Chlorid bismutitý

Chlorid bismutitý
Krystalická forma
Obecné
Systematický název	Chlorid bismutitý
Anglický název	Bismuth chloride
Německý název	Bismut(III)-chlorid
Sumární vzorec	BiCl3
Vzhled	bílý prášek nebo krystalky
Identifikace
Registrační číslo CAS	7787-60-2
Vlastnosti
Molární hmotnost	315,339 g/mol
Teplota tání	233 °C
Teplota varu	447 °C
Hustota	4,75 g/cm3 (20 °C)
Dynamický viskozitní koeficient	30,2 cP (267 °C) 23,7 cP (297 °C) 18,3 cP (437 °C)
Kritická teplota Tk	905 °C
Kritický tlak pk	11 970 kPa
Kritická hustota	1,21 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	hydrolýza
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	methanol ethanol roztoky kyselin
Měrná magnetická susceptibilita	−4,046×10−6 cm3g−1
Povrchové napětí	66,4 mN/m (270 °C) 52,2 mN/m (380 °C)
Struktura
Krystalová struktura	krychlová
Hrana krystalové mřížky	a=814 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−379,4 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	74,8 J/g
Entalpie varu ΔHv	233,4 J/g
Standardní molární entropie S°	172 JK−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−313,1 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,346 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS07 [1] Varování[1]
R-věty	R36/38
S-věty	žádné nejsou
NFPA 704	0 2 0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid bismutitý (chemický vzorec BiCl₃) je sněhobílá krystalická látka, která se na vlhkém vzduchu roztéká. Vodou totiž dochází k jeho štěpení za vzniku oxychloridu bismutitého BiOCl.

Bi³⁺ + Cl⁻ + H₂O → BiOCl (s) + 2 H⁺

S chloridy alkalických kovů nebo chloridem amonným NH₄Cl tvoří chlorid bismutitý komplexní sloučeniny chlorobismutitany, které existují převážně ve dvou typech – tetrachlorobismutitany [BiCl₄]⁻ a pentachlorobismutitany [BiCl₅]²⁻.

Příprava

Chlorid bismutitý se vyrábí přímou syntézou z prvků, kdy se nechá přes rozžhavený bismut přecházet suchý chlór:

2 Bi + 3 Cl₂ → 2 BiCl₃

Alternativní metodou je rozpouštění oxidu bismutitého Bi₂O₃ v kyselině chlorovodíkové HCl nebo bismutu Bi v lučavce královské (směs HCl a HNO₃ v poměru 3:1). Přebytečná kapalina se oddestiluje bez přístupu vzduchu:

Bi₂O₃ + 6 HCl → 2 BiCl₃ + 3 H₂O

Bi + 3 HCl + HNO₃ → BiCl₃ + 2 H₂O + NO

Sloučeninu lze také získat rozpouštěním bismutu v koncentrované kyselině dusičné HNO₃ a následným přidáním pevného chloridu sodného NaCl do roztoku:

Bi + 6 HNO₃ → Bi(NO₃)₃ + 3 H₂O + 3 NO₂

Bi(NO₃)₃ + 3 NaCl → BiCl₃ + 3 NaNO₃

Použití

Používá se k přípravě několika dalších solí bismutu a je používá se jako složka v barvivech a kosmetice.

V organické syntéze se používá jako katalyzátor. Zejména katalyzuje reakci Michaelovu reakci a Mukaiyamovu aldolovou adici. Přídavkem jiného kovového jodidu se zvyšuje jeho katalytická aktivita.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bismuth chloride na anglické Wikipedii.

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid bismutitý na Wikimedia Commons