Chlorid berylnatý
| Chlorid berylnatý | |
|---|---|
 Kuličkovo–tyčinkový model části krystalické struktury | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid berylnatý |
| Anglický název | Beryllium chloride Beryllium(I) chloride |
| Německý název | Berylliumchlorid |
| Sumární vzorec | BeCl2 |
| Vzhled | Bezbarvá, bílá nebo žlutá krystalická látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 7787-47-5 |
| PubChem | 24588 |
| SMILES | [Be+2].[Cl-].[Cl-] |
| InChI | 1S/Be.2ClH/h;2*1H/q+2;;/p-2 |
| Číslo RTECS | DS2625000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 79,918 2 g/mol |
| Teplota tání | 399 °C, 672 K, 750 °F |
| Teplota varu | 482 °C, 755 K, 900 °F |
| Hustota | 1,899 g/cm3 1,835 g/cm3 (dihydrát) 1,712 g/cm3 (pevná látka) |
| Rozpustnost ve vodě | 15,1 g/100 ml (20 °C) |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | Rozpustný v alkoholu a etheru |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | Rozpustný v pyridinu |
| Struktura | |
| Tvar molekuly | polymerní |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −490,4 kJ/mol |
| Bezpečnost | |
| [1] Nebezpečí[1] | |
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid berylnatý je anorganická sloučenina se vzorcem BeCl2. Jedná se o bezbarvou až bílou či žlutou krystalickou a hygroskopickou látku dobře rozpustnou v mnoha polárních rozpouštědlech.
Jeho vlastnosti jsou téměř stejné jako u chloridu hlinitého.
Příprava
BeCl2 se připravuje slučováním kovového beryllia s chlorem při vysoké teplotě[2]
Be + Cl2 → BeCl2.
Také je možné jej připravit redukcí oxidu berylnatého uhlíkem při vysoké teplotě za přítomnosti chloru[3] nebo
Struktura
Pevný BeCl2 je jednorozměrný polymer sestávající z tetraedrických struktur.[4]
Liší se tím od BeF2, který je trojrozměrným polymerem se strukturou podobnou struktuře křemenu.
Podobné sloučeniny
- Fluorid berylnatý
- Bromid berylnatý
- Jodid berylnatý
- Chlorid hořečnatý
- Chlorid vápenatý
- Chlorid strontnatý
- Chlorid barnatý
- Chlorid radnatý
- Fluorid vápenatý
- Fluorid strontnatý
- Fluorid barnatý
- Bromid barnatý
- Jodid barnatý
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beryllium chloride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Beryllium chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Irving R. Tannenbaum "Beryllium Chloride" Inorganic Syntheses, 1957, vol. 5, p.22. DOI:10.1002/9780470132364.ch7
- ↑ Cotton, F.A.; Wilkinson, G. (1980) Advanced Inorganic Chemistry John Wiley and Sons, Inc: New York, ISBN 0-471-02775-8.
- ↑ Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid berylnatý na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for toxic substances
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for hazardous substances
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for substances hazardous to human health.
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for environmentally hazardous substances
Ball-and-stick model of part of the crystal structure of beryllium chloride, BeCl2.
X-ray crystallographic data from R. E. Rundle and Paul H. Lewis (January 1952). "Electron Deficient Compounds. VI. The Structure of Beryllium Chloride". J. Chem. Phys. 20 (1): 132-134. DOI:10.1063/1.1700153.