Chlorid sodný

Chlorid sodný
Vzhled
Struktura
Krystalická forma
Obecné
Systematický název	Chlorid sodný
Triviální název	Kuchyňská sůl, Sůl kamenná, halit
Sumární vzorec	NaCl
Vzhled	Bílá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	7647-14-5
Číslo RTECS	VZ4725000
Vlastnosti
Molární hmotnost	58,443 g/mol
Molární koncentrace cM	5,326 mol/dm3 (20 °C, 26% roztok)
Teplota tání	801 °C
Teplota varu	1 413 °C
Hustota	2,163 g/cm3 1,197 g/cm3 (20 °C, 26% roztok)
Dynamický viskozitní koeficient	1,38 cP (817 °C) 1,12 cP (867 °C) 0,95 cP (917 °C) 0,82 cP (967 °C) 1,99 (20 °C, 26% roztok)
Kinematický viskozitní koeficient	1,662 cS (20 °C, 26% roztok)
Tvrdost	2 (Mohsova stupnice)
Rozpustnost ve vodě	35,63 g/100 g (0 °C) 35,86 g/100 g (20 °C) 36,7 g/100 g (50 °C) 37,08 g/100 g (60 °C) 37,97 g/100 g (80 °C) 39,02 g/100 g (100 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	Methanol 1,31 g/100 g Ethanol 0,065 g/100 g Glycerol 8,2 g/100 g Kapalný amoniak 12,9 g/100 g
Relativní permitivita εr	5,3
Povrchové napětí	114 mN/m (803 °C) 110 mN/m (850 °C) 107 mN/m (900 °C) 102 mN/m (970 °C)
Struktura
Krystalová struktura	krychlová
Hrana krystalové mřížky	a=562,7 pm
Koordinační geometrie	oktaedrická
Dipólový moment	30,02×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−411,1 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	488 J/g
Entalpie varu ΔHv	2 930 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp	85,6 J/g (18 °C) 66,4 J/g (25 °C)
Standardní molární entropie S°	72,38 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−384 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,850 6 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS07 [1] Varování[1]
R-věty	R36
S-věty	Žádná rizika
NFPA 704	0 1 0
Teplota vznícení	Není vznětlivý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid sodný (NaCl) je chemická sloučenina běžně známá pod označeními kuchyňská sůl, jedlá sůl nebo ještě častěji jen jako sůl. V přírodě se vyskytuje v podobě nerostu halitu, známého též pod názvem sůl kamenná. Jedná se o velmi důležitou sloučeninu potřebnou pro životní funkce většiny organismů.

Krystalický chlorid sodný je bezbarvý nebo bílý, průhledný, skelně lesklý a má krychlovou odlučnost.

Vzhledem k velké rozpustnosti ve vodě je většina chloridu sodného přítomného na Zemi obsažena v mořské vodě. Průměrná salinita mořské vody činí přibližně 3,5 %. Koncentrace NaCl v mořské vodě je přibližně 2,7 %, takže téměř 80 % soli obsažené v mořské vodě tvoří NaCl. Extrémním příkladem vysoce salinitních vod je Mrtvé moře, kde celkový obsah solí dosahuje hodnot až 35 %, ale obsah NaCl k jiným solím jen 30 %.

Pevný, krystalický chlorid sodný se nalézá v oblastech, kde v geologické minulosti Země došlo k vysušení oddělené části moře nebo oceánu a následnému překrytí vrstvy solí jinými geologickými vrstvami.

V roce 2006 bylo celosvětově vytěženo 200 milionů tun soli, přičemž největším producentem byla Čína (48 milionů tun) následovaná USA (46 milionů tun)^[2]. Poblíž ČR je sůl intenzivně těžena v Polsku nebo Německu. Základní metody jsou těžba kamenné soli (známá růžová sůl z Himálaje, roční těžba 800 milionů liber)^[3] nebo vysušováním mořské vody - soliska. To je běžné v mnoha přímořských státech.

