Chu Š’

Chu Š’
Rodné jméno	胡嗣穈
Narození	17. prosince 1891 Šanghaj
Úmrtí	24. února 1962 (ve věku 70 let) Tchaj-pej
Místo pohřbení	Hu Shih Park
Alma mater	National University Kolumbijská univerzita Cornellova univerzita Teachers College
Povolání	diplomat, profesor, novinář, vysokoškolský učitel, politik, spisovatel a filozof
Zaměstnavatelé	Pekingská univerzita Katolická univerzita Fu Jen
Ocenění	čestný doktor Hongkongské univerzity (1935) čestný doktor Univerzity Jižní Kalifornie (1936) čestný doktor Harvardovy univerzity (1936) čestný doktor Kolumbijské univerzity (1939) čestný doktor Chicagské univerzity (1939) … více na Wikidatech
Politická strana	Kuomintang
Děti	Hu Sidu
Rodiče	Hu Chuan
Funkce	prezident (Mezinárodní PEN klub; 1941–1946) member of the National Assembly of the Republic of China člen Národní politické rady Representative of the Republic of China to the United States
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chu Š’ (17. prosince 1891, Šanghaj — 24. února 1962, Nová Tchaj-pej) byl čínský politik, diplomat, filozof a spisovatel. Byl šiřitelem liberalismu a pragmatismu v Číně. Na začátku 20. let prosadil v Číně užívání hovorové čínštiny (paj-chua) v psaném projevu.^[1]

Život

Již v mládí se naučil anglicky a roku 1910 odešel studovat do Spojených států. Vystudoval filozofii na Cornellově (1914) a Kolumbijské univerzitě (1917), kde byl žákem slavného pragmatika Johna Deweyho.^[2] Do Číny se vrátil roku 1917 a začal učit na Pekingské národní univerzitě. Roku 1919 vydal svou nejvýznamnější filozofickou práci Nástin dějin čínské filozofie.

Od roku 1917 plánoval též svou jazykovou reformu, veřejnosti jí představil v časopise La Jeunesse, kde se prezentovali reformisté z Hnutí nové kultury.^[3] Podpořil reformu i literárními pokusy, v roce 1920 například vydal básnickou sbírku Kniha experimentů, celou psanou v paj-chua. V roce 1922 nakonec vláda vyhlásila paj-chua za národní jazyk. Ta tak vytlačila klasickou čínštinu, zjednodušila výuku psaní, přiblížila se obyčejným lidem a jejich řeči a stala se hlavním nástrojem boje s negramotností v Číně.

Po roce 1919 se začal více angažovat v politice, byl představitelem nacionalistického (protijaponského) Hnutí čtvrtého května, hlasitě brojil proti marxismu, ale po čase se dostal do sporů i s nacionalisty, jimž jeho pragmatismus a liberalismus také nevyhovoval.

V letech 1938–1942 byl velvyslancem ve Washingtonu. Po roce 1945 byl rektorem Pekingské národní univerzity, avšak po uchopení moci komunisty musel odejít ze země. Žil nejprve v New Yorku, později na Tchaj-wanu, pro nějž začal znovu pracovat jako diplomat, roku 1957 byl jeho zástupcem v OSN. V roce 1958 se postavil do čela tchajwanské akademie věd (Academia Sinica), vedl ji až do své smrti v roce 1962.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Chu Š’ na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Chu Š’