Chloé Paquetová
Chloé Paquetová | |
---|---|
Chloé Paquetová na French Open 2022 | |
Stát | Francie |
Datum narození | 1. července 1994 (30 let) |
Místo narození | Versailles, Francie |
Výška | 179 cm[1] |
Profesionál od | 2014 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 1 302 202 USD |
Tenisová raketa | Babolat |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 380–360 |
Tituly | 0 WTA, 7 ITF |
Nejvyšší umístění | 101. místo (25. dubna 2022) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2021) |
French Open | 2. kolo (2017) |
Wimbledon | 1. kolo (2022) |
US Open | 3. kolo kvalifikace (2022) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 57–107 |
Tituly | 0 WTA, 1 ITF |
Nejvyšší umístění | 247. místo (12. června 2017) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
French Open | 3. kolo (2021) |
Wimbledon | 1. kolo (2022) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
French Open | 2. kolo (2017) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 16. května 2024
Chloé Paquetová (nepřechýleně: Paquet, * 1. července 1994 Versailles), je francouzská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. V rámci okruhu ITF získala sedm titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v dubnu 2022 na 101. místě a ve čtyřhře v červnu 2017 na 247. místě. Od roku 2016 ji trénuje Stéphane Charret.[2][1]
Tenisová kariéra
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v listopadu 2010, když na turnaji v Le Havre s dotací 10 tisíc dolarů postoupila z kvalifikace. Ve druhém kole podlehla krajance Irině Ramialisonové.[2] Premiérový titul v této úrovni tenisu vybojovala v červnu 2014 na antukové události v běloruském Minsku s rozpočtem tisíc dolarů. Ve finále přehrála běloruskou hráčku Lidziji Marozavovou.[2]
V singlu okruhu WTA Tour debutovala na pařížském Open GDF Suez 2011 z kategorie Premier, kde hrála v kvalifikaci na divokou kartu. V její první fázi však nenašla recept na Slovenku Michaelu Pochabovou. V rámci kategorie International se první soutěže zúčastnila na dubnovém Grand Prix de SAR La Princesse Lalla Meryem 2013 v marocké Marrákeši. Na úvod kvalifikace, do níž získala divokou kartu, podlehla rumunské tenistce Cristině Dinuové. Zápas v hlavní soutěži WTA premiérově odehrála na bogotském Copa Colsanitas 2016, kde zvládla kvalifikační síto. V úvodním kole dvouhry ji však vyřadila Němka Anne Schäferová po dvousetovém průběhu.[2][1]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala v ženském deblu French Open 2014. Do turnaje nastoupila s krajankou Alix Collombonovou po obdržení divoké karty. V úvodním kole nenašly recept na ruský třetí nasazený pár Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová. Ve stejné fázi ženského debla skončila i v letech 2015 a 2016. Až v ročníku 2017 dokázala po boku Francouzky Myrtille Georgesové porazit jedenáctou nasazenou dvojici Anna-Lena Grönefeldová a Květa Peschkeová. Poté čtyřhru opustily ve druhém kole. Singlovou grandslamovou soutěž poprvé odehrála na French Open 2017, kde jako 260. hráčka žebříčku na úvod vyřadila 44. ženu klasifikace Kristýnu Plíškovou.[3] Následně ji přehrála turnajová osmadvacítka Caroline Garciaová.[2][1]. V osmifinále Baltic Open 2019 v lotyšské Jūrmale poprvé porazila Garciaovou, ale vzápětí ve dvou setech podlehla 194. hráčce žebříčku Katarzyně Kawaové.
V kvalifikaci ženské dvouhry pro US Open 2022 se probojovala do rozhodujícího třetího kola, ve kterém však podlehla 17leté Češce Lindě Fruhvirtové ve třech setech.
