Chrám svatých Apoštolů (Konstantinopol)

Chrám svatých Apoštolů
Chrám svatých Apoštolů, Homilie Jakuba Kokkinobafa, Francouzská národní knihovna, Paříž
Místo
Stát	Byzantská říše Byzantská říše
Obec	Konstantinopol
Souřadnice	41°1′11″ s. š., 28°56′59″ v. d.
Základní informace
Církev	pravoslavná
Zasvěcení	dvanáct Ježíšových apoštolů
Datum posvěcení	28. červen 550
Zánik	1461
Architektonický popis
Architekt	Anthémios z Trallu; Isidor z Milétu
Stavební sloh	Byzantská architektura
Typ stavby	bazilika
Výstavba	330
Další informace
Adresa	Konstantinopol, Byzantská říše Byzantská říše
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chrám svatých Apoštolů – (řec. Ἅγιοι Ἀπόστολοι, Agioi Apostoloi; tur. Havariyyun Kilisesi) byl pravoslavný chrám v Konstantinopoli a Imperial Polyándreion (císařské pohřebiště).

Po pádu Konstantinopole v roce 1453 se chrám stal na krátkou dobu sídlem pravoslavného ekumenického patriarchy. O tři roky později byla zchátralá stavba opuštěna a patriarchát byl přemístěn do chrámu Theotokos Pammakaristos. Osmané v roce 1461 chrám zbořili a na jeho místě postavili mešitu Mehmed II.Fatih.

Původní chrám byl vysvěcen kolem roku 330 Konstantinem Velikým, zakladatelem Konstantinopole, nového hlavního města Římské říše, avšak nebyl zcela dokončen. Po jeho smrti v roce 337 se úkolu dokončit výstavbu chrámu ujal jeho syn a nástupce Konstantin II., který zde pohřbil ostatky svého otce. Chrám byl zasvěcen Ježíšovým dvanácti apoštolům a císařovým záměrem bylo v chrámu shromáždit všechny jejich relikvie. Povedlo se však pořídit pouze relikvie svatého Ondřeje, svatého Lukáše a svatého Timoteje (poslední dva jmenovaní patří do skupiny sedmdesáti apoštolů).

Za vlády císaře Justiniána I. byl chrám přestavěn na nový, tvar kříže zůstal zachován a bylo přidáno druhé mauzoleum. Obě mauzolea sloužila jako císařské pohřebiště až do roku 1028.^[1] Nový chrám navrhli a postavili slavní architekti Anthémios z Trallu a Isidor z Milétu,^[2] kteří stáli i za přestavbou ústředního chrámu Hagia Sofia, a byl vysvěcen 28. června 550. Chrám svatých Apoštolů stál na velké dopravní tepně zvané Mese Odós (Hlavní ulice), a stal se nejrušnějším chrámem ve městě, kde byla pohřbena většina císařů, mnoho patriarchů a biskupů, jejichž ostatky byly po staletí uctívány věřícími.

Nejcennějším majetkem chrámu byly lebky svatých Ondřeje, Lukáše a Timoteje, ale také část „bičovacího sloupu“, ke kterému byl Ježíš přivázán a zbičován. V chrámové pokladnici se nacházely relikvie svatého Jana Zlatoústého a dalších církevních otců, světců a mučedníků. V průběhu let se v chrámu nakupilo obrovské množství zlata, stříbra a drahokamů – darů od věrných křesťanů.

Císař Basileios I. chrám obnovil a pravděpodobně rozšířil a v roce 874 byly ostatky historika a konstantinopolského patriarchy Nikefora I., který zemřel na počátku století, znovu uloženy v obnoveném chrámu, kde se staly místem každoroční císařské pobožnosti. V 10. století Konstantin z Rhodu sepsal veršovaný Popis stavby apoštolů, který věnoval Konstantinovi VII.

