Chobotnice skvrnitá

Jak číst taxoboxChobotnice skvrnitá
alternativní popis obrázku chybí
Chobotnice skvrnitá
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Podříšetrojlistí (Bilateria)
Infraříšeprvoústí (Protostomia)
NadkmenLophotrochozoa/Spiralia
Kmenměkkýši (Mollusca)
Třídahlavonožci (Cephalopoda)
Řádchobotnice (Octopoda)
Čeleďchobotnicovití (Octopodidae)
Rodchobotnice (Hapalochlaena)
Binomické jméno
Hapalochlaena maculosa
(Hoyle, 1883)
Rozšíření chobotnice skvrnité podél pobřeží jihu Austrálie a Tasmánie
Rozšíření chobotnice skvrnité podél pobřeží jihu Austrálie a Tasmánie
Rozšíření chobotnice skvrnité podél pobřeží jihu Austrálie a Tasmánie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chobotnice skvrnitá (Hapalochlaena maculosa) je druh chobotnice patřící do čeledi chobotnicovití (Octopodidae) a rodu Hapalochlaena. Vyskytuje se ve vodách jižní Austrálie. Mezi chobotnicemi je malým druhem, měřícím okolo 20 cm. Zbarvení má tmavohnědé až tmavožluté s nahnědlými skvrnami, je-li chobotnice podrážděná, skvrny ztmavnou a uvnitř se objeví jasně modré kruhy či kruhovité obrazce, které navíc mohou působit pulzujícím dojmem. Jedná se o formu aposematismu, tedy upozornění živočichů v okolí na její jedovatost. Bakterie v zadních slinných žlázách chobotnice produkují tetrodotoxin a další jedy paralyzující činnost svalů. Otrava může nastat jak při kousnutí, tak i při případné konzumaci, protože jedovaté mohou být i další tkáně. Otrava je smrtelná i pro člověka.

Živí se korýši, jako jsou krabi, které zabíjí jedem, lovit může i měkkýše nebo malé ryby. Chobotnice skvrnité jsou samotářsky žijící tvorové, jiné jedince svého druhu vyhledávají pouze při rozmnožování. Při něm samec vloží samici po nezbytné předehře přeměněným chapadlem do vejcovodu spermie. Samice sesbírá sperma od více samců, následně naklade 50 až 60 vajíček, o něž se stará okolo šesti až sedmi měsíců. V této době vajíčka neustále chrání, nevyhledává aktivně potravu a během líhnutí mláďat uhyne. Mláďata loví od čtyř týdnů sama, pohlavní dospělosti dosahují ve čtyřech měsících.

IUCN hodnotí chobotnici skvrnitou za taxon málo dotčený, a to na základě širokého zeměpisného rozšíření. Druh může být ohrožen primárně ztrátou přirozeného prostředí a následky klimatických změn, možné ohrožení představuje také odchyt do akvárií, zabíjení lidmi a další aktivity člověka.

Taxonomie

Chobotnice skvrnitá a její příbuzní patří do čeledi chobotnicovitých (Octopodidae). Rod Hapalochlaena zahrnuje více než deset druhů, z toho jen čtyři byly formálně popsány.[2] Jednotlivé druhy se odlišují velikostí a znaky na těle.[3] Z fylogenetických studií vychází jako blízce příbuzný rod Amphioctopus, se kterým pravděpodobně tvoří rod Hapalochlaena společný klad. Oba rody pak společně s rody Abdopus, Ameloctopus, Cistopus a Octopus tvoří širší klad, který je součástí obsáhlejší skupiny rodů, sdružující chobotnice s dvouřadým uspořádáním přísavek a s inkoustovým váčkem. Tato skupina bývá označována jako podčeleď Octopodinae.[4][5]

Odborným jménem chobotnice skvrnité je Hapalochlaena maculosa. Druh popsal britský zoolog William Evans Hoyle roku 1883, přičemž jeho původní jméno Octopus maculosus je v současnosti považováno za synonymní. Existuje i několik dalších vědeckých synonym.[6][7]