Finále série WTA 125
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
WTA 125 (0–2 D; 0–1 Č) |
Dvouhra: 2 (0–2)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | prosinec 2023 | Angers, Francie | tvrdý (h) | Clara Burelová | 6–3, 4–6, 2–6 |
Finalistka | 2. | květen 2024 | Saint-Malo, Francie | antuka | Loïs Boissonová | 6–4, 6–7(3–7), 3–6 |
Čtyřhra: 1 (0–1)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 12. listopadu 2017 | Limoges, Francie | tvrdý (h) | Pauline Parmentierová | Valeria Savinychová Maryna Zanevská | 0–6, 2–6 |
Finále na okruhu ITF
Dotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra: 17 (7–10)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | 9. června 2014 | Minsk, Bělorusko | antuka | Lidzija Marozavová | 6–2, 6–4 |
Finalistka | 11. | 22. září 2014 | Madrid, Španělsko | tvrdý | Elizaveta Jančukovová | 2–6, 3–6 |
Finalistka | 2. | 28. června 2015 | Périgueux, Francie | antuka | Mathilde Johanssonová | 4–6, 2–6 |
Finalistka | 3. | 17. srpna 2015 | Fleurus, Belgie | antuka | Elyne Boeykensová | 4–6, 2–6 |
Finalistka | 4. | 29. srpna 2016 | Schoonhoven, Nizozemsko | antuka | Chiara Schollová | 1–6, 4–6 |
Finalistka | 5. | 26. března 2017 | Pula, Itálie | antuka | Katarina Zavacká | 1–6, 3–6 |
Finalistka | 6. | 15. dubna 2018 | Tunis, Tunisko | antuka | Valentyna Ivachněnková | 2–6, 2–6 |
Finalistka | 7. | 18. srpna 2018 | Las Palmas, Španělsko | antuka | Başak Eraydınová | 2–6, 1–6 |
Vítězka | 2. | 20. října 2018 | Joué-lès-Tours, Francie | tvrdý | Myrtille Georgesová | 7–6, 6–2 |
Finalistka | 8. | leden 2020 | Nonthaburi, Thajsko | tvrdý | Ankita Rainová | 3–6, 5–7 |
Vítězka | 3. | červen 2021 | Vroclav, Polsko | antuka | İpek Özová | 4–6, 6–3, 6–3 |
Vítězka | 4. | červenec 2021 | Kyjev, Ukrajina | antuka | Fanny Stollárová | 7–6(7–3), 3–6, 6–4 |
Finalistka | 9. | srpen 2021 | Grodzisk Mazowiecki, Polsko | antuka | Jekatěrine Gorgodzeová | 6–7(9–11), 6–0, 4–6 |
Vítězka | 5. | říjen 2021 | Netanja, Izrael | tvrdý | Matilda Mutavdzicová | 6–3, 6–3 |
Vítězka | 6. | říjen 2021 | Poitiers, Francie | tvrdý (h) | Simona Walterová | 6–4, 6–3 |
Finalistka | 10. | červenec 2022 | Řím, Itálie | antuka | Tara Würthová | 3–6, 4–6 |
Vítězka | 7. | září 2023 | Collonge-Bellerive, Švýcarsko | antuka | Lucrezia Stefaniniová | 6–2, 6–1 |
Čtyřhra: 5 (1–4)
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 10. prosince 2012 | Džibuti, Džibutsko | tvrdý | Amandine Hesseová | Diana Bogolijová Jana Sizikovová | 3–6, 6–3, [8–10] |
Finalistka | 2. | 17. prosince 2012 | Džibuti, Džibutsko | tvrdý | Amandine Hesseová | Diana Bogolijová Jana Sizikovová | 7–5, 4–6, [4–10] |
Finalistka | 3. | 18. února 2013 | Šarm aš-Šajch, Egypt | tvrdý | Clothilde De Bernardiová | Anja Prislanová Jasmin Steinherrová | 6–3, 2–6, [4–10] |
Finalistka | 4. | 13. ledna 2014 | Svatý Martin, Francie | tvrdý | Lea Tholeyová | Khristina Blajkevitchová Brandy Minová | 5–7, 2–6 |
Vítězka | 5. | 15. ledna 2017 | Hammámet, Tunisko | antuka | María Teresa Torró Florová | Joséphine Boualemová Julia Grabherová | 6–4, 6–4 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chloé Paquet na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d Chloé Paquetová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 16. května 2024
- ↑ a b c d e f Chloé Paquetová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 16. května 2024
- ↑ ČT sport. Berdych, Strýcová a Vondroušová slavili postup, Kristýna Plíšková v Paříži končí [online]. ČT sport, 2017-05-30 [cit. 2017-05-31]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Chloé Paquetová na Wikimedia Commons
- Chloé Paquetová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Chloé Paquetová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Chloé Paquetová na X (dříve Twitteru)
- Chloé Paquetová na Instagramu
Média použitá na této stránce
Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Georgian flag in Pantone MS.
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.