Chindaswinth
| Chindaswinth | |
|---|---|
 | |
| Narození | 563 Pyrenejský poloostrov |
| Úmrtí | 30. září 653 (ve věku 89–90 let) Toledo |
| Povolání | panovník |
| Předchůdce | Tulga |
| Choť | Reciberga |
| Děti | Rekkeswinth Favila Erwig Teodofredo |
| Funkce | vizigótský král (642–653) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chindaswinth (563? – 30. září 653[1] Toledo) byl od roku 642 vizigótský král Hispánie.[2] Uzurpoval si trůn krále Tulgy. Po jeho smrti se nechal vizigótskou šlechtou zvolit novým vizigótským králem. Dne 30. dubna 642 byl slavnostně pomazán biskupem.[3] Hispánii vládl až do své smrti v roce 653.
Život
V roce 641 ve věku asi 79 let stanul v čele povstání proti vizigótskému králi Tulgovi, přičemž byl vizigótskou šlechtou, bez podpory duchovenstva prohlášen za krále. Sesazený král Tulga byl uvězněn v klášteře, kde následující rok zemřel či byl zavražděn. Dne 30. dubna 642 byl nakonec šlechtou i biskupy podle kánonu 75 IV. koncilu v Toledu oficiálně zvolen králem.
Po zvolení králem se ujal moci, aby zabránil jakémukoli pokusu povstání, nechal pro výstrahu jen na základě podezření popravit 200 Gótů z vysoké šlechty a 500 dalších nižších šlechticů.[3] Bez důkazů zabavoval jejich majetek, aniž by došlo k povstání.
Dne 16. října byl svolán VII. koncil v Toledu,[3] který souhlasil a podpořil jeho akce, navíc odsouhlasil rozšíření trestů na ty, kteří byli nejen proti němu, ale i proti loajálním členům kléru. Chindaswinth chtěl pro svůj rod zajistit dědičnou monarchii a proto nechal 20. ledna 649 jmenovat biskupem Brauliem ze Zaragozy[4] svého syna Rekkeswintha králem.[3] Jeho syn byl spoluvládce a od data korunovace ve jménu svého otce se stal skutečným vládcem Vizigótů.[4]
Reference
- ↑ Abortion in the Early Middle Ages, c.500-900 str. 94
- ↑ http://www.encyclopedia.com/reference/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/chindaswinth (anglicky)
- ↑ a b c d BURY, J. B. The Cambridge Medieval History Series volumes 1-5 [online]. Plantagenet Publishing, rev. 2011/01/27 [cit. 2016-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Narbonne and its Territory in Late Antiquity: From the Visigoths to the Arabs
Literatura
- MISTRY, Zubin. Abortion in the Early Middle Ages, c.500-900. [s.l.]: York Medieval Press, 2015. 356 s. Dostupné online. ISBN 978-1903153574. (anglicky)
- RIESS, Frank. Narbonne and its Territory in Late Antiquity: From the Visigoths to the Arabs. [s.l.]: Routledge, 2016. 304 s. Dostupné online. ISBN 9781317090694.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chindaswinth na Wikimedia Commons
| Vizigótští králové | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Tulga | 642–653 Chindaswinth | Nástupce: Rekkeswinth |
Média použitá na této stránce
.jpg)
Autor: Fondo Antiguo de la Biblioteca de la Universidad de Sevilla from Sevilla, España, Licence: CC BY 2.0
Ilustraciones pertenecientes al libro:
Las glorias nacionales : grande historia universal de todos los reinos, provincias, islas y colonias de la Monarquía Española, desde los tiempos primitivos hasta el año de 1852. - Madrid [etc.] (Barcelona : Imprenta de Luis Tasso) Librería de la Publicidad [etc.], 1852-1854.A poster of CHINDASVINTO, Visigoth king, n° 29 in the chronological order of the book digitalized by Google since the bookshop in the University of Oxford.
From the Códice Albedense.
Autor: CNG, Licence: CC-BY-SA-3.0
Visigoths in Spain. Chindaswinth. 642-653.
- AV Tremissis (1.56 g, 6h). Hispalis (Seville) mint.
- +CN•SVINLVS PX, facing bust
- +ISPLLIS PIVS, facing bust.
- CNV 411.6; Miles, Visigoths 324b; Chaves 270 var. (obv. legend); MEC 1, 255 var. (same).
- Good VF, toned, small “X” graffito on obverse. Rare.
- The Visigoths were one of many Germanic tribes that invaded the Roman Empire in the fourth century AD. Their early period is most notable for their defeat of the emperor Valens at Adrianople in AD 378 and their sacking of Rome under Alaric in AD 410. Alaric’s successor, Athaulf, led the Visigoths into Gaul and Spain, where they subsequently fought against the Vandals and Suevi for the emperor Honorius. Honorius rewarded them, in AD 417, with his permission to settle as foederati in western Aquitaine. Over the following half-century, the Visigoths rendered relatively faithful service to the empire, until their king Euric conquered much of Gaul and established an independent kingdom. This kingdom was quickly squashed in AD 507 by the Franks under Clovis, and the center of Visigothic power moved to Spain, where it flourished and took hold. The majority of the later kings were relatively weak and ineffectual. A few exceptions were the following: Leovigild, an outstanding military and political leader whose long reign (AD 568-586) ushered in the royal line that continued until the end; Reccared, who officially abandoned Arianism for Catholicism; and Sisebut and Swinthila, whose efforts led to the final conquest of Byzantine possessions in Spain. By AD 711, the decentralizing of power in Visigothic Spain had left the kingdom weak in the face of the invading Arabs, who defeated Roderick, the last Visigothic king. Another Visigothic leader, Achila II, continued to rule in Septimania, but he was also killed by the Arabs in AD 714.