Výskyt a stanoviště

Chobotnice skvrnitá je živočichem Indo-Pacifiku.[8] Podobně jako všechny ostatní zbývající druhy rodu Hapalochlaena se vyskytuje ve vodách Austrálie,[9] konkrétně v jižních regionech od západní části kontinentu až po východ státu Victoria.[10] Omezená schopnost tohoto druhu šířit se do vzdálenějších oblastí vedla spolu s preferencemi specifického stanoviště a krátkým životním cyklem k omezení genového toku napříč areálem rozšíření. Chobotnice z východního pobřeží se dle analýzy DNA významně geneticky liší od populací ze západního pobřeží.[11]

Chobotnici skvrnitou lze najít až do hloubky 50 m, obyčejně se však vyskytuje v mělké vodě v lagunách nebo mezi korály, žít může rovněž mezi kameny či v koloniích sumek (Ascidiacea). Často ji lze potkat v různých štěrbinách, do kterých se dostane díky svému měkkému tělu a v nichž se ukrývá před nepřáteli.[10] Oblíbeným úkrytem jsou například schránky mlžů.[12] Někdy si útočiště vyhrabe v písku či bahnu.[8] V jejím přirozeném prostředí je možno ji spatřit zvláště po bouřkách, kdy je aktivní její kořist.[8][10]

Popis

Chobotnice skvrnitá s málo výraznými skvrnami na dně
Chobotnice skvrnitá

Chobotnice skvrnitá patří mezi malé druhy chobotnic, délka těla dosahuje asi 20 cm,[8][13] z toho délka chapadel činí zřídkakdy více než 12 cm.[12] Plášť je špičatý a obyčejně není větší než 5 cm.[14] Hmotnost jedinců tohoto druhu se odhaduje na 38 gramů.[10] K plavání používá jak tělo, tak chapadla.[15] Tělo chobotnice skvrnité je zvrásněné a hrubé. Zbarvena je šedě až hnědě, s nahnědlými kruhovými skvrnami, které za normálních okolností slouží jako maskování. Na každém rameni je jich okolo deseti, deset jich je i na zbytku pláště.[16] Je-li chobotnice podrážděná, skvrny ztmavnou a uvnitř se objeví jasně modré kruhy či kruhovité obrazce, které navíc mohou působit pulzujícím dojmem. Jev je způsoben reakcí buněk chromatoforů.[16] Chobotnicím skvrnitým se toto výstražné zbarvení objeví v šestém týdnu života.[8][10] V blízkosti očí se může vyskytnout růžové zbarvení.[14]

Chobotnice skvrnitá focena v Sydney

Výrazný vzor objevující se při podráždění je formou aposematismu a varuje před jedovatostí nositele; toxické jsou všechny druhy z rodu.[8] Bakterie rodů Alteromonas, Bacillus, Pseudomonas a Vibrio vytvářejí ve dvou zadních slinných žlázách chobotnice jed tetrodotoxin (který je mimochodem znám například i u čtverzubců rodu Takifugu) a některé další toxické látky.[17] Tyto žlázy se nacházejí ve střevním prostoru[18] a každá má hmotnost 0,15 g.[19]

Chobotnice používá dva typy jedů: jeden na zabíjení kořisti a druhý, silnější, na obranu.[14] Jedovatý sekret se před kousnutím promíchá se slinami, obsahujícími antikoagulant bránící srážení krve.[20] Toxické však mohou být i samotné měkké tkáně,[17] stejně jako vajíčka.[21] Mláďata jsou jedovatá již od vyklubání.[8][10] Jed má neurotoxické účinky, blokuje přenos nervových impulsů do svalů.[19] Pro otravu u člověka jsou charakteristické dýchací potíže spojené se špatnou řečí a polykáním, rozostřené vidění, znecitlivění těla a paralýza.[22] Funkce srdce není jedem ovlivněna, srdeční činnost selhává následkem selhání dýchání. Smrt u kočky nastává při intravenózním podání osminy jedové žlázy do patnácti minut. U člověka nastává smrt při pokousání za tři až čtyři hodiny.[19] Otrava může nastat jak při kousnutí, které je téměř bezbolestné, tak při konzumaci měkkých tkání obsahujících tetrodotoxin.[10] Druh však obvykle není agresivní a místo útoku se raději zamaskuje.[13][16]

