Chlorid nitrosylu
| Chlorid nitrosylu | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
 Model molekuly | |
| Obecné | |
| Systematický název | chlorid nitrosylu |
| Sumární vzorec | NOCl |
| Vzhled | žlutý plyn[1] |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 2696-92-6 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 220-273-1 |
| PubChem | 17601 |
| SMILES | N(=O)Cl |
| InChI | 1S/ClNO/c1-2-3 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 65,459 g/mol |
| Teplota tání | −64 °C (209 K)[1] |
| Teplota varu | −5,5 °C (267,6 K)[1] |
| Hustota | 1,417 g/cm3 (−12 °C, kapalina) 2,99 g/m3(plyn)[1] |
| Rozpustnost ve vodě | reaguje[1] |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | rozpustný v koncentrované kyselině sírové[1] |
| Tlak páry | 340 kPa (20 °C)[1] |
| Bezpečnost | |
| [1] | |
| H-věty | H270 H280 H314 H330[1] |
| P-věty | P220 P244 P260 P264 P271 P280 P284 P301+330+331 P302+361+354 P304+340 P305+354+338 P316 P320 P321 P363 P370+376 P403+233 P410+403 P501[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid nitrosylu je anorganická sloučenina se vzorcem NOCl; tento žlutý plyn bývá součástí lučavky královské, směsi 3 dílů koncentrované kyseliny chlorovodíkové a 1 dílu koncentrované kyseliny dusičné. Jedná se o silný elektrofil a oxidační činidlo. Jako čistou látku jej poprvé získal William A. Tilden, proto bývá tato látka někdy nazývána Tildenovým činidlem.[2]
Struktura
Molekula má ohnutý tvar. Mezi atomy dusíku a kyslíku je dvojná vazba o délce 116 pm a mezi dusíkem a chlorem se nachází jednoduchá vazba dlouhá 196 pm. Velikost úhlu O=N–Cl činí 113°.[3]
Příprava a výroba
Chlorid nitrosylu se dá získat několika způsoby:
- Smícháním kyseliny nitrosylsírové a chlorovodíkové – takto se vyrábí v průmyslu.[4]
- HCl + NOHSO4 → H2SO4 + NOCl
- Pro laboratorní přípravu je vhodnější (vratná) dehydratace kyseliny dusité kyselinou chlorovodíkovou.[5]
- HNO2 + HCl → H2O + NOCl
- Další možnost představuje přímá reakce chloru s oxidem dusnatým; nad 100 °C probíhá opačným směrem:
- Cl2 + 2 NO → 2 NOCl
- Redukce oxidu dusičitého chlorovodíkem:[6]
- 2NO2 + 4 HCl → 2NOCl + 2H2O + Cl2
V lučavce královské
NOCl vzniká také při smíchání kyseliny chlorovodíkové a dusičné:[7]
- HNO3 + 3 HCl → 2[Cl] + 2 H2O + NOCl
V kyselině dusičné se NOCl oxiduje na oxid dusičitý. Přítomnost NOCl v lučavce královské zjistil Edmund Davy v roce 1831.[8]
Reakce
NOCl se ve většině reakcí chová jako elektrofil a oxidační činidlo. S akceptory halogenů, jako je chlorid antimoničný, vytváří nitrosoniové soli:
- NOCl + SbCl5 → [NO]+[SbCl6]−
Podobnou reakcí NOCl s kyselinou nitrosylsírovou vzniká smíšený anhydrid kyseliny dusité a sírové:
- ClNO + H2SO4 → ONHSO4 + HCl
Reakcí s thiokyanatanem stříbrným se vytváří chlorid stříbrný a thiokyanatan nitrosylu, patřící mezi pseudohalogenidy:
- ClNO + AgSCN → AgCl + ONSCN
Obdobně probíhá reakce s kyanidem stříbrným na kyanid nitrosylu.[9]
Chlorid nitrosylu se používá na přípravu nitrosylových komplexů. S hexakarbonylem molybdenu vytváří dinitrosyldichloridový komplex:[10]
- Mo(CO)6 + 2 NOCl → MoCl2(NO)2 + 6 CO
- Pt + 6 NOCl → (NO+)2[PtCl6]2− + 4 NO
Použití
V organické syntéze
NOCl se používá v organické syntéze, kde reaguje s alkeny za vzniku α-chlorovaných oximů; tato adice probíhá podle Markovnikovova pravidla.[12]
Podobně reagují i keteny, přičemž se tvoří jejich nitrosylované deriváty:
- H2C=C=O + NOCl → ONCH2C(O)Cl
Epoxidy s NOCl vytváří α-chlornitritoalkylové sloučeniny. U propylenoxidu vykazuje příslušná reakce vysokou regioselektivitu:[13]
Amidy se působením NOCl přeměňují na N-nitrososloučeniny.[14]
Některé cyklické aminy lze pomocí NOCl přeměnit na alkeny, například z aziridinu se vytváří ethen, oxid dusný a chlorovodík.
