Chorvatské národní divadlo v Záhřebu
Chorvatské národní divadlo v Záhřebu | |
---|---|
Budova divadla | |
Základní informace | |
Stát | Chorvatsko |
Místo | Záhřeb |
Zaměření | činohra, opera, balet |
Vznik | 1895 |
Budova | |
Styl | Novobaroko |
Otevření | 14. října 1895 |
Přestavby | 60. léta 20. století |
Osobnosti | |
Ředitel | Dr. sc. Iva Hraste Sočo |
Umělecký šéf | Željka Barišić Pulig (opera) Nenni Delmestre (činohra) Massimiliano Volpini (balet) |
Další informace | |
Souřadnice | 45°48′34,2″ s. š., 15°58′12″ v. d. |
Adresa | Náměstí Chorvatské republiky 15 |
Ulice | Náměstí Chorvatské republiky |
Oficiální web | http://www.hnk.hr |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Chorvatské národní divadlo v Záhřebu (chorvatsky Hrvatsko narodno kazalište u Zagrebu), obecně známé pod zkratkou HNK Zagreb, je budova divadelní, operní a baletní scény v chorvatském městě Záhřeb na Náměstí Chorvatské republiky.[1]
Novobarokní budova divadla je mistrovským dílem pozdního historismu rakouského architekta Ferdinanda Fellnera a německého architekta Hermanna Helmera.
Historie
První městské divadlo vzniklo v Záhřebu v roce 1836 a sídlilo v budově Staré radnice. Název Chorvatské národní divadlo získalo v roce 1860 a o rok později získalo vládní podporu, tak jako několik dalších evropských národních divadel. V roce 1870 vznikla i národní operní společnost. Původní budova v Horním městě byla v roce 1882 poškozena silným zemětřesením, které postihlo město 9. listopadu. Divadlo a opera se tak v roce 1895[2] přestěhovala do nově postavené budovy na dnešním náměstí republiky Chorvatsko v záhřebském Dolním Městě, kde sídlí dodnes. Další chorvatská divadla, nesoucí název „národní“ vznikla v dalších městech, v Zadaru (1865), v Dubrovníku (1865), Osijeku (1866), Šibeniku (1870), Varaždíně (1873), Rijece (1885), Karlovacu (1892) a Splitu (1893).
Slavnostního otevření nové budovy se během své návštěvy města 14. října 1895 zúčastnil rakouský císař František Josef I.[3] Divadlo bylo projektem slavných vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermana Helmera, jejichž ateliér Fellner a Helmer postavil mnoho divadelních budov v celém tehdejším mocnářství. Budova záhřebského národního divadla je velmi podobná budova opery v Curychu (1891) a v letech 1892/94 postavenému dvornímu divadlu ve Wiesbadenu (dnes Hessisches Staatstheater Wiesbaden), projektovaným týmž ateliérem.
V divadle pracovalo mnoho předních chorvatským umělců. Prvním manažerem a hlavním dramatikem byl řecko-chorvatský básník Dimitrija Demeter, přední činitel chorvatského národně-obrozeneckého Ilyrského hnutí. Prvním ředitelem byl Ivan Zajc. Jako první dirigent zde v letech 1923 až 1958 působil Jakov Gotovac. Svou kariéru zde začal divadelní režisér Branko Gavella, stejně jako první chorvatská primabalerína Mia Čorak Slavenska nebo mezzosopranistka Dunja Vejzovic.
Premiéru zde 2. listopadu 1897 měla opera Porin Vatroslava Lisinskiho, pod dirigentskou taktovkou Nikoly Fallera. Autor se jí ale nedožil.[4]
Divadlo také hostilo mnoho známých umělců jako například Franze Liszta, Sarah Bernhardt, Franze Lehára, Richarda Strausse, Oskara Nedbala, Gérarda Philipa, Vivien Leighovou, Laurence Oliviera, J. L. Barrraulta, Petera Brooka, Maria del Monaco, José Carreras a další.
Budova
Výzdobu stropu hlediště vytvořil vídeňský malíř Alexander Demetrius Goltze. Na stropě foyeru v prvním patře obrazu autorova Ivan Tisov (aplikována v roce 1911). Na fasádě budovy jsou umístěny busty významných osob chorvatské kultury – na průčelí Ivan Gundulić a Junije Palmotić, na východní straně Dimitrija Demeter a na západní Vatroslav Lisinski. Kdo je jejich autorem, není známo. Na prostranství před hlavním vchodem je fontána nazvaná Zdenac života („Zdroj“ či „pramen života“), kterou navrhl chorvatský umělec a sochař Ivan Meštrović v roce 1905.
Oslavy 100. výročí otevření budovy se konaly dne 14. října 1995.