Bazilika vyplenili křižáci během čtvrté křížové výpravy v roce 1204. Historik Niketas Choniates uvádí, že křižáci vyplenili císařské hrobky kvůli zlatu a drahokamům. Ani Justiniánova hrobka nebyla ušetřena. Byla otevřena hrobka císaře Herakleia a ukradena jeho zlatá koruna, na níž byly stále připevněny vlasy zesnulého císaře. Některé z těchto pokladů byly převezeny do Benátek, kde jsou k vidění v bazilice svatého Marka, zatímco tělo svatého Řehoře z Nazianzu (Theolog) bylo převezeno do Říma.

Michael VIII. Palaiiologos dobyl město zpět od křižáků a na památku toho nechal u chrámu svatých Apoštolů postavit sochu archanděla Michaela. Chrám byl znovu částečně obnoven císařem Andronikem II Palaeologem na počátku 14. století, ale poté chátral, jak říše upadala a počet obyvatel Konstantinopole klesal. V roce 1420 si chátrající baziliku prohlédl Florenťan Cristoforo Buondelmonti.

Po pádu Konstantinopole do rukou Osmanů byl katedrální chrám Hagia Sofia zabaven a přeměněn na mešitu a sultán Mehmed II. přenechal pravoslavnému patriarchovi Gennadiu Scholariovi chrám svatých Apoštolů jako sídlo patriarchátu. Kvůli nevyhovujícím podmínkám Gennadios přesunul sídlo v roce 1456 do chrámu Theotokos Pammakaristos ve čtvrti Çarşamba.^[1][3] Steven Runciman o tom píše:^[4]

"Několik měsíců po nastolení požádal sultána (Gennadios), aby mu povolil přestěhovat sídlo z chrámu svatých Apoštolů, jehož okolí osídlili Turci ..."; "Shromáždil tedy všechny svaté ostatky a poklady z chrámu a přestěhoval se do Řeky obydlené čtvrti Fanar. Zde se usadil v klášteře Pammakaristos, přemístiv tamní mnišky do sousedního kláštera sv.Jana v Trullo. Malý, ale překrásný chrám zasvěcený Panně Marii Radostné (Theotokos Pammakaristos) se tak stal patriarším chrámem."

Steven Runciman

Chrám svatých Apoštolů Turci v roce 1462 zbourali a na jeho místě postavili mešitu Mehmed II. Fatih. Několik císařských sarkofágů bylo zachráněno. Chrám svatých Apoštolů se svým půdorysem ve tvaru kříže a pěti kupolemi podobal bazilice svatého Jana v Efezu– stejné schéma bylo později použito v bazilice svatého Marka v Benátkách.^[1][2]

V areálu prvního chrámu svatých Apoštolů se nacházelo rotundové mauzoleum. O vzhledu původního chrámu je známo jen málo, kromě toho, že měl tvar kříže, ale historik Eusebius (asi 263-339) uvádí následující popis chrámu dokončeného císařem Constantiusem II.:

Tuto stavbu vynesl do obrovské výšky a skvěle ji vyzdobil tím, že ji od základů až po střechu obložil mramorovými deskami různých barev. Vnitřní střechu rovněž vytvořil z jemně prolamované práce a celou ji pokryl zlatem. Vnější krytina, která chránila budovu před deštěm, byla místo tašek z mosazi a i ta byla nádherně a bohatě zdobená zlatem a odrážela sluneční paprsky s leskem, který oslňoval vzdálené pozorovatele. Kupole byla celá obklopena jemně vyřezávanou kružbou, tepanou z mosazi a zlata. S takovou nádherou si císař přál tento chrám zkrášlit. Stavba byla obklopena rozsáhlým prostranstvím, jehož čtyři strany byly zakončeny portiky, které uzavíraly prostranství i samotnou baziliku. K těmto portikům přiléhaly řady honosných komnat s lázněmi a promenádami a kromě toho mnoho bytů uzpůsobených k užívání těmi, kdo měli toto místo na starosti.

Eusebios z Kaisareie

Křížový půdorys byl přelomovým počinem v křesťanské architektuře, protože nahradil půdorys bazilikální půdorysem centralizované svatyně. Desítky církevních staveb křížového půdorysu z konce 4. a počátku 5. století byly hrubými napodobeninami chrámu svatých Apoštolů z doby Konstantinovy vlády, například Ambrožův chrám San Nazaro in Brolo v Miláně, martyrium svatého Babylase v Antiochii a kostel svatého Simeona Stylity v syrském Aleppu.

