Chrám svatého Polyeukta
| Chrám svatého Polyeukta | |
|---|---|
 Chrám svatého Polyeukta, ruiny, Istanbul | |
| Místo | |
| Stát |  Byzantská říše |
| Obec | Konstantinopol |
| Souřadnice | 41°0′52″ s. š., 28°57′11″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | pravoslavná |
| Zasvěcení | Svatý Polyeukt |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | Byzantská architektura |
| Typ stavby | Bazilika |
| Výstavba | 524-527 |
| Další informace | |
| Adresa | Konstantinopol, Byzantská říše |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chrám svatého Polyeukta – (řecky Ἅγιος Πολύευκτος, překl. Hagios Polyeuktos; turecky: Ayios Polieuktos Kilisesi) byl starověký byzantský chrám v Konstantinopoli (Istanbul, Turecko), který nechala postavit aristokratka Anicia Juliana a zasvětila jej svatému Polyeuktovi. Chrám byl bohatě vyzdoben a byl největším chrámem před stavbou Hagia Sofia. Anicia Juliana zavedla rozsáhlé použití sásánovských perských dekorativních prvků a možná zahájila nový architektonický typ kupolovité baziliky, zdokonalený v pozdějším chrámu Hagia Sofia.
O historii chrámu po jeho postavení je známo jen málo. Stavba přežila až do 11. století, poté zchátrala a některé architektonické prvky byly odstraněny a znovu použity v Konstantinopoli a dalších městech. Poté, co byl chrám v osmanském období zastavěn, bylo jeho místo znovu objeveno při vykopávkách v 60. letech 20. století. Oblast, která se nachází přímo naproti radnici Istanbulského metropolitního magistrátu, je nyní zachovalým archeologickým nalezištěm přístupným návštěvníkům, ačkoli sochy byly převezeny do Istanbulských archeologických muzeí.
Historie
Anicia Juliana byla potomek několika západních císařů a za vlády Justina I. (518-527) nechala v letech 524-527 vystavět chrám svatého Poleukta, který měl nahradit dřívější chrám, postavený Eudokií, manželkou Theodosia II. a Juliáninou prababičkou. V nově postaveném chrámu uložili relikvii lebky svatého Polyeukta.
Ve dvou oslavných epigramech (dohromady 76 řádků), které jsou napsány na chrámových stěnách a které se v plném rozsahu dochovaly ve středověkém rukopise (Anthologia Graeca, I.10), se Juliana přirovnává k dřívějším císařům Konstantinovi I. a Theodosiovi II. jako monumentální stavitelka a tvrdí, že překonala Šalamounův chrám, podle jehož proporcí byl nový chrám údajně postaven. Stavba tak představovala přímou výzvu prestiži a autoritě vládnoucí dynastie a mohla být motivací masivního rozsahu Justiniánovy přestavby chrámu Hagia Sofia o několik let později, po jejímž dokončení uchvácený císař údajně vykřikl: "Překonal jsem tě, Šalamoune!"
Chrám svatého Polyeukta se dochoval až do 11. století, kdy byl opuštěn. Materiál z chrámu byl poté hojně pleněn na sochy a další architektonické prvky (spolia) jak samými Byzantinci, tak po vyplenění města v roce 1204 křižáky. Několik kusů bylo znovu použito v jiných sakrálních stavbách v Konstantinopoli – například v monastýru Krista Pantokratora (mešita Zeyrek), mešitě Fenâri Îsâ a mešitě Koca Mustafa Paša. Ale i další části architektonické skulptury z chrámu byly rozšířeny po celém Středomoří do míst, jako jsou Benátky, Milán, Barcelona a i Vídeň. Nejznámějšími příklady jsou tzv. Pilastri Acritani neboli pilíře svatého Jana z Akry – jsou dva sochařské sloupy na náměstí Svatého Marka v Benátkách před portálem na jižním průčelí stejnojmenné baziliky; jedná se o spolia.
