Chlorid rtuťnatý

Chlorid rtuťnatý
Model molekuly
Vzorec
Obecné
Systematický název	Chlorid rtuťnatý
Triviální název	Sublimát
Anglický název	Mercury(II) chloride
Německý název	Quecksilber(II)-chlorid
Sumární vzorec	HgCl2
Vzhled	Bílá krystalická nebo práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	7487-94-7
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	231-299-8
Indexové číslo	080-010-00-X
Vlastnosti
Molární hmotnost	271,5 g/mol
Teplota tání	276 °C
Teplota varu	302 °C (sublimuje)
Hustota	5,44 g/cm3 (25 °C) 4,44 g/cm3 (280 °C)
Rozpustnost ve vodě	4,66 g/100 g (0 °C) 5,43 g/100 g (10 °C) 6,59 g/100 g (20 °C) 7,3 g/100 g (25 °C) 8,14 g/100 g (30 °C) 10,2 g/100 g (40 °C) 13,52 g/100 g (50 °C) 17,77 g/100 g (60 °C) 31,13 g/100 g (80 °C) 55,41 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	methanol 25,2 g/100 g (0 °C) 51,5 g/100 g (20 °C) 141,6 g/100 g (40 °C) 166,7 g/100 g (60 °C) ethanol 42,5 g/100 g (0 °C) 47,1 g/100 g (20 °C) 55,3 g/100 g (40 °C) pyridin 15,1 g/100 g (0 °C) 25,2 g/100 g (20 °C) dále rozpustný v acetonu, kyselině octové a dioxanu
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech	Rozpustný v benzenu, sirouhlíku
Relativní permitivita εr	6,52 (20 °C)
Měrná magnetická susceptibilita	−3,798 42·10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová struktura	Kosočtverečná
Hrana krystalové mřížky	a=593,3 pm, b=1 275,3 pm, c=432,5 pm
Koordinační geometrie	Lineární
Tvar molekuly	Lineární
Dipólový moment	0 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−230,1 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	70,7 J/g
Entalpie varu ΔHv	213 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	249 J/g
Standardní molární entropie S°	140,02 J K−1 mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−182,2 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,273 J K−1 g−1
Bezpečnost
GHS05 GHS06 GHS08 GHS09 [1] Nebezpečí[1]
H-věty	H341 H361f H300 H372 H314 H410
R-věty	R28, R34, R48/24/25, R50/53
S-věty	S1/2, S36/37/39, S45, S60, S61
Teplota vznícení	Není vznítitelný
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid rtuťnatý, triviální název sublimát, je bezbarvá krystalická nebo práškovitá látka, sloučenina chloru a rtuti, ve které je oxidační číslo rtuti II. Připravuje se zahříváním síranu rtuťnatého s chloridem sodným, přičemž vzniklý chlorid rtuťnatý z reakční směsi sublimuje:

HgSO₄ + 2 NaCl → HgCl₂ + Na₂SO₄

Průmyslově se vyrábí většinou přímou reakcí plynného chloru s kovovou rtutí za zvýšené teploty:

Hg + Cl₂ → HgCl₂,

nebo působením chloru na chlorid rtuťný:

Hg₂Cl₂ + Cl₂ → 2 HgCl₂.

Ve vodném roztoku tvoří s chloridy komplexní soli, např.

HgCl₂ + 2 NaCl → Na₂[HgCl₄].

Chlorid rtuťnatý snadno těká. Jak v parách, tak v krystalické mřížce nacházíme tříatomové molekuly, ve kterých jsou na jeden atom rtuti vázány kovalentními vazbami dva atomy chloru. Proto ve vodném roztoku se jen velice málo disociuje.

Chlorid rtuťnatý je rozpustný ve vodě, zejména horké, ale ještě lépe je rozpustný v organických rozpouštědlech: v methanolu, ethanolu, glycerolu, diethyletheru, benzenu aj.

Je to velmi prudký jed, který zasahuje především játra a ledviny. Může se vstřebávat i kůží. Minimální smrtelná dávka LDLo je u člověka přibližně 20 mg/kg. Byla prokázána i jeho teratogenita. Je nebezpečný i pro životní prostředí, především vodní, kde velmi dlouho přetrvává a velice obtížně se likviduje. Podobně jako jiné sloučeniny rtuti se hromadí v zasažených organismech a vstupuje tak do potravního řetězce, čímž se může dostávat až do lidské potravy a způsobovat chronické otravy.

Dříve se používal jako desinfekční prostředek v případech, kdy nešlo o přímý kontakt s člověkem nebo zvířaty, dnes vzhledem k značnému riziku pro člověka i životní prostředí se jeho použití omezuje. V lékařství se používá jeho složka fixačních činidel v histologii (např. Zenkerovo činidlo). Používal se také jako impregnační činidlo dřeva proti hnilobě (např. u železničních pražců). Byl podezříván jako jed použitý při domnělé vraždě astronoma Tycho Brahe 24. října 1601 v Praze; vědecké zkoumání to ale nepotvrdilo.

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid rtuťnatý na Wikimedia Commons