Druhý chrám, postavený za Justiniána I., měl zachován tvar kříže, ale byl zakončen pěti kupolemi: jedna nad každým ramenem kříže a jedna nad středovým výklenkem, kde se ramena kříže protínají. Západní rameno kříže se táhlo dále než ostatní a tvořilo atrium. O konstrukčních detailech se vedou spory. Chrám dobře popsal historik Prokopios z Kaisareie.

Chrámy jako bazilika svatého Jana v Efezu, bazilika svatého Marka v Benátkách, katedrála svatého Fronta v Périgueux a bazilika svatého Antonína v Padově byly údajně postaveny podle Justiniánova vzoru chrámu Svatých apoštolů, ale navzájem se výrazně liší.

V obou mauzoleích chrámu odpočívala většina východořímských císařů a členů jejich rodin po sedm století, počínaje Konstantinem I. (zemřel v roce 337) a konče Konstantinem VIII. (zemřel v roce 1028). Protože už nebylo k dispozici více místa, začali být císaři pohřbíváni v jiných chrámech a monastýrech v okolí města. Hroby v chrámu svatých Apoštolů jsou známy pouze ze seznamů v literárních pramenech, z nichž jeden je obsažen v De Ceremoniis.

Přestože sarkofágy císařů byly během čtvrté křížové výpravy v roce 1204 vyloupeny křižáky, některé z nejstarších porfyrových sarkofágů se dochovaly: dva v atriu Hagia Eiréné, čtyři před Istanbulskými archeologickými muzei a fragment sedmého v muzejním pavilonu „Istanbul v průběhu věků“; tento fragment pravděpodobně pochází ze sarkofágu Konstantina I.

V chrámu byli pohřbeni mimo jiné:

• Konstantin I.
• Constantius II.
• Julián Apostata
• Jovianus a jeho žena Charito
• Valentinianus I. a jeho žena Marina Severa
• Theodosius
• Marcianus a Pulcheria
• Ariadne
• Anastasios I.
• Justinián I. a Theodora I.
• Ino Anastasia
• Herakleios
• Fabia Eudokia
• Fausta (žena Konstantina II.)
• Anastasia (žena Konstantina IV.)
• Anastasios II.
• Eudokia (žena Justiniána II.)
• Irena Athénská
• Leon VI. Moudrý a jeho tři ženy: Theofánie Martinakia, Zoe Zaoutzaina, Eudokia Baiané
• Eudokia Ingerina
• Nikeforos II.
• Konstantin VIII.
• Zoe Porphyrogenita
• Theodora III.

• 
  Ostatky císaře Michaela III. jsou přenášeny z Chrysopolis do chrámu svatých Apoštolů; Dějiny Jana Skyllitze
• 
  Chrám svatých Apoštolů, Sbírka kázání mnicha Jana z Kokkinobaphosu o Panně Marii, scéna: Nanebevzetí Krista
• 
  Svatý apoštol Timotej – přenesení ostatků do chrámu svatých Apoštolů, Menologium císaře Basileia II.
• 
  Svatý apoštol Lukáš – přenesení ostatků do chrámu svatých Apoštolů, Menologium císaře Basileia II.
• 
  Přenesení ostatků svatého Jana Zlatoústého z Komana do chrámu svatých Apoštolů v Konstantinopoli.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Church of the Holy Apostles na anglické Wikipedii.

• Hagia Sofia
• Monastýr Krista Pantokratora
• Theotokos Pammakaristos
• Chrám Bohorodice Farosské
• Chrám svatého Spasitele v Chóře
• Chrám Matky Boží Vlachernské
• Chrám svatého Polyeukta
• Chrám Matky Boží Životodárného pramene
• Lips monastýr (mešita Fenari Isa)
• Architektura starověkého Říma
• Byzantská architektura
• Byzantská říše
• Konstantinopol
• Kostel
• Bazilika

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Church of the Holy Apostles Constantinople na Wikimedia Commons