Záměna

Chobotnice skvrnitá se vzhledem podobá dalším dvěma druhům rodu Hapalochlaena. Jedná se o chobotnici kroužkovanou (Hapalochlaena lunulata), jež má větší skvrny, a chobotnici pruhovanou (Hapalochlaena fasciata), jejíž obranné zbarvení tvoří pruhovaný vzor. Oba zmíněné druhy chobotnic mají navíc odlišný areál výskytu; chobotnice kroužkované obývají severní pobřeží Austrálie a chobotnice pruhované pobřežní oblast okolo Nového Jižního Walesu.[8]

Potrava

Chobotnice skvrnitá je lovec s noční aktivitou.[12] Mezi její oblíbenou potravu patří korýši, jako jsou krabi.[10] Loveckou strategií obvykle bývá vyloučení dávky jedu do vody nad krabem, jejíž účinky začnou na oběť působit do dvou minut. Krab následně upadne do paralýzy.[23] Někdy svou kořist chobotnice znehybní přímo jedovatým kousnutím či ji prý pevně obalí tělem a vylučovaný jed kraba usmrtí průnikem do dýchacího systému.[8] Po ochrnutí z něj chobotnice trhá kusy svalstva; jestliže je však hladová, chová se agresivněji a útočí na svou kořist, i pokud ještě není zcela paralyzována.[20] Mimo korýšů může chobotnice skvrnitá lovit i měkkýše[8] nebo drobné druhy ryb.[10]

Po ochrnutí kořisti se zvýší chobotnici tep ze 45 na 75 úderů za minutu; je možné, že se tak připravuje na konzumaci kořisti.[24]

Rozmnožování a vývoj

Chobotnice skvrnitá se znatelnými modrými skvrnami
Chobotnice skvrnitá se znatelnými modrými skvrnami

Chobotnice skvrnité jsou samotářsky žijící tvorové, setkání vyhledávají pouze při rozmnožování, jež probíhá ve volné přírodě sezónně během února a března.[12] Samice při námluvách začne lákat samce svým zbarvením a pohyby těla. Poté u páru proběhne společná předehra, kdy se vzájemně dotýkají těly. Samec následně vloží přeměněným chapadlem (hektokotylus) spermie do vejcovodu samice.[8] Ta tímto způsobem posbírá spermie od více samců[11] a naklade 50 až 60 vajíček,[25] o něž se stará kolem šesti až sedmi měsíců.[25] Chrání je vlastním tělem, ukrytá ve strnulé poloze, přičemž se téměř nepohybuje, pouze občas se snůšky dotýká chapadly. Hýbá se v případě vyrušení a jestliže je pohyb nevyhnutelný, vykonává jej pomocí dvou chapadel a ostatními chrání nevyklubané potomstvo.[24]

