Chlorid diethylhlinitý

Chlorid diethylhlinitý
Obecné
Systematický názevchlordiethylaluman
Ostatní názvydiethylaluminiumchlorid
Sumární vzorecC4H10AlCl
Vzhledbezbarvá kapalina[1]
Identifikace
Registrační číslo CAS96-10-6
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)202-477-2
PubChem7277
SMILESCC[Al](Cl)CC
InChIInChI=1S/2C2H5.Al.ClH/c2*1-2;;/h2*1H2,2H3;;1H/q;;+1;/p-1
Číslo RTECSBD0558000
Vlastnosti
Molární hmotnost120,57 g/mol
Teplota tání−74 °C (199 K)[1]
Teplota varu208 °C (481 K)[1]
Hustota0,9709 g/cm3[1]
Rozpustnost ve voděreaguje
Tlak páry28 Pa[1]
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
[1]
H-větyH225 H250 H260 H261 H314 H318[1]
P-větyP210 P222 P223 P231+232 P233 P240 P241 P242 P243 P260 P302+352 P264+265 P280 P301+330+331 P302+335+334 P302+361+354 P303+361+353 P304+340 P305+354+338 P316 P317 P321 P363 P370+378 P402+404 P403+235 P405 P501[1]
Teplota vzplanutí−23 °C (250 K)[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid diethylhlinitý, též diethylaluminiumchlorid, je organohlinitá sloučenina. Obvykle se popisuje vzorcem (C2H5)2AlCl, i když vytváří dimer, [(C2H5)2AlCl]2. Používá se na přípravu Zieglerových–Nattových katalyzátorů pro výrobu polyalkenů. Také jej lze použít v organické syntéze jako Lewisovu kyselinu. V čisté podobě jde o bezbarvou pevnou látku, ale obvykle se dodává rozpuštěný v uhlovodících. Je velmi reaktivní, na vzduchu i samozápalný.[2]

Struktura

Sloučeniny s empirickými vzorci AlR2Cl (R = alkyl nebo aryl) se vyskytují jako dimery, (R2Al)2(μ-Cl)2. Atom hliníku zaujímá tetraedrickou geometrii.[3][4]

Výroba a příprava

Chlorid diethylhlinitý lze získat reakcí triethyldialuminiumtrichloridu, (C2H5)3Al2Cl3, se sodíkem:[5]

2 (C2H5)3Al2Cl3 + 3 Na → 3 (C2H5)2AlCl + Al + 3 NaCl

Další možností je reakce triethylhliníku s kyselinou chlorovodíkovou:

(C2H5)3Al + HCl → (C2H5)2AlCl + C2H6

Stejný výsledek dává i tato disproporcionační reakce:

2 (C2H5)3Al + AlCl3 → 3 (C2H5)2AlCl
(C2H5)3Al2Cl3 + (C2H5)3Al → 3 (C2H5)2AlCl

Použití

Chlorid diethylhlinitý se, podobně jako jiné organohlinité sloučeniny, používá spolu se sloučeninami přechodných kovů na přípravu Zieglerových–Nattových katalyzátorů pro polymerizace alkenů.[6]

Tato sloučenina může také být, jako Lewisova kyselina, použita v organické syntéze, například jako katalyzátor Dielsových–Alderových a enových reakcí. Lze jí také použít jako nukleofil nebo k zachytávání protonů.[2]

Bezpečnost

Diethylaluminiumchlorid je hořlavý a samozápalný.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diethylaluminium chloride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/7277
  2. ↑ a b Barry B. Snider; Ilfir R. Ramazanov; Usein M. Dzhemilev. Encyclopedia of Reagents for Organic Synthesis. [s.l.]: [s.n.], 2009. ISBN 978-0471936237. DOI 10.1002/047084289X.re044.pub2. Kapitola Ethylaluminum Dichloride. 
  3. ↑ Kristen Brendhaugen; Arne Haaland; David P. Novak; Terje Østvold; Alf Bjørseth; D. L. Powell. The Molecular Structure of Dimethylaluminium Chloride Dimer, [(CH3)2Al Cl]8, Redetermined by Gas Phase Electron Diffraction. Acta Chemica Scandinavica. 1974, s. 45–47. DOI 10.3891/acta.chem.scand.28a-0045. 
  4. ↑ C. Niamh McMahon; Julie A. Francis; Andrew R. Barron. Molecular structure of [(t Bu)2Al(μ-Cl)]2. Journal of Chemical Crystallography. 1997, s. 191–194. DOI 10.1007/BF02575988. 
  5. ↑ Michael J. Krause; Frank Orlandi; Alfred T. Saurage; Joseph R. Zietz. Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry. [s.l.]: Wiley-VCH, 2000. ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a01_543. Kapitola Aluminum Compounds, Organic, s. 592–593. 
  6. ↑ A. G. Fisch. Kirk‐Othmer Encyclopedia of Chemical Technology. [s.l.]: Wiley, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-471-48494-3. DOI 10.1002/0471238961.2609050703050303.a01.pub2. Kapitola Ziegler–Natta Catalysts, s. 1–22. 

Literatura

  • Hu, Y. J.; Jiang, H. L.; Wang, H. H., „Preparation of highly branched polyethylene with acenaphthenediimine nickel chloride/diethylaluminum chloride catalyst“ Chinese Journal of Polymer Science 2006, 24 (5), 483–488
  • Yao, Y. M.; Qi, G. Z.; Shen, Q.; Hu, J. Y.; Lin, Y. H., „Reactivity and structural characterization of divalent samarium aryloxide with diethylaluminum chloride“ Chinese Science Bulletin 2003, 48 (20), 2164–2167

Externí odkazy

Média použitá na této stránce