Chlorid uraničný

chlorid uraničný
      U5+ 0       Cl−
      U5+ 0       Cl−
Obecné
Systematický názevChlorid uraničný
Anglický názevUranium pentachloride
Německý názevUran(V)-chlorid
Sumární vzorecUCl5
Vzhledčervenohnědé krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS13470-21-8
PubChem92032806
SMILES[Cl-].[Cl-].[Cl-].[Cl-].[Cl-].[U+5]
InChIInChI=1S/5ClH.U/h5*1H;/q;;;;;+5/p-5
Key: ZRCPKWMJVQCRGF-UHFFFAOYSA-I
Vlastnosti
Molární hmotnost415,29 g/mol
Hustota3,81 g/cm3
Rozpustnost ve voděreaguje s vodou
Struktura
Krystalová strukturaα-modifikace: monoklinická
β-modifikace: triklinická
Hrana krystalové mřížkyα-modifikace: a = 799 pm, b = 1069 pm, c = 848 pm
Tvar molekulyoktaedr
Bezpečnost
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
H-větyH300, H330, H373, H411
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid uraničný je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem UCl5.

Příprava

Chlorid uraničný lze připravit reakcí oxidu uranového s chloridem uhličitým v zatavené ampuli při teplotě 115 °C, získaný produkt je znečištěn chloridem uranovým:[1]

4 UO3 + 10 CCl4 → 4 UCl5 + 10 COCl2 + O2

Lze jej také připravit reakcí chloridu uraničitého a chloru v reaktoru při teplotě 550 °C.[2]

Vlastnosti

Chlorid uraničný je červenohnědý mikrokrystalický prášek nebo červenočerné krystaly s kovovým leskem. Na rozdíl od chloridu uraničitého je chlorid uraničný rozpustný v kapalném chloru. Je velmi hygroskopický a rozkládá se na chlorid uranový a chlorid uraničitý při zahřátí nebo reakci s vodou. Chlorid uraničný navíc reaguje s některými organickými rozpouštědly, jako jsou alkoholy, aceton, diethylether nebo dioxan, ale tvoří stabilní roztoky v tetrachlormethanu, sirouhlíku a chloridu thionylu.

Chlorid uraničný se vyskytuje ve dvou krystalických modifikacích. V obou modifikacích je atom uranu v oktaedrické geometrii obklopen šesti atomy chloru. Většinou se jedná o α-modifikaci, která krystalizuje v monoklinické soustavě s prostorovou grupou P21/n (číslo 14) a parametry mřížky a = 799 pm, b = 1069 pm, c = 848 pm a β = 91,5°.[2] β-Modifikace krystalizuje v triklinické soustavě s prostorovou grupou P1 (číslo 2) a skládá se z dimerů U2Cl10 stejně jako v bromidu uraničném.[3][4]

Plynná forma chloridu uraničného má symetrii C4v a elektronovou afinitu 4,76±0,03 eV.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Uranium pentachloride na anglické Wikipedii.

  1. ↑ PRINS, G.; CORDFUNKE, E.H.P. The stability of Uranium pentachloride and Uranium hexachloride at room temperature. Thermochimica Acta. 1982-08, roč. 57, čís. 1, s. 109–111. Dostupné online [cit. 2024-07-28]. DOI 10.1016/0040-6031(82)87029-9. (anglicky) 
  2. ↑ a b BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. [s.l.]: F. Enke 626 s. Dostupné online. ISBN 978-3-432-02328-1. OCLC 310719485 S. 1208. (německy) 
  3. ↑ MORSS, L. R.; EDELSTEIN, Norman M.; FUGER, Jean. The Chemistry of the Actinide and Transactinide Elements (Set Vol.1-6): Volumes 1-6. [s.l.]: Springer Science & Business Media 4511 s. Dostupné online. ISBN 978-94-007-0211-0. S. 522–523. (anglicky) 
  4. ↑ LEVY, J.H.; TAYLOR, J.C.; WILSON, P.W. The crystal structure of uranium pentabromide by powder neutron diffraction. Journal of Inorganic and Nuclear Chemistry. 1978-01, roč. 40, čís. 6, s. 1055–1057. Dostupné online [cit. 2024-07-27]. DOI 10.1016/0022-1902(78)80507-7. (anglicky) 
  5. ↑ SU, Jing; DAU, Phuong Diem; XU, Chao‐Fei. A Joint Photoelectron Spectroscopy and Theoretical Study on the Electronic Structure of UCl 5 − and UCl 5. Chemistry – An Asian Journal. 2013-10, roč. 8, čís. 10, s. 2489–2496. Dostupné online [cit. 2024-07-27]. ISSN 1861-4728. DOI 10.1002/asia.201300627. PMID 23853153. (anglicky) 

Média použitá na této stránce

UCl5.png
Autor: Andif1, Licence: CC BY-SA 4.0
Crystal structure of monoclinic Uranium(V) chloride. Created using Diamond 4. Data from Smith, G.S.; Johnson, Q.; Elson, R.E. The Crystal Structure of Uranium Pentachloride Acta Crystallographica (1,1948-23,1967), 22, 300-303 (1967)