Chlorid sulfurylu

Chlorid sulfurylu
Struktura molekuly chloridu sulfurylu

Struktura molekuly chloridu sulfurylu

Kapalná forma

Kapalná forma

Obecné
Systematický názevchlorid sulfurylu
Ostatní názvysulfurylchlorid
dichlorid-dioxid sírový
Anglický názevSulfuryl chloride
Německý názevSulfurylchlorid
Sumární vzorecSO2Cl2
Vzhledbezbarvá kapalina (postupem času žloutnoucí)
Identifikace
Registrační číslo CAS
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)232-245-6
Indexové číslo016-016-00-6
Vlastnosti
Molární hmotnost134,971 g/mol
Teplota tání−54,1 °C
Teplota varu69,1 °C
Teplota rozkladu160 °C
Hustota1,709 1 g/cm3 (0 °C)
1,66 g/cm3 (20 °C)
1,657 0 g/cm3 (25 °C)
Index lomunD= 1,443 7
Rozpustnost ve voděreaguje
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
aceton
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
kapalné uhlovodíky
chlorované uhlovodíky
sirouhlík
Relativní permitivita εr9,15 (22 °C)
Tlak páry5,45 kPa (0 °C)
12,69 kPa (18 °C)
33,61 kPa (39 °C)
51,41 kPa (50 °C)
Měrná magnetická susceptibilita−5,08×10−6 cm3g−1
Struktura
Tvar molekulytetraedr
Dipólový moment6,0×10−30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−389,8 kJ/mol
Entalpie varu ΔHv208 J/g
Standardní molární entropie S°216,3 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−305,0 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp0,973 5 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[1]
Nebezpečí[1]
H-větyH314 H335 EUH014
R-větyR14 R34 R37
S-věty(S1/2) S26 S45
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid sulfurylu (též sulfurylchlorid) (SO2Cl2) je sloučenina síry, kyslíku a chloru. Při pokojové teplotě je to bezbarvá kapalina štiplavého zápachu. Chlorid sulfurylu se nevyskytuje v přírodě, což lze dovodit i z toho, že podléhá rychlé hydrolýze.

Chlorid sulfurylu bývá často zaměňován s chloridem thionylu, SOCl2. Vlastnosti obou oxychloridů síry jsou však podstatně odlišné: chlorid sulfurylu je zdrojem chloru, kdežto chlorid thionylu je zdrojem chloridových iontů.

Struktura

Síra je v SO2Cl2 tetraedrická, váže se na dva atomy kyslíku dvojnými vazbami a na dva atomy chloru vazbami jednoduchými. Oxidační číslo síry je zde +6, podobně jako v H2SO4.

Syntéza

SO2Cl2 se připravuje reakcí oxidu siřičitého a chloru za přítomnosti katalyzátoru, například aktivního uhlí:

SO2 + Cl2 → SO2Cl2

Surový produkt lze čistit frakční destilací. SO2Cl2 se obvykle nepřipravuje v laboratoři, protože je komerčně dostupný.

Reakce

Chlorid sulfurylu reaguje prudce s vodou, uvolňuje se při tom chlorovodík a zůstává kyselina sírová:

2 H2O + SO2Cl2 → 2 HCl + H2SO4

SO2Cl2 se také rozkládá při zahřátí na 100 °C a více, čili 30 °C nad jeho bod varu.

Postupem času se SO2Cl2 zvolna rozkládá na oxid siřičitý a chlor, což zbarvuje staré vzorky slabě nažloutle.

Použití

Chlorid sulfurylu se často používá jako zdroj Cl2. Protože jde o kapalinu, lze oproti plynnému Cl2 snadněji odměřovat, dávkovat a ukládat. SO2Cl2 se široce používá jako reagencium při konverzi sousedních C-H → C-Cl k aktivaci substituentů, např. karbonylů a sulfoxidů. Též se používá k chloraci alkanů, alkenů, alkynů, arenů a epoxidů. Takové reakce probíhají za přítomnosti volných radikálů, např. azobisisobutyronitrilu, jakožto iniciátorů. SO2Cl2 může též převádět alkoholy na alkylchloridy. Průmyslově se nejvíce chloridu sulfurylu využije při výrobě pesticidů.

SO2Cl2 lze použít také k ošetření vlny proti srážení.

Bezpečnost

SO2Cl2 je toxický, žíravý a působí jako lakrimátor. Jak je popsáno výše, může s vodou, stejně jako s donorovými rozpouštědly (např. dimethylsulfoxidem nebo dimethylformamidem), tvořit výbušné směsi.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sulfuryl chloride na anglické Wikipedii.

  1. a b Sulfuryl chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • Lautens, M.; Bouchain, G. [4+3] Cycloaddition in Water. endo,endo-Dimethyl-8-Oxabicyclo[8-Oxabicyclo[3.2.1]oct-6-en-3-one. [s.l.]: [s.n.] 
  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 


Externí odkazy

Média použitá na této stránce