Chožov

Chožov
Obec z Chožovské hory
znakvlajka
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Louny
Obec s rozšířenou působností	Louny (správní obvod)
Okres	Louny
Kraj	Ústecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°23′56″ s. š., 13°51′33″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	564 (2024)[1]
Rozloha	21,28 km²[2]
Nadmořská výška	225 m n. m.
PSČ	439 22, 440 01
Počet domů	281 (2021)[3]
Počet částí obce	3
Počet k. ú.	3
Počet ZSJ	3
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Chožov 154 439 22 Chožov ouchozov@seznam.cz
Starosta	Jaroslav Koubek
Oficiální web: www.chozov.cz
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Chožov
Další údaje
Kód obce	566241
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Chožov se nachází v okrese Louny v Ústeckém kraji. Žije v ní 564^[1] obyvatel. Severovýchodně od vesnice se nachází přírodní památka Třtěnské stráně.

První písemná zmínka o Chožově pochází z roku 1057 a nachází se v zakládací listině litoměřické kapituly. Od čtrnáctého století je ve vsi uváděn farní kostel.^[4] V roce 1370 byla poprvé zmíněna chožovská tvrz a samotná vesnice byla rozdělena na dva zemanské statky.^[5] Dělili se o ně blízce příbuzní Jan a Záviš z Chožova. První je v historických pramenech zmiňován v letech 1370–1394 a druhý v letech 1370–1379. Oba měli v erbu orlici a Závišovi patřily také Bělušice. Záviš měl syny Jindřicha a Božetěcha (Bozděcha), z nichž Jindřich, zvaný též Bělušický, se stal poručníkem nezletilých dětí zemřelého Jana. Loupil ale na silnicích, a král Václav IV. jej proto funkce zbavil a převedl ji na Božetěcha. Po Božetěchově smrti Jindřich roku 1397 daroval lounskému klášteru plat v Chožově.^[4]

Janovy děti nejspíše svou část vsi prodaly, protože roku 1408 se o Chožov s Jindřichem dělil Jindřich Kovář ze Strhař. Jindřich Bělušický měl ještě v roce 1416 patronátní právo k chožovskému kostelu, ale roku 1418 už byl mrtev. Na jeho majetek mělo být uplatněno odúmrtní právo, ale vzhledem k vypuknutí husitských válek k tomu nedošlo.^[4] Během nich vesnici nejspíš ovládalo město Louny, protože v bitvě u Želenic padlo 22 bojovníků žatecko-lounského svazu z Chožova.^[5] K provolání odúmrti po Jindřichovi došlo až v roce 1437.^[4] O statek se přihlásili Jan z Hrádku a z Třebívlic a Matěj z Dubce, kteří dokládali své příbuzenství s Jindřichem,^[5] ale soud majetek přiřkl Jindřichově dceři Anně, vdově po Hanušovi ze Skalky.^[4]

Další dějiny vsi jsou nejasné. Podle Augusta Sedláčka Chožov od té doby až do konce patnáctého století patřil k panství hradu Skalka a tvrz ve vsi zanikla. Na začátku šestnáctého století statek vlastnil Mikuláš Žehrovský z Kolovrat a roku 1504 zastavil část příjmů ze vsi Václavovi ze Svinař a Kateřině Zachrašťanské z Brus. Po Mikulášově smrti koupil jeho část vesnice v roce 1514 Jan Křinecký z Ronova. O pět let později ji zase prodal a dalšími majetkovými přesuny roku 1521 získal Chožov, s výjimkou zastaveného platu, Děpolt z Lobkovic. Od té doby vesnice patřila nejprve k Bílině a později k Duchcovu, Dolnímu Jiřetínu nebo k Vršovicím.^[4] Jiná varianta dějin uvádí, že roku 1457 část vsi získal Petr z Chrástu, po něm Bernard Barchanec z Baršova a Mikuláši Žehrovskému tak od roku 1501 patřil pouze jiný díl.^[5]

• Chožov
• Mnichovský Týnec
• Třtěno

• Kostel svatého Michaela
• Socha Panny Marie – pouze sokl
• Socha svatého Mikuláše – pouze povalený sokl, leží při cestě na Orasice
• Zemědělský dvůr čp. 22
• Sbor a fara Církve československé husitské – dům čp. 115
• místo dělnických srazů a slavností – nachází se pod Chožovským vrchem
• Chožovská tvrz stávala v sousedství kostela. Zachovalo se z ní sklepení v domě čp. 34 a gotický svorník s erbem orlice, který byl uložen v lounském muzeu.^[5]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chožov na Wikimedia Commons
• Oficiální stránky
• Chožov v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)