Pamětní deska na University College London na počest jejího profesora sira Christopher Kelk Ingolda
Christopher Kelk Ingold (28. října 1893 v Londýně – 8. prosince 1970 v Londýně) byl britský organický chemik a profesor University College London.[1] Zabýval se především mechanismem organických reakcí a mezomerií. Je považován za jednoho z hlavních průkopníků fyzikálníorganické chemie.[2][3][4]
Christopher Kelk Ingold je autorem a spoluautorem 443 článků. Mezi jeho významné studenty patří Peter de la Mare, Ronald Gillespie a Ronald Nyholm.[5][6]
Christopher Kelk Ingold se narodil 28. října 1893 v Londýně obchodníkovi s hedvábím, který zemřel na tuberkulózu, když mu bylo pět let. Svá vědecká studia zahájil na Hartley University College v Southamptonu (nyní Southampton University) a v roce 1913 získal externí bakalářský titul na Londýnské univerzitě.
V roce 1918 mu byl udělen titul PhD. V roce 1920 získal titul MSc na University of London a vrátil se na Imperial College, aby opět pracoval s Jocelyn Field Thorpem. V roce 1921 získal titul DSc a v následujících letech pracoval jako lektor organické chemie.
V roce 1924 se přestěhoval na univerzitu v Leedsu, kde strávil šest let jako profesor organické chemie po boku své manželky Dr. Edith Hildy Ingold. V roce 1930 se vrátil do Londýna, kde byl v letech 1937 až 1961 vedoucím katedry chemie na University College London (UCL). Do důchodu odešel v roce 1961 a v roce 1970 zemřel.
Výzkum
Příklad chirality - šroubovice s opačnou chiralitou (A pravotočivá, B levotočivá)Příklad chirality - enantiomeryaminokyselinyBěhem svého studia alkylhalogenidů našel Ingold důkazy o dvou možných reakčních mechanismechnukleofilních substitučních reakcí. Zjistil, že primární a sekundární alkylhalogenidy prošly jednostupňovým mechanismem (SN2), zatímco terciární alkylhalogenidy prošly dvoustupňovým mechanismem (SN1). Zjistil také, že reakce primárních a sekundárních alkylhalogenidů s nukleofily závisí jak na koncentraci alkylhalogenidu, tak na koncentraci nukleofilu. Naopak reakce terciárních alkylhalogenidů s nukleofily byly závislé pouze na koncentraci alkylhalogenidu.
Příklad uplatnění Cahn-Ingold-Prelog prioritních pravidel (R/S)Je spoluautorem Cahn-Ingold-Prelog (CIP) prioritních pravidel v organické chemii, která jsou pojmenovaná po Robertu Sidney Cahnovi, Christopheru Kelkovi Ingoldovi a Vladimiru Prelogovi. Tato pravidla popisují standardní proces pro úplné a jednoznačné pojmenování stereoizomerumolekuly a jsou unikátním systémem pro pojmenování stereocenterchirálních molekul. Pravidla CIP přiřazují nomenklaturu R a S sloučeninám s jedním stereocentrem a nomenklaturu E a Z sloučeninám s dvojnými vazbami. Tímto způsobem mohou být celé molekuly jednoznačně specifikovány.
Je spoluautorem Hughesových-Ingoldových symbolů, které popisují různé reakční mechanismy. Systém je pojmenován po britských chemicích Edwardu D. Hughesovi a Christopheru Kelkovi Ingoldovi. Například reakce SN2 je substituční reakce (S) s nukleofilním procesem (N), který je bimolekulární (2 zapojené molekulární entity). Reakce SE2 znamená elektrofilní substituci.[9] Naproti tomu reakce E2 je eliminační reakce.
V roce 1915 se stal spoluautorem Thorpe-Ingoldova efektu, což je úhlová komprese při cyklických reakcích, kdy velké substituenty podporují uzavření kruhu a intramolekulární reakce.[10]
V roce 1953 vydal učebnici Struktura a mechanismus v organické chemii, která je považována za základní kámen organické chemie. Zabývá se strukturou organických molekul a reakcemi elektrofilní aromatické substituce, nukleofilní alifatické substituce, adice, eliminace a přesmyky.
