 13. století (29) Latrína • stejně jako (21) (30) Camera Nova • 14. století • jako místnost (22), stejně tak i tato byla určena savoyskému rodu, říkalo se jí Camera Nova Juxta Magnum Pelium, tedy nový sál vedle kamen • v době obrození se jí také říkalo Sál výboru (viz dále) (31) Domus Clericorum • 13. století, v 16. století se zřítila nebo shořela • jednalo se o dům kleriků (duchovní), zde se ve 13. století nacházela správa kastelánství Chillonu a rychtářství Chablais • v 16. století se budova zřítila nebo vyhořela • ve 20. století byl dolní sál kleriků rekonstruován (32) Prostor pod kaplí • 13. století • v prostoru pod kaplí jsou vystaveny makety hradu, které pocházení z počátku 20. století, makety vytvořil architekt Albert Naef a zachycují různé etapy výstavby hradu a jeho historie (33) Hlavní trakt • 12.–13. století, sklad a obrana, 14. století vězení • hlavní trakt byl zbudován na přelomu 12. a 13. století jako sklad a obranná záštita hradu • ve 14. století byl prostor využíván jako vězení, v 15. století se prostor zřítil a byl opraven až ve 20. století (34) Čtvrté nádvoří • má obranný význam, tzv. kurtinové (dělostřelecké) nádvoří sloužilo pouze k obraně hradu a ke kontrole původní přístupové cesty • charakteristika stavby představuje silné zdi, úzké střílny, obranné chodby, podsebebití a obranné valy (35) Obranná věž • ~1230 • celkem byly v této době postaveny tři půlkruhové věže, postupně byly zvýšeny o několik pater a různě stavebně a funkčně upravovány (36) Logia Parlamenti • 13.–15. století hovorna, potom kuchyně, vel. stanoviště střáží, kovárna • z počátku sloužil prostor jako hovorna ve formě lodžie (odtud název Logika Magna Parlamenti), savoyští panovníci a kasteláni zde udělovali audience a vykonávali spravedlnost • na konci 15. století zde byla kuchyně a v 16. století byl prostor částečně zničen a přemněněn na velitelské stanoviště • koncem 17. století zde byla instalována kovárna, posléze v roce 1836 byl zde zřízen muniční sklad dělostřelectva (37) Obranná věž • 16.–17. století • věž byla zřízena k posílení obrany vstupu do hradu (38) Vstupní budova' • 15. století • budova sloužila k zajištění vstupu do hradu, je postavena nad vstupní branou (39) Strážní věž • 15. století • věž se nachází vedle vstupu do hradu, účel věže je obrana hradu a zajištění vstupu, taktéž je tato věž označována jako věž s hodinami (40) Ochoz • ochoz je spojnicí prostor v patrech hradu, zároveň sloužil k pohybu obránců v případě útoku na hrad (41) Pokladnice • konec 13. století, 1875 přebudvána na schodiště • v této budově byly uchovávány cennosti a klenoty, vlastnické listiny a další významné listiny, zejména archiv savoyského rodu • v roce 1875 byla budova přeměněna na schodiště

Donjon

(42)-(46) Hlavní věž, DONJON • 11. století • hlavní věž je postavena téměř uprostřed chillonské skály, stavba byla provedena pravděpodobně v 11. století • věž sloužila jako hlavní útočiště i symbol moci, dále jako pozorovatelna, provizorní rezidence, sklad střelného prachu i vězení • z bezpečnostních důvodů (obrana) byl vstup možný pouze po žebříku nebo po padacím mostě k vysoko posazeným dveřím (stejně jako na Karlštejně s padacím mostem) • není známo, kdy zde byl postaven první donjon, ve 14. století byl původní donjon nahrazen současnou věží s výškou ~25 metrů • dříve bylo v donjonu obytné pouze první patro, během rekonstrukce ve 20. století bylo doplněno schodiště pro umožnění výstupu na vrchol věže, na vyhlídku.

Sál výboru

V místnosti (30) se ve 30. letech 20. století scházeli členové Sdružení pro rekonstrukci Chillonu Sdružení založené v roce 1887 se s podporou kantonu Vaud staralo o rekonstrukci a provoz hradu do až roku 2002, kdy bylo toto sdružení nahrazeno Nadací hradu Chillon (Fondation du Chateau de Chillon).

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Galerie Hrad Chillon na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chillon na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky hradu a muzea Chillon
• Obrazová galerie hradu Chillon^{[nedostupný zdroj]}
• Krásy švýcarska
• Švýcarské hrady
• Turistický průvodce: Chillon 2009, české vydání

Adresa

Château de Chillon

Avenue de Chillon 21

1820 Veytaux

Switzerland

Tel: +41 21 966 89 10

Fax: +41 21 966 89 12