Cholera v Praze
Cholera v Praze | |
---|---|
Země původu | Rakousko-Uhersko |
Jazyk | čeština |
Žánr | filmová komedie |
Námět | Katy Kaclová-Vališová Antonín Michl |
Režie | Alois Jalovec |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Antonín Michl Katy Kaclová-Vališová František Fořt Rudolf Innemann |
Produkce | Illusion |
Kamera | Alois Jalovec |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 16. leden 1914 |
Distribuce | Illusion |
Cholera v Praze na FP, ČSFD, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Cholera v Praze je český němý film natočený režisérem Aloisem Jalovcem pro filmovou společnost Illusion v roce 1913 podle zpráv v tisku o šířící se epidemii cholery ve velkých evropských městech.
Synopse
Děj filmu vychází z dobového strašáku šířeného tehdejším tiskem o šíření cholery po Evropě. Byl vlastně satirou na vytváření zbytečné paniky mezi lidmi, čímž měl novátorský význam. Přesný děj filmu však není znám; pro filmovou historii byly důležité informace Katy Kaclové-Vališové (J. S. Kolár, Myrtil Frýda: Československý němý film 1898 - 1930), premiéra filmu byla anoncována v Národní politice 16. ledna 1914.
Obsazení
Antonín Michl | švec |
Katy Kaclová-Vališová | ševcova dcera |
František Fořt | milý |
Rudolf Innemann | role neuvedena |
Miroslav Innemann | role neuvedena |
Produkce
Základem pro snímek, který ve své době dosáhl velkého úspěchu u diváků, se staly zprávy v tehdejším tisku o šířící se epidemii cholery po velkých evropských městech. S nápadem převést zprávy na filmové plátno přišli hlavní herečtí protagonisté Katy Kaclová-Vališová a Antonín Michl. Snímek, který byl natočen v roce 1913 pro filmovou společnost Illusion, byl do kin uveden začátkem roku 1914. Režie se ujal spolumajitel Illusionu Alois Jalovec, který se postavil i za kameru. Interiéry snímku byly natáčeny na střeše paláce Koruna v Praze, za externiéry filmaři zašli do Stromovky. Zajímavostí je, že Alois Jalovec se pokusil část filmu ručně kolorovat. V jedné scéně filmu potřeboval Jalovec nějak znázornit, jak herec představující člověka postiženého cholerou, hraje v obličeji všemi barvami. Situaci vyřešil ručním kolorovaním filmového pásu při kterém použil všech základních barev duhy. Takto vytvořený efekt slavil u diváků obrovský úspěch[1]. Film, ani žádná z jeho částí, se do dnešních dnů nedochoval. Národní filmový archiv vlastní pouze čtyři fotografie z filmu.
Odkazy
Reference
- ↑ WASSERMAN, Václav. Václav Wasserman vypráví o starých českých filmařích. Praha: Orbis, 1958. Kapitola Alois Jalovec, s. 154.
Literatura
- BARTOŠEK, Luboš. Náš film. Kapitoly z dějin (1896 – 1945). Praha: Mladá fronta, 1985. 424 s.
- BROŽ, Jaroslav – FRÍDA, Myrtil. Historie Československého filmu v obrazech 1898 – 1930. Praha: Orbis, 1959. 240 s.
- KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film I. 1898 – 1930. Praha: Národní filmový archiv, 1995. 285 s. ISBN 80-7004-082-3.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“