Christian Lagler
Christian Lagler | |
---|---|
Narození | 7. září 1668 Dubí |
Úmrtí | 14. srpna 1741 (ve věku 72 let) Teplice |
Povolání | stavitel |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Christian Lagler (2. září 1668 Dubí[1] – 14. srpna 1741 Teplice)[2] byl barokní stavitel působící na Teplicku a pracující pro šlechtickou rodinu Clary-Aldringenů.
Rodina
Byl synem Hanse Laglera a Kathariny roz. Walterové. Měl dvě sestry: Elisabethu a Catharinu.
Byl dvakrát ženatý. Jeho první manželka se jmenovala Marie Matoušová (v originálu Mathauschin), se kterou se oženil v listopadu 1692 v Teplicích. V té době bydlel ve Mstišově, odkud pocházela i nevěsta.[3] Podruhé se jako vdovec oženil s Annou Marií Habelovou, dcerou Simona Habela z Dubí, kterou si vzal 11. září 1729 v Teplicích. Z obou manželství měl několik dětí: Marii Rosalii, Marii Catharinu, Marii Barbaru, Johanna Christiana a Johanna Franze. Posledního z nich měl s Annou Habelovou.[4]
Dílo
Byl starší teplického zednického cechu a vůdčí osobnost teplického baroka. V Teplicích projektoval přestavbu kostela svatého Jana Křtitele, uskutečněnou v roce 1710, a kapli Nalezení sv. Kříže (též Seumeho kaple) z let 1728–1730. Postavil rovněž mnoho lázeňských budov včetně ptačí voliéry u tzv. Ptačích schodů teplického zámku.[5][6] Lagler projektoval i výstavní dílo teplického baroka: Zahradní dům s velkým tanečním sálem, dnes čp. 525/1.[7] Jeho dílem je i kostel svatého Petra a Pavla v Růžové u Děčína,[8] kostel sv. Valentina v Novosedlicích,[9] kostel sv. Kateřiny v Bořislavi,[10] kaple sv. Eustacha ve Mstišově a podílel se na novostavbě kostela sv. Martina ve Rtyni.[11]
Reference
- ↑ Matrika narozených v Teplicích [online]. Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2024-07-10]. Dostupné online.
- ↑ Matrika zemřelých Teplice [online]. Státní oblastní archiv Litoměřice [cit. 2024-07-17]. Dostupné online.
- ↑ Matrika oddaných v Teplicích [online]. Státní oblastní archiv v Litoměřicích [cit. 2024-07-14]. Dostupné online.
- ↑ Christian Lagler (1668 - 1741) [online]. wikitree.com [cit. 2019-05-20]. Dostupné online.
- ↑ KOCOURKOVÁ, Květoslava; VILÍM, Karel. Zmizelé Čechy – Teplice. Praha – Litomyšl: Paseka, 2009. 77 s. ISBN 978-80-7185-966-6. S. 18–20.
- ↑ BUDINSKÁ, Jitka. Z dějin teplického zámku [online]. Regionální muzeum v Teplicích [cit. 2019-05-20]. Dostupné online.
- ↑ KILIÁN, Jan. Teplice. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 541 s. ISBN 978-80-7422-339-6. S. 139.
- ↑ Záznam v Památkovém katalogu.
- ↑ Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s. Heslo Novosedlice, s. 501.
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Bořislav a okolí v čase. Bořislav: Obec Bořislav, 2014. 245 s. ISBN 978-80-260-7091-7. S. 106.
- ↑ HONYS, Vít. Renesanční zvony na Teplicku. In: HRUBÁ, Michaela; HRUBÝ, Petr. Renesanční sochařství a malířství v severozápadních Čechách. Sborník příspěvků z kolokvia konaného v Muzeu města Ústí nad Labem ve dnech 25.–26. listopadu 1999. Ústí nad Labem: Albis international, 2001. ISBN 80-86067-52-1. S. 63–65.
Média použitá na této stránce
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 4.0
Zahradní a plesový dům v Teplicích