Christiaan Eijkman

Christiaan Eijkman
Narození	11. srpna 1858 Nijkerk
Úmrtí	5. listopadu 1930 (ve věku 72 let) Utrecht
Místo pohřbení	Driehuis Velsen Crematorium
Bydliště	Gelderland
Alma mater	Amsterdamská univerzita Pasteurův ústav
Povolání	lékař, biochemik, vysokoškolský učitel a fyziolog
Zaměstnavatel	Utrechtská univerzita (1898–1918)
Ocenění	John Scott Medal (1923) Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1929)
Příbuzní	Johan Frederik Eijkman (sourozenec)
Funkce	rector of Utrecht University
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christiaan Eijkman (11. srpna 1858 Nijkerk, Nizozemsko – 5. listopadu 1930 Utrecht, Nizozemsko) byl nizozemský lékař a patolog, nositel Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu za rok 1929 za objev vitamínu, který stimuluje růst. Nobelovu cenu získal spolu s Frederickem Hopkinsem.

Christiaan Eijkman se narodil 11. srpna 1858 v Nijkerku v Nizozemsku. Lékařství Eijkmana fascinovalo už od dětství a už v těchto letech byl rozhodnut stát se lékařem. Své předsevzetí vzal vážně a medicínu studoval na univerzitě v Amsterdamu. V letech 1889–1896 byl ředitelem patologické laboratoře v Batávii, dnešní Jakartě, a od roku 1898 byl plných třicet let profesorem hygieny a soudního lékařství na univerzitě v Utrechtu.

Koncem 19. století se na Blízkém východě rozšířila velice zákeřná choroba zvaná beri-beri. Nizozemská vláda jmenovala zvláštní komisi, která měla za úkol vyřešit tento problém. V této komisi byl i Christiaan Eijkman, který byl v Batávii lékařem ve státní věznici. Jednoho dne, když pozoroval slepice, ho napadlo jestli není nějaká souvislost mezi kurem domácím a nemocnými postiženými beri-beri. Po delším bádání zjistil, že mezi nimi úzká souvislost je - společná strava. Slepice byly krmeny zbytky vězeňské stravy. Okamžitě se informoval, jaká je situace v jiných věznicích a zjistil, že je někde nemocných podstatně méně a někde více – zjistil totiž, že tam, kde se vařila výhradně loupaná rýže, bylo nemocných více, a tam, kde šetřili a dávali vězňům neloupanou rýži, byla beri-beri spíše vzácností.

Své výsledky uveřejnil v roce 1897 v lékařském časopise, ale i přesto, že tyto pozorování prakticky znamenaly vyřešení problému choroby beri-beri, jeho zpráva nevyvolala velikou pozornost. Ale Eijkman se nevzdával a pokračoval opět na svých pokusech na slepicích. Slepice rozdělil na dvě skupiny: jednu krmil neloupanou rýží, druhou rýží loupanou a brzy zjistil podle svého očekávání, že skupina krmena loupanou rýží převážně onemocněla a druhá skupina, krmena neloupanou rýží zůstala povětšinově zdravá. V této chvíli se Eijkmanovi potvrdilo, že ve slupce, kterou obchodníci z rýže odstraňovali, aby měla větší vzhled i větší cenu, musí být látky, jejichž nedostatek u výhradně rýžové stravy způsobuje i onemocnění beri-beri. To znamená, že nejen že zjistil hlavní příčinu nemoci beri-beri, ale také, že jako první fakticky objevil vitamíny.

Christiaan Eijkman však nedokázal i přes svůj výzkum označit látku, která způsobuje chorobu beri-beri. To se povedlo vědcům až po jeho smrti, kdy polský badatel Kazimierz Funk zopakoval Eijkmanovy pokusy tentokrát na holubech a dospěl k závěru, že ve slupce neloupané rýže jsou opravdu látky, jejichž existenci Eijkman předvídal. Nazval je vitamíny podle latinského slova vita – život. Ve stejné době jako Funk prozkoumal látky ve slupkách rýže i Frederick Hopkins a položil základy vědy o vitamínech.

• Beri-beri
• Frederick Gowland Hopkins
• Kazimierz Funk
• Vitamín

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Christiaan Eijkman na Wikimedia Commons
• (anglicky) Podrobný životopis - hlavní zdroj
• (anglicky) Životopis na stránkách Nobelovy ceny