Chu Ťü-žen
| Chu Ťü-žen | |
|---|---|
| Posmrtné jméno | Wen-ťing |
| Pseudonym | mistr Ťing-čaj |
| Jiná jména | Chu Šu-sin |
| Narození | 1498[1] Jü-kan, Ťiang-si |
| Úmrtí | 1484[1] |
| Učenecké zájmy | |
| Znám jako | neokonfuciánský filozof |
| Škola | škola Čcheng-Ču |
| Ovlivněn | Wu Jü-pi |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Bydliště | Jü-kan, Ťiang-si[2] |
| Povolání | konfuciánský filozof |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chu Ťü-žen (čínsky pchin-jinem Hú Jūrén, znaky 胡居仁; 1434–1484) byl čínský neokonfuciánský filozof žijící a působící v mingské Číně. Přední představitel školy Čcheng-Ču mingského období.
Jména
Chu Ťü-žen používal zdvořilostní jméno Šu-sin (čínsky pchin-jinem Shūxīn, znaky 叔心) a přezdívku Ťing-čaj (čínsky pchin-jinem Jìngzhāi, znaky tradiční 敬齋).[2] Jeho přínos k rozvoji konfuciánství byl oceněn udělením posmrtného jména Wen-ťing (čínsky pchin-jinem Wénjìng, znaky 文敬).[1]
Život a dílo
Chu Ťü-žen pocházel z okresu Jü-kan v provincii Ťiang-si. Studoval konfuciánské klasiky, ale neusiloval o skládání úřednických zkoušek, namísto toho se rozhodl věnovat se studiu a snaze o dosažení moudrosti. Učil se u Wu Jü-piho, který také odmítl úřední kariéru, a Wuových žáků Lou Lianga a Čchen Sien-čanga, reprezentantů čchungženské školy neokonfucianismu. Shromáždil kolem sebe mnoho studentů. Od roku 1480 přednášel v Akademii jeskyně bílého jelena.[1]
Ve filozofii byl stoupencem školy Čcheng-Ču, následoval učení bratří Čchengů (Čcheng I a Čcheng Chao) a Ču Siho; odmítal buddhismus a taoismus.[1] V otázce vnitřního sebezdokonalovaní, kultivace dobra v srdci/mysli zastával názor, že není jednou z fází cesty k moudrosti (jak bylo klasicky interpretováno Ču Siho učení) ale prostupuje celým procesem učení; posun k důrazu na vnitřní učení a sebezdokonalování později ještě získal na významu u Wang Jang-minga.
Roku 1584 se mu dostalo mimořádné pocty, když byla tabulka s jeho jménem umístěna v Konfuciově chrámu.[3] Během mingského období byli takto vyznamenáni pouze čtyři konfuciáni, roku 1571 Süe Süan (1389–1464),[4] a roku 1584 společně s Chu Ťü-ženem také další Wu Jü-piho žák Čchen Sien-čang a o generaci mladší Wang Jang-ming.[3] Obdržel také posmrtné jméno Wen-ťing („Kulturní a uctivý“).[1]
Chu Ťü-ženovo pojednání Ťü-jie-lu (居業錄, „Zápisky o sezení a studiu“) publikoval jeho zeť Jü Jou (余祐, 1465–1528).[2]
Reference
- ↑ a b c d e f LIŠČÁK, Vladimír. Konfuciánství od počátků do současnosti. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. 468 s. ISBN 978-80-200-2190-8. S. 134.
- ↑ a b c THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge - a universal guide for China studies [online]. Rev. 2013-9-23 [cit. 2020-04-23]. Kapitola Chinese Literature. Juyelu 居業錄 "Records of Sitting at Studying the Cause (of Confucianism)". Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b CHAN, David Tsz Hang. Changing Political and Intellectual Landscapes during the Mid-Ming: Revival of Private Academies, Emergence of jianghui, and the Enshrinement Case of 1584. Tempe, Arizona, 2016. 101 s. Master of Arts thesis. Arizona State University. . s. 1, 92–94. (anglicky)
- ↑ KOH, Khee Heong. Enshrining the First Ming Confucian. Harvard Journal of Asiatic Studies. Dec. 2007, roč. 67, čís. 2, s. 327–374, na s. 330. Dostupné online. (anglicky)