V průmyslu
NOCl reaguje fotochemicky s cyklohexanem za vzniku hydrochloridu cyclohexanonoximu; při této reakci se využívá náchylnost NOCl k fotolýze na NO a Cl radikály. Cyklohexanonoxim se následně přeměňuje na kaprolaktam, prekurzor nylonu-6.[4]
Bezpečnost
Chlorid nitrosylu je silně toxický a dráždí plíce, oči a kůži.
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chlorid nitrosylu na Wikimedia Commons
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nitrosyl chloride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j https://pubchem.ncbi.nlm.nih.gov/compound/17601
- ↑ William A. Tilden. XXXII.—On aqua regia and the nitrosyl chlorides. Journal of the Chemical Society. 1874, s. 630–636. Dostupné online. DOI 10.1039/JS8742700630.
- ↑ A. F. Holleman; E. Wiberg. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Academic Press, 2001. ISBN 0-12-352651-5.
- ↑ a b RITZ, Josef; FUCHS, Hugo; KIECZKA, Heinz. Caprolactam. Příprava vydání Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA. Weinheim, Germany: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA Dostupné online. ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a05_031. S. a05_031. (anglicky) DOI: 10.1002/14356007.a05_031.
- ↑ J. R. Morton; H. W. Wilcox; Therald Moellerf; Delwin C. Edwards. Nitrosyl Chloride. Inorganic Syntheses. 1953, s. 48. ISBN 9780470132357. DOI 10.1002/9780470132357.ch16.
- ↑ GREENWOOD, Norman Neill. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 550–551.
- ↑ L. J. Beckham; W. A. Fessler; M. A. Kise. Nitrosyl Chloride. Chemical Reviews. 1951, s. 319–396. DOI 10.1021/cr60151a001. PMID 24541207.
- ↑ Edmund Davy. On a New Combination of Chlorine and Nitrous Gas. Abstracts of the Papers Printed in the Philosophical Transactions of the Royal Society of London. 1830-1837, s. 27–29.
- ↑ G. W. Kirby. Tilden Lecture. Electrophilic C-Nitroso Compounds. Chemical Society Reviews. 1977, s. 1. DOI 10.1039/CS9770600001.
- ↑ B. F. G. Johnson; K. H. Al-Obadi. Dihalogenodinitrosylmolybdenum and Dihalogenodinitrosyltungsten. Inorganic Syntheses. 1970, s. 264–266. ISBN 9780470132432. DOI 10.1002/9780470132432.ch47.
- ↑ Richard T. Moravek. Nitrosyl Hexachloroplatinate(IV). Inorganic Syntheses. 1986, s. 217–220. ISBN 9780470132555. DOI 10.1002/9780470132555.ch63.
- ↑ M. Ohno; N. Naruse; I. Terasawa. 7-Cyanoheptanal. Organic Syntheses. 1969, s. 27. ISBN 9780470132555. DOI 10.15227/orgsyn.049.0027.
- ↑ M. S. Malinovskii; N. M. Medyantseva. Olefin Oxides. IX. Condensation of Olefin Oxides with Nitrosyl Chloride. Zhurnal Obshchei Khimii. 1953, s. 84–86.
- ↑ A. M. Van Leusen; J. Strating. p-Tolylsulfonyldiazomethane. Organic Syntheses. 1977, s. 95. DOI 10.15227/orgsyn.057.0095.
Média použitá na této stránce
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for oxidizing substances
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for corrosive substances
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for toxic substances
Space-filling model of the nitrosyl chloride molecule, ONCl.
I can't remember where I got the dimensions are from, but most likely Greenwood & Earnshaw:
Greenwood, N. N.; Earnshaw, A. (1997) Chemistry of the Elements (2. ed.), Oxford:Butterworth-Heinemann ISBN: 0-7506-3365-4.
Autor: LHcheM, Licence: CC BY-SA 3.0
Electrophilic addition of NOCl to propylene oxide
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for gases under pressure
Structure and dimensions of the nitrosyl chloride molecule, ONCl.
I can't remember where I got the dimensions are from, but most likely Greenwood & Earnshaw:
Greenwood, N. N.; Earnshaw, A. (1997) Chemistry of the Elements (2. ed.), Oxford:Butterworth-Heinemann ISBN: 0-7506-3365-4.