Vyznamenání
V roce 1920 byl Ingold vyznamenán Medailí britského impéria (British Empire Medal, BEM) za svůj válečný výzkum, který zahrnoval velkou odvahu při provádění práce v jedovatém ovzduší a riskování svého života při několika příležitostech při prevenci vážných nehod, ačkoli o tomto ocenění ani o tomto období svého života nikdy nemluvil.[11]
V roce 1924 byl zvolen členem Královské společnosti (Royal Society for the Improvement of Natural Knowledge).[12]
V roce 1951 obdržel Longstaffovu medaili Královské chemické společnosti, v roce 1952 Královskou medaili a v roce 1958 byl povýšen do rytířského stavu.
V roce 1923 se oženil s Dr. Edith Hildou Ingold (rodné jméno Usherwood). Byla to kolegyně chemička, se kterou spolupracoval. Měli spolu dvě dcery a syna Keitha Ingolda, který je známým chemikem pracujícím v Kanadě.[13] Ingold zemřel v Londýně v roce 1970 ve věku 77 let.
Spisy
Struktura a mechanismus v organické chemii. Cornell University Press, 1953.
Principy elektronové teorie organických reakcí. Chemical Reviews, sv. 15, 1934, s. 238–274.
↑SHOPPEE, C. W. Christopher Kelk Ingold. 1893-1970. Biographical Memoirs of Fellows of the Royal Society. 1972, s. 348–411. DOI10.1098/rsbm.1972.0012.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑SALTZMAN, M. D. The development of physical organic chemistry in the United States and the United Kingdom: 1919–1939, parallels and contrasts. Journal of Chemical Education. 1986, s. 588. DOI10.1021/ed063p588. Bibcode1986JChEd..63..588S.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.Šablona:Subscription required
↑Ingold, C. K. Structure and Mechanism in Organic Chemistry. Ithaca, New York: Cornell University Press, 1953. Dostupné online. ISBN0-8014-0499-1.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Ingold, Christopher K. Principles of an Electronic Theory of Organic Reactions. Chemical Reviews. 1934, s. 238–274. DOI10.1021/cr60051a003.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Saltzman, Martin D. C. K. Ingold's Development of the Concept of Mesomerism. Bulletin for the History of Chemistry. 1996, s. 25–32. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑CAMBIE, R.C.; DAVIS, B.R. A century of chemistry at the University of Auckland 1883–1983. Auckland: Percival, 1983. S. 35–37.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑RIDD, John. Historical Profile - Organic Pioneer. Chemistry World. December 2008, s. 50–53. Dostupné online.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Absence of SN1 Involvement in the Solvolysis of Secondary Alkyl Compounds, T. J. Murphy, J. Chem. Educ.; 2009; 86(4) pp 519–24; (Article) doi: 10.1021/ed041p678
↑SALTZMAN, M. D. The Robinson-Ingold controversy: Precedence in the electronic theory of organic reactions. Journal of Chemical Education. 1980, s. 484. DOI10.1021/ed057p484. Bibcode1980JChEd..57..484S.Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
↑Nye, Mary Jo. From Chemical Philosophy to Theoretical Chemistry. [s.l.]: University of California Press, 1994. Dostupné online. ISBN978-0-520-08210-6. S. 197–198.Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
Chirality with hands.svg Amino Acid Chirality chirality with hands from http://www.nai.arc.nasa.gov/ A "chiral" molecule is one that is not superposable with its mirror image. Like left and right hands that have a thumb, fingers in the same order, but are mirror images and not the same, chiral molecules have the same things attached in the same order, but are mirror images and not the same. Although most amino acids can exist in both left and right handed forms, Life on Earth is made of left handed amino acids, almost exclusively. No one knows why this is the case. However, Drs. John Cronin and Sandra Pizzarello have shown that some of the amino acids that fall to earth from space are more left than right. Thus, the fact that we are made of L amino acids may be because of amino acids from space. Why do amino acids in space favor L? No one really knows, but it is known that radiation can also exist in left and right handed forms. So, there is a theory called the Bonner hypothesis, that proposes that left handed radiation in space (from a rotating neutron star for example) could lead to left handed amino acids in space, which would explain the left handed amino acids in meteorites. This is still speculative but our paper makes it much more plausible. In fact, this observations was one of the main reasons why we pursued this research. Although there were theories about how the amino acids could form in space in the ice, no one had shown that it was viable to make amino acids this way, until now.
multimediální obsah na Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Christopher Kelk Ingold na Wikimedia Commons 