Na chrámovém místě ve čtvrti Saraçhane byly v osmanském období postupně postaveny domy a mešita. V roce 1940 bylo území srovnáno se zemí a v roce 1960, při stavbě křižovatky silnic Șehzadebași Caddesi a Atatürk Bulvari, byly zahájeny vykopávky, během nichž byly objeveny cihlové klenby a kusy prokonéské mramorové plastiky. Rovněž byly objeveny fragmenty monumentálního epigramu zdobícího chrám, které ve spojení se zmínkami o přibližné poloze baziliky v byzantských textech týkajících se císařských procesí na hlavní třídě Mese umožnily bezpečnou identifikaci bývalého chrámu. Místo bylo v letech 1964-1969 důkladně prozkoumáno archeology pod vedením dr. Neziha Firatliho z Istanbulských archeologických muzeí a Richarda Martina Harrisona z institutu Dumbarton Oaks.
Archeologie a popis
Navzdory jeho architektonickému významu je o historii chrámu svatého Polyeukta a jeho architektuře známo jen velmi málo. Většina informací pochází z epigramu na počest Juliany a její rodiny, který byl po částech vepsán do různých chrámových částí. Na epigramu stojí, že chrám byl vystavěn jako replika starověkého židovského chrámu s přesnými proporcemi uvedenými v Bibli pro Šalamounův chrám a s použitím královského lokte jako měrné jednotky, stejně jako u jeho vzoru.
Richard Martin Harrison, hlavní archeolog lokality, rekonstruoval chrám jako zhruba čtvercovou baziliku o délce stran cca 52 m, s centrální lodí a dvěma bočními loděmi, před nimiž se nacházelo předsálí a jimž předcházelo velké atrium o délce 26 m. Severně od atria byly identifikovány pozůstatky další budovy, která byla označena buď za křtitelnici, nebo za Juliánův palác. V samotném atriu se nacházel první ze dvou epigramů.
Oválná podezdívka ve středu budovy naznačuje polohu ambonu, zatímco silné základy v celé budově podle Harrisona naznačují přítomnost kupole, čímž se výška budovy odhaduje na více než 30 m. Oblast oltáře nebyla dostatečně prozkoumána a jeho tvar zůstává neznámý. Z epigramu je známo, že interiér měl dvě patra s kolonádami a galeriemi. Na základě epigramu a podružných konstrukcí Harrison rovněž předpokládal existenci dvojice dvoupatrových exedrů, tvořených třemi výklenky s pilířem mezi nimi, na severní a jižní straně ambonu. Prostory kolem kupolovitého západního klenebního pole by byly zakryty valenou nebo křížovou klenbou.
Vnitřní výzdoba byla mimořádně bohatá. Stěny byly vyzdobeny mramorem, střecha byla pozlacená a v narthexu byl vyobrazen křest Konstantina Velikého. Na místě byly nalezeny také fragmenty slonoviny, ametystu, zlata a barevného skla, které byly původně inkrustovány do mramorových soch, a také fragmenty mozaiky. Záměrnou evokaci Šalamounova chrámu ještě umocňovala převaha zdobných motivů palmy, granátového jablka a lilie.
Ve výzdobě chrámu byly bohatě uplatněny sásánovské zdobné motivy palmových a granátových listů, které v té době byly oblíbené. Výjimečným nálezem je deset reliéfních desek s obrazy Krista, Panny Marie a apoštolů; takové obrazy jsou velmi vzácné kvůli zničení lidských vyobrazení v době ikonoklasmu v 8. a 9. století.
Jedním z největších dekorativních mramorových pozůstatků naleziště jsou hlavice výklenků. Tyto masivní kusy mramoru se skládají z konkávního segmentu, v jehož středu je vytesán velký čelní páv s hrdě rozvětveným ocasem. Podél půlkruhu řezby probíhá druhý epigram. Kolem páva jsou spandrely vyplněné vinnou révou a listy. Písmena nápisu jsou 11 cm vysoká a obklopena realistickými vinnými révami. Každý list má viditelné žilky, některé okraje listů jsou roztřepené a potrhané, a umělec si dokonce dal práci s vrstvením vzoru, některé listy vytáhl dopředu a jiné vyřezal v pozadí, což dodává pocit hloubky. Martin Harrison poznamenává, že veškeré toto zpracování je provedeno okem umělce a bez použití stálého měřidla, to naznačují stopy po dlátu, drobné nerovnosti a mírné ohyby mřížky. Oblast byla vymalována zářivými barvami – modrá, zelená a některé fialové. Pozadí vinné révy a písmen bylo jasně modré. Pávi byli v antice spojovaní s pohanskou bohyní Hérou a královskou rodinou a pro křesťany symbolizují obnovu a znovuzrození.
