Chlorochin
| Chlorochin | |
|---|---|
 | |
| Název (INN) | chlorochin |
| Název podle IUPAC | N4-(7-chlorchinolin-4-yl)-N1,N1-diethylpentan-1,4-diamin |
| Další názvy | Aralen, angl. chloroquine |
| Kódy | |
| Číslo CAS | 54-05-7 |
| Klasifikace ATC | P01BA01 |
| ChEMBL ID | CHEMBL76 |
| ChemSpider ID | 2618 |
| PubChem | 2719 |
| Chemie | |
| Sumární vzorec | C18H26ClN3 |
| SMILES | CCN(CC)CCCC(C)NC1=C2C=CC(=CC2=NC=C1)Cl |
| InChI | InChI=1S/C18H26ClN3/c1-4-22(5-2)12-6-7-14(3)21-17-10-11-20-18-13-15(19)8-9-16(17)18/h8-11,13-14H,4-7,12H2,1-3H3,(H,20,21) |
| Molární hmotnost | 319,872 g/mol |
| Disociační konstanta | 10,18 a 10,2 |
| Farmakologie | |
| Indikace | systémová sklerodermie, amébní úplavice, revmatoidní artritida, Plasmodium falciparum malaria, pemphigus a malárie |
| Cesty podání | ústní podání |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorochin (též pod obchodním názvem Aralen) je široce používané chinolinové léčivo, jehož účinek je podobný chininu. Používá se především jako antimalarikum – po podání se tato látka koncentruje v tělech původců malárie a blokuje jejich metabolické pochody.[1] Byl vyvinut během amerického programu hledajícího antimalarika za druhé světové války.[2] Experimentuje se také s jeho využitím na léčbu covidu-19.[3]
Užití
Používá se především jako profylaktická látka s nízkou toxicitou pro pacienta a dlouhým poločasem v krevní plazmě. Je tedy vhodná pro prevenci nakažení malárií u jedinců, u nichž hrozí zvýšené riziko. Goodman & Gilman udává, že je s profylaxí vhodné začít 1–2 týdny před cestou do malarických regionů a užívat každý týden během pobytu v oblasti a následně čtyři týdny po opuštění těchto rizikových oblastí. Chlorochin není účinný proti chronickým či jaterním stádiím malárie – účinkuje jen na asexuální krevní stadia. Proti léčivu však vzniká snadno rezistence a v oblastech, kde se vyskytuje rezistentní malárie (kterých je dnes většina), se nasazení chlorochinu zpravidla vůbec nedoporučuje. Do velké míry byl nahrazen moderními antimalariky.[2]
Látka má dnes význam i v léčbě amébiózy jater (amébického abscesu) a v terapii revmatických chorob (patří mezi skupinu léků DMARDs – disease-modifying antirheumatic drugs).[4]
Mechanismus účinku
Bylo formulováno několik hypotéz ohledně fungování chlorochinu jako antimalarika. Podle převažujícího názoru brání účinné detoxikaci hemu, který vzniká v těle krevních stádií původců malárie (plasmodií) při trávení hemoglobinu. Chlorochin jako bazická látka se totiž usazuje v kyselých organelách, kde k trávení hemoglobinu dochází. Nestrávený hem se hromadí v buňkách plasmodií, oxidativně poškozuje membrány, trávicí enzymy a další významné molekuly. Podobně asi účinkuje i chinin, amodiachin, meflochin a další analogické látky, které se k léčbě a profylaci malárie používají.[2]
Virové infekce
Chlorochin patrně inhibuje pH-dependentní fázi replikace různých virů včetně Flaviviridae, Coronaviridae a Retroviridae. Jedním z jeho účinků je alkalizace fagolysosomu, který brání fůzi viru s membránou a rozpuštění virové kapsidy, které probíhají při nízkém pH.[5] V klinických studiích bylo nejdůkladněji zkoumáno jeho působení na replikaci HIV. Chlorochin má kromě toho imunomodulační účinky a tlumí produkci a uvolňování TNF-α (Tumor necrosis factor) a interleukinu 6, které způsobují horečnaté komplikace různých virových onemocnění.[6]
Reference
- ↑ Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York: Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.
- ↑ a b c BRUNTON, Laurence L. Goodman and Gilman's The Pharmacologic Basis of Therapeutics. 12. vyd. [s.l.]: The McGraw-Hill Companies, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-07-162442-8.
- ↑ CORTEGIANI, Andrea; INGOGLIA, Giulia; IPPOLITO, Mariachiara. A systematic review on the efficacy and safety of chloroquine for the treatment of COVID-19. Journal of Critical Care. 2020-03, s. S0883944120303907. Dostupné online [cit. 2020-03-20]. DOI 10.1016/j.jcrc.2020.03.005. (anglicky)
- ↑ Gale Encyclopedia of Medicine. Příprava vydání Fundukian, LJ.. 4. vyd. [s.l.]: Gale, 2011. ISBN 978-1-4144-8646-8.
- ↑ COLSON, Philippe; ROLAIN, Jean-Marc; RAOULT, Didier. Chloroquine for the 2019 novel coronavirus SARS-CoV-2. S. 105923. International Journal of Antimicrobial Agents [online]. 2020-03 [cit. 2020-11-18]. Roč. 55, čís. 3, s. 105923. Dostupné online. DOI 10.1016/j.ijantimicag.2020.105923. (anglicky)
- ↑ SAVARINO, Adrea; BOELAERT, John R; CASSONE, Antonio; MAJORI, Giancario; CAUDA, Roberto. Effects of chloroquine on viral infections: an old drug against today's diseases. S. 722–727. The Lancet Infectious Diseases [online]. 2003-11 [cit. 2020-11-18]. Roč. 3, čís. 11, s. 722–727. Dostupné online. DOI 10.1016/S1473-3099(03)00806-5. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorochin na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce