Chromatická adaptace

(c) Lamont Anderson (Colorado College), Mark Schneegurt (Wichita State University), and Cyanosite (www-cyanosite.bio.purdue.edu), CC BY-SA 2.5
Fykobilizom obsahuje přídatné fotosyntetické pigmenty: na obrázku světle modře allofykocyanin, tmavě modře fykocyanin a červeně fykoerytrin. Tyto pigmenty se uplatňují mimo jiné při jevu zvaném chromatická adaptace

Chromatická adaptace je změna zastoupení jednotlivých fotosyntetických pigmentů u sinic. Probíhá v podmínkách přezáření, nedostatku světla či při častých výkyvech intenzity světla.[1]

Při tomto jevu se mění barva od blankytně modré přes malachitově zelenou, žlutou, červenou až po černou.[1]

Mechanismus

Mimo jiné se chromatická adaptace odehrává na fykobilizomech. Upravuje se počet fykocyaninových a fykoerytrinových jednotek a tím se posouvá spektrum využitelného světla. Pokusy bylo dokázáno, že buňka je schopna změnit svou barvu od ocelově šedé přes různé stupně zelené po červenavou.[2]

Význam

Díky chromatické adaptaci mohou sinice růst i v místech, kde by ostatní fotosyntetizující organizmy nepřežily. Konkrétním příkladem jsou jeskyně či póry uvnitř hornin.[1]

Reference

  1. ↑ a b c ŠEJNOHOVÁ, Lenka; MARŠÁLEK, Blahoslav. Pohled do mikroskopického světa sinic. Živa. 2005, čís. 3. 
  2. ↑ KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha: Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1. 

Média použitá na této stránce

Phycobilisome structure.jpg
(c) Lamont Anderson (Colorado College), Mark Schneegurt (Wichita State University), and Cyanosite (www-cyanosite.bio.purdue.edu), CC BY-SA 2.5
Schematic of a hemi-discoidal phycobilisome. For more information on what the actual subunits are, see PMID 26417362.