Během péče o mláďata samice aktivně nevyhledává potravu, pravděpodobně se ale živí některými vajíčky, ztráty mohou činit až 40 %.[12] Chobotnice jsou ve vajíčcích zpočátku malé, s málo znatelnými chapadly a beze skvrn, za několik dní od tohoto stádia se u nich již začínají vyvíjet pigmentové skvrny. Ke konci vývoje se mláďata ve vajíčku otočí, čímž se mohou vyvíjet ve větším prostoru, a za zhruba týden se vyklubou; ve volné přírodě během konce října a na začátku listopadu. Vývoj těchto chobotnic je přímý (což je mezi mořskými bezobratlými spíše výjimka[11]). Při líhnutí roztahují a smršťují svůj plášť, čímž se příslušná vajíčka postupně rozpínají a nakonec prasknou. Mláďata si s sebou čtyři až šest hodin nesou zbytky žloutkového váčku, ze kterého získávají živiny. Mláďata, která svůj žloutek ztratí, uhynou.[24] Přeživší chobotnice začnou přijímat potravu asi za týden a ve čtyřech týdnech mohou lovit kraby,[8] přičemž si nejprve volí menší jedince.[24] První měsíc se volně vznáší v moři s planktonem, poté se přesunou na mořské dno.[8] Pohlavní dospělosti dosahují ve čtyřech měsících.[24] Samice uhyne během líhnutí mláďat ve věku 12 až 13 měsíců. Samci zahynou vyčerpáním po období rozmnožování ve věku 6 až 8 měsíců.[25]

Vztah s lidmi

Otravy

Mrtvá chobotnice skvrnitá v nádobě
Exemplář chobotnice skvrnité, který kousl muže do ruky ve viktorijském Ricketts Point; muž díky lékařské pomoci zranění přežil

Až do poloviny 20. století nebylo známo, že by mohl být jed některé chobotnice pro člověka smrtelný, přestože o otravě korýšů se již vědělo. V roce 1954 však potápěč při sběru chobotnic chytil pravděpodobně chobotnici skvrnitou, která jej přitahovala svým zbarvením, a nechal si ji projít po ramenou. Brzy poté se u něj začaly projevovat příznaky otravy a za dvě hodiny i přes lékařskou pomoc zemřel. Následující rok chobotnice skvrnitá smrtelně pokousala dva vojáky. Do roku 1967 je datováno další doložené pokousání s následkem smrti, kdy voják sebral jednoho zástupce rodu. Pokousání na ruce vyústilo v selhání dechu a smrt.[22] Pomoc po kousnutí spočívá ve vydezinfikování a chlazení pokousaného místa, v případě, že postižený nedýchá, je nutné zahájit úkony resuscitace. Nezbytný je rychlý převoz do nemocnice,[14] kde probíhá umělé dýchání pomocí přístrojů a podpora srdce po dobu odbourávání jedu; antidotum neexistuje.[16] Při správném postupu otrava nezanechá trvalé následky.[26]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí chobotnici skvrnitou jako málo dotčený taxon, a to primárně na základě rozsáhlého areálu výskytu. Velikost populace je neznámá.[27] Pokles populace může způsobit sběr chobotnic z volné přírody. Jedná se o oblíbeného chovance v akváriích, a to i přes nebezpečí jedovatého kousnutí, o němž nemusejí být zájemci ani řádně informováni.[8] Ohrožujícím faktorem je také ztráta přirozeného prostředí, mezi možné hrozby se řadí přítomnost člověka (turisté, potápěči) v areálu přirozeného výskytu.[10] Lidé navíc kvůli jedu zvířata často preventivně zabíjejí.[8] Otázkou zůstávají budoucí dopady klimatických změn. IUCN doporučuje další výzkumy, které by mohly napomoci zjistit velikost populace a případné dopady jednotlivých hrozeb.[27]