Zajímavost
Dlouholetou hvězdou záhřebského divadla byla Marie Růžičková-Strozzi (1850-1937), herečka českého původu, narozená v Litovli. Je vyobrazena na jedné ze slavnostních opon, jejímž autorem je Vlaho Bukovac.[5] V roce 2011 navštívil divadlo také papež Benedikt XVI. .[6]
Galerie
- Papež Benedikt XVI. při návštěvě HNK
- Slavnostní opona, autor Vlaho Bukovac
- Pohled z výšky
- Maketa HNK v Muzeu města Záhřeb
- Noční pohled
- (c) Roberta F., CC BY-SA 3.0Detail budovy HNK
- Zdenac života
- Hlavní vstup
- Jeviště
- Hlediště
- Interiér
- Strop
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Croatian National Theatre in Zagreb na anglické Wikipedii.
- ↑ Croatian National Theatre in Zagreb [online]. TripAdvisor [cit. 2014-08-04]. Dostupné online.
- ↑ Gradska skupština Grada Zagreba - Općenito [online]. Město Záhřeb [cit. 2016-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-07. (chorvatsky)
- ↑ Povijest zgrade [online]. Hrvatsko narodno kazalište u Zagrebu [cit. 2016-05-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-20. (chorvatsky)
- ↑ HRT: Praizvedba opere Porin Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine., (chorvatsky), 2016-05-21.
- ↑ Národní divadlo Záhřeb: Slavnostní opony (chorvatsky). www.hnk.hr [online]. [cit. 2017-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-20.
- ↑ Benedikt XVI. podpořil na návštěvě Chorvatska vstup země do EU. ČT24 [online]. 2011-06-04 [cit. 2023-08-07]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Chorvatské národní divadlo v Záhřebu na Wikimedia Commons
- Oficiální stránky
- Oficiální stránky
- Chorvatské národní divadlo v Záhřebu na Facebooku
Média použitá na této stránce
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Autor: Vojtěch Dočkal , Licence: CC BY-SA 4.0
Chorvatské Národní Divadlo
(c) Roberta F., CC BY-SA 3.0
u Muzeju grada Zagreba Simbolični čekić kojim je car i kralj Franjo Josip I. otvorio Hrvatsko zemaljsko kazalište u Zagrebu. Robert Frangeš Mihanović, izliven kod Turbelina, cizelirano po C. Waschmanu, Beč, jesen 1895. godine (srebro, dragulji). Čekić je remek-djelo mladog Roberta Frangeša Mihanovića. Načinio ga je na nagovor prof. Ise Kršnjavoga u rekordnom vremenu od jedanaest dana. Na dršku su simbolično prikazane četiri muze - drama, tragedija, komedija i opera - a na kladivu simbolična ženska i muška figura kao znak umjetnosti i znanosti te medaljon s likom vladara. Čekić je bio izložen na Milenijskoj izložbi u Budimpešti 1896. godine - na kojoj je dobio veliku nagradu - na Međunarodnoj umjetničkoj izložbi u Kopenhagenu 1897. godine, na Izložbi društva hrvatskih umjetnika 1898. godine, na Austro-ugarskoj izložbi u Petrogradu 1899.-1900. godine, a na Međunarodnoj izložbi u Parizu 1900. godine dobitnik je zlatne medalje. Godine 1903. izlagan je u Pragu na izložbi Društvo umjetnosti.
Autor: Bobonajbolji, Licence: CC BY-SA 4.0
Zgrada Hrvatskog narodnog kazališta, Trg maršala Tita 15, Z-221
Autor: Suradnik13, Licence: CC BY-SA 3.0
Croatian National Theatre in Zagreb, Croatia, from the air
(c) Roberta F., CC BY-SA 3.0
Tento soubor byl nahrán pomocí nástroje Commonist.
Autor: Bernard Gagnon, Licence: CC BY-SA 4.0
Interior of Croatian National Theater, Zagreb, Croatia
Autor: Bernard Gagnon, Licence: CC BY-SA 4.0
Stage of Croatian National Theater, Zagreb, Croatia
Autor: Suradnik13, Licence: CC BY-SA 4.0
Croatian National Theater in Zagreb, Croatia
Illyrian Revival (curtain in the Croatian National Theater in Zagreb)
Autor: Bernard Gagnon, Licence: CC BY-SA 4.0
Interior of Croatian National Theater, Zagreb, Croatia
Autor: Ex13, Licence: CC BY-SA 3.0
Makete u Muzeju grada Zagreba - zgrada Hrvatskog narodnog kazališta u Zagrebu, u pozadini zgrada Hrvatskog državnog arhiva
Autor: Bernard Gagnon, Licence: CC BY-SA 4.0
Interior of Croatian National Theater, Zagreb, Croatia