Chomutovsko-teplická pánev

Chomutovsko-teplická pánev
Údlické doubí
Údlické doubí

Nejvyšší bod450 m n. m. (Salesiova výšina (422 m n. m.))
Rozloha566,53 km²
Střední výška273,2 m n. m.

Nadřazená jednotkaMostecká pánev
Sousední
jednotky
Loučenská hornatina
Děčínské stěny
Verneřické středohoří
Milešovské středohoří
Žatecká pánev
Doupovské hory
Podřazené
jednotky
Klášterecká kotlina
Březenská pánev
Údlická kotlina
Jirkovská pánev
Komořanská kotlina
Duchcovská pánev
Chabařovická pánev
Libouchecká brázda

SvětadílEvropa
StátČeskoČesko Česko
Horninyčediče, tufy, prachovec, kvarcity, spraše, písky, jíly
PovodíBílina, OhřeLabe
Souřadnice
Identifikátory
Kód geomorf. jednotkyIIIB-3B
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chomutovsko-teplická pánev je geomorfologický podcelek v západní části Mostecké pánve v okresech Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem a okrajově také v okresech Děčín a LounyÚsteckém kraji. Nejvyšším vrcholem je Salesiova výšina (422 m n. m.) u Oseka, ale nejvyšší bod se nachází ve výšce 450 m n. m. jihozápadně od Libouchce.[1]

Poloha a sídla

Podcelek má protáhlý tvar od jihozápadu k severovýchodu na úpatí Krušných hor a rozkládá se přibližně mezi Kláštercem nad Ohří na jihu a Jílovým na severu. Západní okraj vymezují města Chomutov, Jirkov, Litvínov, Osek, Hrob a Krupka. Na východě pánev zasahuje k Ústí nad Labem, Teplicím, Bílině a Mostu.[1]

Charakter území

Výsypka Lomu Vršany

Pánev je částí příkopové propadliny podél oherského riftu. Tvoří ji třetihorní horniny (micenní jezerní jíly, pískovce, písky a uhelné sloje) překryté čtvrtohorními sedimenty. Místy se vyskytují také horniny oherského krystalinika a třetihorní vulkanity. Na nich se vytvořil erozně denudační reliéf široce otevřených údolí Ohře, Bíliny a jejich přítoků s říčními terasami, mírnými svahy a údolními nivami. Zejména úpatí Krušných hor lemují náplavové kužely a úpatní haldy. Charakteristickým znakem krajiny jsou antropogenní tvary způsobené těžbou uhlí a činností průmyslu: lomy, výsypky a usazovací nádrže.[1][2]

Geomorfologické členění

Podcelek má podle členění Jaromíra Demka označení IIIB-3B a náleží do geomorfologického celku Mostecká pánev.[2] Dále se člení na okrsky (od západu k východu): Klášterecká kotlina, Březenská pánev, Údlická kotlina, Jirkovská pánev, Komořanská kotlina, Duchcovská pánev, Chabařovická pánev a Libouchecká brázda. Na východě sousedí s podcelkem Loučenská hornatina na západě, Děčínskými stěnami na severu, Verneřickým středohořím, Milešovským středohořím a Žateckou pánví na východě a s celkem Doupovské hory na jihu.[3]

Vrcholy

Reference

  1. a b c BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola IIIB-3B Chomutovsko-teplická pánev, s. 122–123. 
  2. a b Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Chomutovsko-teplická pánev, s. 181. 
  3. CENIA. Geomorfologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2016-08-12]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Strupčice 2013-05-20 Výsypka.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Zrekultivovaná výsypka mezi Strupčicemi a Malým Březnem
PP Údlické doubí od severu.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Celkový pohled na Údlické doubí od Michanického remízu