Vedle kubických prostorových krystalů byla v roce 2020 prokázána i existence dříve předpovídané exotické hexagonální fáze. Ta má formu monoatomární vrstvy podobné grafenu, v jejíž šestiúhelníkovité struktuře se pravidelně střídají sodík a chlor. Podařilo se ji připravit jako tenký film (cca 6 nm; tlustší vrstva by se zhroutila do kubické struktury) na stěnách krystalu diamantu a prokázat měřením pomocí rentgenové a elektronové difrakce.^[4][5]

Chlorid sodný je důležitá surovina pro potravinářský a chemický průmysl. V potravinářství se kromě běžné úpravy potravin (a ochucení) používá při konzervaci masa nasolením.

V chemickém průmyslu je surovinou pro výrobu sodíku, jedlé sody, chlóru, kyseliny chlorovodíkové a mnoha dalších sloučenin. Jeho další využití je například v mýdlovarnictví, sklářství, metalurgii a v papírenském průmyslu, či při výrobě barev. Významné je též jeho využití ve zdravotnictví ve formě 0,9% roztoku, jenž se nazývá fyziologický roztok.

Zásadní význam má chlorid sodný v zimní údržbě komunikací. Prakticky ve všech zemích EU je naprosto převažujícím posypovým materiálem, a posypová sůl NaCl byla například v ČR v roce 2001 s cenou v rozmezí 1 700 až 2 200 Kč za tunu asi 6krát levnější než druhá nejužívanější rozmrazovací látka, chlorid vápenatý. V České republice bylo v zimní sezóně 2000/2001 na posyp vozovek silniční sítě v ČR použito 168 000 tun soli, z toho v 98 % se používal chlorid sodný, ve zbylém podílu chlorid vápenatý a jen v nepatrném rozsahu chlorid hořečnatý.^[zdroj?] Eutektický bod, tedy teplota, do které má sůl rozmrazovací účinek, je pro chlorid sodný ve vodném roztoku s ideální koncentrací cca 22 % asi −21 °C. V praxi však není možné rovnoměrně dosáhnout ideální koncentrace a navíc se ředí vodou z rozmrazeného povrchu, padajícím sněhem apod.; proto hranice skutečné účinnosti leží výše. Pro běžné potřeby zimního ošetřování komunikací účinkuje kuchyňská sůl do teploty −5 °C, maximálně −7 °C. Při teplotách pod −11 °C již bývá zcela neúčinná (chlorid vápenatý je velmi účinný až do −35 °C, při velkých mrazech se používá zpravidla jen jako příměs chloridu sodného).^[6]

Kuchyňská sůl běžně prodávaná v obchodech s potravinami je ze zdravotních důvodů jodizovaná – je do ní přidáváno malé množství jódu ve formě jodidu nebo jodičnanu draselného. Tímto opatřením je zabezpečeno, aby v populaci nevznikal deficit jódu, který by mohl být příčinou řady zdravotních poruch, především dysfunkce štítné žlázy.^[7] Nadměrná konzumace soli však zdraví škodí.^[8] Doporučená denní dávka je pro dospělého člověka přibližně 5 g soli (cca 2 g sodíku).^[9] Menší krystalky soli na povrchu jídla dávají větší pocit slanosti, takže jejich použití by snížilo obsah soli nutný k danému vjemu.^[10] Ovšem zvýšení nehomogenity soli uvnitř jídla (například není-li tam sůl rozpuštěná) zvyšuje také vnímaní slanosti.^[11]

• 
  Krystaly NaCl
• 
  Solné doly v německém Merkersu
• 
  Krystaly NaCl vzniklé odpařením vody z roztoku
• 
  Hromada soli vytěžená v portugalském Aveiru
• 
  Těžba soli ze solisek v oblasti Kampotu v Kambodži

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 
• DINICOLANTONIO, James. Pravda o soli (původním názvem: The Salt Fix: Why the Experts got All Wrong – and How Eating More Might Save Your Life). Překlad Jan Kozák. 1. vyd. Brno: Jota, 2017. 287 s. ISBN 978-80-7565-235-5. 

• Slánka
• Sůl (potravina)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid sodný na Wikimedia Commons