Chlorid železnatý
| Chlorid železnatý | |
|---|---|
-chloride-xtal-sheet-3D-balls-A.png) Kuličkový model krystalu chloridu železnatého | |
| Obecné | |
| Systematický název | chlorid železnatý |
| Latinský název | Ferrosi chloridum Ferrum chloratum oxydulatum |
| Anglický název | Iron(II) chloride |
| Německý název | Eisen(II)-chlorid |
| Sumární vzorec | FeCl2 |
| Vzhled | žlutozelený prášek nebo krystaly zelený prášek nebo krystaly (hydráty) |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7758-94-3 |
| 16399-77-2 (dihydrát) 13478-10-9 (tetrahydrát) | |
| PubChem | 24458 |
| Číslo RTECS | NO5400000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 126,753 g/mol 162,784 g/mol (dihydrát) 198,814 g/mol (tetrahydrát) 234,845 g/mol (hexahydrát) |
| Teplota tání | 677 °C 120 °C (dihydrát) 105 °C (tetrahydrát) |
| Teplota varu | 1 021 °C |
| Teplota dehydratace | 90 °C (- 2 H2O, tetrahydrát) |
| Hustota | 3,162 g/cm3 2,358 g/cm3 (dihydrát) 1,96 g/cm3 (tetrahydrát) |
| Index lomu | nDa= 1,567 nDc= 1,564 |
| Rozpustnost ve vodě | 49,7 g/100 g (0 °C) 62,33 g/100 g (10 °C) 64,39 g/100 g (20 °C) 73,0 g/100 g (50 °C) 105,7 g/100 g (100 °C) dihydrát 155,56 g/100 g (77 °C) 160,19 g/100 g (90 °C) 166,47 g/100 g (100 °C) tetrahydrát 145,9 g/100 g (13 °C) 151,94 g/100 g (20 °C) 197,48 g/100 g (50 °C) 222,74 g/100 g (60 °C) 255,92 g/100 g (70 °C) 416,3 g/100 g (100 °C) hexahydrát 160,04 g/100 g (0 °C) 209,85 g/100 g (10 °C) 226,87 g/100 g (12 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | methanol ethanol aceton diethylether (ne) |
| Měrná magnetická susceptibilita | 1,27×10−6 cm3g−1 (16 °C) 755×10−6 cm3g−1 (20 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | šesterečná (α) klencová (β) jednoklonná (dihydrát) jednoklonná (tetrahydrát) |
| Koordinační geometrie | osmistěnná |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −341,9 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 339 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 990 J/g |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | −628 J/g |
| Standardní molární entropie S° | 118,0 JK−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −302,4 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,604 8 JK−1g−1 |
| Bezpečnost | |
| [1] Varování[1] | |
| R-věty | R22 R36/38 |
| NFPA 704 |  0 3 0 |
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid železnatý (chemický vzorec FeCl2) je chemická sloučenina železa a chloru. V bezvodém stavu se jedná o pevnou našedlou látku. Z vodných roztoků krystalizuje jako tetrahydrát v podobě zeleně zbarvených krystalů. Existuje i dihydrát, avšak tetrahydrát je nejčastější v laboratoři užívanou formou chloridu železnatého.
Příprava
Laboratorně ho lze připravit reakcí železa s kyselinou chlorovodíkovou v inertní atmosféře. Je možné jej také připravit redukcí zahřátého chloridu železitého vodíkem. Alternativní metodou přípravy FeCl2 je redukce chloridu železitého chlorbenzenem:
2 FeCl3 + C6H5Cl → 2 FeCl2 + C6H4Cl2 + HCl
Průmyslově se získává zpracováním odpadů, jež vznikají při výrobě oceli působením chlorovodíku.
Reaktivita
Chlorid železnatý je poměrně reaktivní, čemuž nasvědčuje i fakt, že se poměrně snadno oxiduje již stáním na vzduchu na červenohnědý chlorid železitý. Je schopný reagovat s velkým počtem ligandů za tvorby komplexních sloučenin. Reaguje s chloridy alkalických kovů za vzniku tetrachlorželeznatanů: M2[FeCl4].FeCl2
Využití
Přestože je chlorid železnatý relativně dostupnou sloučeninou, je jeho využití poměrně omezené. Způsobeno je to hlavně jeho nestálostí na vzduchu. Z toho důvodu se častěji využívá síran železnatý, který je na vzduchu stabilnější. Nejčastěji se chlorid železnatý využívá v laboratoři při přípravě komplexních sloučenin železa. Dále je využíván v organické syntéze jako redukční činidlo. Průmyslově se jej využívá při čištění odpadních vod, kde se využívá zejména při odstraňování toxických chromanů.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iron(II) chloride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Ferrous chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
- J. Kameníček, Z. Šindelář, R. Pastorek, F. Kašpárek: Anorganická Chemie, Nakladatelství UPOL, 2006
- F. A. Cotton, G. Wilkinson: Anorganická chemie, Academia Praha, 1973
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid železnatý na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for hazardous substances
The "fire diamond" as defined by NFPA 704. It is a blank template, so as to facilitate populating it using CSS.
Autor: Puppy8800 and KonradR (minor edits), Licence: CC BY-SA 3.0
Iron(II) chloride (ferrous chloride) crop from source file
Ball-and-stick model of part of an (FeCl2)∞ sheet in the crystal structure of iron(II) chloride, FeCl2.
X-ray crystallographic data from AMCSD, originally from R. W. G. Wyckoff, Crystal Structures 1, (1963) Second edition. Interscience Publishers, New York, 239-444.