Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst

Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst
Stranická příslušnost
Členství	Říšská liberální strana
Rodné jméno	Chlodwig Carl Viktor zu Hohenlohe-Schillingsfürst
Narození	31. března 1819 Rotenburg an der Fulda Hesensko-Kasselsko
Úmrtí	6. července 1901 (ve věku 82 let) Bad Ragaz Švýcarsko
Choť	Marie ze Sayn-Wittgenstein-Berleburgu (od 1847)
Rodiče	František Josef V. z Hohenlohe-Schillingsfürstu a Konstancie z Hohenlohe-Langenburgu
Děti	Filip Arnošt z Hohenlohe-Schillingsfürstu Mořic z Hohenlohe-Schillingsfürstu
Příbuzní	Viktor I. Ratibořský, Gustav Adolf zu Hohenlohe-Schillingsfürst a Konstantin z Hohenlohe-Schillingsfürstu (sourozenci)
Profese	politik a diplomat
Náboženství	katolická církev
Ocenění	Řád černé orlice čestný doktor Štrasburské univerzity Honorary doctorate from the Julius Maximilians University of Würzburg Řád sv. Ondřeje Královský uherský řád sv. Štěpána
Podpis
Commons	Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlodwig Carl Viktor zu Hohenlohe-Schillingsfürst (31. března 1819, Rotenburg an der Fulda – 6. července 1901, Bad Ragaz) byl německý politik, v letech 1866 až 1870 bavorský premiér a v letech 1894 až 1900 německý kancléř a pruský ministerský předseda.^[1]

Byl druhým z pěti synů starobylé a vysoce postavené šlechtické rodiny a jako jeho otec František Josef V. kníže z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1787–1841) byl pokřtěn katolicky, zatímco jeho matka princezna Konstanze z Hohenlohe-Langenburgu (1792–1847) byla evangelička.

Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst studoval právo na univerzitách v Göttingenu, Bonnu, Lausanne a Heidelbergu, poté v Prusku nastoupil kariéru právníka a úředníka. Po získání panství Schillingsfürst v Bavorsku z pruských služeb odešel, stal se dědičným členem bavorského parlamentu a zastával politiku sjednocení Německa pod vedením Pruska. Zprvu narážel na odpor většiny ostatní bavorské šlechty, po porážce Bavorska a jeho spojenců v prusko-rakouské válce v létě 1866 však myšlenka spolupráce s Pruskem převládla a Hohenlohe-Schillingsfürst byl 31. prosince 1866 jmenován bavorským ministerským předsedou a ministrem zahraničí. Prosadil spojenectví Bavorska se Severoněmeckým spolkem. Jeho politika však byla považována za příliš propruskou a protikatolickou, a to vedlo k jeho odvolání oběma komorami parlamentu roku 1870.

Po sjednocení Německa byl Hohenlohe-Schillingsfürst v letech 1871 až 1881 poslancem Říšského sněmu a působil jako diplomat. Dne 29. října 1894 byl německým císařem Vilémem II. překvapivě jmenován německým kancléřem.^[1] Jako kancléř se dostal s císařem do konfliktu o reformu vojenského zákonodárství, v níž Hohenlohe-Schillingsfürst zastával liberálnější pozici než Vilém II. I když Hohenlohe-Schillingsfürst určité reformy v tomto ohledu prosadil, vcelku bylo jeho postavení slabé a v posledních letech jeho vlády již moc přebíral jeho designovaný nástupce Bernhard von Bülow.

Chlodvík Karel byl od roku 1847 ženatý s Marií ze Seyn-Wittgensteinu (1829–1897), s níž měl 6 dětí:

• Alžběta Konstancie (30. 11. 1847, Simbach am Inn – 26. 10. 1915, Altaussee), svobodná a bezdětná
• Štěpánka (6. 7. 1851, Schillingsfürst, Bavorsko – 18. 9. 1882, Mnichov), manž. 1871 hrabě Artur František ze Schönborn-Wiesentheidu (30. 1. 1846, Würzburg – 29. 9. 1915, Wiesentheid, Bavorsko)
• Filip Arnošt (5. 6. 1853, Schillingsfürst – 26. 12. 1915, Bad Reichenhall), vlastník poděbradského panství, mecenáš a zakladatel poděbradských lázní, I. manž. 1882 Charicléa Ypsilanti (8. 10. 1863, Paříž – 22. 6. 1912, Mnichov), II. manž. 1913 Henriette Gindra (7. 4. 1884, Vídeň – 15. 5. 1952, Innsbruck)
• Albert (14. 10. 1857, Schillingsfürst – 13. 4. 1866, Mnichov)
• Alexandr (6. 8. 1862, Lindau – 16. 5. 1924, Badenweiler, Bádensko-Württembersko), manž. 1895 Emanuela Gallone (19. 2. 1854, Neapol – 26. 3. 1936, tamtéž)
• Mořic (6. 8. 1862, Lindau – 27. 2. 1940, Schillingsfürst), manž. 1893 hraběnka Rosa ze Salm-Reifferscheidt-Dycku (12. 4. 1868 – 1. 12. 1942, Mnichov)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chlodwig zu Hohenlohe-Schillingsfürst na Wikimedia Commons