Význam

Chobotnice skvrnitá redukuje stavy invazních druhů korýšů.[10] Výzkum jedů, mezi kterými hraje velkou roli tetrodotoxin z chobotnice skvrnité, tvoří významnou část farmaceutického průmyslu Austrálie.[8] Jed chobotnic skvrnitých může nalézt medicínské využití.[10]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. ↑ SETHI, Satyanarayan N.; RUDRAMURTHY, N. Blue ring Octopus, Hapalochlaena nierstraszi, from the Bay of Bengal along the Chennai Coast. S. 82–83. Fishing Chimes [online]. Listopad 2013 [cit. 2017-02-03]. Svazek 33, čís. 8, s. 82–83. Dostupné online. PDF [1]. (anglicky) 
  3. ↑ RICHARD C, Willan. The Taxonomic and Nomenclatural Status of the Northern Australian Greater Blue-ringed Octopus (Hapalochlaena sp.): A Correction with Potentially Significant Consequences. Northern Territory Naturalist. 2008, čís. 20, s. 47–49. Dostupné online. ISSN 0155-4093. 
  4. ↑ STRUGNELL, Jan M.; NORMAN, Mark D.; VECCHIONE, Michael; GUZIK, Michelle; ALLCOCK, A. Louise. The ink sac clouds octopod evolutionary history. S. 215–235. Hydrobiologia [online]. Springer International Publishing, 28. květen 2013 [cit. 2017-02-03]. Svazek 725(2014), čís. 1, s. 215–235. Dostupné online. PDF [2]. ISSN 1573-5117. DOI 10.1007/s10750-013-1517-6. (anglicky) 
  5. ↑ SWEENEY, Michael J.; ROPER, Clyde F. R. Classification, type localities and type repositories of recent Cephalopoda. In: VOSS, Nancy A., SWEENEY, Michael J. Systematics and Biogeography of Cephalopods. Smithsonian Contributions to Zoology, Number 586. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1998. Dostupné online. DOI 10.5479/si.00810282.586.277. Svazek II. S. 561–599. (anglicky)
  6. ↑ Hapalochlaena maculosa : southern blue-ringed octopus | Atlas of Living Australia. bie.ala.org.au [online]. Atlas Of Living Australia [cit. 2017-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ chobotnice skvrnitá [online]. Biolib.cz [cit. 2017-01-31]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p MACCONNELL, Ashleigh. Hapalochlaena maculosa. Animal Diversity Web [online]. 2000 [cit. 2017-02-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ POTTER, Darryl; SHORT, John. Blue-ringed Octopus [online]. Queensland Museum [cit. 2017-02-01]. (anglicky) 
  10. ↑ a b c d e f g h i j k l Southern blue-ringed octopus videos, photos and facts - Hapalochlaena maculosa. ARKive [online]. [cit. 2017-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-11-19. (anglicky) 
  11. ↑ a b c Population Genomics and Mate Choice Behaviour of the Southern Blue-Ringed Octopus (Hapalochlaena maculosa). apscience.org.au [online]. [cit. 2017-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-14. 
  12. ↑ a b c d e SHEPHERD, Scoresby; EDGAR, Graham. Ecology of Australian temperate reefs : the unique South. Collingwood: Csiro Publishing, 2013. 521 s. ISBN 9781486300099. S. 225. [Dále jen Shepherd & Edgar 2013]. 
  13. ↑ a b BURNIE, David. Zvířata a ostatní živočichové - Velká obrazová encyklopedie. 1.. vyd. Praha: Svojtka & Co., 2011. 320 s. ISBN 978-80-256-0717-6. S. 31. 
  14. ↑ a b c d SPEIGHT, Sarah. SOUS LES MERS : Hapalochlaena maculosa - petit poulpe à anneaux bleus. fran.cornu.free.fr [online]. 25.4.2009 [cit. 2017-02-03]. Dostupné online. (francouzsky) 
  15. ↑ BALDWIN, J; ENGLAND, WR. A Comparison of Anaerobic Energy Metabolism in Mantle and Tentacle Muscle of the Blue-Ringed Octopus, Hapalochlaena maculosa, During Swimming. Australian Journal of Zoology. 1980-06-01, roč. 28, čís. 3. Dostupné online [cit. 2017-02-02]. ISSN 1446-5698. DOI 10.1071/ZO9800407. (anglicky) 
