Chlorid fosforitý

Chlorid fosforitý
Vzorec
Kapalná forma
Obecné
Systematický název	chlorid fosforitý
Anglický název	Phosphorus trichloride
Německý název	Phosphortrichlorid
Sumární vzorec	PCl3
Vzhled	bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	7719-12-2
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	231-749-3
Indexové číslo	015-007-00-4
PubChem	24387
UN kód	1809
Číslo RTECS	TH3675000
Vlastnosti
Molární hmotnost	137,33 g/mol
Teplota tání	−93,7 °C
Teplota varu	75,3 °C
Hustota	1,85 g/cm³ (−95 °C) 1,576 g/cm³ (18 °C) 1,574 g/cm³ (21 °C)
Index lomu	1,516 (14 °C) 1,512 15 (25 °C)
Kritická teplota Tk	290 °C
Kritická hustota	0,520 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	hydrolýza
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	alkoholy (reaguje) ethery kapalný fluorovodík
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech	tetrachlormethan kapalné uhlovodíky sirouhlík
Relativní permitivita εr	3,72 (18 °C) 3,47 (22 °C) 3,43 (25 °C)
Tlak páry	29,3 kPa (0 °C)
Měrná magnetická susceptibilita	−5,82×10−6 cm3 g−1
Ionizační energie	9,91 eV
Povrchové napětí	29,3 mN/m (0 °C) 21,9 mN/m (75 °C)
Struktura
Tvar molekuly	trigonální pyramida
Dipólový moment	2,6×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−306,4 kJ/mol (plyn) −306,4 kJ/mol (kapalina)
Entalpie varu ΔHv	346,7 J/g
Standardní molární entropie S°	311,7 J K−1 mol−1 (plyn)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−260,5 kJ/mol (plyn) −286,3 kJ/mol (kapalina)
Izobarické měrné teplo cp	0,540 J K−1 g−1
Bezpečnost
GHS05 GHS06 GHS08 [1] Nebezpečí[1]
H-věty	H330 H300 H373 H314 EUH014 EUH029
R-věty	R14 R26/28 R35 R48/20
S-věty	(S1/2) S7/8 S26 S36/37/39 S45
NFPA 704	0 4 2 W
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid fosforitý je sloučenina fosforu a chloru s chemickým vzorcem PCl₃. Je nejvýznamnějším ze tří chloridů fosforu. Důležitý je hlavně pro chemický průmysl, používá se při výrobě organických sloučenin fosforu pro širokou škálu aplikací.

Chemické vlastnosti

Oxidační číslo fosforu v PCl₃ se obvykle označuje jako +3, chloru jako −1. Reaktivita v zásadě tomuto stavu odpovídá.

Redoxní reakce

PCl₃ je prekurzorem jiných sloučenin fosforu, podléhá oxidaci na chlorid fosforečný (PCl₅), thiochlorid fosforečný (PSCl₃) nebo oxychlorid fosforečný (POCl₃).

Při průchodu elektrického výboje směsí par PCl₃ a vodíku se tvoří vzácný chlorid fosforu, tetrachlordifosfan (P₂Cl₄).

Bezpečnost

PCl₃ je toxický, v koncentraci 600 ppm usmrcuje už za několik minut.^[2] Evropská směrnice 67/548/EEC ho označuje jako vysoce toxický a žíravý.

Hydrolýzou, a to i při kontaktu s kůží a sliznicemi (včetně dýchacího ústrojí a očí), vznikají kyseliny chlorovodíková, fosforečná a fosforitá. Výsledkem je silné podráždění, při vyšších koncentracích poleptání sliznic a kůže. Může se vyvinout plicní edém, někdy s prodlevou až 36 hodin. Při otravě se objevuje také mírná leukocytóza, neutrofilie a zvýšená sedimentace červených krvinek. Systémově se projevuje hyperfosfatáza, hypokalcémie a metabolická acidóza (výsledek vstřebání kyseliny fosforečné z rozkladu chloridu fosforečného).^[3]

Reakcí s alkoholy vytváří silné nervové jedy, které by šly zařadit do skupiny látek typu novičok.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Phosphorus trichloride na anglické Wikipedii.

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid fosforitý na Wikimedia Commons