Christian Josef Willenberg

Christian Josef Willenberg byl vojenský stavební (fortifikační) inženýr. Narodil se v Lehnici ve Slezsku, zemřel v Praze. Podle některých pramenů, mezi něž patří i Ottův slovník naučný, se narodil dne 13. února 1676 a zemřel v únoru 1731. Podle Velfíka se narodil 13. února 1651 a zemřel v únoru 1731 ve věku 80 let. Se jménem Willenberga se pojí založení „první iženýrské školy v Evropě“, tedy počátky historie dnešního Českého vysokého učení technického v Praze.^[1]

Willenberg se stal fortifikačním odborníkem během svého působení u alsaského pluku francouzské armády. Když císař Leopold I. vyzval své poddané, aby nepřátelskou Francii opustili, usadil se Willenberg v Praze.

30. ledna 1705 napsal Willenberg dopis (skript) císaři Leopoldu I., v němž ho žádal, aby směl v Praze za doživotní rentu „šest osob stavu panského, čtyři rytířského a dva městského vyučovati v umění inženýrském“.^[1] Na vlastní žádost byl Willinberg přezkoušen před císařskou komissí pro ingenierské a defensivní věci, tato komise jej uznala způsobilým vyučovat a dne 15. prosince 1706 jej odměnila dekretem o udělení titulu císařského ingenieura. Odpověď na žádost z roku 1705 se mu dostalo až od panovníkova syna císaře Josefa I., který ve svém reskriptu^[2] ze dne 18. ledna 1707 doporučil českým stavům, aby bylo Willenbergově žádosti vyhověno. Na tento reskript pohlíží dnešní České vysoké učení technické v Praze jako na svou zakládací listinu. Čeští stavové však na tento reskript nereagovali, a proto poslal Willenberg po devíti letech čekání v říjnu 1716 svou žádost znovu, tentokrát nejen císaři Karlu VI., ale i českým stavům. Karel VI. vydal dne 14. května 1717 reskript, jímž českým stavům nařídil podat zprávu, jak byl vyřízen reskript jeho bratra Josefa I. z 18. ledna 1707. Po této intervenci vydali čeští stavové dne 9. listopadu 1717 dekret o zřízení profesury a o jmenování Christiana Josefa Willenberga profesorem s ročním plastem 1200 zlatých (plat na tehdejší dobu dost značný).^[1] Výuka byla zahájena 7. ledna 1718. Willenberg dostal jednorázově 300 zlatých na nákup knih. Některé exempláře z této počáteční sbírky knih se zřejmě dodnes dochovaly mezi starými svazky uchovávanými v depozitářích Národní technické knihovny. Willenberg byl na základě dekretu povinen knihy uskladnit a výuku provozovat ve svém domě. Bydlel tehdy v tzv. Saském domě v Mostecké ulici na Malé Straně. Studenti, kteří bydleli v kolejích na pravém břehu Vltavy si však stěžovali, že cesta přes Karlův most je zdržuje, a proto se v roce 1720 prof. Willenberg i se sbírkou knih přestěhoval za svými studenty na Staré Město do domu na rohu Liliové a Anenské ulice. K výuce fortifikačního stavebnictví postupně přibyly obory jako geodézie, kartografie, odvodňovací práce, konstrukce mechanismů na zvedání těžkých břemen a další.

O dalších osudech prof. Willenberga říká (nejen) Ottův slovník naučný, že pobíral roční plat 1200 zlatých, v roce 1725 vážně onemocněl, dne 1. března 1726 byl pensionován s platem 600 zlatých a v roce 1731 zemřel.^[1]

Jeho nástupcem byl v letech 1726 až 1767 Johann Ferdinand Schor s platem 400 zl., po smrti Willenbergově (1731) pak obdržel jeho plný plat (1200 zl.). Schor byl pověřen i odstřelováním balvanů v řečišti Vltavy,^[1] do výuky zavedl optiku, perspektivu, kreslení a geografii.

• VELFLÍK, Albert Vojtěch. Dějiny technického učení v Praze s dějinným přehledem nejstarších inženýrských škol, jakož i akademií a ústavů v Rakousku, na nichž bylo vědám inženýrským nejdříve vyučováno. Pamětní spis na oslavu založení stavovské inženýrské školy v Praze před 200 lety a 100letého trvání polytechnického ústavu Pražského.. Praha: Česká vysoká škola technická, 1906. Dostupné online. 

• Dílo Reskript císaře Josefa I. českým stavům ve Wikizdrojích
• [3] Soubor nejstarších archiválií k dějinám ČVUT z let 1705-1744, Národní archiv České republiky
• [4] Reskript císaře Josefa I., ČVUT v Praze
• [5] Historie ČVUT v datech, ČVUT v Praze
• [6] Stručná historie Státní technické knihovny