Chlorid zlatný

chlorid zlatný
     Au+      Cl−
     Au+      Cl−
Obecné
Systematický názevChlorid zlatný
Anglický názevGold(I) chloride
Německý názevGold(I)-chlorid
Sumární vzorecAuCl
Vzhledžlutá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS10294-29-8
13464-29-4, 11092-54-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)233-655-8
PubChem27366
ChEBICHEBI:30078
SMILES[Au]Cl
InChIInChI=1S/Au.ClH/h;1H/q+1;/p-1
Key: FDWREHZXQUYJFJ-UHFFFAOYSA-M
Vlastnosti
Molární hmotnost232,423 g/mol
Teplota tání170 °C (338 °F; 443 K)
Teplota varu298 °C (568 °F; 571 K) (rozkládá se)
Hustota7,57 g/cm3[1]
Rozpustnost ve voděvelmi málo rozpustný
Měrná magnetická susceptibilita−67,0·10−6 cm3/mol
Struktura
Krystalová strukturatetragonální[2]
Hrana krystalové mřížkya = 6,734 Å, c = 8,674 Å[2]
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−34,7 kJ·mol−1
Bezpečnost
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
[3]
H-větyH314, H317[3]
P-větyP260, P261, P264, P272, P280, P301+330+331, P302+352, P302+361+354, P304+340, P305+354+338, P316, P321, P333+317, P362+364, P363, P405, P501[3]
NFPA 704
0
2
0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chlorid zlatný je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem AuCl. Čistý chlorid zlatný byl poprvé připraven roku 1873 německým chemikem Georgem Leuchsem.[4][5]

Příprava

Chlorid zlatný vzniká termálním rozkladem chloridu zlatitého, získaného z kyseliny chlorozlatité:[6]

HAuCl4 → AuCl + HCl + Cl2

Lze jej také získat reakcí chloru se zlatem při teplotě 250 °C:[6]

2 Au + Cl2 → 2 AuCl

Chlorid zlatný vzniká také termálním rozkladem chloridu zlatitého.[6]

Vlastnosti

Chlorid zlatný je svěle žlutá pevná látka.

Chlorid zlatný krystalizuje v tetragonální soustavě s prostorovou grupou I41/amd (Číslo 141) a parametry mřížky a = 6,734 Å, c = 8,674 Å.[2] Některé zdroje[7][8] uvádí ortorombickou soustavu s prostorovou grupou Cmmm (Číslo 65) a parametry mřížky a = 6,41 Å, b = 3,36 Å, c = 9,48 Å a jiné uvádí také jednoklonnou soutavu[9].

Je rozpustný v roztocích alkalických chloridů a po rozpuštění ve vodě se rozkládá na zlato a kyselinu trichloro-hydroxozlatitou:[10]

3 AuCl + H2O → 2 Au + H[AuCl3OH]

Některé komplexy chloridu zlatného jsou však velmi stabilní.[10]

Při zahřátí ve vodě chlorid zlatný disproporcionuje na zlato a chlorid zlatitý:

3 AuCl → 2 Au + AuCl3

Při ještě vyšších teplotách, kolem 500 °C, se všechny chloridy zlata přeměňují na zlato. Tato přeměna je klíčová pro Millerův proces, který je využíván k čištění zlata.[11]

Chlorid zlatný reaguje s bromidem draselným za vzniku kovového zlata:

3 AuCl + 4 KBr → KAuBr4 + 2 Au + 3 KCl

Využití

Chlorid zlatný se využívá jako katalyzátor v organické syntéze.[12]

Bezpečnost

Chlorid zlatý může dráždit kůži a oči, poškodit ledviny a snížit počet bílých krvinek.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gold(I) chloride na anglické Wikipedii a Gold(I)-chlorid na německé Wikipedii.

  1. ↑ PATNAIK, Pradyot. Handbook of Inorganic Chemicals. [s.l.]: McGraw-Hill 1134 s. Dostupné online. ISBN 978-0-07-049439-8. (anglicky) 
  2. ↑ a b c JANSSEN, E.M.W.; FOLMER, J.C.W.; WIEGERS, G.A. The preparation and crystal structure of gold monochloride, AuCl. Journal of the Less Common Metals. 1974-10, roč. 38, čís. 1, s. 71–76. Dostupné online [cit. 2024-06-06]. ISSN 0022-5088. DOI 10.1016/0022-5088(74)90204-5. 
  3. ↑ a b c PUBCHEM. gold(I) chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. [cit. 2024-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ LEUCHS, Georg. Ueber Darstellung und Eigenschaften des Goldchlorürs. Journal für Praktische Chemie. 1873-11-29, roč. 6, čís. 1, s. 156–159. Dostupné online [cit. 2024-06-06]. ISSN 0021-8383. DOI 10.1002/prac.18730060113. (německy) 
  5. ↑ SOUKUP, Rudolf Werner. Chemiegeschichtliche Daten anorganischer Substanzen [PDF online]. 2016-07-09 [cit. 2024-06-06]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c BRAUER, Georg. Handbuch der präparativen anorganischen Chemie. Stuttgart: F. Enke, 1978. Dostupné online. ISBN 978-3-432-87813-3. S. 1012. (německy) 
  7. ↑ GOLD (I) CHLORIDE | 10294-29-8. ChemicalBook [online]. [cit. 2024-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ ANS, Jean d'; LAX, Ellen. Taschenbuch für Chemiker und Physiker. [s.l.]: Springer 1504 s. Dostupné online. ISBN 978-3-540-60035-0. S. 310. (německy) 
  9. ↑ Gold(I) chloride [online]. Sigma-Aldrich [cit. 2024-06-06]. Dostupné online. 
  10. ↑ a b BLUMENTHAL, Gert; LINKE, Dietmar; VIETH, Siegfried. Chemie: Grundwissen für Ingenieure. [s.l.]: Springer-Verlag 584 s. Dostupné online. ISBN 978-3-8351-9047-4. S. 352. (německy) 
  11. ↑ Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry. Příprava vydání Wiley-VCH. 1. vyd. [s.l.]: Wiley Dostupné online. ISBN 978-3-527-30385-4, ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a12_499.. (anglicky) 
  12. ↑ TOZER-HOTCHKISS, G. Theilheimer's Synthetic Methods of Organic Chemistry. [s.l.]: Karger Medical and Scientific Publishers 479 s. Dostupné online. ISBN 978-3-8055-8639-9. S. 200. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

NFPA 704.svg
The "fire diamond" as defined by NFPA 704. It is a blank template, so as to facilitate populating it using CSS.
Gold(I)-chlorid.png
Autor: Speedpera, Licence: CC BY 4.0
Unit cell of gold(I) chloride (AuCl). Created with VESTA. Source of crystal structure: doi:10.1016/0022-5088(74)90204-5