Chondrit
Chondrit je druh kamenného meteoritu, který vznikl nahromaděním prachu mateřské mlhoviny – jde tedy o tzv. kosmický sediment. Jeho zrnitost je střední až hrubá, barva většinou hnědošedá s černou kůrou. Chondrity poprvé analyzoval a popsal v roce 1772 francouzský chemik Antoine Lavoisier.
Největší chondrit byl nalezen v roce 1969 u mexického města Allende.[1] Všechny jeho úlomky vážily 2 tuny. Z této skupiny pravděpodobně pochází také těleso, které se před 66 miliony let střetlo se Zemí a pravděpodobně způsobilo hromadné vymírání, jemuž padli za oběť například i proslulí dinosauři. Nejspíš se jednalo o uhlíkatý chondrit původem ze vzdálenější části hlavního pásu planetek.[2]
Charakteristika
Chondrity jsou nejstarší známé materiály ve sluneční soustavě. Takřka všechny jsou staré 4,56 miliardy let. Zhruba 86 % známých meteoritů tvoří právě chondrity a jsou tak jejich největší skupinou. Není však jisté, zda i v meziplanetárním prostoru tyto horniny takto převažují.
Chondrity obsahuje stejné množství a poměr prvků jako Slunce (kromě těkavých prvků jako vodík a hélium), a tak se soudí, že vznikly několik miliónů let po zrodu sluneční soustavy.[3]
Po dopadu na zem mívají chondrity černou natavenou povrchovou vrstvu, která vznikla při letu zemskou atmosférou.[1] Tato vrstva je většinou tenká a proto vlivem povětrnostních vlivů časem zmizí.
Složení
Chondrity obsahují kulové částice – takzvané chondruly nebo chondry – kuličky o velikosti obvykle několika mm,[1] tvořené olivínem, plagioklasem, pyroxenem a často také kovy a sulfidy. Jsou to rychle ochlazené části meteorické taveniny. Tyto struktury se v pozemských horninách nevyskytují.
Původně byly chondrity definovány jako meteority obsahující chondruly. Protože některé meteority chondruly neobsahují,[1] je nyní přidána i podmínka pro poměr těžších chemických prvků podobný slunečnímu.[3]
Typy chondritů
Existují i speciální typy chondritů:
- Uhlíkaté chondrity (anglicky carbonaceous chondrite) – chondrity, které obsahují více než 0,2 % uhlíku ve formě jednoduchých organických sloučenin.[4] Jde o nejméně přetvořené chondrity, Jsou velmi křehké, takže pravděpodobnost jejich rozpadu v atmosféře je velmi vysoká a proto jsou jejich nálezy vzácné.
- Enstatitové chondrity (anglicky enstatite chondrite) – vzácně se vyskytující chondrity s poměrem obsahu hořčíku a křemíku Mg/Si = 0,83.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d DUŠEK, Jiří. Návod na použití vesmíru [online]. Hvězdárna a planetárium Mikuláše Koperníka v Brně, 2004 [cit. 2009-01-29]. Kapitola Jak se pozná meteorit?. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-03-25.
- ↑ Fischer-Gödde, M.; et al. (2024). Ruthenium isotopes show the Chicxulub impactor was a carbonaceous-type asteroid. Science. 385 (6710): 752-756. doi: 10.1126/science.adk4868
- ↑ a b Astronomický slovníček [online]. Česká astronomická společnost [cit. 2009-01-29]. Kapitola chondrit. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-15.
- ↑ POKORNÝ, Zdeněk. Vademecum [online]. Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně [cit. 2009-02-13]. Kapitola 5.4. Z čeho jsou hvězdy a planety složeny?. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Literatura
- MATYÁŠEK, Jiří; SUK, Miloš. Přehled minerálů a hornin [online]. Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita, 2007 [cit. 2009-01-29]. Kapitola Meteority. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu chondrit na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
Pnompehn meteorite, Chondrite L6. Fell in 1868, into 3 pieces. Two views of same specimen.
Autor: H. Raab (User:Vesta), Licence: CC BY-SA 3.0
A 700g individual of the NWA 869 meteorite. Chondrules and metal flakes can be seen on the cut and polished face of this specimen. NWA 869 is a ordinary chondrite (L4-6).