  16. ↑ a b c d Blue-ringed Octopuses, Hapalochlaena maculosa. MarineBio.org [online]. [cit. 2017-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-02-16. 
  17. ↑ a b HWANG, D. F.; ARAKAWA, O.; SAITO, T. Tetrodotoxin-producing bacteria from the blue-ringed octopus Octopus maculosus. Marine Biology. Roč. 100, čís. 3, s. 327–332. Dostupné online [cit. 2017-02-02]. ISSN 0025-3162. DOI 10.1007/BF00391147. (anglicky) 
  18. ↑ GIBBS, P. J.; GREENAWAY, P. Histological structure of the posterior salivary glands in the blue ringed octopus Hapalochlaena maculosa Hoyle. Toxicon. 1978-01-01, roč. 16, čís. 1, s. 59–70. Dostupné online [cit. 2017-02-02]. DOI 10.1016/0041-0101(78)90061-2. 
  19. ↑ a b c BÜCHERL, Wolfgang. Venomous animals and their venoms. 2. vyd. New York: Academic Press, 1971. 683 s. S. 98. 
  20. ↑ a b MARTIN, Dean Frederick. Marine pharmacognosy; action of marine biotoxins at the cellular level. New York: Academic Press, 1973. 317 s. Dostupné online. ISBN 0124745504. Kapitola Effects of Toxin from the Blue-Ringed Octopus (Hapalochlaeana maculosa), s. 88. [Dále jen Martin 1973]. 
  21. ↑ SHEUMACK, D. D.; HOWDEN, M. E.; SPENCE, I. Occurrence of a tetrodotoxin-like compound in the eggs of the venomous blue-ringed octopus (Hapalochlaena maculosa). Toxicon: Official Journal of the International Society on Toxinology. 1984-01-01, roč. 22, čís. 5, s. 811–812. PMID: 6441311. Dostupné online [cit. 2017-02-02]. ISSN 0041-0101. PMID 6441311. 
  22. ↑ a b Martin 1973, s. 86.
  23. ↑ Martin 1973, s. 87.
  24. ↑ a b c d e TRANTER, D. J.; AUGUSTINE, O. Observations on the life history of the blue-ringed octopus Hapalochlaena maculosa. Marine Biology. Roč. 18, čís. 2, s. 115–128. Dostupné online [cit. 2017-02-03]. ISSN 0025-3162. DOI 10.1007/BF00348686. (anglicky) 
  25. ↑ a b c Shepherd & Edgar 2013, s. 226.
  26. ↑ CAVAZZONI, Elena; LISTER, Bruce; SARGENT, Phillip. Blue-ringed octopus (Hapalochlaena sp.) envenomation of a 4-year-old boy: A case report. Clinical Toxicology. 2008-01-01, roč. 46, čís. 8, s. 760–761. Dostupné online [cit. 2017-02-04]. ISSN 1556-3650. DOI 10.1080/15563650701601790. 
  27. ↑ a b ALLCOCK (SRLI), Louise; GALWAY), Morag Taite (NUI; ALLEN, Gillian. IUCN Red List of Threatened Species: Hapalochlaena maculosa. IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2014-07-29 [cit. 2021-06-03]. Dostupné online. 

Literatura

  • SHEPHERD, Scoresby; EDGAR, Graham. Ecology of Australian temperate reefs : the unique South. Collingwood: Csiro Publishing, 2013. 521 s. ISBN 9781486300099. S. 225–227. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Southern Blue-ringed Octopus (Hapalochlaena maculosa) (8466102934).jpg
Autor: Bernard DUPONT from FRANCE, Licence: CC BY-SA 2.0
Tanjung Kubur, Lembeh Strait, Sulawesi, INDONESIA
Blue-ringed octopus (Hapalochlaena maculosa), Parsley Bay, Sydney, NSW.jpeg
(c) Sylke Rohrlach na projektu Wikipedie v jazyce němčina, CC BY-SA 3.0
Blaugeringelter Kraken (Hapalochlaena maculosa) in Ufernähe der Parsley Bay, Sydney.
Hapalochlaena maculosa distribution2.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Rozšíření chobotnice Hapalochlaena maculosa
Hapalochlaena maculosa.jpg
Blue ring octopus at night. Taken at Blairgowrie Marina, Victoria, AU