Chlorid radnatý
| Chlorid radnatý | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid radnatý |
| Anglický název | Radium chloride |
| Německý název | Radiumchlorid |
| Sumární vzorec | RaCl2 |
| Vzhled | bezbarvá pevná látka |
| Identifikace | |
| SMILES | [Ra+2].[Cl-].[Cl-] |
| InChI | 1S/2ClH.Ra/h2*1H;/q;;+2/p-2 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 297,03 g/mol[1] |
| Teplota tání | ~900 °C |
| Hustota | 4,9 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | 24,5 g/100 ml (20 °C) |
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid radnatý (RaCl2) je radioaktivní anorganická sloučenina, první sloučenina radia izolovaná v čisté podobě; Marie Curie a André-Louis Debierne použili tuto látku k oddělení radia od barya.[2] Kovové radium bylo poprvé připraveno elektrolýzou roztoku RaCl2 za použití rtuťové katody.
Příprava
Chlorid radnatý krystalizuje z roztoku jako dihydrát, ze kterého lze krystalovou vodu odstranit žíháním při 100 °C na vzduchu po jednu hodinu a následně 5,5hodinovým žíháním v argonu při 520 °C.[3] Je-li očekávána přítomnost dalších aniontů, dehydratace by měla být provedena za přítomnosti chlorovodíku.[4]
Chlorid radnatý lze také připravit dehydratací síranu radnatého suchým vzduchem a následným žíháním síranu proudu chlorovodíku nebo zahříváním bromidu radnatého v chlorovodíku.
Vlastnosti
Chlorid radnatý je bezbarvá až bílá sůl, která se – obzvláště, je-li zahřívána – vyznačuje modrozelenou luminiscencí. S časem se jeho barva mění na žlutou; případná příměs barya způsobí růžový odstín. Je hůře rozpustný ve vodě než ostatní chloridy kovů alkalických zemin – při 25 °C je jeho rozpustnost 245 g/l, zatímco u chloridu barnatého je to 307 g/l; v roztocích kyseliny chlorovodíkové je tento rozdíl ještě výraznější. Tato vlastnost se využívá v prvních krocích oddělování radia od barya frakční krystalizací. RaCl2 je nerozpustný v koncentrované kyselině chlorovodíkové.[5]
Plynný chlorid radnatý tvoří molekuly RaCl2 podobně jako je tomu u ostatních halogenidů kovů alkalických zemin. Plyn vykazuje silnou absorpci ve viditelném spektru na vlnových délkách 676,3 nm a 649,8 nm; disociační energie vazby Ra-Cl je odhadována na 2,9 eV a její délka na 292 pm.[6]
Na rozdíl od diamagnetického chloridu barnatého je chlorid radnatý paramagnetický. Od chloridu barnatého se liší i barvením plamene: zatímco BaCl2 barví plamen do zelena, RaCl2 jej barví do červena.
Použití
Chlorid radnatý se používá v úvodních fázích oddělování radia od barya během extrakce radia z uraninitu.
Také se používá v lékařství k získávání radonu, který se následně využívá v radioterapii.
223RaCl2 je radiofarmakum vyzařující částice alfa, které se využívá v radioterapii a patří k nejpotentnějším léčivům vůbec; obvyklá dávka u dospělého člověka (50 kBq/kg) odpovídá přibližně 60 nanogramům.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Radium chloride na anglické Wikipedii.
- ↑ S nejstabilnějším izotopem radia
- ↑ Curie, M.; Debierne, A. (1910). C. R. Hebd. Acad. Sci. Paris 151:523–25.
- ↑ Weigel, F.; TRINKL, A. Crystal Chemistry of Radium. I. Radium Halides. Radiochimica Acta. 1968, s. 36–41. (anglicky)
- ↑ HÖNIGSCHMID, O.; SACHTLEBEN, R. Revision des Atomgewichtes des Radiums. Zeitschrift für anorganische und allgemeine Chemie. 1934, s. 65. DOI 10.1002/zaac.19342210113. (anglicky)
- ↑ ERBACHER, Otto. Löslichkeits-Bestimmungen einiger Radiumsalze. Berichte der deutschen chemischen Gesellschaft (A and B Series). 1930, s. 141. DOI 10.1002/cber.19300630120. (anglicky)
- ↑ Karapet'yants, M. Kh.; Ch'ing, Ling-T'ing (1960). Zh. Strukt. Khim. 1:277–85; J. Struct. Chem. (USSR) 1:255–63
Média použitá na této stránce
Radium Chloride