Chorvatské království

Chorvatské království Kraljevina Hrvatska Regnum Croatiae Horvát Királyság Königreich Kroatien ←  ←  925–1102 1102–1868 1868–1918  →  →  → vlajka znak
Geografie Chorvatské království v době své vrcholné rozlohy
Hlavní město	Split, později Záhřeb
Obyvatelstvo
Národnostní složení	Chorvati
Jazyky	chorvatština, maďarština, latina, němčina
Náboženství	římskokatolické
Státní útvar
Státní zřízení	dědičná monarchie
Mateřská země	Uherské království Uherské království (v personální unii) Habsburská monarchie Habsburská monarchie Rakouské císařství Rakouské císařství Zalitavsko Rakousko-Uherska Zalitavsko Rakousko-Uherska
Vznik	925 – kníže Tomislav korunován králem jako Tomislav I.
Zánik	1918 – rozpad Rakouska-Uherska
Státní útvary a území
Předcházející Chorvatské knížectví Dolnopanonské knížectví Následující Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů Chorvatsko-slavonské království Dalmatské království

Chorvatské království (chorvatsky Kraljevina Hrvatska, latinsky Regnum Croatiae, maďarsky Horvát Királyság, německy Königreich Kroatien) byl státní útvar (monarchie), který existoval s různou mírou nezávislosti a s malými přerušeními v 925 do roku 1918. Chorvatské království vzniklo v roce 925, kdy byl dosavadní chorvatský kníže Tomislav I. od papeže korunován králem. Definitivně chorvatské království zaniklo v roce 1918, kdy se rozpadlo Rakousko-Uhersko a chorvatské země se připojily ke Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů resp. ke království Srbů, Chorvatů a Slovinců.

Jednotlivá historická období Chorvatského království jsou rozdělena takto:

• Chorvatské království Chorvatské království za vlády Trpimírovců (925–1102), počátek království
• Chorvatsko-dalmátské království v personální unii s Uherským královstvím (1102–1527)
• Chorvatské království Chorvatské království za vlády Habsburků (1527–1868), pokračuje unie s Uherskem
• Chorvatsko-slavonské království Chorvatsko-slavonské království neboli „Trojjediné království dalmatské, chorvatské a slavonské“ (1868–1918)

(c) Thewanderer from en.wikipedia.org, CC BY-SA 3.0

Od roku 1815 pak dochází k posilování maďarizačních snah. Reakcí na ně bylo roku 1849 vyčlenění Slavonie jako korunní země z podřízenosti Chorvatska. Po rakousko-uherském vyrovnání z roku 1867 došlo ke spojení dvou korunních rakouských zemí – Chorvatského království a Slavonského království – do Království chorvatsko-slavonského v rámci Rakouska-Uherska, kteréžto dvojjediné království však mělo zůstat přímou součástí Uherska, resp. Zalitavska.

Sílící chorvatsko-illyrské hnutí, nespokojené s takovým státoprávním postavením si hned následující rok (1868) vynutilo také uhersko-chorvatské vyrovnání (tzv. Nagodba), díky němuž Chorvatsko-Slavonsko získalo určitou autonomii v rámci zemí Koruny svatoštěpánské (čili Zalitavska) a mělo vlastní zemský sněm (sabor) i zástupce krále/císaře (bána). V roce 1881 k Chorvatsku-Slavonsku bylo připojeno ještě území zrušené Vojenské hranice a bylo podobně jako Uhersko rozděleno na župy (celkem osm).

Korunní země království Dalmácie však po rakousko-uherském vyrovnání zůstala součástí Předlitavska, tedy ani po Uhersko-chorvatském vyrovnání se nemohla připojit k chorvatsko-slavonskému soustátí. Chorvatští představitelé dávali neustále najevo svůj nesouhlas s tímto rozdělením, nazývali Chorvatsko-Slavonsko oficiálně jako Trojjediné království chorvatské, slavonské a dalmatské (Trojednica) a také tento sjednocující nárok symbolizovali užíváním znaku království, na němž byla zastoupena i Dalmácie (tři leopardí hlavy). Uherští představitelé pochopitelně ve vlastním zájmu a v opozici vůči vídeňské ústřední vládě podporovali chorvatské nároky na Dalmácii. Nicméně, chorvatské země zůstaly takto rozděleny až do konce první světové války.

29. října 1918 chorvatský sabor vyhlásil konec unie s ostatními zeměmi Koruny svatoštěpánské a připojení Království chorvatsko-slavonského ke Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů. Tím ztratil termín „země Koruny svatoštěpánské“ svůj význam a přestal být používán.

Za pokračovatele Chorvatského království lze teoreticky považovat i Nezávislý stát Chorvatsko (NDH) z dob druhé sv. války, fakticky loutkový stát, vzniklý s podporou nacistického Německa a fašistické Itálie na troskách poražené Jugoslávie. Na jaře 1941 vyhlásilo kolaborantské chorvatské fašistické hnutí ustašovců tzv. Nezávislý stát Chorvatsko, obsahující větší část chorvatských zemí a rovněž celou Bosnu a Hercegovinu. Hlavní postavou nového státu byl diktátor Ante Pavelić, který přijal titul vůdce. Chorvatsko bylo prohlášeno monarchií, za hlavu státu a chorvatského krále byl oficiálně režimem vybrán italský vévoda Aimone z Aosty (jakožto Tomislav II.), rodem z královské savojské dynastie. Ten však nedisponoval žádnou reálnou mocí a nikdy do Chorvatska ani nepřijel. V roce 1943 se titulu chorvatského krále vzdal.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Croatia (925–1102) na anglické Wikipedii.

• ŠESTÁK, Miroslav, a kol. Dějiny jihoslovanských zemí. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 758 s. ISBN 978-80-7106-375-9. 

• Dějiny Chorvatska
• Chorvatsko
• Chorvatská stoletá válka
• Království Chorvatsko-slavonské
• Nezávislý stát Chorvatsko
• Pohřebiště chorvatských panovníků
• Seznam chorvatských panovníků
• Seznam chorvatských královen
• Uhersko-chorvatské vyrovnání

• Austrian Empire (grey)
• Vojenská hranice
• Map of military districts in the Austrian Empire
• (česky) Dějiny uherska
• (česky) Chorvatsko.cz