Archeologové pod zaniklým chrámem odkryly 1500 let staré dvě velké podzemní místnosti, které byly spojené tunelem a vedly do liturgické místnosti za oltářem. V neuspořádaném areálu se připravuje archeologický park.[1][2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Church of St. Polyeuctus na anglické Wikipedii.
- ↑ MOŠTĚK, Martin. Pod bývalým kostelem v Istanbulu se ukrývaly tajemné místnosti, tunel i poklad. Prostějovský deník. 2023-06-04. Dostupné online [cit. 2024-05-03].
- ↑ V Istanbulu byl nalezen 1500 let starý skrytý tunel. Uvnitř bylo několik místností i s vybavením - Seznam Médium. medium.seznam.cz [online]. 2023-06-15 [cit. 2024-05-03]. Dostupné online.
Podobné články
- Hagia Sofia
- Monastýr Krista Pantokratora
- Theotokos Pammakaristos
- Chrám Bohorodice Farosské
- Chrám svatého Spasitele v Chóře
- Chrám Matky Boží Vlachernské
- Byzantská architektura
- Chrám svatých Apoštolů
- Chrám Matky Boží Životodárného pramene
- Lips monastýr (mešita Fenari Isa)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Church of St.Polyeuktos na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Dragovit, Licence: CC BY-SA 4.0
The 11th-century Byzantine vandon banner, a square shape with pointed streamers probably beared by cavalry. The banner depicting a Greek cross and golden discs, that preceded the later tetragrammatic cross. According to the historian A. Babuin, the flags with crosses quartered with golden discs were from the 10th century, and a depiction of a flag almost identical to the Palaiologan symbolism from the early 13th century.
Autor: Dosseman, Licence: CC BY-SA 4.0
The area of the church is generally fenced off, but with such holes in the fence that often, but not always, it's possible to take pictures of what remains. It's hard for non-specialists to identify what's what.
Autor: Jean-Pol GRANDMONT, Licence: CC BY 4.0
Piliers dits de Saint-Jean d'Acre (VIe siècle) élevés devant le portail sud de la basilique Saint-Marc à Venise (Italie).
Autor: Dosseman, Licence: CC BY-SA 4.0
In a small park (now called Saraçhane Arkeoloji Parkı) excavations are going on. An earlier excavation by Dumbarton Oakes brought many fragments to light of the huge church that once stood here. Built between 524 and 527 it was larger than the Süleymaniye Mosque (at 52 x 58 meters, compared to the 52 meters square for the mosque without its atrium). Some remains are in the museum. But a large store of fragments lies within the fencing of the archaeological park. And the remains of the church’s structure, that were largely covered in 2015, are now out in the open. One can only wonder what will happen to all that.
Autor: Anthémios de Tralles, Licence: CC BY 3.0
Fragment of a niche with a peacock and some line from a Greek epigram (Palatine Anthology I, 10, 31: ..οὐδ' αὐτὴ δεδάηκας· ἀμετρήτους γάρ...), from the St. Polyeuktos church in Constantinople, ca. 524-527. Istanbul Archaeological Museum. Reference : N. Firatli, La sculpture byzantine figurée au musée archéologique d'Istanbul, Paris, 1990, n°499, p. 213. (see the full poem here
Autor: Dosseman, Licence: CC BY-SA 4.0
The area of the church is generally fenced off, but with such holes in the fence that often, but not always, it's possible to take pictures of what remains. It's hard for non-specialists to identify what's what.
Autor: Dosseman, Licence: CC BY-SA 4.0
One of several Byzantine capitals obviously from churches. The great church dedicated to Saint Polyeuktos of Malatya (Melitene) is a work of Anicia Juliana, a protector of the arts and one of the most powerful women of the Byzantine dynasty. The church was found during the construction excavations for the of the Municipal Palace in 1960 and later during the excavations of various roads and The Haşim İşcan Underpass. A long poem written on architectural pieces tells success stories and noble family bonds of Anicia Juliana. This challenging architecture that belongs to the 6th century bears remarkable features such as peacock motives, columns with glass and stone inlays, gilded mosaics and Iranian/Sassanid ornamentations. Materials for the construction and decoration of the church were brought from Anatolia, Italy and Tunisia. Besides its magnificent architecture, the Polyeuktos Church was at the same time a special stop on the ceremonial roads of Constantinople where imperial candle was changed.