Chorvatsko-bosňácká válka

Chorvatsko-bosňácká válka
konflikt: Válka v Jugoslávii, Válka v Bosně a Hercegovině
Ve směru hodinových ručiček zprava nahoře: pozůstatky Starého Mostu v Mostaru, nahrazený lanovým mostem; francouzský dělostřelecký oddíl IFOR na hlídce poblíž Mostaru; chorvatský válečný památník ve Vitezu; památník bosenské války ve Starém Vitezu; pohled na Novi Travnik během války
Trvání	18. října 1992 – 23. února 1994 (1 rok, 4 měsíce a 5 dnů)
Místo	Bosna a Hercegovina, zejména střední Bosna a podél řeky Neretva.
Výsledek	Washingtonská dohoda Od března 1994 Herceg-Bosna a Republika Bosna a Hercegovina spojenci Stažení HVO z měst Jablanica, Konjic, Fojnica, Kakanj, Zenica, Travnik a Bugojno; mírný pokles území kontrolovaného HVO V srpnu 1996 byla Herzeg-Bosna formálně zrušena a území ovládané Chorvatskem bylo federalizováno do kantonů
Změny území	Vytvoření Federace Bosny a Hercegoviny. V době Washingtonské dohody představovalo území ovládané HVO 13 % Bosny a Hercegoviny. 21 % kontrolovala ARBiH.
Strany
Herzeg-Bosna Podpora: Chorvatsko Bosna a Hercegovina Podpora: Bosenští mudžáhedíni[1] Chorvatské obranné síly (do r. 1993)
Velitelé
Mate Boban[pozn. 1] Krešimir Zubak[pozn. 2] Bruno Stojić Milivoj Petković Slobodan Praljak Ante Roso Valentin Ćorić Franjo Tuđman Gojko Šušak Janko Bobetko Alija Izetbegović Sefer Halilović Rasim Delić Enver Hadžihasanović Arif Pašalić Mehmed Alagić Blaž Kraljević (†)
Síla
40 000–50 000 (1993)[2] 100 000–120 000 (1993)[3]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chorvatsko-bosňácká válka byl konflikt mezi Republikou Bosna a Hercegovina a Chorvatskou republikou Herceg-Bosna, podporovanou Chorvatskem. Konflikt trval od 18. října 1992 do 23. února 1994.^[4] Bývá označován jako „válka ve válce“, protože byl součástí větší bosenské války. Na počátku spolu Armáda Republiky Bosna a Hercegovina a Chorvatská rada obrany (HVO) bojovaly v alianci proti Jugoslávské lidové armádě (JNA) a Armádě Republiky srbské (VRS). Do konce roku 1992 však napětí mezi Bosňáky a bosenskými Chorvaty vzrostlo. K prvním ozbrojeným incidentům mezi nimi došlo v říjnu 1992 ve střední Bosně. Vojenská aliance pokračovala až do začátku roku 1993, kdy se většinou rozpadla a oba bývalí spojenci se zapojili do otevřeného konfliktu.

Chorvatsko-bosňácká válka eskalovala ve střední Bosně a brzy se rozšířila do Hercegoviny, přičemž většina bojů se odehrávala v těchto dvou oblastech. Válka se obecně skládala ze sporadických konfliktů s četnými krátkými příměřími. Mezi Bosňáky a Chorvaty se však nejednalo o totální válku a v jiných regionech zůstali spojenci – především v Bihaći, Sarajevu a Tešanji. Během války navrhlo mezinárodní společenství několik mírových plánů, ale každý z nich selhal. 23. února 1994 bylo dohodnuto trvalé příměří a 18. března 1994 byla ve Washingtonu podepsána dohoda o ukončení nepřátelských akcí, do té doby měla Chorvatská rada obrany značné územní ztráty. Dohoda vedla k založení Federace Bosny a Hercegoviny a obnovení společných operací proti srbským silám, což pomohlo změnit vojenskou rovnováhu a ukončit bosenskou válku.

Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) odsoudil 17 bosenských Chorvatů, šest z nich za účast s chorvatským prezidentem Franjo Tuđmanem a dalšími nejvyššími chorvatskými představiteli ve společném zločinném podniku, který se snažil anektovat nebo kontrolovat většinu chorvatských částí Bosny a Hercegoviny a etnicky je vyčistit od Bosňáků.^[5] Dva bosenští představitelé byli rovněž odsouzeni za válečné zločiny spáchané během konfliktu. ICTY rozhodl, že Chorvatsko má celkovou kontrolu nad Chorvatskou radou obrany a že chorvatská armáda vstoupila do Bosny, čímž se konflikt stal mezinárodním.^[6]